Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv bych běžně knihu tohoto žánru nečetla, zaujalo mě, že se stala knihou roku. Vydržela jsem to do konce šestinedělí (toho knižního) a odložila ji. To se nedá číst!! Taková snůška nesmyslů, kterak se dítě posralo, jak moc, kam až to lítalo, kolikrát se poblilo, to je opravdu výtvor hodný knižní ceny. Vtipné to není ani omylem, ač se o to křečovitě snaží a než toto, to snad radši nějaké ty odstíny šedi. Nicméně jako antikoncepce je to dobré.
opravdu mě tato kniha pobavila.....a musím uznat ,že i u nás to bylo stejné,občas jsem si říkala jestli u nás nemají kameru :-D
Pro mě to byla fajnová oddechovka, něco nenáročného do zkouškového období - proložení mezi učením a můžu doporučit, humor se mi líbil :)
Tuhle knihu jsem si opravdu užila. Smála jsem se u ní nahlas a úryvky jsem předčítala svému okolí... Vyhovuje mi autorův smysl pro humor i styl vyjadřování. Rozhodně doporučuji.
Mám jakýsi zlozvyk anebo je to zvědavost, už ani nevím, ale většinou si do svého hledáčku dosadím i výherce Knihy roku na DK. Fotrův deníček jsem nicméně zaregistroval už předtím a byl na něj zvědav, protože mě zajímala výchova dítěte z pohledu muže, ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla taková kniha anketu vyhrát...
Co jsem čekal, jsem vlastně ani nedostal. Nějak mi nedošlo, že se jedná o humornou knihu s velkou dávkou nadsázky a že je vlastně přepisem blogu. Když bych to měl vzít kolem a kolem, tak ze začátku mě to bavilo, docela jsem se usmíval, ale postupně se vtipy začínají opakovat, nadsázka štvát a zbyde už jen vzlykání novopečeného tatínka, jak je jeho žena na něj zlá, jak dítě neustále zvrací nebo si strká věci do otvorů a prostě, že je to dítě, které se chová úplně přirozeně. Dozvíme se občas i něco i povedené Ladsmanovic famílii. Velmi mě bavily pohledy psané jakoby přímo z pohledu Čeňka, ale těch je pomálu. Osobně si myslím, že je to jednoduchá kniha pro jednoduché zabití času a pro nenáročné a jednoduché lidi (jako Bočkova Aristokratka...), chcete-li to říct tak narovinu, kteří nehledají v literauře nějakou hodnotu anebo zajímavý spisovatelův styl, který u krásné literatury autoři "vyšších" děl zkrátka tak nějak mají sami od sebe. Jako blog je to asi dobré (nevím, fakt je nečtu...), ale jako kniha už silně pokulhává, přesto, že jsem se při čtení snažil snížit na úroveň maminek z Mimibazaru, na které autor tak moc nadává...
Velmi jednoduché a nenáročné čtení, bohužel v půlce se začne vše dokolečka opakovat a kniha začíná nudit... Vlastně jsem se při čtení nezasmála ani jednou :( Dokonce mě ten "nadhled" (scifi jako prase) lezl už na nervy... :/ Jdu si spravit chuť Umbertem Ecem...
nevím, zda je to správná Kniha roku, nicméně pobavila jsem se u ní. Vzhledem k tomu, že jsem již zasloužilá matka a děti mám ve věku, kdy čekám na vnoučata, určitě jim knihu dám přečíst, aby věděli, co je čeká. Psáno s nadhledem, mnohé situace jako bych viděla na vlastní oči. Nasmála jsem se u toho jako už dlouho u knížky ne.
Nooo.... Pro zasmání a oddech - dobrá volba. Je teda pravda, že v jedné části knížky se autor opakuje, ale budiž.. Ale kniha roku?
Jako oddechovka fajn, ale přikláním se k názoru, že lepší blog, na knížku je to málo.
Zpočátku jsem se bavila, než Nataša porodila. Pak už se začínal vkrádat pocit rozpačitosti a posléze nudy z již opakovaného. Když se Čeněk asi po 150té po..., vzdala jsem to a knihu pak dočetla "skokově". Jako blog to asi bylo dostačující, ale jako kniha? Nemá to spád, pointu, ... i ten nadhled nakonec vyznívá falešně a jalově.
Kniha roku? Jako za mě asi né, ale slovo uživatelů Databáze knih je mi svaté a nikdá ho neberu nadarmo, k tomu Dominik Landsman psát umí - lehce, vtipně. A pak já jsem mnohem raději, když vyhraje něco s nadsázkou, než třeba Padesát odstínů kalení oceli.
Docela zábavné čtení, vtipně napsáno. Jenomže je to jaksi pořád dokola, takže pro mě by polovina klidně stačila.
Propagace této knihy na facebookové skupině, která má 30 tisíc členů udělalo svoje. Autor je sympaťák, vtipný chlap, který má odvahu jako jeden z mála chlapů zůstat s děckem na rodičovské dovolené. Je to jeden z průkopníků a to bychom měli ocenit.
Ale kniha roku?
Když použiju slova Čeňka - EE
Pokud ten blogový Deníček .... vyhrál jako kniha roku 2014 - tak je to degradace celé zdejší databáze knih a zesměšnění ostaních kvalitních a daleko lepších knih , které se vloni objevily na trhu......
....je to jen pokračování toho, na co tady upozorňuji - jakékoliv žebříčky , hodnocení knih apod. je zde naprosto nekvalitní a zavádějící .... už se nikdy žádného hodnocení knihy roku nezúčastním ....
První třetinu jsem se huronsky smála a božsky bavila, další třetinu jsem se potutelně usmívala a konec mě moc nevavil, protože opakovaný vtip není vtipem. Přesto mě Landsman nezklamal. Tato kniha je ideálním dárkem pro otce - čekatele!
Rozhodně má knížka vtip a humor jí opravdu nechybí, ale není to přesně můj šálek čaje. Po čase se vtip opakuje a člověk má z knihy dojem, že dítě je to nejhorší, co se Vám může stát. Chápu, že je to s nadsázkou, ale nějak mě to opravdu neoslovilo.
Začátek fajn, autor projevuje svůj (sic stylizovaný) nadhled a osobitý humor, ALE postupem času je stále zřetelnější křečovitá snaha o vtip, evidentně vymyšlené a upocené historky a laciné, rádoby trefné a objevné slovní obraty. Ono to vzhledem k tematické omezenosti a opakujícímu se motivu ani jinak dopadnout nemohlo