Dobře mi tak
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246354/bmid_dobre-mi-tak-246354.jpg
3
1076
1076
Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou a stěhuje se ze společného bytu ke kamarádovi Viktorovi. Tento životní zlom ho nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje selhání a poněkud neohrabaně se pokouší napravit chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.... celý text
Přidat komentář
Ač tuto autorku čtu s nadšením a zejména na To prší moře nedám dopustit, Dobře mi tak mě nechytlo. A to natolik, že po dlouhé době odkládám rozečtenou knihu a nechci ji dočíst. Těžko říct, zda je to hlavním hrdinou, nebo tím, že autorce jde prostě mnohem lépe psát o ženách než o padesátiletém malíři. Od začátku mne to nevtáhlo, celé to je takové nijaké. Možná, kdybych dočetla, bylo by hodnocení jiné, ale bohužel, tohle prostě není ono. Povzbudivé je, že jde o prvotinu a s dalšími knihami paní Třeštíkové je to úplně jiné kafe.
Autorčiny knihy jsem četla od konce-tedy od nejnovější: Bábovky přes To prší moře po Dobře mi tak. Z Bábovek jsem byla nadšená, ve výsledku mě víc oslnilo To prší moře, které po přečtení Dobře mi tak vede na plné čáře.
Dobře mi tak: Opakovaně jsem se musela vracet ke knize, kterou jsem po cca 50str musela odložit, přislo mi to zdlouhavé a ani ne moc zajímavé, za měsíc jsem knize zkusila dát druhou šanci a teď ji s pauzama dočetla. Příběh sám o sobě mi k srdci nepřirostl, hlavní hrdina si mě vůbec nezískal, vlastně žádná z postav, prvek společných propletených osudů postav s postupem tvorby R.Třeštíkové sílil až vygradoval v Bábovkách, nicméně zde mi to přišlo tak nějak zbytečné a k ničemu. Závěr byl nepříjemný a po celou dobu jsem cítila maximálně pocit marnosti. Kniha mě nenadchla v mnoha směrech, prostě mi to nesedlo a věřím, že kdo začne s R. Třeštíkovou Dobře mi tak nepokračuje dál, ale doporučuji vytrvat a dát tomu šanci, tvorbu R. Třeštíkové jsem si po Bábovkách zamilovala, ale začít Borisem, tak nevím nevím, zda se pročtu dál, ale nelituju, hold někdy kniha nesedne.
Domnívám se, že autorka musí žít na jiné planetě nebo aspoň odtud čerpat inspiraci. Pokud je přirovnávána k Vieweghovi, jehož počáteční tvorbu mám vcelku ráda, pak tomu nerozumím. Když dva dělají totéž, zkrátka to není totéž. Viewegh je aspoň místy vtipný. Toto je podivný příběh naplněný cynismem, absolutním nedostatkem citu pro cokoli krásné, kulturní či kutivované (podotýkám, že protagonisté mají být umělci, u nichž bych to aspoň náznakem tedy předpokládala) a co se týče mezilidských vztahů - raději nebudu zabředávat. Vlastně jsem ráda, že žiju v jiném světě, než jaký je zde popisován. Knihu jsem dočetla jen s přemáháním. Její závěr byl sice překvapivý, ale můj dojem nenapravil.
Zřejmě mi autorčin styl psaní nesedl. Kniha se, ač má pouze 220 stran, strašně táhla a nejzáživnější byly zřejmě poslední dvě kapitoly...
Vzhledem k hodnoceni knihy a nekterym komentarum jsem se trochu bala toho,co me ceka :). Ale za me tedy palec nahoru. Nerikam,je to celkem drsny pribeh a prekvapivy, jeste drsnejsi konec... ale me to bavilo. Ani chvili jsem se u knihy nenudila, nemela jsem nutkani preskakovat a obcas jsem se fakt zasmala.
Ovsem pokud chcete nekdo romantiku a happy end,tak tohle fakt neee :)
Měla jsem problémy jako některé čtenářky zde, se do knihy začíst, ale potom už to šlo. Je to první kniha této autorky, kterou jsem četla. Mám ještě připravenou To prší moře, tak snad bude lepší. Mrzelo mě, že jsem v knize nenašla ani jednu kladnou postavu. Už i Erika byla svým způsobem sobec. Ještě tak nejlepší z nich byl Borisův kamarád Viktor.
Z knihy jsem byla lehce zklamaná. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale druhá půlka knihy se trochu rozjela. Postavy v knize mi moc nesedly - povrchní, namyšlení zbohatlíci. A konec - ten mě tedy dost zarazil. Zvláštní, nečekané.
Třeštíková nepíše špatně, ale někdy mi to přijde moc zdlouhavé, někdy plytké...mám v plánu ale přečíst i Bábovky, její novou knížku.
Už dlouho mi nebyl žádný hlavní hrdina tak nesympatický a odporný jako Boris (naposledy se mi to stalo u Barryho Lyndona). Prostě nemám ráda tenhle typ umělců, kteří ke své tvorbě potřebují chlast, děvky apod. A přesně takový Boris je. Pardon ale chlap, který se nenašel ani po padesátce? Rozhodně to není žádný hrdina, spíš srágora totálně neschopný praktického života. Nenašla jsem pro něj pochopení.
Celkově mi příběh přijde až moc existenciální na můj vkus, syrový a úsečný. Jednoduchými větami a stylizací se snaží přiblížit literárnímu umění, ale nemá na to. Zato se mi moc líbily krátké básně, které knížku přece jen posunuly na vyšší úroveň, takže to není úplný brak. Některé myšlenky byly zajímavé, šly do hloubky, jen mi nepřišly moc originální...
Tuhle knížku jsem četla jako druhou v pořadí po To prší moře a přišla mi o kapku slabší. Ze začátku jsem měla pocit, že se tam nic moc neděje, ale konec to pak napravil. Už se těším na Bábovky, tak snad mě autorka nezklame :)
Autorku jsem vyhledala na základě jejího rozhovoru v Českém rozhlase s p. Rosákem. Její prvotina Dobře mi tak má určitě slušně našlápnuto a stojí za přečtení. Cynický stárnoucí Boris je docela reálný typ některých samolibých mužů, kteří si neví rady se svým životem, přiřazení jeho typu umělci - malíři je trefné, originální přirovnání, kterými zlehčuje své životní omyly a nejistoty, mne bavily.
Bohužel mírné zklamání.
Jsem ráda, že jsem u této autorky začala Bábovkama, jinak bych po další knize nesáhla.
Málokdy odkládám knihu. Nebavilo, bohužel. Bylo to jak od Viewegha, ale hned od začátku jasné, že to Viewegh není. Dostala jsem se asi na stránku 50. Možná se to pak zlepší, ale to už nezjistím.
Knížka se čte sama, sáhla jsem po ní včera večer a dnes je přelouskaná. Vtáhne do děje, je zajímavá, ale pořád jsem měla pocit, jako bych četla další z knih Michala Viewegha díky častému sexu, kamarádovi u kterého hlavní hrdina přebýval i zmínkách o holé kůži. Mnohem raději mám "To prší moře".
Amisa a Ivanaga vystihly úplně přesně. Jen dodatek: zprvu mě rozčilovalo, že autorka-žena píše za muže. I když už jsem to zažila vícekrat, nějak mě to dráždilo, hlavně to hodnocení, zda dotyčná má nebo nemá podprsenku - taky jsem měla pocit, že si autorka s někým reálným vyřizuje účty. Uvědomila jsem si, že když mi bylo 20, taky jsem se nechávala podobnými typy oslnit - a to mě asi rozčilovalo úplně nejvíc:-D (že jsem byla tak "blbá"). Některé momenty při čtení mi vadily, ale celkově mohu konstatovat, že tato kniha nezapadne do mého čtenářského bezvědomí.
Mám radost, že se mi po dlouhé době zase líbí něco od české autorky. To prší moře se mi líbilo ještě víc, ale i tuto knížku bych doporučila.
Už se moc těším na další.
Opět jedna z mála knih nad kterou moje srdce plesá. Pohledem stárnoucího muže se postupně přes jeho úvahy přiblížíte ke konci příběhu. Jste přesvědčeni, že vás již nemůže nic překvapit a pak přijde konec - je vymalováno a vy jste vlastně na začátku. Chci vůbec být slavná a bohatá?
,,Na tváři mi přistála facka jako boeing na ruzyňském letišti " - opět kniha, kde o originální přirovnání není nouze. A navíc jejím bonusem jsou krátké verše: Pošta tichá - karta lichá - špatně skončí - kdo pospíchá .
Nezbývá, než si popřát, aby Radce Třeštíkové nedošly nápady, fantazie a chuť stvořit další příběhy.
Přeji jí i nám HODNĚ ŠTĚSTÍ!
Při procházení přečtených knih jsem si uvědomila, že moc nečtu české autory a autorky ženy. Touto knížkou jsem chtěla napravit obojí, její psaní na internetu mě moc bavilo a říkala jsem si, že přesně tahle kniha by mohlo být to pravé ořechové. Ale bohužel. Možná jsem měla přehnaná očekávání, možná jsem čekala něco jiného, ale kniha byla velkým zklamáním. Střídaly se pasáže, kdy jsem se nemohla odtrhnou a ty, kdy jsem chtěla zahodit čtečku a už ji nevzít do ruky. Konkrétně mi vadil místy rozvláčný styl, zbytečné přecházení v době a především... Boris, Vanesa, Viktor, Rudolf, Marina, Andrej, Alex, Erika. To jako fakt? Pro mě zbytečně překombinované, bohužel. No a ten závěr? Nečekám šťastné konce, ani je vlastně nechci, ale tento byl zase trošku mimo...
I přes to všechno gratuluji autorce, že se ji povedlo napsat a vydat knížku, je to ohromný úspěch, o kterém já mohu jen snít.
Štítky knihy
sex homosexualita smrt rozvod LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Po přečtení Bábovek jsem se nadšeně vrhla po dalších knihách Radky Třeštíkové. Nejdříve jsem zvolila Dobře mi tak. A musím říct, že mě kniha poměrně zklamala. Jsem moc ráda, že jsem nejdříve četla právě již zmiňované Bábovky a až pak jsem sáhla po autorčině debutu. Kdyby to bylo obráceně, asi bych jí další šanci nedala. Na to, že knihu píše žena, je psána nesmírně vulgárním stylem plným naturalistických prvků. Chvílemi jsem byla až zhnusena a měla jsem chuť ji odložit. Nakonec jsem ji přece jen přelouskala, ale rozhodně se k ní nehodlám vracet. Dvě hvězdičky uděluji za čtivost, kterou jsem si u Třeštíkové velmi oblíbila. Celkově jsem však zklamaná, ale "dobře mi tak." Nyní mám v plánu To prší moře. Doufám, že se opět vrátím k pozitivnímu názoru na Radku a její tvorbu.