Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516124/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-NL7-516124.jpg
4
1988
1988
Chlapec v pruhovaném pyžamu série
1. díl >
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Slovart (CZ)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
Nesdělitelné! Závěr mi sebral dech. Autentická naivita pohledu dítěte... Měla jsem husí kůži. Jediná “výhrada”: Četla jsem v originále a angličtina mě trošku rušila v německém prostředí...
Já tam vidím poučení obrovské: život je velmi nevyzpytatelný a stát se může opravdu cokoliv, neusínejme na vavřínech! Mně se knížka moc líbila, nezapomínejme, že je pro mladší čtenáře.
Dlouho váhám, co si o této knize myslet, obzvlášť když vidím vysoké hodnocení čtenářů. Je to kniha psaná z pohledu dítěte o dětské nevědomosti, chlapec nechápe,
co dělá jeho otec, proč jsou lidé za plotem v pyžamu... Ale je to khina bez jakýchkoliv historických skutečností. Byl zde rozdíl ve zralosti chlapců, ale jinak tato kniha žádné poučení nedává, není si z ní co vzít.
Kniha je opravdu velmi čtivá, a i když toto téma nějak extrémně nevyhledávám, tak v této knize je napsané moc hezky.
Jediné co mi po celou dobu vadilo byla naivita hlavního hrdiny Bruna. Ano chápu, chlapci je teprve 9-10, ale i tak je trochu v rozporu s realitou aby až tak moc nepochopil, co se kolem něj děje, zvlášť když jeho otec byl komandantem. Proto mě tak zaskočil, skoro bych až řekla naštval, konec knihy, kdy se to všechno pak odehrálo hrozně rychle na to, že celou dobu malý hrdina nic neví, nechápe a příběh se táhne poněkud pomalu. Každopádně i tak byl konec opravdu smutný...
Myslím si, že tato kniha rozhodně stojí za přečtení i pro mladší čtenáře, protože ta doba je zde podána poměrně nenásilnou formou.
Vždy, když říkám něco nepěkného, tak tvrdím, že smrt nepřeji nikomu a ani jeho blízkým. A že to není pravda, jsem zjistila az po přečtení této knihy. Ne že bych jim smrt opravdu přála, ale aspoň další nejkrutější trest světa - to je smrt blízkého. To totiž zasáhne mnohem víc - po smrti je vám totiž jedno, ze jste mrtví, jen blízcí jsou smutní. Své by nám o tom mohl říct i K.J. Erben, ten nám už taky nic nepoví a já opět odbočuji od tématu.
Prostě jediné, co přeji lidem jako je Brunův otec - prohra a následná smrt někoho blízkého. A tak se i stalo, i když jsem se z toho konce málem pozvracela.
Mnoho lidí - vlastně asi všichni - o nás, lidech, tvrdí, že jsme nejcivilizovanejší tvor světa. Dle mého je to jen ubohý klam a mam, protože kdyby lidstvo bylo nejcivilizovanější, nedopustilo by TAKOVÉHLE věci. Civilizovaná je celkem asi větší hrstka lidí.
Proboha, to jsem se zase rozvášnila!!!!
Kniha je jinak celkem pěkná, autor ji prý napsal během 2a půl dne - a uspěchané mi to nijak nepřišlo, i když Bruno byl dost naivní.
Nemám moc blízko k takovému tématu, protože z té kruté reality se mi nedělá moc dobře. Kniha se ale četla velice dobře. Líbilo se mi, že to bylo hlavně o malém nevinném chlapci, který doopravdy nevěděl, co se na druhé straně plotu děje. Na konci i ukápla slza.
Příběh je napsaný tak naivně, až mě z toho mrazí. A konec? Ten jsem vážně nečekala. Rozhodně doporučuji přečíst všem, kdo se o toto téma zajímají, protože se jedná o opravdu neotřelý způsob vyprávění o zvěrstvech války.
Neuvěřitelné, jakým způsobem lze popsat hrůzy 2. světové války, aniž jsou podrobně líčeny detaily, na které jsme většinou v knihách s touto tématikou zvyklí.
Od půlky příběhu jsem přemýšlel, jak to asi celé skončí, ale takový konec jsem nečekal. Knihu jsem přečetl na jeden zátah a sám jsem se divil, jak živě jsem si dokázal představit vše, co se v příběhu odehrávalo.
Kdysi jsem viděla film a těšila se na knihu. Tu se mi konečně podařilo v knihovně ukořistit. Přečteno skoro se zatajeným dechem, ale musím říct, že film ve mě vyvolal větší emoce, což u mě bývá naopak. Přesto neznalost Bruna, jeho nevinnost a přátelství s chlapcem v pruhovaném pyžamu, představuje silný příběh. Překvapilo mě, že má kniha tak málo stran.
Kolem posledního tématu čtenářské výzvy jsem kroužil, kontakt oddaloval, prostě se mi do toho nechtělo. Tohle téma už mi mnohokrát úspěšně zapůsobilo na city a snížilo náladu hluboko pod obvyklou hodnotu. Nakonec jsem při výběru upřednostnil minimální počet stran. Setkání devítiletých kluků z dvou stran osudného plotu se nedá považovat za realistické vypravování, jde o symboliku, porovnání, poučení. Věřím, že pro mladší generaci, která v hlavě nemá tolik dokumentů a vzpomínek přímých pamětníků, jde o informace důležité a hlavně předané přijatelnou a nenásilnou formou. Ani já jsem se při těch klukovských vzpomínkách a zážitcích nenudil. Připomenutí kruté doby: smutné, naivní, mrazivé, hlavně však potřebné.
90 % (zatím 1187 hodnotících s podprůměrem 89 %).
…
“Polsko,” opakoval Bruno zamyšleně a pomalu si to slovo převaloval po jazyku. “To ale není tak dobré jako Německo, nemyslíš?”
Šmuel se zakabonil. “Proč by nebylo?”
“Protože Německo je nejlepší země na světě.” Bruno si totiž vzpomněl na něco, co zaslechl, když si otec povídal s dědečkem. “My jsme lepší než všichni ostatní.”
Šmuel se jen upřeně díval a neříkal nic, pročež Bruno najednou dostal chuť změnit předmět hovoru, neboť už v momentě, kdy to řekl, mu přišlo, že to není správné, a rozhodně si nepřál, aby si Šmuel myslel, že se k němu staví nepřátelsky.
“A vůbec, kde je to Polsko?” přerušil otázkou delší ticho.
“No přece v Evropě.”...
P.S. Čtenářská výzva 2020 splněna.
Nádherně napsaná kniha o přátelství dvou chlapců; jednoho z rodiny nacistického pohlavára a druhého židovského chlapce za plotem koncentračního tábora. Konec dost smutnej
Z knihy mám rozporuplné pocity. Téma Osvětimi jsem už četla vícekrát a musím říct, že i když tento příběh nepatří v tomto žánru pro mě k těm nejlepším, tak je to zas něco jiného. To pojetí, kdy příběh vypráví malý kluk, je velmi příjemné. Dokonce se člověk pousměje nad naivitou malého chlapce, který nikdy nezažil hlad a strašné zacházení. Ten konec mě dostal nejvíc.
Ke knize jsem přistupovala s obavami. Téma holokaustu a podobně mi nedělá dobře, normálně to nečtu a vybrala jsem si knihu jen kvůli čtenářské výzvě. Tato je ale tak krásně napsaná. Čte se lehce, i když jde o vážné téma. Dětsky naivní pohled je plný naděje, že všechno dobře dopadne a zároveň hodně smutný, když víme to, co víme.
Přečteno. Opravdu asi jen díky výzvě, jinak toto téma nevyhledávám a ani nebudu. Nicméně kniha byla napsána čtivě a zanechala ve mně hluboký dojem.
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, velmi silný a smutný příběh. Celé je to psané pohledem i jazykem devítiletého chlapce, což podle mě ještě více podtrhlo sílu a vyznění celého příběhu. Moc dobře napsaná kniha.
Přála bych si nevědět o čem kniha je, když jsem jí začínala číst, abych se od začátku mohla dívat na události druhé světové války očima malého Bruna, kterému (relativně) nic nechybí. Bruno prožívá stěhování se svou rodinou, sžívá se s novým domovem a nakonec si nachází kamaráda. Kamarád žije ve světě za za železným plotem a nosí pořád pruhované pyžamo (stejně jako kuchař, který vaří Brunově rodině). Kontrast nevinných dětských postřehů s událostmi v Auschwitzu je mrazivý.
PS: knihu doporučuji těm, kteří si chtějí procvičit angličtinu. Je napsaná v ‘dětském’ jazyce a dá se snadno číst.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství, kamarádství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Tomu se snad už ani nedá říkat naivita.... Chování Bruna mě strašně iritovalo.