Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2606
2606
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Autorka skvele vykreslila atmosferu vesnice. Ten popis mi neprijde nijak prehnany, moje vlastni zkusenost neni asi az tak extremne "nenavistna" jako pusobi v knize, ale lide si skutecne dost zavidi a vse komentuji, ale v pripade potreby si navzajem pomohou. Postavy byly vykreslene skvele, i ta typicka povaha vesnicky muz a vesnicka zena.
Jako knihu bych to nečetl určitě ale audiokniha byla super, ta mne bavila. Asi dvě tretiny příběhu mne bavily velmi, ale třetina knihy mi přišla nezaživná..
Každopadně všichni interpreti se vyznamenali...
Velmi uvěřitelný popis lidských povah. Chtělo by se mi napsat, že knížka je velmi opravdová. Ale neukazuje podle mě celou pravdu, jen ty špatné stránky lidské povahy. Není tam prostor pro ty dobré. Působí proto na mě poněkud černě. Všichni jsou závistiví, pomlouvační a nepřející. Přestože je tato stránka života na vesnici opravdu věrně ztvárněna, chybí mi pro vyrovnání (snad objektivitu) i ty dobré vlastnosti, které aby člověk v knížce hledal lupou.
To by mi ale ani tak nevadilo, řekněme, že chtěla autorka jen tepat do nešvarů.
Kniha má rozhodně atmosféru, i když pro mě nepříjemnou; je tu výborně použitý hovorový jazyk, který mi naprosto tématicky seděl (narozdíl od Chirurga, kde jsem právě jazykovou stránku těžko nesla).
Co mi ale hodně chybělo, byl nějaký příběh, rámec. Kdyby byly vynechané tři, čtyři kapitoly, nebo se naopak několik kapitol přidalo, efekt by byl stejný. Jsou knížky, kde mi nevadí, že vyprávění nectí pravidlo "úvod - stať - závěr" resp. zápletka - rozuzlení zápletky. Tady mi prostě nějaký děj chyběl, aby to nebylo jen jako bezcílné plácání babek na návsi, protože přesně takový dojem si nakonec odnáším.
Skvěle napsané,... ale je mi z toho opravdu smutno. Je to tak "naše" a je to fakt hrozné (myslím tím národní povahu). Paní Dvořáková musí psát z vlastních zážitků, protože jinak by to určitě nemohla tak opravdově podat. Poslechla jsem jako skvěle načtenou audioknihu.
Není to žádná oddechovka, není to humorné, nedá se to číst nepozorně a není to o tom jací jsou vesničani. Je to důmyslně sestavený popis lidských povah takových, jaké opravdu jsou a všechna čest autorce za to, že se jí to povedlo poutavě a srozumitelně na obyčejných příbězích obyčejných lidí.
Knížku jsem měla dlouho připravenou ke čtení a při letmém pročtení se mi do ní ani moc nechtělo. Teď jsem jí přečetla rychle a jsem docela ráda. Život na vesnici neznám a říká se, že tam mají lidi k sobě blíž, tak nevím, jestli bych o takovou drbárnu stála a jestli je takové žití na každé vesnici. Myslím, že je všechno popisované až moc negativně. Trošku mě mátlo, kdo zrovna je vypravěč a po pár dnech nebudu vědět o čem ty příběhy byly. V hlavě mi déle zůstal jen poslední příběh, ale takový se může odehrát i ve městě. Hodnotím jako slabý průměr. Ale moc se mi líbí retro obal.
Jsem ohromená. Až to vydejcham, napíšu smysluplnejsi komentář.
Člověk nahrubo mletý v tom naprosto nejsyrovejsim smyslu slova. Svým způsobem strašný. Četla jsem, stažený žaludek, duše i srdce a nemohla jsem přestat. A dávná venkovská část mého já ví, že je to tak.
Tím je i rozdejchano. Myslet na tuhle knížku budu dlouho a nezapomenu na ni nejspíš nikdy.
Co dodat, autorka skvěle popsala životy starší generace na dědině, tak jak si je možná my "měšťáci" představujeme. Za osudy rodin se však skrývá cosi daleko zakořeněnějšího a problémy se ani tak netočí okolo moderních výstřelků mladých. Dvořáková jako kdyby věděla, co se honí hlavou mužům. Po Chirurgovi je toto už druhá kniha, kde se mi strašně líbilo, jak vpadla do myšlenek mužským postavám a jak skvěle je dokázala popsat. Teda alespoň se tak domnívám. :) Poslouchala jsem ji jako audioknihu a musím říct, že zážitek byl díky promluvě skvělých herců v roli hlavních protagonistů v dědině ještě lepší. Hlavně díky nářečí. Úplně bych ji neřadila mezi "lehce humorné příběhy", protože z některých kapitol až mrazilo.
Krásně vykreslené charaktery lidí, žijící na vesnici. Překvapuje mě, jak dobře dokázala popsat nejen ženské, ale i mužské postavy. Pro mě chvílemi bylo čtení až lehce mrazivé, pocházím z vesnice a ta objektivnost toho, jak to tam probíhá a jaké je tam myšlení, byla pro mě zacílená do živého.
Audiokniha se poslouchala velmi dobře. Vzhledem k tomu, že byla načtená různými protagonisty, tak se mi osoby nepletly, jak zmiňují ostatní čtenáři, protože podle hlasu bylo hned znát, že vypráví někdo jiný. Jen teda humorné (jak se uvádí v anotaci) mi to moc nepřišlo, všichni mi připadali tak nějak neustále zpruzení, naštvaní na všechny a na všechno, negativní, sympaťáka jsem tam hledala marně. Ale charaktery a myšlenkové pochody některých typů osob byly vykresleny opravdu brilantně.
Skvěle vykreslený vesnický život v celé své kráse, autorka popisuje příběhy z pohledů různých osob s fajn zápletkami.
Příběhy hrdinů čtivé, někdy mrazivé - co se týče vztahů a podrazů v rodinách; život na vesnici, pomluvy a škarohlídství mě však nechávájí zcela chladnou, možná proto, že sama su z dědiny.
Mikropříběhy různých lidí z vesnického prostředí, často i celé rodiny (vyprávěno vždy z pohledu jiného člověka). Poslouchala jsem jako audioknihu (verze načtená pouze jednou osobou), tak musím přiznat, že se mi někdy pletlo, co kdo říkal a občas mi to splývalo dohromady. Někdy je to i smutné (např. poslední příběh o "dědkovi", popsání nefunkčních vztahů v rodině). Doporučuji
Dědina. Podle komentářů nás odtud pochází pěkná řádka. Nářečí se asi u každého mírně liší, ale postavy a charaktery jsou univerzální. Pro nás byl pojem dědina vyhrazený jen pro samotné centrum vesnice. Ostatní části měly své vlastní názvy. Čtvrtí jako v Praze, přitom slabých 200 domů.
Zpočátku to vypadá, že budeme po krátkých kapitolách podrobněji sledovat jednotlivé obyvatele dědiny, ale většina příběhu je nakonec věnována jen jedné rodině. Autorka dokonale vystihla myšlení a naturel lidí, střet starších obyvatel stále ještě připoutaných ke generacemi děděné půdě a jejich dětí, pro které je dřina na poli jen otravou. I když ne pro všechny. Vždycky se najde někdo, kdo sedlácké geny zdědí, kdo tento styl života přijme za svůj, komu vyhovuje a netouží po pozlátku rádoby jednoduchého života ve městě. Staří se bezhlavě drží toho, co se naučili od svých rodičů, kteří to zase měli od těch svých. Poučky a životní filosofie, které jsou pro jejich děti už naprosto nepochopitelné a neadekvátní dnešní době. Knížka se dotkne všech generací. Od dětí chodícíh do školky, čerstvě dospělých, lidí na prahu důchodového věku až po ty na sklonku života. Každý z těchto pohledů je věrně vykreslený a výrazný.
Byl jsem překvapený, jak autorka vidí do duší mužů, jak umí popsat jejich myšlenky a pocity. Velká poklona. :o)
Škoda jen mírné nepřehlednosti v množství postav. Udržet si povědomí o tom, kdo s kým sousedí, kdo je čí dcera, snacha, vnučka, zeťák, teta, dědeček, strýc...není jednoduché. :o)
První kapitola výborná, pak chvilku slabší čast, ale jako celek výtečné. Perfektní vykreslení postav, myšlenek, mentality vesnice, středu vesnice-konzumu, trvalé, hodobóžového pokoj a ostatních obyvatel.
Po první "kapitole" jsem myslela, že knihu ani nedočtu, ale dala jsem jí ještě šanci. Nakonec to nebylo tak špatné. Je to takové lehké oddechové čtení.
Líbilo se mi, že kniha nemá žádnou vyloženě zápornou postavu. Autorka vykresluje jejich charaktery ve všech barvách, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi.
Příběh také čtenáři pokládá mnoho otázek týkajících se života na současném venkově. Ale tím, že je na věci nahlíženo z mnoha úhlů pohledu, tak nepřikazuje jak si na tyto otázky máte odpovědět.
Co bych naopak ocenil více, kdyby mezi sebou byly jednotlivé čtyři příběhy více provázány. To je ale tak to jediné co bych knize vytknul.
Kniha me velice zaujala, prostredi Hane je mi blizke. Libily se mi charaktery a popisy osob.
Kniha mě z části bavila a z části byla nezazivna.