Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Za mě zajímavá a vtipně napsaná kniha o tom, jak může být vnímán příchod nového člena rodiny ... byla to zábava :)
Výzva a spojeno s tím, na co se už dlouho chystám - takový byl můj plán. Moc jsem se těšila, protože blog mám moc ráda...no a tak jsem teď zklamaná, protože jsem čekala něco víc. Párkrát jsem se zasmála, to ano... Ale teda ke konci už jsem tlačila text očima a říkala si, ať už to je za mnou. Nebudu popírat, jsem z toho taková nedodělaná... Očekávání nenaplněno a ostatní díly číst nebudu - ikdyž normálně trpím obsesí všechno dočíst i přes hrůznost publikovaného :)
Naprostá jazyková dokonalost v duchu toho nejlepšího Šimka a Grossmana. Trochu tam vidím i odlehčenost (ne dialekt pochopitelně) Ostravaka a tematicky to připomíná Prevíta. Úžasný mix všeho. Uvěřitelný popis vždy lehce vyšperkovaným něčím přehnaným, ale jen tak přehnaným, aby to za určitých okolností stále mohlo být skutečné. Časem si určitě dám i další díly. Landsmann prostě umí.
za mě super! s Dominikem jsme si jako děti posílali dopisy. už tenkrát v něm to psané slovo prostě bylo. Samozřejmě, že jsou věci, které jsou přitažené za vlasy,ale co si budeme povídat, měl to být jistě záměr. Protože mám Dominikovo dopisy ještě pořád schované, jeho knihu jsem prostě potřebovala. dávám 5 hvězd, ani ne tak za dílo jako takové,ale za nápady a pojetí, protože věřím, že i když my ženy dokážeme kriticky říct, že tak to přece nefunguje, tak když jsem četla pasáže manželovi, tak ten se smál od ucha k uchu.
Přiznám se, že jsem se do této knihy pustil jen z důvodu knižní výzvy. A přestože se jedná o útlou knížku, docela mi trvalo se jí prokousat. Autor se snažil být za každou cenu vtipný v každé větě a většinou mu to nevyšlo. Ale pravda je taková, že jsem se asi pětkrát zasmál. Proto dám jednu hvězdu, ale tenhle typ knih asi nebude pro mě. Pokud bych mohl doporučit podobné humorné téma, i když přesně z opačného pohledu, tak Prevítem snadno a rychle je klasika, která funguje i po několika přečteních.
Nevím, jaký byl původní záměr, ale na mě kniha působila jako slušná antikoncepce :D. Taky pevně doufám, že většina byla psaná s velkou nadsázkou. Vtipná mi kniha přišla tak napůl, něco bylo lepší a něco o ničem. Taky bych ji o pár úvah, o dopisy ježíškovi nebo návod na použití dítěte, zkrátila. To bylo dle mě zbytečné. Ale jelikož celkově je to fajn oddechovka, a další dva díly se mi taky hodí do čtenářské výzvy, pouštím se dál.
Pár dobrých vtipů nepřeváží trapnost těch ostatních. Mám děti, moji známí mají děti, občas se tam najde nějaký ten Čeněk... Ale aby dítě do jednoho roku furt jen blilo... Ne.
Trošku přestřelené, ale zasmála jsem se a k humorným knihám to patří, takže účel splněn. Akorát tak posledních 50 stran už mě nebavilo, opakovaly se situace i slova a už to nepřinášelo nic nového.
Upřímně lituju, že jsem tu knihu koupila. Situace popsané v knize jsou vyhnané do extrému...
Přílišná snaha o vtip v každé větě, která vyústila v bizarní dílo typického muže.
Přečteno rychle, snadno ale s lehkým sebezapřením. Spousta situací mi přišla spíše k pláči než k smíchu. Opravdu doufám, že jsou jen přibarveny pro literární svět a ve skutečnosti to všechno bylo trochu jinak.
První polovinu jsem se bavila. Super oddych. Ale ve druhé půlce mi přišlo, že každý odstavec končil větou “Čeněk se poblil” - druhá půlka - ať už to mám dočtené.
Úplná degradace snad ani ne, ale že bych to považovala za knihu roku, to fakt ne. Možná, jako čtení do ordinace k zubaři, kdy potřebujete uklidnit nervovou soustavu a nečekáte, že vám čtení něco přinese, to možná ano, ale to je asi tak všechno. Někdy jsem se zarazila sama nad sebou, jaké blbosti se to směji. Doporučení... snad jen když budou mít v knihovně prázdniny, jinak bych se do čtení nepouštěla.
Oddychovka, při které se na mě lidé v autobuse při cestě do práce otáčeli, jak jsem se upřímně smál.
Je to sice místy přetažené za vlasy, vyhnané ad absurdum, ale v základu uvěřitelné.
Je fajn si říct "chlapi sobě a po svém".
Kniha je psaná humorně, člověk se u ní pobaví. Prostě taková odpočinková literatura.
Oddychová knížečka, ideální k moři.Myslím, že každá čtenářka v ní najde kus své "životní opory" .