Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221482/mid_denik-kastelana-221482.jpg
4
1166
1166
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí — odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla jedním dechem za víkend. Nemohla jsem se od ní odtrhnout - pořád jsem čekala, že na příští stránce přijde nějaké vysvětlení záhadných událostí a tajemných jevů, kterých je kniha plná. To se ale nestalo, takže asi nezbývá, než se smířit s tím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Čekala jsem knihu v duchu Aristokratek, ale i když deníkový styl je stejný, tohle má k humornému ladění místy hodně daleko a v jedné části to bylo hodně obtížné čtení, noční můra však rodičů. Trochu mi vadil otevřený konec a určitá nedokončenost příběhu. A vulgární výrazy asi opravdu nebyly úplně nutné všude.
Byla jsem mile překvapena, že kniha byla jiná než u Aristokratek. Ty mě moc nesedí. Příběh trochu neskutečný, ale žít na tajemném zámku k tomu vybízí.
Vlastně ani nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Některé části byly dojemné. Jiné k popukání. Další hraničily svojí nevysvětlitelnou - a nevysvětlenou - podivností s magickým realismem. Jenže mi taky dost vadil obhroublý slovník hlavního hrdiny, na takové věci jsem, přiznávám, citlivá. A samotné postavy taky nebyly dvakrát sympatické. Takže... já opravdu nevím.
Čekala jsem zábavu jako u aristokratky. Přišel koktejl emocí složený z: vtipu, nejtěžších stránek rodičovství, lidské solidarity, charakteru, inteligence, lásky ke zvířatům, tajemna, náboženských otázek a nadpřirozena, místy okořeněný peprnými výrazy. Neřeším, zda v něco/něčemu věřím nebo ne, hlavní je, že mě to maximálně bavilo.
Když si pomyslím, jak jsem přemýšlela u čtení, jak to chce nakonec autor vysvětlit... :) Ale nechci nic prozrazovat. Jinak je to taková duchařsko - tajemná oddechovka, nic extra.
Asi sem příliš náročná, ale mám za to, že literární dílo by mělo mít určitou úroveň. Popravdě, tuto knihu sem velmi brzy odložila. Důvodem nebyl příběh, ale jeho forma. Nebyla sem schopna se přenést přes příval vulgarit a velmi specifické vyjadřovací prostředky tohoto autora. Za mě osobě, vulgarismi do knih nepatří nebo velmi okrajově. Začátek knihy na mě působil spíš jako žumpa.
Pěvně věřím, že přijde čas, kdy budu schopná se od tohoto oprostit a knihu přečíst.
No nevím, Aristokratky se mi líbily, ale tahle knížka ve mě způsobuje rozpačité dojmy, poměrně hezký příběh, který by se mi lépe četl, kdyby v něm nebylo tolik vulgarismů. Možná jsem stará škola, ale až tolik zbytečných sprostých slov podle mě do literatury nepatří. Škoda :(
Tak teď moc nevím co si mám o té knize myslet.
Je plná vulgarismů. Ne že by mě to nějak uráželo, ale nemyslím si, že byly až tak potřeba a pokud by se použily jen občas (při vyhrocených situacích), tak by asi měly v příběhu větší dopad.
Dost zvláštní otevřený konec. Celý ten příběh vyvolává spoustu otázek a na žádnou v něm nenajdete odpověď.
Nejdříve jsem četla Aristokratkua očekávala podobně laděný příběh. Omyl! Je to úplně jiný typ četby a přitom stejně poutavý! Holt, kdo umí umí.
Emoce! Příběh mi připadal tak uvěřitelný a opravdu “na vlastní kůži” prožitý, že jsem měla problém uvědomit si, že to tak není. Nadpřirozeno mě nejspíš omámilo:-). Působivá ich-forma, silné momenty bez sentimentu vyvažované místy až černým humorem. Ne Aristokratka, to Kastelán měl mít pokračování!
V této knížce se najde od všeho trochu, realita života i duchovno a tajemno, přímě psané, bez zbytečných kliček.
Forma deníku byla pro mě poutavá a knížka rychle utekla.
Opravdu je to úplně něco jiného než Aristokratka. Ale já se bavila i tak. Vikův sarkasmus mě bavil, i když obsahově to úplná legrace nebyla. A i když to nějak dopadlo, myslím si, že je to pro chlapce to pravé zaměstnání :-)
To by mě zajímalo, jestli autor, když je ten kastelán, to má stejně :).
Nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Po náhlém skonu bývalého kastelána se na zámek jednou takhle na podzim dostaví další. Ke stavbě náleží několik stálých zaměstnanců, kteří působí, jako by tam snad žili dřív, než se zámek začal stavět. Alespoň Valerie na mě tak působila. O jejím muži mám jinou představu.
Takřka okamžitě se kolem hlavního hrdiny začne projevovat věc, která je všem hradům a zámkům vlastní - začne strašit. Jenomže ani on, ani čtenář netuší, jestli je to tak, nebo jestli jenom všem nestraší... ve věži. Nebo v parku.
Několik krásně na sebe navazujících událostí - jako z deníku - mě donutily si postesknout, proč jsem sakra nestudovala cestovní ruch, abych na takových místech mohla alespoň provádět :).
I když... to je dneska už celkem jedno.
Hrozně by mě to bavilo, včetně sov a netopýrů v knihovnách a divných písní, které si broukají malé děti, psů a hromady kostí.
Z knihy jsem úplně nadšená. Oproti Aristokratce, ze které jsem úplně odvázaná nebyla, toto bylo jiné kafe. Od začátku skoro až do konce jsem se nemohla od čtení odtrhnout a upřímně musím říct, že jsem se pěkně bála... Ono to asi bude tím, že jsem ze zámeckého prostředí a určité popisy scén jsou prostě přesné... Vážně klobouk dolů za tak pěknou knihu.
Pokud bych měla popsat jenom jedním slovem, tak to je zvláštní. Chvílemi se mi to líbilo, chvílemi moc ne. Pocit mám tedy takový rozporuplný a jednou mi to stačilo.
Deník se mi líbil, ale člověk by měl opravdu nejdříve přečíst tuto knížku a potom teprve sérii Aristokratky, protože porovnává. Mám ráda styl a humor pana autora a v této knize je pouze nádech. Přesto doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd.
Štítky knihy
deníky humor záhady duchové a přízraky hrady a zámky kasteláni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Aristokratky mám moc ráda a chystám se přečíst i poslední díl, který mi chybí.
Ale toto mi naprosto nesedlo. Příběh mě nedokázal chytit, vážné záležitosti, které hlavní postava řeší, ve mně nedokázaly vyvolat pocit, že je to “opravdu”, přitom těch nepříjemných událostí, se kterými se kastelán potýkal, bylo tolik, že to bylo dost nepravděpodobné.
O humoru ta kniha není ani náhodou.
Prostě toto ne.