Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221482/mid_denik-kastelana-221482.jpg
4
1166
1166
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí — odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Místy zbytečně vulgární, ale jinak skvělé. Dle mého názoru lepší než aristokratka. Pan Boček mě touto knihou rozesmál i téměř rozplakal na veřejnosti, což považuji za jasný důkaz kvality této knihy. Příběh kastelána je sice občas nadměrečně pozitivní, ale celému ději to nijak zásadně neškodí.
Nechci moc srovnávat s pozdějšími knihami. Líbí se mi zde, že autor, jako by si nelámal hlavu se čtenářem, ať si to přebere jak chce.
Je to příjemně napínavý příběh, který se přečte na jeden zátah, ale občas probleskne autorova potřeba po něčem hlubším (rozhovory s knězem, přemýšlení nad zázrakem apod.)
Že kniha nedopovídá je podle mě správné, copak je to v životě jinak?
Líbí se mi vývoj hlavní postavy, je nenásilný, spíš podprahový (např. to jde vidět na práci se sprostými slovy a odbornými termíny). Jako by to autor psal převážně pro sebe a tudíž tak trochu i o sobě. Tahle poloha je z jeho díla, podle mě, nejupřímnější a funguje.
Dobře, že jsem začal Aristokratkou a ne tímhle hororem. Ale dobře, že jsem si ho přečetl. Minimálně proto, abych pochopil, proč se návštěvníkům zámků říká mufloni. Četlo se to náramně, trochu mne mrzí nezodpovězené otázky: kdo zabil rotvajlery a zloděje? Kdo chodil po zámků a ubytovně? Je dobře, že autor přešel k jednodušší tvorbě. Jednodušší ne ve smyslu zpracování, ale srozumitelnosti, jeho černý, lehce cynický a morbidní humor je dobrým kořením.
Pověst této prvotiny holt utrpěla faktem, že za pár let se Evžen Boček zapsal do povědomí čtenářů jako humoristický autor. I já jsem Deník kastelána četla až po Aristokratce, a byla tudíž zpočátku trochu zmatená. Ale horor je to výborný, drsnější humor a nabroušený sarkasmus, kterým si hlavní hrdina ulevuje, vyznívá autenticky (kdo by taky ve strašidelném zámku provolával "jémináčku"?). Bála jsem se i smála a snad se časem odvážím dát si repete. "To je čtivo. Tak na zánět mozkových blan."
Deník kastelána mě bavil, moc. Poslouchala jsem audioknihu, která byla skvěle namluvena Jaroslavem Pleslem. Škoda, že pan Boček kromě Kastelána a Aristokratek nic jiného nenapsal.
Štítek Humor? TO je legrační. Za mě je to horor. Ale poctivý. Lekačky, úmrtí dávná i nová, na zámku prostě straší (a popři to!). Do toho náležitě ohavný hlavní hrdina:
Kastelánovi zámek lezl na mozek od chvíle, co dostal klíče. Teď sytí stránky pohrdáním vším, co neladí s jeho názory, a vztekem, když není po jeho. Přitom se mu přihodí několik doslova zázraků (včetně záchrany života jeho dcery), které prozáří ponurost děje aspoň do další katastrofy; ale obměkčí pana kastelána? Ne.
(Takže to, s čím má tolik čtenářů problém - že je sprostý - beru jako jeho zdaleka nejmilejší vlastnost.)
S koncem jsem spokojená, myslím, že je akorát.
Kniha se mi líbila, první třetina trošičku drhla, ale pak se příběh pěkně rozjel. Místy byl napínavý, místy legrační, místy smutný a místy z oblasti fantazie či paranormálních jevů, prostě od všeho trošku. Vulgární slova také, stejně jako většina čtenářů v komentářích pod mým, v knihách nemám ráda, ale do tohoto příběhu mi jaksi seděla. Každý jsme jiný a tento příběh je deníkem, věřím, že přesně taková slova v některých situacích běží hlavou spoustě lidem. Jsem moc zvědavá, až zase někdy navštívím prohlídku nějakého zámku, zda se mi vynoří v hlavě příběhy Aristokratky a Kastelána :-)
Autorova prvotina mě pobavila, hlavně poslední část knihy. Četla jsem i všechny aristokratky, Deník kastelána je trochu něco jiného i když podobné prvky najdete.
Děj se odehrává na přelomu roku 1995 a 1996 a na příběhu je to znát.
Je to kniha pro muže i ženy, pánům určitě nebude vadit trochu hrubý slovník autora :-) ale je to prostě ze života...
Knihu Deník kastelána jsem četla hned po Aristokratce, takže jsem čekala humornou knihu u které se budu hodně smát. Spletla jsem se. Ale i tak se mi kniha líbila.
Možná by bylo lepší číst první Deník kastelána a až potom Aristokratku.
Čtivá kniha, která má spád, ale legrace to příliš není. Zvládla bych klidně dalších 300 stran. ;-)
výbrorně se čte, občas jsem se trošku ježila strachy a protože jsem zrovna v době čtení této knihy uklízela jednu šíleně zabordelenou kancelář, skvostně jsem se pobavila nad větou: "Mimochodem je tam pyramidální bordel. Ježišmarjá, tam je bordel. V rámci možností se do toho pokusím vnést nějaký systém. Ačkoliv - nebylo by lepší polít to benzínem a zapálit?" to je tak výstižné....
Pokud jste od Evžena Bočka zvyklí na sérii knih o Aristokratce, tak tohle je něco kapku jiného. Vtipného tu není vůbec nic, humor se zde nekoná. Prostředí a hlavní role jsou zhruba stejné (zámek a kastelán, který musí dovnitř vpouštět návštěvníky-muflony), ale všechno ostatní je jinak - tohle není saturninovský humor, ale psychologický thriller.
Ze začátku mě kniha vůbec nebavila. Docela neveselé plky o všedním kastelánském životě a hororová dějová linka, která bohužel v žádném bodě knihy nefungovala. Lepší byly oddělené dějové linky, pojednávající o nevysvětlitelném onemocnění a uzdravení kastelánovy dcery, dále skvěle popsaná epizodka o marném boji proti protekční moci, kdy hlavnímu hrdinovi bývalý komouš s dobrými konexemi zastřelil psa a pár dalších fajn momentek.
Dalším plusem je fakt, že se autor nezabývá popisem zbytečných nesmyslů a jeho dílo skvěle odsýpá, čte se skoro samo a díky ukrutně rychlému spádu nemá šanci nudit.
Celkově je to docela nesourodá jízda skrze několik menších příběhů, kdy některé byli prostě jen depresivní a chmurné, jiné naopak skvěle napsané a vygradované, ale není zde žádný centrální dějový motiv a vyskytuje se tu až moc zbytečných postav, které nemají moc prostoru a tudíž působí nemastně neslaně a ještě se v nich člověk začne rychle ztrácet. Ale krátký rozsah knihy a rychlost vyprávění jsou aspekty, v kterých si těchto chyb ani nestihnete pořádně všimnout a najednou jste díky plynulé vypravěčské formě na konci
Vtipné čtení, celkem jsem se pobavila. Trefný popis zámeckého prostředí a doby, ve které se děj odehrává (pár let po revoluci) okořeněné trochou tajemna. Občas smutné (nemoc dítěte, zastřelení psa).
Knihu jsem otevřel náhodně a těžko o ní smýšlet...
Hlavní děj se točí kolem zámku a kastelánské práce, co vše to obnáší a co vše to s sebou přináší. To je ta lepší stránka věci. Pak jsou tu všichni okolo, všechny ty paranormální jevy (ano, každé historické místo má nějaké, ale tady už to bylo fakt přehršel). Zde mi to ani nepřišlo nějak strašidelné nebo zajímavé, spíše to zde je, aby to tam bylo.
Styl autorova psaní mi moc neseděl, dost mi tam vadily ty vulgarismy, které bych v jistých chvílích nečekal a dost mi to vadilo.
Snad další knihy budou lepší.
Poprvé jsem Deník kastelána četla v době, kdy vyšel. Byla jsem v pubertě a celkem jsem se bavila. Teď jsem se k němu vrátila kvůli čtenářské výzvě a ... už jsem se nebavila. Panoptikum různých postaviček, nemoc dcery a pod. mi nějak k smíchu nepřišlo. Do toho je tam použita spousta sprostých slov, která mi obecně nevadí, ale tady mi přišly zbytečné. Četla jsem i první dva díly Aristokratky a taky nic. S autorem se prostě míjím.
Dvě hvězdy dávám v podstatě jen za prostředí, protože hrady a zámky miluju a mým snem je nějaký prolézt od sklepení po půdu.
Obvykle si u knih stěžuji na pomalý spád, Deníku kastelána by ale možná slušela větší zdrženlivost. Řeší se tu strašná spousta problémů najednou. Zápletky, které by šlo v Ordinaci v růžové zahradě pitvat deset patnáct epizod, tu jsou nastřelené na dvou stránkách a rozseknuté na té třetí. Příjemný nádech duchařiny bohužel ke konci knihy sklouzl k vlastní parodii - boží mlýny na zámku evidentně melou opravdu efektivně a zámečtí duchové mají na konci knihy víc zářezů na pažbě než Arnold v prvním Terminátorovi. Nabízí se otázka, proč se duchové dávno nezbavili padoušského bývalého kastelána, když jim vraždění jde jedna báseň... Na druhou stranu musím vyzdvihnout, že i když je Deník kastelána hrozná ptákovina, nudit se při čtení nebudete. Boček prostě psát umí.
Mizérie! Hlavní hrdina zmítající se v poryvech existenciální krize kořeněné dost protivnou špetkou nihilismu mne opravdu nezaujal. Drobty humoru sice potěší, ale je jich v knize tak málo, že celkovému obrazu moc nepomohou.
Za mě tedy nic moc. Čekala jsem od toho něco více, ale tohle jsem dočetla z donucení. A ten konec? Vlastně to ani pořádný konec nebyl. Za mě nedoporučuji.
Štítky knihy
deníky humor záhady duchové a přízraky hrady a zámky kasteláni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Tajemný, hororový příběh, ale pro mě realističtější než Aristokratka. Ano, bála jsem se. Ale dočetla. Někde mezi nebem a zemí něco bude...