Dilema všežravce
Michael Pollan
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166828/bmid_dilema-vsezravce-1Bj-166828.jpeg
4
45
45
Podtitul: Přírodopis čtyř jídel Autor se ve své mimořádně čtivé práci zaměřuje na velkovýrobu potravin v USA, ovšem jeho poznatky jsou stejně platné pro všechny vyspělé země západního světa. Krom alarmujícího reportážního popisu samotné produkce uvažuje i o tom, jaký má dopad na krajinu, hospodářské plodiny a zvířata, ale i na skladbu našeho jídelníčku, stravovací návyky, kulturu stolování i zdraví člověka. Jeho popis průmyslového zpracování potravin, do kterého vstupuje chemie či genetické inženýrství, je varovný, autor nicméně v této i dalších svých knihách nabízí i východisko. Prostá doporučení typu „nejezte nic, co by vaše babička nepovažovala za potravinu“ či „nekupujte nic, co je složeno víc než z pěti ingrediencí“, apelování na návrat tradičním receptům a místním dodavatelům jsou stejně platná i pro českého čtenáře. Michael Pollan se této tematice věnuje soustavně a s mimořádným čtenářským ohlasem. Mezi jeho knihami najdeme tituly jako Obrana jídla: Jedlíkův manifest či Pravidla pro stravu: Jedlíkův manuál.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Zdraví
Vydáno: 2013 , Dokořán , ArgoOriginální název:
The Omnivore's Dilemma: A Natural History of Four Meals, 2006
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, kde se dozvíte zajímavé souvislosti ze strany potravinářského (a nejen) průmyslu.
Biopotraviny a jejich úskalí - přemíra kukuřice - (ne)spásání trávy býložravci - těžký život zemědělce - to jsou některé náhodné termíny, které mě v souvislosti s knihou napadají. Ovšem dalo by se to vcucnout na mnohem méně stránek. Myslím tím skutečně ty zajímavé informace, které dokážou obohatit.
Autor si zároveň s psaním knihy psal i takový deníček, takže velká část jsou pasáže jeho dojmů, pocitů, případně zdlouhavého popisování toho, jak vařil večeři, kterou si sám "ulovil" (v tomto případě spíš jen jako první uviděl); nebo popisováním jeho filozofických myšlenek a dalších.
Kniha klame odborností pomocí zajímavé obálky a příslušného nakladatelství. Ale tahle kniha prostě byla obrovským zklamáním. Ty nudné a zbytečné "deníkovské" pasáže knihu akorát podkopaly a akorát snižovaly pozornost. Ty pasáže, kde třeba mluvil s nějakým tím farmářem nebo tak, to bylo podnětné a z toho člověk měl tak nějak dojem, že si z toho něco odnáší.
Samozřejmě tu jsou zajímavé věci, člověk přeci jen o některých věcech kolikrát moc nepřemýšlí a díky získáváním informací se jeho pohled na danou problematiku může o něco změnit - ovšem toto je z mého pohledu téma, které by si zasloužilo o tolik více objektivity, těch čistých informací, které by se daly i v praxi využít - a ne, že zhruba půlka knížky bude autorovo deníček.
Přestože většinu věcí popsaných v knížce už jsem nějak tušil, nebo o nich zaslechl, byl jsem překvapen celou sítí souvislostí. Počínaje tím, jak státní politika ovlivňuje co, kdy a jak se bude pěstovat, a jak následně naše pohodlnost a chuť na nové umožňuje výrobcům vydělávat.
Souhlasím s tím, že osobní vsuvky knihu zpomalují, ale na druhou stranu jí dávají "duši".
Pro mě byla nejzajímavěší argumentace pro a proti jezení masa a o lovu.
A ze seznamu zdrojů mám spoustu námětů na další četbu.
Nevím, do jaké míry hodnotím knihu, nebo své první seznámení s podobným tématem. Možná spíš to druhé, protože závěr knihy, kdy autor připravuje jídlo, už takovou sílu nemá a ubírá knize na celkovém vyznění.
Celkově jde o knihu, která hodně pohnula s mým přesvědčením a po jejím přečtením už asi budu navždy trochu jiný. Autor nešokuje brutálními záběry týraných zvířat (myslím, že slovo týraný, nebo jeho ekvivalenty, se v knize ani jednou nevyskytuje), ale prostě popisuje, jak to v potravinářském průmyslu chodí (nevím, jestli se mi to zdá, ale neobviňuje vlastně autor celý kapitalismus?). Jednotlivé střípky sice můžou působit lehce šokujícím způsobem, ale teprve až se se celá mozaika složí, dostane kniha tu správnou váhu, se kterou už ve svém životě musíte počítat.
Líbí se mi, že autor čtenáře nepřesvědčuje, aby např. přestal jíst maso, ale pouze jej vyzývá, aby nad tím, co konzumuje, víc přemýšlel. Nejíme vlastně jen samou modifikovanou kukuřici? Nebylo utrpení zvířete neadekvátní (existuje něco jako adekvátní utrpení)? Jaký je původ našeho jídla? Jaká byla jeho cesta na náš stůl? Nevyžádalo si zpracování a doprava víc energie, než kolik jí získáme z hotového pokrmu? Jak Pollan sám píše, znovu odkrývá „základní biologické skutečnosti, které komplikovaný systém moderního industrializovaného stravování našim zrakům zakrývá“. Činí tak přitom velmi záživnou formou, byť mu kvůli mnoha osobním vsuvkám (skutečně potřebujeme vědět, co přesně a jak ze získaných surovin připravil?) někdy déle trvá, než se dobere k podstatě věci. Pokud se každopádně chcete vrátit od průmyslově zpracovaných produktů ke skutečnému jídlu a udělat tím něco pro životní prostředí, přečtení téhle knihy, jejíž obsah je stále aktuálnější, představuje dobrý výchozí krok.
Velice zajímavá kniha, kde jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Možná bych omezila autorovo obsáhlé vyprávění v některých částech jsem je přeskakovala, Ale například zážitky z farmy, kde pomáhal, to se mi velice líbilo.
Rozhodně zajímavé bylo i povídání o tom jak fungují tzv. "bio" a "organic" brandy.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, myslím si že je důležité aby se lidé zamysleli jak funguje v dnešní době velkokapacitní pěstování/zpracování potravin a ten rozdíl pokud se jedná o farmářské výrobky.
I když se jedná o americký potravinářský průmysl, informace v této knize jsou nejen velmi zajímavé, ale hlavně podané srozumitelně i pro laika. Je dobré se zamyslet nad tím, co jíme. A hlavně od koho, odkud. V Evropě naštěstí platí přísnější pravidla. Zatím. Jen doufám, že nás právě projednávaná "Transatlantická dohoda" k Americe nepřiblíží.
Jídlo je pro mě velkým tématem již řadu let. Byla jsem vegetariánkou, pak zase ne a teď jsem někde mezi : ) Můj problém konzumace masa souvisí nejen s etikou, ale i s životním prostředí, které je masným průmyslem velmi zatíženo a zde je to krásně vylíčeno v prostředí USA. Koho zajímá potravní řetězec, do kterého jsou lidé zapojeni a řada jeho alternativ, tak si myslím, že se mu kniha bude líbit. Co se týče kritiky Dryády, tak nevím. Vím, že pomocí izotopů se dá sledovat původ a zdroj znečištění a v knize je u diskuze nad C3 a C4 rostlinami odkaz na profesory tuším, že z Berkley, což bych považovala za důvěryhodný zdroj, ale mohlo dojít k nějaké špatné interpretaci. Určitě bych knihu jako celek kvůli tomu neodsuzovala. Doporučuji přečíst každému a ať si pak udělá názor na věc sám :)
Kniha mě již od prvního setkání velmi zaujala a protože se o danou problematiku dost zajímám, měla jsem dlouho v úmyslu si ji přečíst. Jaké nemilé překvapení mne čekalo již v úvodní kapitole, kdy se vynořil první nesmysl v podobě informace, že lidé přešli k zemědělství, protože si vyhubili velká zvířata. A tímto to neskončilo, v první kapitole se velmi záhy objevují další zkreslené a účelové informace (ne, pomocí izotopů opravdu nezjistíme, kterou konkrétní obilovinu lidé konzumovali).
Ač jsem měla zpočátku i přes tyto záseky v úmyslu knihu dočíst, autor u mne jakožto zdroj informací ztratil veškerou důvěryhodnost a já se je raději vydám hledat jinam...
Velmi zajímavé dílo. Po přečtení už se budu trošku jinak dívat na to, co jím :-). Autor popisuje velmi zajímavě "potravní řetězec", jak vznikají potraviny. Je to sice psáno z pohledu amerického trhu, ale myslím, že to bude všude podobné. Už chápu, proč jsou někteří lidé ochotní dát za čerstvé potraviny přímo z farmy i dvakrát více peněz než se supermarketu. Autor sám na vlastní kůži strávil nějakou dobu v "menší" farmě, kde jsou trošku jiné způsoby chovu a pěstování než u klasických "průmyslových" zpracovatelů a výrobců potravin. Také se pouští do úvah, jak by trh fungoval, kdybychom všichni přešli na "nemasovou" stravu a zaobírá se také právem zvířat a "etikou" jejich zabíjení. V knize je spousta témat, která jsou velmi zajímavě zpracovány, nutí člověka přemýšlet a možná trošku změnit pohled na svět.
Důležitá kniha o potravinářském průmyslu - hlavně v USA. Nejvíc mě zaujalo líčení příběhu pěstování kukuřice v USA a tomu, jak se tomuhle byznysu věnuje vláda (peníze), ale i zemědělci (dopady na zdraví dobytku a tím spotřeba antibiotik). Místy zdlouhavá, ale pokud člověk chce vědět, jak se jídlo dostává k nám na stůl a co za tím stojí, tak se v téhle knize najde.