• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Jak se mění vědomí - Michael Pollan

To, jak lidé vnímají halucinogenní látky, je rozkročeno mezi idealizací, jako by šlo o všelék, a démonizací, jako by šlo o smrtelné nebezpečí. Přitom ještě v 60... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Michael Pollan

Jak se mění vědomí

„Jen předběžné poznámky: knihu jsem četl v anglickém originálu, došel až kamsi k 5-MeO tripu, pak se jí vzdal. Nyní jsem neodolal a pořídil si mimochodem vynikající český překlad, s vysvětlujícími poznámkami překladatele. Požadavek na změnu smýšlení není nový, nezačíná ani s Terencem McKennou, v novozákonní řečtině se mu říká metanoein, to jen tak na margo věci. Co mi trochu vadí, je že věda jako obvykle objevuje Ameriku když zjistila, cituji ,,psilocybin dokáže spustit mystické zážitky´´, což šamané ví po milénia a řekne Vám to každý houbičkář. To jenom ukazuje do jaké míry je věda součástí establishmentu, když musí bojovat o granty etc. Takže se tady s velkou pompou prezentuje cosi, co každý stejně ví. Michael Pollan hraje roli skeptika a investigativního žurnalisty nepolíbeného psychedelickou zkušeností, který nakonec prozře, atd. atp. Překvapilo mne, že evoluční teorie sjeté opice byla poprvé formulována Rolandem Fischerem, myslel jsem, že Terence McKenna, počínaje Neviditelnou krajinou (houby u ohniště), přes článek Houby a vědomí z Archaického revivalu, až po Pokrm bohů, jakož i nesčetné přednášky etc. odvedl kus práce na tom, přiblížit houby lidem. Což mu vyneslo jenom ostrakizaci ze strany akademické antropologie, ačkoliv byl trojnásobným antropologem (evolučním, kulturním, terénním), který od dětství toužil vyřešit otázku původu člověka, což se mu povedlo prokázáním faktu, že antropologie je neoddělitelná od mykologie (a botaniky) v symbióze člověka a přírody, jinak jde živoucí planeta do kopru. Ovšem kniha je skvělá, to pravé čtení pro psychedelickou renesanci. Michael Pollan odvádí brilantní práci. Doporučuji všemi deseti všem deseti psychonautům, neo-šamanům a zainteresované laické veřejnosti. P. S. Na Erowid.org jsem našel záznamy klinických studií z hloubi 60. let 20. století (počínaje rokem 1960, kdy slovutný doktor Leary poprvé požil) české výzkumné psychiatrie, pojednávajících o pokusech s psilocybinem. Ať mi nikdo neříká, že v psychedelickém výzkumu jsme nebyli napřed.“... celý text
— tomas1291

---

Jak se mění vědomí

„Kromě tématu samotného, tedy jak se vědomí mění pod vlivem psychoaktivních látek, je pozoruhodná i rovina "boje proti drogám". A ta knižní obálka! Tu stojí za to vidět, i kdyby to člověk nečetl.“... celý text
— Vesmich

---

Jak se mění vědomí

„„Doufali, že najdou důkazy pro smělou teorii, kterou Wasson vyslovil a která ho zaměstnávala až do jeho smrti: že náboženský impuls u lidí poprvé zažehly vize inspirované psychoaktivními houbami.“ „Bylo to tak, že hippies tíhli k psychedelikům, nebo že psychedelika vyrábí hipíky? Nixon se domníval, že platí ta druhá možnost. A možná měl pravdu!“ V posledních letech se do povědomí veřejnosti čím dál víc dostává fenomén psychedelie. Skoro to vypadá na dlouho očekávanou renesanci. A že bylo na čase, po desítkách let nezasloužené ostrakizace, ilegality a záměrného útlumu. Kniha je fascinující a provede čtenáře světem psychedelik a psychedelických prožitků, a dosud spíše skrytého obřího potenciálu. Po úvodní obecné, osobní a vzpomínkové kapitole autor čtenáře vede rovnou do historie – vrací se k Albertu Hofmannovi a objevu LSD. Obecně věnuje hodně prostoru historii psychedelického hnutí. Zevrubně probírá prudký vzestup a následný pád v 50. a 60. letech minulého století, prováděné výzkumy, slavná jména oboru: Wasson, McKenna, Grof, nepopulární Leary, a mnoho a mnoho dalších, prvních psychonautů, výzkumníků, průzkumníků. Detailně komentuje tehdejší první výzkumy, chyby v metodice, problémy s výsledky, ale též značný příslib a enormní terapeutický potenciál, který byl již tehdy zcela zjevný. Postupně přechází do 60. let, kdy došlo k proniknutí psychedelik, zejména LSD a houbiček, mezi širokou veřejnost, což předznamenalo počátek konce. Odchod ze slávy rovnou do ilegality v rámci tehdejší americké „války proti drogám“ dává do přímé souvislosti s rozšířením těchto látek mezi širokou veřejnost, jako fenomén potenciálně ohrožující hierarchické struktury státu. Zde je naprosto klíčový příběh Timothy Learyho a Harwardského psilocybinového klubu, který k pádu ze slávy nemalou měrou přispěl. Nelze nezmínit několik málo poznámek o vládním projektu CIA nazvaném „MK Ultra“, s cílem studovat možnosti ovládání lidí pomocí psychelik, např. souvislost s LSD a Charlesem Mansonem. Byla to naprosto fascinující a divoká doba. Psychedelika jsou naneštěstí ilegální dodnes. Text se detailně věnuje jen několika vybraným psychedeliků, jmenovitě LSD, psilocybinu obsaženém v houbičkách, okrajověji pak DMT. LSD i houbičky mají vlastní obsáhlé kapitoly. Zmíněny jsou některé další látky, nicméně spíš z rychlíku. Fascinující jsou nejen detailní popisy fungování, působení a vizí, ale též kulturní dopady, historické užití – houbičky, šamanské rituály, eleusínská mystéria, apod. Samostatnou kapitolou je pak působení psychedelik v lidském mozku, shrnutí nejnovějších teorií, pohled na neurotransmitery a receptory, k čemu vlastně dochází, co se při prožitku děje a proč má vlastně tak silný terapeutický účinek. Tomuto terapeutickému potenciálu je věnována samostatná kapitola shrnující recentní studie na téma léčby závislostí, depresí, ale též třeba zmírnění strachu ze smrti nevyléčitelně nemocných. Nechybí mimořádně zajímavé teorie popisující mechanismus účinku a proč právě psychedelický prožitek účinně pomáhá. Fascinující jsou pak části pojednávající o mystických a transformativních prožitcích mající potenciál úplně proměnit psychonautův život. V rámci vlastní zkušenosti autor též neopomene popsat své vlastní zkušenosti s psychonautickými výlety: LSD, houbičky, ropuchu. Popisuje přípravu, průvodce, vlastní cestu, prožitek, dopady. Zdůrazňuje nutnost správného nastavení mysli a prostředí a probírá specifika psychedeliky asistované psychoterapie. Kniha je parádní, téma je mimořádně zajímavé a inspirativní. Text se čte skvěle a přesto, že je autor novinář, nabízí erudovaný vhled do problematiky. Naopak, díky tomu, že je novinář, je vše napsáno zábavně a čtivě. A protože je novinář, hovoří s mnoha lidmi, výzkumníky první vlny, účastníky hiátu 50. a 60. let, pamětníky, průvodci, ale i vědci a výzkumníky nové generace, celý příběh tak získává na živosti. Téma knihy se nepochybně nese na vlně obnoveného zájmu o psychedelika, a to je dobře. Víc podobných informací mezi veřejnost. Zájemcům o problematiku doporučuji.“... celý text
— thorir

---

---

Dilema všežravce

„Důležitá kniha o potravinářském průmyslu - hlavně v USA. Nejvíc mě zaujalo líčení příběhu pěstování kukuřice v USA a tomu, jak se tomuhle byznysu věnuje vláda (peníze), ale i zemědělci (dopady na zdraví dobytku a tím spotřeba antibiotik). Místy zdlouhavá, ale pokud člověk chce vědět, jak se jídlo dostává k nám na stůl a co za tím stojí, tak se v téhle knize najde.“... celý text
— lukas9656

---

Dilema všežravce

„Zajímavá kniha, kde se dozvíte zajímavé souvislosti ze strany potravinářského (a nejen) průmyslu. Biopotraviny a jejich úskalí - přemíra kukuřice - (ne)spásání trávy býložravci - těžký život zemědělce - to jsou některé náhodné termíny, které mě v souvislosti s knihou napadají. Ovšem dalo by se to vcucnout na mnohem méně stránek. Myslím tím skutečně ty zajímavé informace, které dokážou obohatit. Autor si zároveň s psaním knihy psal i takový deníček, takže velká část jsou pasáže jeho dojmů, pocitů, případně zdlouhavého popisování toho, jak vařil večeři, kterou si sám "ulovil" (v tomto případě spíš jen jako první uviděl); nebo popisováním jeho filozofických myšlenek a dalších. Kniha klame odborností pomocí zajímavé obálky a příslušného nakladatelství. Ale tahle kniha prostě byla obrovským zklamáním. Ty nudné a zbytečné "deníkovské" pasáže knihu akorát podkopaly a akorát snižovaly pozornost. Ty pasáže, kde třeba mluvil s nějakým tím farmářem nebo tak, to bylo podnětné a z toho člověk měl tak nějak dojem, že si z toho něco odnáší. Samozřejmě tu jsou zajímavé věci, člověk přeci jen o některých věcech kolikrát moc nepřemýšlí a díky získáváním informací se jeho pohled na danou problematiku může o něco změnit - ovšem toto je z mého pohledu téma, které by si zasloužilo o tolik více objektivity, těch čistých informací, které by se daly i v praxi využít - a ne, že zhruba půlka knížky bude autorovo deníček.“... celý text
— hu_87