Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Někde jsem se smála nahlas (nestává se často), něco přečetla ze setrvačnosti. Celkově mě kniha pobavila a doporučuji jako prevenci pred zblázněním všem na mateřské "dovolené"
Jako čerstvé matce, která má často náladu pod psa, mi tato kniha bodla. Všechny ty situace, které dokážou potrápit matčinu psychiku, jsou podány tak s nadhledem a vtipem, že je po přečtení nelze ani jinak brát. Byla jsem ráda, že jsem se mohla ujistit, že v tom nejsme sami. :-) Některé pasáže se mi už ale zdály na sílu, proto mínus jedna hvězdička.
Jednou jsem jen tak seděla, neměla jsem chuť nic dělat a říkala jsem si, že bych si poslechla nějakou hezkou rozhlasovou hru, nebo prostě čtení.
Prolistovala jsem počítač a našla tohle: Deníček moderního fotra.
Říkám si: Hmm, zajímavý název, zkusím to.
A navic! Namluvil to ten dabér, kterýho mám ráda.
Poslechla jsem si to jednou a pak jsem si to pustila zas. Moc jsem se pobavila. (Jenomže to jsem ještě nevěděla, že je to zkrácené a vybrané jen to nejlepší)
A v tu chvíli mně napadlo: A! Mám dárek!
Nemyslela jsem sebe, ale kamaráda, kterému se narodila krásná holčička.
(To je divný, co? . . . narodila se mu krásná holčička.
Nikdy jsem si to neuvědomila, až teď, když jsem to napsala. Že to zní, jako že ta holčička se narodila tomu kamarádovi a né jeho paní. Ále . . . prostě to takhle říkáme.)
A tak, když jsem u nich byla na návštěvě, tak mu říkám: "Víš něco o knížce Deníček moderního fotra?"
Vstal a mlčky odešel do vedlejšího pokoje a knížku přinesl. A s ní i další knížky autora, které mu jeho paní koupila.
A ta řekla: "Mně nevadí, že v noci svítí a čte si, ale vadí mi, že se u toho chechtá a tím mě vzbudí.."
(Podle mně ten Návod na použití dítěte není vůbec vtipný. S ním vlastně skončila veškerá legrace.)
Dala jsem čtyři hvězdičky, protože jsem se u knihy i tak bavila. Bohužel ty hvězdičky tu nejsou vidět.
29.2.2020 A..! Už jsou tady. Děkuji. Protože... to bych byla nespravedlivá,
kdybych dala jen tu jednu hvězdičku. U knihy jsem se bavila. Akorát ten návod mně trochu naštval, ale už je to pryč.
Hodně mi to připomínalo povbídky Šimka a Grossmana. Sice to bylo místy až moc dlouhé a skoro se to opakovalo, ale vzhledem k tomu, že jsem se několikrát začal i v metru smát nahlas, tak ty čtyři hvězdy si to zaslouží
Kniha která pobaví pokud máte děti, protože si můžete říct, že v tom nejste sami. Ale musím říct, že mi k pobavení bohatě stačí příspěvky na soc.sítích, v knize to bylo občas zbytečně zdlouhavé.
Kniha z kategórie "Na, prečítaj si to, vraj to je dobré". A tak vyslovene zlé to nebolo. Ale pár strán asi stačilo, aby si človek urobil obraz.
Na to jak mě bavila autorova prvotina, u které jsem se několikrát opravdu zasmála, tak tato kniha byla už jen slabým odvarem. Byla z ní hrozně cítit snaha pobavit za každou cenu, byť se úplně minula účinkem a spousta scén vyzněla spíše trapně.
Na facebooku jsem se nekolika historkám od srdce zasmála, ale knížka je nudná. Prvních pár stránek je vtipných, ale poprvé se mi stalo, že jsem knihu ani nedočetla. Opravdu mě to nudilo.
Asi nejsem cílová skupina. Po přečtení 50 stran jsem to vzdala ... Je mi líto
Do začátku knihy jsem se musela nutit, ale pak mě příběh chytil. Říkala jsem si celou dobu, co by autor dělal, kdyby měl dvojčata.. :D
Doporučuji všem, kteří už první dítě mají. Je to vtipné, hezké a víte, že v tom nejste sami.
Jsem zvědav, jestli se taky tak budu smát za čtvrt roku, až se nám to malé satáně narodí :) Přečteno během jednoho dne v práci na odpolední a předpokládám, že si o mě kolegové myslí, že už začínám trpět laktační psychózou - půlkou knížky jsem se jen prohihňal, u druhé jsem téměř brečel smíchy!
Za mě super čtení, u kterého jsem se strašně bavila. Popisování scének věřím, že je s nadsázkou pravdivé a o to smutnější. Rozhodně doporučuji, je to přesně ten typ humoru, který se mi líbí :)
Na autara jsem párkrát narazila na jedněch stránkách, a proto jsem si koupila knihu. Nápadem a postřehy je kniha velmi povedená, ale motivy a vtipy jsou stále opakované. Bohužel první rok dítěte takový je, takže se není i čemu divit. Každý den je stejný. (Podle toho, co jsem od lidí slyšela.) A nadsázka z většiny přemrštěná. Myslím, že by se délka dala zkrouhnout na polovinu (Ale nejsem spisovatel. Jen mi to tak přijde.) Jak zde kdosi zmínil, mám raději přímé vyjadřování. Radím nečíst to na jeden zátah jako já. To byla moje zásadní chyba. Pokud si sem tam přečtete jednu kapitolu, nasmějete se a kniha zanechá lepší dojem.
Nebojím si ale koupit druhý díl. (Myslím, že druhý rok dítěte bude zábavnější.)...Anebo si raději vypůjčit v knihovně. :D
Kniha mi přišla jako strašný brak. Knihu jsem dočetla, ale musela jsem se vysloveně nutit.
Celou knihu jsem se neuvěřitelně bavila. Dokonce přítel, který nikdy nečte, si ji přečetl a byl nadšený jako já. Rozhodně stojí za přečtení!
Začátek knížky mi přišel moc fajn. Hodně jsem se smála a tak trochu poznávala i nás. Ale s postupem knihy mi humor autora přišel tak nějak monotónní a ohraný. Každopádně až budu potřebovat naprosto vypnout sáhnu možná i po druhém dílu.
Mně to moc neoslovilo, situace většinou bizarní, že bych se smála, tak to říct nemohu, "vtipy" se také často opakovaly.
Nechápu, většinou tohle všechno ženy zvládají a musí zvládat, a muži říkají, jaká to je pohodová dovolená a pak jde jeden otec na rodičovskou a může se z toho po... a ještě o tom napíše knihu.