Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Landsmanův humor mám ráda, ale v této knize mi přišlo, že se chvílemi dost opakuje a už to není ani vtipný... Ale není to vyloženě špatný čtení. :) Byly i pasáže, kdy jsem se zasmála.
Nedokázala jsem přečíst. "Humor" a "vtip" mě míjel, spíš mi to přišlo dosti trapné. Ale jak vidno, své čtenáře si to našlo.
Bohužel mi tato "kniha" nepřišla ani trochu vtipná. Asi nemám smysl pro humor. Čeněk se poblil, Čeněk se pos*** A tak pořád dokola. Některé příhody byly na první pohled smyšlené.
Deníček taťky na mateřské je originální nápad a mohla to být pecka, ale chtělo na to jít trochu chytřeji, rafinovaněji.
Kromě toho jsem před časem četla rozhovor s autorem a působil na mě poněkud samolibě. Už ten titulek: Jsem úspěšný, protože jsem vtipný...
Pri vší úctě, já si vtipnou knihu představuji jinak.
Člověk se při čtení této knihy mnohokrát zasměje, ocení spíše rodiče, jinak dílo působí jako celkem kvalitní antikoncepce
První díl mě dost bavil, možná i proto, že jsem jej četla v době, kdy byla dítka podstatně mladší (4 a 6 let). Člověk si tak ještě celkem čerstvě pamatoval, jak to doma vypadalo a leckdy si říkal, to je přesný. Příjemná oddechovka, když má člověk všeho plný kecky a potřebuje si přečíst, že může být hůř... :D
Postřehy novopečeného otce. Snaží se vtipně podat, jak se rodičovstvím změní život mladého páru. Jak všechny ty změny, radosti i strasti, vnímá muž. Určeno především mladým, vtipnost za každou cenu byla občas až trapná.
Měla jsem větší očekávání. Začátek byl super, ale postupem času byla kniha pořád o tom samém. Humor byl pořád stejný a po nějaké době už se omrzel. Rozhodně se mi to nečetlo "jedním dechem". Asi bych hodnotila kladněji, kdybych četla dvě kapitoly za týden, ale protože jsem knihu četla naráz, přišlo mi to přeplácané, opakující se a zbytečně teatrální. Dostala jsem smrtelnou dávku nuceného humoru a to knihu pěkně shodilo. I přesto knihu nehodnotím jako odpad a věřím, že mnoha lidem tenhle styl psaní bude vyhovovat. Další díly ale asi dlouho číst nebudu (pokud vůbec).
První půlka mi přišla trochu slabší, bylo to až moc přehnané, ale druhá půlka super a dost jsem se nasmála:) určitě doporučuji.
Ze začátku mi to přišlo vtipné a neotřelé, postupem času jsem dostal pocit, že je to pořád to samé a to díky tomu, že se většina děje odehrává doma. Když ale vyšli ven, tak mě to zase bavilo.
Sáhla jsem po této profláknuté knížce jen tak pro zajímavost, protože mi na webu Reflexu známý ukázal Divokého kačera (objevila jsem Ameriku) a říkám si, že to jméno autora článků je mi nějaké povědomé. Pak jsem zjistila, odkud, Deníček je fenomén. Tak jsem se pustila taky do jeho konzumace.
Zezačátku mi to připadalo strašně nucené. Dostat do jedné věty co nejvíc vtipných hlášek nemusí ve výsledku vést k tomu, že se budete od začátku do konce řezat smíchy.
Ale postupně se mi to i začalo líbit (nebo jsem si jen zvykla na ten styl). Místy jsem se opravdu zasmála. Ke konci už to ztratilo zase to kouzlo překvapení. Skončilo to tak akorát včas. Do dalších dílů nemám chuť se pouštět.
Opět se mi potvrdilo, že humor je těžká disciplína, musí ho být tak akorát a ještě se musíte trefit do smyslu pro humor toho, koho se snažíte rozesmát. To se u mě autorovi povedlo jen částečně. Takových 70% by si ale knížka zasloužila.
Ale víc se mi svého času líbila Brettova série s Prevítem (Prevítem snadno a rychle, Kdo to tady chodí...).
Ze zacatku jsem si rikala, jo, to bude sranda.. Bohuzel, cim vic jsem cetla, min se bavila.. Sem tam prispevky na FB/INSTA se mi moc libi, ale takhle najednou je toho asi moc.. Celou jsem ji dolouskala jen kvuli CV..
Fajn knížka, kde vtip (podařený) střídá vtip (očekávatelný, až malinko nudný).
Je potřeba brát knihu s rezervou a s nadsázkou. Za mě tomu chybí příběh, ale to je zjevně můj problém, protože autor dát do knihy příběh nezamýšlel.
Některé kapitoly jsou super a některé bohužel jsou, jen proto aby byly...
Občas jsem si říkal, že by autor mohl jednotlivé části knihy přednášet v estrádách z devadesátých let a zajisté by s tím sklidil úspěch... A protože estrádami nepohrdám a protože jsem se u knihy několikrát od srdce zasmál - má ode mně Deníček moderního fotra čtyři hvězdičky ;).
První půlka byla snad nejvtipnější kniha jakou jsem kdy četl. Smál jsem se u každé věty a když jsem předčítal manželce, tak se smála tak, že jsem nemohl se čtením ani pokračovat. Pak přišla druhá polovina a autor začal ztrácet dech. Když začal psát z pohledu Čeňka, tak už trochu moc tlačil na pilu a efekt byl opačný, než by autor asi chtěl. Ke konci přišlo několik uchechtnutí, ale žádné výbuchy smíchu. Ze začátku jsem si byl jistý, že se ihned pustím do dalších dílů, ke konci jsem se rozhodl, že nikoliv. Možná dám autorovi šanci, až nebudu mít co číst.
Nějak mi to přišlo spíš smutné (a trapné) než vtipné.. Očekávala jsem něco ve stylu krátkých vtipných příspěvků, které jsem občas někde zaznamenala po internetu, ale nejspíš jsem si spletla autora. Dočteno kvůli ČV.
Kniha má několik vtipných pasáží, které mě doopravdy pobavily. Ale jinak se jedná o průměrnou knihu, která neurazí. Ke konci jsem se do čtení už trochu nutila a kniha mě už ani nebavila.
Dalo mi opravdu moc práce přelouskat tuto knihu. Musím říct, že mě v podstatě až na pár okamžiků kniha vůbec nebavila. Směska výmyslů a kravin na necelých 200 stranách.
Vtipné, zábavné a taaak pravdivé :-D kdo má děti, pochopí. Za mě jednoznačně super a palec nahoru.
Orwell šel bojovat do války, aby o ní napsal. Hamsun málem zemřel hladem, jak zoufale se chtěl stát spisovatelem. Jack London strávil kus života na moři, v podřadných zaměstnáních a na Aljašce, kde přežil kurděje. Bukowski vystřídal desítky nádenických míst a vychlastal hektolitry piva a vína, aby o tom podal svědectví. To byli autoři minulosti. Teď tu máme generaci ufňukaných zženštilých rádobyspisovatelů, co se chlubí tím, jak je dnešní muž citlivý, vyměklý a jak už vlastně ani není muž. Když už číst Landsmana, tak toho se dvěma n na konci. Ivan Landsmann totiž píše (potažmo psal), jako chlap a ne jako transžena.
Knížka dobrá, ale čekala jsem od ní asi více. Deníček moderního páru byl pro mě lepší :)