Deti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155237/bmid_deti-z-bullerbynu-155237.jpg
5
4785
4785
V malej švédskej osade Bullerbyn sú len tri gazdovstvá – Severné, Stredné a Južné. Žijú tu tri rodiny, v ktorých je šesť detí, traja chlapci a tri dievčatá. Lasse, Bosse, Lisa, Olle, Anna a Britta prežívajú v krásnej prírode dni plné drobných, ale o to významnejších radostí, bezstarostných hier, detských šarvátok a hádok. Zabrať dostávajú aj skutočné priateľstvá. Príhody malých nezbedníkov už celé desaťročia patria k čitateľsky najobľúbenejším titulom zlatého fondu literatúry pre deti. A nielen pre ne.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1970 , Mladé letáOriginální název:
Bullerbyboken, 1947
více info...
Přidat komentář
Knihu četla nejdříve moje dcera jako povinnou četbu ve škole. Před 20 lety mi dalo opravdu hodně práce ji v knihkupectví sehnat. Mojí dceři se kniha velmi líbila.
Vzpomněla jsem si, jak já musela louskat Honzíkovu cestu a Malého Bobše a jak mě to nebavilo.
Po 20 letech jsem se ze zvědavosti zaposlouchala do audioknihy - načteno paní Libuší Šafránkovou a načteno opravdu famózně. I mně se tento příběh líbil.
Neobyčejné vyprávění o obyčejných dětech z Bullerbynu. Každá doba holt chce to své. Jsem ráda, že moji dceru povinná četba bavila.
A jsem ráda, že mohu konečně říci:,,Přečetla jsem Děti z Bullerbynu." :-)))
Velmi milé čtení, které (i když jsem to původně nečekal) si podmanilo i naše dva kluky. Nedokážu ovšem říci, v čem kouzlo téhle knížky spočívá - je to vlastně docela obyčejné povídání o docela obyčejných dětech, občas okořeněné špetkou humoru. I když pro nás a tím spíš pro naše děti už je ta "obyčejnost" dost relativní - ať už s ohledem na odlišnost švédských poměrů a zvyků, nebo hodně vzdálenou dobu, v níž se příhody dětí odehrávají.
Knížka mého krásného dětství. Četla jsem ji nesčetněkrát, a teď v dospělosti už dvakrát mé osmileté dceři. Je to sentimentální četba, ale také připomenutí toho, jak jednoduché a zároveň dobrodružné bylo dětství dřív. Co mě však překvapilo je věta 'ty zlý fakane', když se Lisa s Annou staraly o malou Kerstin. Asi v době překladu slovo 'fakan' bylo přijatelné. Nicméně mé dceru zvláště zaujalo díky podobě určitému vulgárnímu slovu v angličtině :)
V podstatě kniha je psaná hezky.
Osobně. Knihu jse samozřejmě četla, neboli musela číst, ale nikdy mě nebavila.
Mladýmu jsem jí četla, když mu byli 3 - 4 roky. U kapitoly, kdy si vybavuje pokojíček pro panenky mi mládě řeklo, že ho to nebaví a že budem číst něco jiného.
Je to prostě kniha pro holky.
Toto je srdcovka mého dětství, za kterou se nikdy nebudu stydět. Děti z Bullerbynu si vždycky rád přečtu. Je nádherné se vrátit do dětství a znova a znova prožívat ty příběhy...
Nevím,osobně si myslím, že knihu mají mnozí rádi proto, že patřila do povinné četby a v jejím rámci se dost vymykala, byla milá a zábavná. Nicméně mě osobně nikdy nepřipadala nijak mimořádná a spíše zapadla mezi mnoha jinými milými, hravými a zábavnými knihami a nezanechala hlubší dojem. Ačkoli je pravdou, že je tu asi ten nejlepší knižní dědeček… A samozřejmě vydání v edici Jiskřiček je naprosto úchvatné.
Vidím, že je to téměř všech nejoblíbenější kniha dětství. Já si ji poprvé přečetla až na vysoké a nemohu posoudit jinak. Astrid byla nadlidská dětská vypravěčka, protože mě v dospělosti vrátila hravě lousknutím prstu do dětství a hned jsem byla jedním z dětí z poklidné vesničky Bullerbyn a dělala s nimi všechny vylomeniny, jezdila do školy, prodírala se kupou sněhu a prožila krásné švédské Vánoce!
Nejoblíbenější kniha mého dětství, četla jsem ji několikrát. Po mnoha letech znovu až svým dětem.
Nádherná kniha o dětství.Čtěte svým detem před usnutím.Laskavost čiší z každé stránky
I na samotě se třemi statky není nouze o všelijaké zážitky, když je tam dostatek dětí. A tak se můžete třeba lovit zubry na ostrově a dělat další skopičiny. I když jde o jednu z těch knih, kde holky udělají z kluků nezřídka pitomce, je to čtivé a právem dílo patří k legendám.
Hmm, tak už je čas posunout tu knihu další generaci. Hned bych si těch třicet let zase odmázla :-)
Také jste ji měli tak rádi? Bohužel znovupřečtení mi zkazilo ten nadšený, dětský dojem z knihy. Chápu, proč jsem jako dítě knihu milovala a věřím, že děti ji stále budou milovat. Bohužel teď už mi připadala...nijaká. Ovšem ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou stále nadčasové, milé a hřejivé.
Skvělá knížka. Líbí se mi ty dětské hry plné fantazie. Každý den spousta radosti. To dětství (když je zdravé a hezké) je super: jít nakupovat je dobrodružství, protože jsme "jako dospělí", péct perníčky na Vánoce je super, protože můžeme vykrajovat, co chceme... Pro nás, jako dospělé, je to rutina, nuda, vánoční stres.
Je to škoda..
Někdy mám pocit, že toho mám tak moc a všechno k dispozici, kdykoli si to usmyslím, že je pak vlastně těžký se z toho radovat... Je těžký radovat se z toho, že mi dal někdo karamelu, když můžu jít do krámu a koupit si jich kilo, kdykoli mám chuť.
No nic... to je takové moje dlouhodobé přemýšlení :)
Milá vzpomínka na mé dětství, knížku jsem četla znovu a znovu, ne třeba celou, ale oblíbené kapitoly. Dobrodružství dětí z Bullerbynu mi přišla tenkrát opravdu napínavá:-)
Štítky knihy
pro děti zfilmováno švédská literatura rodinné vztahy dobrodružství dětský hrdina severská literatura rozhlasové zpracování dědeček parta dětíAutorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Tak tuhle knihu miluju i nenávidím zároveň! No, nenávidím je asi příliš silné slovo, spíš bych měl napsat, že mám na ni tak trochu jako vztek (a to ještě ten dobromyslný), protože mě už spousty let jaksi dopředu odzbrojuje. Měl jsem to velké životní štěstí, že se mi podařilo strávit velkou většinu dětství celkem podobným způsobem, jak je v té knížce popsáno. Bydleli jsme sice v Praze, kde jsem chodil i do školy, ale každý volný den plus kompletní prázdniny jsme jezdili na chalupu na severu Čech, kde jsem žil v téměř dvě stě let starém roubeném domě, hned pod zříceninou středověkého hradu, jak se říká přímo v lůně kopců, skal a rybníků, takže kdykoliv jsem se rozhodl, že sepíšu své vzpomínky na dětství (a že jsme si užili legrace!), pokaždé po pár stránkách zjistím, že mi místo mých vzpomínek vzniká krásný plagiát z Dětí z Bullerbynu (no, krásný, spíš poněkud odvařený). No a to už se mi stalo tolikrát, že mi nezbývá, než vzdát paní Lindgrenové hold: Jste nenapodobitelná!