Denník moderného fotra
Dominik Landsman
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Druhý pokus, poté co jsou dceři necelé dva roky a za mě pořád stejná bída. Autor tlačí na pilu, ale odmyslím - li si určitou nadsázku, tak chlapeček je na výchovnou facku a tatínek podle líčení vypadá jako naprostý trouba.
Dobrá knížka o pohledu otce na péči o dítě. Sice pro mě bylo těžký překousnout tu velkou nadsázku se kterou to autor bere. Mám raději přímé vyjadřování, ale jinak super :)
Smát nebo usmívat jsem se fakt musela a kolikrát jsem si představovala, jak to bude vypadat u nás :) Každopádně někdy je to dost přehnané, ale zároveň chápu, když chce člověk zaujmout, udělá cokoliv. Stejně se už těším na další díl, trampoty Čeňka a jeho fotra :-D
Vtipné to docela bylo. Z občasné přemrštěné nadsázky mi vycházelo, že tatínek je pěkný pitomec. Mám půjčený 2. a 3. díl, ale teď vůbec nevím, jestli se mi to chce číst.
Nic převratného, ale jako audioknižka dokonalé. Musela jsem se neustále smát nebo alespoň usmívat. Takže zaslouženě 5 * za zlepšování nálady.
Jó líbilo se mi to. Není to pro nikoho, kdo nemá děti a není to pro nikoho, kdo nemá rád černý humor. Nedá se to přečíst naráz. Vždy když už jsem si myslel, že je to pořád to samé dokola, tak mě rozesmál. Jako odpočinková četba, pár stránek před spaním, doporučuji.
Humorně a s nadsázkou popsaný rok muže na mateřské, ale příspěvky na FB a Blogu jsou mnohem humornější, Škoda
Aj sebairónia ma hranicu. Neviem kto má byť cielovka, možno klub feministiek či slobodných matiek hľadajúci dôvod na vyhubenie mužskej populácie, ale tento Pat&Mat skrížený s mr. Beanom s humorom postaveným "som úbožiak , dieťa ma ignoruje, žena mnou pohŕda" k tomu dáva legitímny dôvod. Kniha mala svetlé miesta, ktoré vylúdili úsmev, ale následne to zabila tým najhorším klišé .
Tak drsné, až je to vtipné ... ale ani nadhled a láska (pokud čte člověk mezi řádky) tomu rozhodně nechybí.
Blog, respektive facebookové příspěvky, mě baví mnohem víc. U knížky jsem měla pocit, že se dokola opakují ty samé vtipy, stejné narážky, stejné situace.
Na druhou stranu, neštěstí druhého vždycky potěší a to vědomí, že tenhle masakr člověk (rodič) neprožívá sám, je k nezaplacení.
Musím říct, že jsem se dost nasmál. Bylo vidět, že je něco přikrášlené a něco absurdní, ale jinak dobrý. Bral jsem to jako oddechovku a také to tak posloužilo. Jen těžko říct, kolik toho bylo reálného...
Příjemná oddechovka, líbil se mi styl humoru. Nicméně, dávám 3/5, protože 4 a 5 dávám knihám, od kterých se nemůžu odtrhnout, nebo se mi od nich nechce odcházet. U této by se nic nestalo, kdybych ji přestala číst v půlce a už se k ní nevrátila.
Ze začátku se možná lehce pousmějete s drobným pokýváním hlavou alá "Jako u nás doma", ale postupem času začnou převládat reakce typu: "No to asi těžko." "Cože, zase tenhle vtip?" a "Nečetl jsem už jednou tuhle stranu?" Pan Landsman se nějak nedokáže rozhodnout, jestli chce psát vtipné zážitky z výchovy ratolesti, nebo vymýšlet absurdní scénky, u kterých bude vyvracet oči v sloup. Snad se v příštích dílech rozhodne.
Neskutečně hloupé a neskutečně trapné historky, vycucané z prstu. Nedočetl jsem, hanba mě fackovala za autora.
Číst Deníček moderního fotra je zábava, pečovat o mimino je zábava, s odstupem času tedy určitě. Deník ale není příliš motivační, takže doporučuji číst ho až v době, kdy můžete srovnávat s vlastní zkušeností.