Démon
Michail Jurjevič Lermontov
Hned po Puškinově Evženu Oněginovi je Lermontovova nejslavnější poéma Démon považována za druhé největší dílo ruského literárního romantismu. Báseň je svědectvím o autorově vnitřní rozervanosti a vypráví příběh anděla, který se zamiluje do pozemské dívky Tamary.
Přidat komentář
Démona bych mohl číst stále dokola.... a nejen Démona, ale většinu toho, co Lermontov napsal.
Kam se hrabou nějací upíři. Tohle je nádhera. A i když mi bylo démona jednu chvíli líto, má, co zasloužil, zmetek :-)
Táto kniha bola pre mňa zaujímavý zážitok,pretože hned ako som ju prečítala okamžite som zaspala(To nie je ten zážitok) a sníval sa mi sen o tom ako okolo mňa tancuje démon a tancuje tak ako sa tancuje okolo ohňa no proste trhlo.Potom som sa zobudila a bola som v strašnej depke,že to bol len sen:D Takže urobím taký pokus,že si túto knihu prečítam po dákej dobe zase a ak sa táto situácia zopakuje pridám si ju k doporučeným knihám a trhlým spiritualnym zážitkom:DDD
Zakoupil jsem si tuto knížku v Levných knihách, pač mám velmi rád literaturu období Romantismu a vlastně je mi velice blízký celý tento umělecký směr jako takový.. Motiv je nesmírně zajímavý, Lermontov navazuje na téma Prometheus-vzpoura proti bohům-z řeckých bájí a rozvíjí titanismus.. K dokonalosti tomu ale něco chybí...
Jsem ten, jenž pouhým zrakem zničí
květ rodící se naděje,
jejž nemiluje srdce ničí
a každý ho jen prokleje.
***
Mám ráj i peklo v očích tvých.
Já nadpozemsky miluji tě
láskou, již nemůžeš ty znát.
Jsou touhy vášnivé v mých citech
i síla, kterou jsem kdy vlád.
Jsem ryzí romantik a Lermontova mám spolu s Puškinem z ruských autorů nejraději. Na pozadí nádherného Kavkazu, který dokáže stejně dobře ublížit jako vyléčit, se padlý anděl, nyní Démon, zamiluje do krásné Tamary. Bez výčitek zažene jejího ženicha do záhuby a dnem i nocí jí namlouvá, aby zapomněla. Nevzdá se jí ani poté, co se Tamara schová za zdmi kláštera. Že mu nakonec podlehne, je zřejmé. Odolat tak vášnivým veršům se slovními hříčkami, kontrastem a hloubkou citu zkrátka není možné. I když láska Démona přináší jen smrt a zkázu. Nejsmutnější není ani tak Tamařina smrt a konec lásky, jako spíš to, že Démon se znovu vzdává myšlenek na konání dobra. Jeho touha narazí na hradbu principu, řádu, který z něj učinil zdroj zla..
***
Věř, ve své lásce jako v zlobě
jsem stejně velký, Tamaro.
Opravdu krásná báseň, kterou by si měl každý přečíst. Toto dílo spadá do ruského romantismu a s českým romantismem se nedá srovnávat. Máchův Máj je slabý odvar oproti tomuto dílu. Já sama moc poezii nemusím, možná je to tím, že jí tolik nerozumím a většinou mi uniká podstata, co chtěl básník říci. Ale báseň Démon mě opravdu dostala.
Tolik nadějí, které skončí tragickým pádem do hlubiny, odkud není návratu. Rozhodně skvělá báseň, kterou zdobí nejen to, co autor řekl ve verších, ale dále taky to, co neřekl a přenechal k přemítání čtenářům.
Výborný vypjatý příběh o romantické lásce (v původním smyslu!), která je plná rozervaného intenzivního citu, jak se na dílo romantismu sluší. V básni je obsažena myšlenka o pozitivní změně člověka, probuzená silnými krásnými city, a o reakcích lidí na tuto změnu. Může být špatným lidem umožněna jejich okolím pozitivní změna? A může vůbec boj dobra se zlem v osobě, která se chce změnit, dopadnout pozitivně? Tuto myšlenkovou rovinu básně považuji za podstatnější než tu první, když Démon i přes pocit zásadní změny na své okolí působí stále negativně... přesto i zde je nutné se ptát: je to způsobeno samotným Démonem nebo přístupem jeho okolí? Jde o romantické dílo, čemuž také odpovídá závěr. Tato báseň je jedno z nejlepších děl poezie, jaké jsem četl, je krásnou ukázkou romantické tvorby. Přesto Máchu jiný romantik, ani jiný básník zatím nepřekonal :-)
Démon bloudící světem se chce napravit, vrátit se zpět do doby, kdy mohl cítit štěstí, víru i lásku. Zamiluje se do princezny Tamary. Té zemřel snoubenec a proto odešla do bezpečí kláštera, ale jsou spolu s Démonem v jakémsi citovém kontaktu. Jenže, může toto spojení skončit dobře?
Možná to je tím, že jsem měla vždy obdiv k autorům, kteří dokážou napsat dlouhou a smysluplnou báseň a vsadit do ní zajímavý příběh, ale dílo se mi vážně líbí. Spousta krásných veršů a také poukázání na to, že i někdo zlý se může změnit, ale jen když mu to společnost a řád umožní.
Úžasný příběh plný emocí, žádné strojené plácání, ale opravdové city, které skutečně osloví. Nadčasová poesie plná smutku a krásných ilustrací. Vřele doporučuju.
Štítky knihy
19. století romantismus ruská literatura poema
Autorovy další knížky
2012 | Démon |
1983 | Hrdina naší doby |
1978 | Z plamene a jasu |
1976 | Pieseň lásky |
1916 | Básně |
Nádherný příběh ve verších. Čtení jsem se užívala. Určitě se k němu ještě vrátím. Tohle dílo je krásné.