Denník moderného fotra
Dominik Landsman
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Taková oddechovka. Asi jsem od ní čekala víc. Občas jsem se zasmála, ale do dvojky asi nejdu.
Hmm, nejdříve si člověk musí zvyknout na drsný humor autora. Někdy až moc přehnané, kdy jsem přemýšlela jestli budu číst dále. Vtipné hlášky. Ovšem po půlce knihy už to začalo být nudné a stále se opakující... nic zábavného... Druhý díl číst nebudu. Byla jsem zvědavá, proč byl/je blog a kniha tak úspěšná...
Jako nápad dobrej a určitě jsem příznivcem ostřejšího humoru bez servítek. Ale buďto by měl být kvalitní nebo uvěřitelný. No, takto je to povětšinou druhej Šimek s Grossmanem, akorát často trapný a vtipnost někdy chybí. Prostě žádný zázrak Dominiku, je třeba trochu více inteligence zařadit.
Od knihy jsem očekávala pouze pobavení ale s rezervou a právě díky tomu mě nezklamala. Byť ještě nemám děti, nemám ráda ten (většinou) mužský pohled na dítě a mateřství obecně - konec světa! Nicméně některé pasáže byly opravdu vtipné, kniha jako taková mě celkem bavila a dobře se četla. I když mi vadila malá slovní zásoba a neustále se opakující slova. Po druhém díle zatím ale určitě nesáhnu.
Jako blog to asi bylo super, jako knížka už to docela pokulhává. Jednotlivé epizodky jsou opravdu vtipné a asi každý kdo má dítě, na podobné příhody "nostralgicky" vzpomíná. Problém je, že čeho je moc, toho je příliš. Na každé stránce se Čeněk několikrát poblije, posere, řve a mlátí do postýlky. Ano, taková je sice realita mateřské dovolené, tohle však má být humoristický knížka, proto je špatně, když čtenáře v půlce začne nudit. Alespoň já už jsem bohužel ke konci cítila zoufalou potřebu knížku konečně odložit a pustit se do něčeho plnohodnotnějšího... Doporučuju teda spíše si nechat knížku jako takovou bokovku, kterou budete semtam vytahovat během čtení nějaké beletrie.
Kniha mě opravdu pobavila, avšak občas to autor až přeháněl (každá situace chce trochu nadhledu a nesmí se to brát tak vážně). Pro mě je to skvělé oddechové čtení a určitě doporučuji.. :)
Knihu jsem začal číst jako otec čekatel a dočetl jsem ji jako otec syna. Ještě že to nemá 600 stran, protože teď už bych neměl čas čtení. Knížka pobavila a díky ní jsem si udělal obrázek o tom, co mě asi šeká..:) Ikdyž vím, že autor používal hodně nadsázky.
Jako otec na rodičovské jsem si knihu náramně užil. A druhý díl taky. Ke konci druhého dílu už mi přišel druh humoru trochu ohraný, ale stejně doporučuju ke čtení. Příjemný oddech po náročném dnu.
Tak takhle jsem se už dlouho nenasmála. Je to samozřejmě nadsázka, ale úžasný relax. Jen nedoporučuji při čtení něco jíst, protože vám od smíchu může zaskočit :)
Malokdy me neco pobavilo jako tahle knizka. Ale chapu, ze pravoverne supermatky a otce z povolani, co vidi sve rvouci dite jako svaty gral, je to urazka vseho, co jsou a v co veri. Takze pokud uzivate zdrobneliny, vyraz jako manza, vidite sve dite jako nejenormnejsi uspech a poloboha, pudy s vami mlati o zed - tohle pro vas nebude. Pokud jste pricetny rodic - dobre se pobavite:).
Knížka se hlavně nesmí brát moc vážně. Chce to nadhled a humor, jinak není šance, že si knihu užijete a bude se Vám líbit. Za mě super, u knihy jsem se odreagovala a pobavila:)
Docelá krutý deníček otce na mateřské dovolené, který popisuje své dítě jako největší hrůzu :-D Přitom ale hrozně vtipné.
Uprimne jsem se u ni nasmála. Cetla jsem hned druhy den po porodu a precetla najednou. Musí se brat s velkym nadhledem, ale za me all 5 stars!
Nejvíc se asi nasmějí zasvěcení a zasloužilé matky a otcové. Já jsem si však čtení také užila. Místy se pasáže opakovaly, ale při kouskovitém čtení během cestování v mhd, mi to ani nevadilo. Kapitoly lze číst i s odstupem času, přičemž se v dějové linii neztratíte. Hlavní postavou je táta a malý Čeněk. :) A že je úděl otců a matek těžký a místy i pro přihlížející vtipný, jsem si tímto jen potvrdila. A že se vždy všechno nepovede tak, jak si rodič přeje, nejste v tom sami... :)
Jsou knihy dobré. Jsou knihy špatné. A jsou knihy zbytečné. Dle mého názoru je toto kniha zbytečná. Přečetl jsem a další díly této "ságy" opravdu nehodlám už nikdy číst.
PS: Nejvtipnější na této knize je fakt, že je zařazena do žánru: Naučná literatura...
Knihu jsem nečetl, pouze jsem málem uslyšel pár epizod, které byli odvysílané na nějaké ubohé rádiové stanici, přičemž pokaždé když jsem zaslechl byť jen začátek slova Den.... ihned jsem kolem sebe mlátil vším co mi přišlo pod ruku, ve snaze do zkurvený radio rozmlátit na kusy, doufaje, že to samé se stane i autorovy těchto rádoby vtipných hovadin a postřehů z jeho už tak ubohého a nudného života. K neuvěření, že někdo může klesnout tak hluboko, aby se k tomuto dostal, zdárně to přečetl, a ještě to oštemploval pětihvězdou. Vážně smutné. Tomuto velkému omylu, kterého se vydavatel dopustil, se budu do konce svého života vyhýbat zásadně v nepravidelných a náhodných kruzích, v pevné víře, že tyto mé cesty tak zůstanou neodhaleny. Knize dávám zářících - mínus5homohvězd.
Ale, tak fajn. Vytištěné zápisky z blogu. Opakující se vtípky. Na jedno přečtení OK, ale jinak se už k tomu nevrátím.