Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
No... Tento rádoby "kniho-blog" pojednává o životě jeho syna s velkou (převelkou!) nadsázkou a s hromadou, mnohdy až absurdních, výmyslů. Když to vezmu z hlediska stylistického, věčné opakování slov vás začne časem asi pěkně nudit. Z hlediska gramatického také žádná sláva. Naštěstí jsem však po této knize sáhla právě v okamžiku, kdy jsem potřebovala nabudit a chtěla jsem vědět, že je na tom někdo hůře, než já (takto se Dominik tedy prezentuje - že je to chudáček, který se musí starat o mimino, které si - par don - upíchl). Kniha se dá přelouskat za kratší dobu, než je cesta vlakem Ostrava - Praha (vlastní zkušenost...), mnohdy se k ní s přítelem po večerech vracíme, ale možná kdyby byla propracovanější a méně často se opakovala slovní spojení jako "Čeněk se poblil" nebo "Čeněk se posral", byla by mnohem lepší.
Co se týče výhry Kniha roku... Nemyslím si, že dnes je hodnocení objektivní. Spíše jde o to, kdo má více fanoušků na facebooku a jak moc prosí, když se začínají dávat hlasy. Sama Dominikovu stránku sleduji a jeho škemrání bylo místy fakt do očí bijící. Ale ženské na mateřské (kterých má plný jak blog tak fejsbůk) to přecházejí, protože je pan Landsman zásobuje (teď už opravdu rádoby) vtipnými historkami. Rozhodně si myslím, že jiné knihy by si tuto cenu zasloužily mnohem více.
Tak kniha roku to rozhodně není. A ano, je to kniha pro unavené matky. Je to psané s nadsázkou a ironií, nemůžete to brát vážně, nýbrž s velkou rezervou, ale člověk se aspoň trošku zasměje. Kdyby si autor polovinu věcí nevymyslel nebo neokořenil, nebylo by o čem psát, protože je to každý den stejný kolotoč. A radši se budu smát ostřejšímu otcovi, než poslouchat praštěné matky, které si čárkují každou počůranou plenu. Pravda, první polovina mě bavila více než ta druhá.
Ze zvědavosti jsem si knihu půjčila v knihovně.. lousknuto za odpoledne...taková oddychovka...chvílemi jsem se zasmála a zavzpomínala na moje děti, když byly malé... opravdu úsměvné...
Kniha plná barvitě popisovaných tělních tekutin všeho druhu, která ve mě nechala takový nepříjemný "eeee" pocit, protože mnoho kapitol se skládá z 3/4 pouze z tisíckrát omílaného Čeněk se poblil/posral/něco rozbil/řval a provařených rádoby vtipných hlášek.
No co k tomu napsat. Cekala jsem od te knihy teda hodne. Kniha me uplne zklamala. Vic bych to asi nerozvadela.
Bohužel je tato kniha opět ukázka toho, jak muže kvalitní marketing vynést na vrchol i naprosto nekvalitní slátaninu. Tuhle knihu jsem si objednala protože "o tom všichni mluví". No musím říct, že na celé knize mě nejvíce zaujalo "cestovní provedení vazby", které mi bylo sympatické. Pokud jde o obsah, něco takového bych sepsala za jeden den (stejně tak dlouho jsem knihu četla)....vlastně asi ani nesepsala, protože na sepsání něčeho takového, mám moc vysoké IQ :-)
Nejdřív jsem si myslela , že autor je magor,že si dělá srandu z věcí, ze kterých se nedělá. Budiž, pak jsem si na jeho humor zvykla a párkrát měla i záchvat smíchu. Do dvojky, jestli bude, bych už nešla. Každopádně ale oddychové čtení na vypnutí mozku.
Víte, mně stačilo vidět ty fotky bordelu na nadšením praskajícím facebookovém profilu a Fotra popíjejícího a nechávajícího dělat Čeňka, co chce... nějak nemohu uvěřit tomu, že by ho v tom bordelování a nezájmu jeho paní povzbuzovala.
Pro mě je toto deníček leda tak blbce.
Pajonek to vystihl/a? zcela přesně.
Divím se, že se tomuto matky smějí...asi proto, že dnes je nevýchova moderní.
Pro mne jakožto antibydlenu je to degradace mateřství a výchovy.
Naděje vlasti.
První si to četl manžel, který se u ní často a nahlas smál. Řekla jsem si, že si knihu tedy taky musím přečíst. Bohužel jsem se nezasmála ani jednou a to i přesto, že jsem se text snažila brát s nadsázkou. Přišlo mi to strašně přehnané, někdy až trapné...
Řekla bych tedy, že je knížka určena spíš pro chapy. Holkám toto čtení sama za sebe fakt nedoporučuju.
V první polovině to ještě šlo, sem tam jsem se dokonce i sama pro sebe pousmála nad milým vtipem. V druhé polovině však již šlo o humor nucený a trošku se to zadrhávalo.
Zvládla jsem přečíst asi půlku knihy. Pak mě už přestalo bavit, že se Čeněk na každé stránce 2x poblil a 1x pokadil..
Asi jsem od toho očekávala více. Je to vtipné - hlavně ze začátku, pak už další gradace a vývoj jaksi chybí, takové odlehčené podání radostí a strastí "mateřství". Ale působí to na mě hrozně nedospěle, fakt tak trochu jako asi o 5 let starší Nick Twisp od C. D. Payne, a to si - bohužel - myslím, že je v tomto případě na škodu.
Mám pocit, že kniha se musí brát dosti s nadhledem, aby, jste-li muž, vás to neodradilo od toho mít děti. :-) Ze začátku humor pěkně plynul, avšak ve druhé půlce byl už vynucovaný. Dobrá oddechovka, chcete-li se zasmát. Já se pobavila.
no....... s chutí jsem se do toho začetla,že si přečtu pocitiy muže na mateřské,ale....
doufám,že to takhle nebylo,protože tam snad nefungovala nějaká výchova.....
no,prostě s takovým "smradem" bch zaklepala raz dva...
Vtipné, veľmi vtipné.. a i keď je cítiť že miestami autor tlačí na pilu (úplne zbytočne) a humor sa stáva postupom času opotrebovaný, i v záverečných kapitolách dokáže úprimne rozosmiať.. Nepatrím medzi "škarohlídov" ktorí od knihy čakali homérovú tragédiu ani Thomasa Manna. takže za mňa, otca dvoch satanov 4 hviezdy
Veselé podání výchovy malého dítěte... Na jednu stranu úsměvné a na druhou stranu znepokojujíci :)
Behem chvíle přečtené,velmi jsem se u toho nasmala a verim,ze se k ni jeste vrátím. Humor tam opravdu nechybí ja doporučuji