Démon
Michail Jurjevič Lermontov
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477888/bmid_demon-8Kk-477888.png
4
395
395
Hned po Puškinově Evženu Oněginovi je Lermontovova nejslavnější poéma Démon považována za druhé největší dílo ruského literárního romantismu. Báseň je svědectvím o autorově vnitřní rozervanosti a vypráví příběh anděla, který se zamiluje do pozemské dívky Tamary.
Přidat komentář
Krásná poéma, kterou se ale vyplatí číst souběžně v několika překladech. Vlivem něj některé významy a situace mohou uniknout.
Klasika vhodná do každé doby. Nadčasová. S tématem, které řeší každá generace.
Útlounké dílo, které v sobě nese mnohé poselství.
Boj dobra se zlem. Pocit nespravedlnosti. Pocit potřeby. Chtění. Touha po lásce. Zrada. Odpuštění. Bolest.
Ve školách se více probírá Evžen Oněgin, já však doporučuji se vedle Evžena Oněgina pustit i do této perly ruského romantismu.
Dostupné i zde na databázi knih jako e-knihy zdarma :).
Démon je naprosto dechberoucím dílem. Nedokážu ani plně strávit, jak moc Lermontov skrze postavu padlého anděla dokázal vyjevit své vlastní pocity a bolesti.
Obvykle nejsem velkým čtenářem romantických textů, ač vlastně ani nevím proč, jelikož mi jejich témata jsou nesmírně blízká. Třeba Childe Haroldovu pouť či Odpoutaného Prométhea mám na seznamu knih, co si plánuji přečíst už dlouho, ale přesto jsem se ocitl v hlubinách ruského romantismu dříve, nežli jsem stihl zakotvit v přístavech toho britského. A jednalo se o dokonalou náhodu, jež mě přivedla k prožití úžasných pocitů doprovázejících četbu Démona.
Alegorie, s níž zde Lermontov přichází je totiž vážně působivá a ač je nám čtenářům prezentována skrze démona, je ze své podstaty absolutně lidskou.
Prázdná schránka bloudící světem.
Prázdná schránka ožívající pod tíživou silou lásky.
Odporný čin spáchán jen a jen pro lásku.
Život nabývající smyslu díky lásce.
Život upadajíc do chmurných hlubin po ztrátě lásky...
Pokud jste doposud Démona nečetli, neváhejte.
Zde na Databázi ho najdete zdarma v podobě e-knihy a čtěte. Čtěte a žasněte! Nechte se unášet líbivými verši a prožijte na vlastní duši lásku a bolest spolu s Démonem.
Trpte a hledejte naději spolu s Lermontovem.
Základ poezie ruského romantismu. Četl jsem krásné vydání s Maškovými ilustracemi, škoda jen Dolanského doslovu, který podobně jako u Gogolova Tarase Bulby, je pln marxisticko-leninské doktríny, zdůrazňující možná po právu přehnanou romantickou individualitu, ale zcela mylně opouštějící metafyzickou hloubku a věčné téma souboje zla a dobrá o lidskou duši. Zcela dle doktríny výše se Dolinský pohybujeme ve své interpretaci pouze na úrovni historicko-materialistické, a tím ochuzuje univerzální oslovování čtenáře Lermontovem. Démon je báseň s potenciálem zasáhnout každého, kdo někdy miloval, miluje nebo bude milovat, tak snad každého člověka, ne jen ruského nevolníka. Nakonec nesmrtelnost této básně ukazuje, že se vymyká jednomu konkrétnímu socio-historickému kontextu. Není odrazem Lermontova sociálního kontextu, ale kontextu celého vesmíru s jeho věčným zápasem o pozornost, o úsměv, slzu v oku, o to, nebýt sám v temném kosmu.
Lyrická báseň o krásné Tamaře žijící v Gruzii na Kavkaze a o jejím svádění démonem. Nadčasová lyrická klasika.
V originále bych si to jistě využil lépe, bohužel ještě neumím dobře rusky. Velice zajímavé a dobře se čtoucí dílo, osobně jsem nepochopil všechno, takže si tento skvost budu muset ještě párkrát přečíst.
Doporučuji fajnšmekrům.
Láska je něco, co si málokdo spojí se zlem a k tomu ještě absolutním. Mohl by démon vůbec milovat? A co by z toho vzešlo? Podobných příběhů samozřejmě vzniklo více, ale onu sílu citu vykreslilo jen málo z nich. Lermontovův démon vlastně touží po tom nebýt sám a chce mít tento silný cit, jenže je to celé o světě, který z něj onu zrůdu vytvořil. Kromě démonického příběhu by se Démon dal nazvat i jakousi ruskou variací na Krásku a zvíře, která však nekončí tak dobře, jako její nejznámější verze. Monstrum zůstává monstrem a zlo tak z jeho života bohužel nemizí.
Rozhodně si to musím přečíst ještě jednou, a potom i v originále!
Hloubka a těžkost slov, citů, temnost, rozervanost,...opravdu silné a do toho ona Kavkazská mohutnost...
Jsem si jistá, že by se to opravdu krásně poslouchalo, zvlášť originál v ruštině...,někde v přírodě...
Dnešní den jsem si nemohla přečíst nic lepšího!
Doporučuji - čtěte a vychutnávejte!
Za mě nejkrásnější poezie, jakou jsem četla. S dějem, překrásnými popisy a nádherně zveršovaná. Pochmurná a temná romantika.
Lermontov. Krásná literatura, která má hlubší smysl. Kdyby tato báseň byla převedena do prózy a možná do nedaleké současnosti, tak by tento básník předešel leckterého současného autora hororů/thrillerů. V minulosti je hloubka a inspirovat se Démonem od M. J. Lermontova by nemuselo být pro současné temné otce vůbec špatné, možná naopak by to bylo nápadité a báseň by leccos do hororového dějství přinesla.
Ryzí romantismus - divoká kavkazská příroda, divoké vášně, souboj temnoty se světlem ... Škoda toho časného smrtícího polibku, další vývoj mohl být zajímavý, napraví se padlý anděl nebo nenapraví? Jenže to by se mohlo zvrhnout v pohádku ... takto zůstane ten správný bezútěšný smutek - k čemu všechna moc a věčnost, když nelze mít, po čem srdce prahne
" Čím bez tebe je mi ta věčnost?
Vladařství mého nekonečnost?
Jen zvučná slova ubohá,
chrám nesmírný, však bez Boha."
Я тот, чей взор надежду губит;
Я тот, кого никто не любит;
Я бич рабов моих земных,
Я царь познанья и свободы,
Я враг небес, я зло природы,
И, видишь, — я у ног твоих!
.... je to slast a nářek nemohoucnosti v šílené tišině Kavkazu. Musím si to přečíst ještě jednou ...
Jak moc odráží každého z nás? To nepříjemné temno, kdy se láska snoubí se sobectvím a stává se z toho posedlost? "Nenastal za to žádný postih, tak přestalo jej bavit zlo". No o čem jiném to je? Není to kniha, o jakémsi démonovi beze jména, je to kniha o našich niterných tužbách, které nejsme ochotni vyměnit za morální kredibilitu a vnitřní pravdu. Toto dílo je tak nesmírně silné a krásné - a přes to, s čistým svědomím bych jej nedoporučila - pouze morálně zhýralé lidské duši nebo někomu nesmírně čistému (smích). Knihu vřele doporučuji především milovníkům poezie a obzvláště těm, kteří mají slabost pro ruskou literaturu.
Ne náhodou je tato báseň prvním dílem ruského romantismu. Nádherná báseň. Každý máme svého démona, a kdyby jen jednoho...
"Démon lehce pak,
odvětiv slovy vábivými
ke zbožným jejím povzdechům
se žhavě přimkl ústy svými
k dívčiným třesoucím se rtům."
Nicméně, jedno je a bude věčné - smrt.
"Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná žula Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku."
Je úžasné kolik citu dokázal Larmontov včlenit do jedné vcelku krátké básně, kterou máte za hodinku, či dvě přečtenou. Komentář obsahuje vyzrazení děje.
Poesie je to jazykově velice jednoduchá a čte se sama, řádky utíkají a vy se nestačíte divit, jak jednoduše lze vylíčit velice smutný příběh o lásce. O lásce a osudu. To jsou myslím hlavní motivy této básně.
Démon, stvořený jen pro zlo a nic než zlo ve svém životě nemá a nesmí mít, bloudí temnotou chudého světa, který mu nenabízí nic jiného, než zase zlo, dokud nenarazí na světlo, v podobě Tamary, v podobě lásky. Ale osudem démona není žít v lásce, i láska se tedy nutně při pouhém dotyku zase proměňuje ve zlo. Po jedné z nejkrásnějších přísah vůbec přichází krutí rána. Polibek. Nedovedu si ani představil zmaření nadějí a zoufalství, které musely v duši démona vybuchnout. „Je má!“ Křičí démon. A osud mu jí stejně vytrhává z náruče.
Nejsem fatalista a fatalismus dokonce nesnáším, je to pouhá snaha zbavit sebe sama břímě zodpovědnosti, ale tato báseň se mi i přes to neuvěřitelně líbila.
Asi jsem při čtení nebyla v tom správném rozpoložení, abych dokázala knihu ohodnotit na 100 % a plným počtem hvězd. Ale dávám 4 hvězdy - krásný poetický jazyk, temné téma, smutný osud hlavních hrdinů, smutek a melancholie obecně, tragédie, rozervaní hrdinové, rozervaná a drsná příroda - to vše na člověka při čtení rozhodně působí. Časem se ke knize určitě ještě vrátím, abych si tuto krásu mohla užít tzv. naplno. :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Démon |
| 1983 | Hrdina naší doby |
| 1978 | Z plamene a jasu |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1916 | Básně |
Když si člověk uvědomí v kolika letech to Lermontov psal... opravdu geniální. Velká škoda, že zemřel tak mladý, mohl se velmi přiblížit ke svému životnímu vzoru Puškinovi.