Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415694/bmid_dedina-VtQ-415694.jpg
4
2604
2604
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel. Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění, které nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Knížka je skvěle napsaná. Líbilo se mi jak nářečí,tak vykreslení lidí na dědině. Knížka je psaná pohledu více lidí většinou jsou z jedné rodiny. Pera Dvořáková mě dokázala ke knize připoutat. Připadala jsem si jako bych v té dědině byla s nimi. I když je mi smutno , že jsou takový lidé mezi námi. Ale bohužel je to velmi věrohodné .
Myslela jsem, že knihu nedočtu. Musela jsem se opravdu nutit do čtení. Pro mě kniha o ničem. Už nikdy více.
Výborný styl,knihu doporučuji,čte se jedním dechem.Bravurně napsán styl nářečí,který je mi blízky.Doporučuji
Čtivá knížka s výborně použitým nářečím. Autorka má dědinu pod kůží. Doporučuji každému, kdo na dědině někdy žil a má chuť se tam znovu podívat prostřednictvím knihy.
Skvělá kniha ze života. Humorný příběh to je, ale po přečtení z něj moc do smíchu není. Člověk se až děsí představy, co s lidským charakterem udělá touha po dvou stovkách...
Neurazí, nenadchne... Běžný život na dědině, i se všemi problémy. Trochu mě mrzí, že kniha nebyla psaná jako jeden navazující příběh. Ale styl, kterým byla psána se mi líbil.
Místy se mi kniha četla lehce, místy mne to nebavilo. Ale ten poslední příběh vyprávěný starou paní mne opravdu dostal, pobavil a dojal. Pravdivé a trefné!
Život na dědině není žádný med. Petra Dvořáková ho líčí napříč generacemi přes konzervativní i pokrokovější obyvatele. Opravdu šťastný v této vsi není snad nikdo. Autorka se postavám nevysmívá, i když si o to svým jednáním často říkají. Dědina je díky nářečí hodně autentická, všechny čtyři části dobře rozehrané, ale místo pointy přijde spíše jen vědomí věčného koloběhu, z něhož není lehké odbočit.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla a pobavila, použité nářečí bylo také správnou volbou. Mně se líbila.
Mě to nebavilo. Nutno říci, že je to napsáno čtivě, ale mě tahle klackovitost strašně vadí - Jaruna, Petruna, a moje stará, a že má buben - toto se se mnou absolutně minulo. Knihu věnuji své babičce a jsem si téměř jistá, že to je ten správný čtenář této knihy :-).
Tak pravdive az z toho cloveka ktery zije na dedine cely zivot mrazi....doporucuju
Pěkné, lehce humorné, čtivé. S lecčím jsem souhlasila, připadalo mi to jako z naší vesnice, něco mi naopak připadalo už příliš (grilovaný pes...). Zhodnotila bych to jako pěknou oddychovku s exkurzí do duše malé české dědiny.
Pri cteni tretiho pribehu jsem knihu odlozila. Fakt me to nebavilo :-(
Nudny (bez jakehokoli vtipu) popis beznych lidskych osudu, nic nerikajiho prostredi, obyvatele vykresleni jako bezvyznamne nicky. A pritom i na vesnici se da krasne zit, nejen takto prezivat.
Nene, tohle neni muj salek kavy.
Nostalgie, drby, špetka humoru a snad všechny polohy mezilidských vztahů - to vše v té knížce bylo. Dobře se četla, přestože je napsaná svérázným vesnickým nářečím.
Akorát opět musím poukázat na nedbalou práci zodpovědných redaktorů: již v červnu nastávající matka věděla, že dítě se narodí koncem dubna. Tak nevím... Buď to byla slonice, anebo si teprve plánovala, že za měsíc otěhotní :-(
Takové správné vesnické.. Za jednota, závist, drby.. Jo, takhle přesně si to představuji :) jen mi tam chybělo víc humorných okamžiků, jinak skvělý počin.
Knížka byla velmi citová a pěkně napsaná. Člověka to rychle vytáhlo do děje. A hodně jsem v tom viděla pár věcí a chování lidí co z nám z meho okolí. Milé čtení.
to není beletrie, ale literatura faktu - stačí změnit jména a je to kronika naší vesnice, i když na opačném konci republiky, do puntíku - je skutečně možné, abychom žili tak univerzální osudy?
oceňuji, že autorka tematizuje
1) českou společnost v POrevoluční době - už mne dost prudí všichni domácí autoři, kteří těží granty a ceny za kolektivní plivání na vše před sametem; spisovatel má především kriticky a jinak než stádně a šablonovitě nahlížet přítomnost
2) vesnické prostředí - více takové literatury
Knížka se mi moc líbila, při čtení jsem se ve vzpomínkách vracela do dětství, kdy jsme každý volný víkend trávili u babičky a dědy na bývalém gruntu na vesnici. Tenkrát jsem ani tak moc nevnímala vztahy mezi lidmi, to až později a navíc žiju v malém městečku, což je víceméně taky taková dědina. Ani nespočítám, kolikrát jsem slyšela větu: Co temu řeknó lidi... Tohleto "vidění si do talíře" dodnes nemám ráda. Na druhou stranu je pravda, že i tak k sobě mají lidi blíž a vzájemně si pomáhají. I když třeba s postranními úmysly.
Vytkla bych jenom spoustu postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, někdy mi trvalo než jsem pochopila, která osoba je vlastně vypravěč.
Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.
Kniha s příběhy života lidí ze současné vesnice se mi moc líbila a určitě stojí za přečtení. Navíc použití nářečí bylo velice příjemné zpestření četby.