Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2601
2601
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Kdo nepochází z vesnice možná tak vysoké hodnocení nepochopí. Některé postavy z knihy dostaly v mé fantazii velmi konkrétní podobu a čtení bylo pro mě nostalgickou záležitostí.
Velmi otevřený pohled do současného venkova, který si pomalu plyne svým vlastním životem. Petra Dvořáková nehodnotí, nesoudí, nezesměšňuje, pouze zachycuje a to velmi věrně (i sousedi vedle naší chalupy mají zajíce v králíkárních). Celou atmosféru knížky vystihla nejlíp sama autorka: "Chodit v teplákách je něco jiného než se do nich narodit…”
Dala jsem čtyři hvězdy, ale vlastně jen kvůli tomu, že při čtení téhle knihy jsem se úplně sentimentálně vzpomněla na svoje dětství na jedné takové podobné dědině. Vzpomínky z dětství a zároveň hluboké porozumění lidem, kteří takhle žili spjati s půdou ovlivnili můj úsudek. Velice se mi líbila i jazyková stránka, protože jsme doma tak mluvili a ráda jsem si zavzpomínala. No, každopádně se tahle kniha bude líbit hlavně lidem, kteří si takové prostředí pamatují třeba z dětství, nebo je jim nějakým způsobem blízké.
vynikající... velmi syrové, věrné a uvěřitelné... a pro fajnšmekry jazyk Vysočiny, což ve mně vzbudilo vzpomínky na dětství...