Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402651/bmid_dopisy-ztracenym-b0T-402651.jpg
5
1586
1586
Dopisy ztraceným série
1. díl >
Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Letters to the Lost, 2017
více info...
Přidat komentář
Tahle YA kniha se mi moc líbila. Žádná přeslazená romantika. Mírně jsem se při čtení dojímala a navíc mám moc ráda dopisování v knize.
No a je to oficiální. Miluju Reva. Já vím, že je to vedlejší postava, ale on byl prostě dokonalej. A jeho příběh z dětství. Chudáček malinkej, a přesto je to ten nejhodnější člověk. No, tak to bylo rozplývání na začátek. Ještě, že by měl vyjít i jeho příběh. :) *srdíčková očička*
A teď k příběhu. Chytlo mě to od první stránky a nepustilo. Připomínalo to konceptem dopisů P.S. Líbíš se mi, ale přesto to bylo úplně jiné. Sice jsem úplně nepropadla charismatu Julietiny matky, ale chápu, že ji Juliet obdivovala.
Je tu krásně vykresleno, jak se všechno může pos*at, když spolu lidi prostě nemluví. Hlavně v rodině. Declan si připadal, že už ho vlastně nikdo nechce, a protože si ho nikdo nevšímal, tak to řešil po svém. Viz důvod proč měl prospěšné práce na onom hřbitově. Překvapila mě postava Franka ze hřbitova. Příjemně. :-)
Tuto knížku jsem popadla spontánně v knihkupectví a ještěže mi instinkt říkal, že po ní mám sáhnout. Úžasná knížka. Celý děj se četl jedním dechem, a na konci jsem se dozvěděla něco, co jsem opravdu nečekala. Za mě 5 hvězdiček...:)
Moc pěkná kniha. Přečtena za pár hodin. Má v sobě celkem silnou myšlenku. Čte se to skoro samo. Byla jsem i překvapená a hlavně zvědavá, jak to celé dopadne.
SPOILER
Krásna kniha :)
Musím priznať, že od tejto knihy som toho veľa nečakala, predsa len to nie je originálny nápad na dej. No bola som milo prekvapená. Juliet je milá, sympatická. Do Declana som sa zamilovala už na začiatku. Páči sa mi ako ho autorka vykresľuje. Na jednej strane je temný, depresívny a nahnevaný na celý svet a na druhej strane je milujúci, bojazlivý a má dobré srdce.
Kniha sa mi páčila a určite si prečítam aj ostatné knihy autorky.
Hned po dočtení jsem byla celkem rozpačitá. Nejspíš z toho důvodu, že young adult contemporary moc nečtu, spíš se jim tak trochu vyhýbám. Bojím se totiž, že v nich bude příliš pubertálních klišé.
Tohle, nečekaně v souvislosti s mým hodnocením, bylo jiné.
Protože tady to nebylo jen o pubertálních problémech a láskách. Kniha řeší dost závažných témat, jako třeba: jak se vyrovnat se smrtí blízké osoby, jak to může ovlivnit náš následný život, jak se vyrovnat s předsudky.
Bavilo mě číst příběh obou hlavních postav. Od začátku totiž víme moc dobře, kdo ji na ten dopis odepíše a už jenom pozorujeme, co se mezi nimi děje, a jak se vyrovnávají s vlastními bitvami, a také to, jak se můžou lidé hodně mýlit díky právě předsudkům. Zápletka měla hlavu a patu, nijak nereálně to nepřeskakovalo a četlo se to moc hezky.
No a konec byl brutální! To se vyvinulo tak nepředvídatelně, a takový zvrat na konci jsem opravdu nečekala. Takže jsem si nakonec vlastně řekla, že tomu nemám co vytknout, a mohu jedině doporučit.
Tak. Myslím, že jsem dosud nečetla lepší styl romantiky. Knížka byla neuvěřitelně čtivá, krásná a... Co si budem povídat, mírně depresivní. I když Juliet byla hooodně citlivá, byla fajn, stejně jako zranitelný drsňák Declan. Ale dlouho jsem se na ni těšila a rozhodně nelituju, bylo to skvělé.
Dech beroucí kniha o ztrápených duších několika lidí.
Hlavními protagonisty výjimečného příběhu jsou Juliet a Declan. Jejich cesty se protnout na hřbitově formou dopisu. A tak se zrodí naprosto úžasný příběh, který mě připoutal k sobě od prvních slov.
Rozhodně není kniha určena jen pro mladé čtenáře. Zde nezáleží na věku. Dopisy ztraceným jsou pro všechny. Emocemi prodchnutý příběh, na který se nezapomíná.
Obrovské doporučení!
Zpověď dvou ztrápených duší Deklana a Juliet. Juliet nechá na hrobu své matky dopis, který Deklan najde při vykonávání veřejných prací a o tom je vlastně celá kniha, o dopisování a svěřování se. Kniha byla dobrá ale na pět hvězdiček určitě ne, proto nechápu proč ji každý tak vychvaluje, upřímě řečeno jsem četla lepší knihy i když je tento příběh strašně milý. Spoiler : Rozuzlení příběhu čekejte až tak na posledních čtyřech kapitolách.
Obsahuje spoilery!!!
Jsem nadšená! Dlouho se mi nestalo, že bych nechtěla, aby nějaká kniha skončila. Zamilovala jsem se do celého toho komplexního příběhu, od kterého jsem se nemohla prostě odtrhnout.
Je to čtivé, svižné, ani nepostřehnete, že vám stránky ubíhají pod rukama. Líbilo se mi, jak každá kapitola začínala dopisem a že se střídalo vypravování Declana a Juliet. Kniha ve vás probudí všechny možné emoce. Často jsem se smála nad různými poznámkami, bavilo mě, jak si Declan dával pozor na to, co prozrazuje "Holce ze hřbitova" a co Juliet, aby se ty informace neprolínaly a ona na to nepřišla... Bavilo mě, jak Juliet vnímala Tmu a na druhé straně Declana s jeho pověstí, která ho doprovázela. Cítila jsem mezi oběma postavami to jiskření, to pouto, ať už spolu mluvili osobně nebo přes chat. Byli si v mnohém podobní a mě bavilo sledovat, jaký se mezi nimi vyvíjí vztah, jak jeden v druhém viděli oporu, přestože si to možná nechtěli přiznat.
Declan je hodně ovlivněn svým otcem a svým dětstvím, které v něm utvořili určitý zkrat a jako osobnost se nedokáže posunout dál. Myslí si, že je nedůležitý a že nikam nepatří. Nechal ostatní, ať si myslí, že je nula, protože se on sám tak cítil. Když pak měl poté vystoupit ze své komfortní zóny, cítil se zděšen, ale v tom mu zase pomohla Juliet, která mu dodala potřebnou sílu. Juliet je ovlivněna smrtí matky jakožto své nejbližší osoby. Oba dva jsou vlastně zaseknuti na jednom místě a nejsou schopni se posunout. Oba si myslí, že vina je na jejich bedrech. Oba dva si poté nacházeli cestu ke svým rodičům, obnovovali vztahy po těch tragických událostech... Je tu vidět, jak je k sobě táhlo to porozumění a uklidňovalo je, že nejsou jediní, které něco trápí, bylo tam to kouzlo nevědomí s kým si dopisují.
Zaujaly mě nejen Declan s Juliet, ale i vedlejší postavy jako paní Hubbardová a pan Gerardi, kteří to s nimi nevzdávali a neustále je nabádali, ať využijí té druhé šance, Melouňák, jenž Declana neodsuzoval jako ostatní, nebo samozřejmě jejich přátelé. Všechny postavy se potýkají se svými démony z minulosti, jsou přesvědčeni o tom, že je ten jeden okamžik v životě ovlivňuje a určuje, kdo jsou nyní... Všechny pocity vykreslené v knize jsou uvěřitelné, v mnoha situacích jsem se s postavami ztotožňovala.
Tato filosofická kniha nese tolik poselství a tolik myšlenek - týkající se osudu, životních cestách, druhé šance, viny, strachu, bolesti a vyrovnávání se s ní. Jak soudíme lidi podle jedné věci, kterou o nich víme, jak vás jeden moment může definovat a může vám ovlivnit život, pokud ho necháme. V knize je vidět ta důležitost toho mít někoho, komu se můžete svěřit, s kým se můžete podělit o to břímě, které nesete. Autorka poukazuje na mnoho vztahů, ať už vztahy studentů a učitelů nebo dětí a rodičů (potažmo nevlastních rodičů) nebo vztah mezi Juliet a Declanem, který mezi nimi vznikne tak přirozeně.
Z této knihy jsem si odnesla, že je pokaždé důležitá komunikace, všechno se dá vyřešit tím, že si vyříkáte to, co vás trápí, co vám vadí. Že každý má druhou šanci, kterou musí chytit a využít. Že je třeba udělat ten první (nejtěžší) krok k tomu, abychom někoho nechali jít. Že když se chcete posunout dál, je nezbytné vykročit ze své komfortní zóny. A že pocit, že někam patříte, je nedocenitelný.
Je to kniha, která vás zaujme už jen svým námětem, a kterou nebudete chtít vůbec odložit. Zaujme vás svou otevřeností, svou komplexností. Přinutí vás zamyslet se a všechno budete prožívat s hlavními hrdiny. Skoro až lituji, že jsem ji přečetla tak rychle a neužívala si ji déle. Doporučuji všem!
Ačkoliv nepatřím do této věkové kategorie, kniha se mi moc líbila. Za pár hodin přečteno. :) Milá oddechovka.:)
Na tuhle knížku jsem narazila náhodou, zaujala mě anotace, ale moc jsem od ní nečekala. NADCHLA MĚ. Nádherný, silný příběh o vyrovnávání se se ztrátami a s vinou, ať už domnělou nebo skutečnou, o zbrklých soudech na první pohled a o druhých šancích. A že se odehrává na střední škole? Nevadí, poučení si z něj může vzít úplně každý.
*Jedna fotka není celý příběh, jeden den není celý život.*
*Cestu si každý sám vyšlapává.*
Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu obou hlavní hrdinů i jejich dopisování, ze stránek jsem úplně cítila jiskření a napětí mezi nimi. Juliet i Declan mi byli neuvěřitelně sympatičtí, stejně jako řada vedlejších postav - Melouňák, paní Hillardová, pan Gerardi, Rowan, Brandon a hlavně Rev. Právě jsem zjistila, že zrovna Revovi věnovala autorka další, vlastní knihu. Doufám, že se brzy dočkám českého překladu.
Kniha jež vás donutí zamyslet se nad tím, že každý z nás má další stránku, další, hlubší rozměr. Každý máme své problémy, své špatné dny, přesto (někdy ne úplně s úmyslem) soudíme ostatní hned při prvním setkání. A tak by to být nemělo.
Hlavní postavy jsou příjemné a uvěřitelné. Bála jsem se nic neříkajících, přehnaně reagujících puberťáků, kteří velmi často typ těchto knih ovládnou, ale nenašla jsem jedinou takovou postavu. Ano, byly tam postavy, které jsem neměla ráda, ale domnívám se, že to bylo cílem příběhu. Rozhodně má tento příběh co nabídnout každé věkové skupině (troufám si říct) ;)
Byla jsem naprosto očarovanou touhle knihou. Může se sice zdát, že je to trochu podivné, že se dva lidé seznámí na hřbitově, ale mělo to své kouzlo. Líbilo se mi jak se postupně hlavní postavy sbližovaly a sdělovaly si svá tajemství. Declan byl ten správný typ drsňáka, kterého teda za normálních okolností nechcete potkávat, ale jak se ukázalo měl své dobré jádro. I když byl příběh někdy i dost smutný, tak musím říct, že jsem se několikrát od srdce zasmála. Třeba jak se Declan ptal Reva jestli s ním půjde na ples a on mu odpověděl: "Jenom jestli si na sebe vezmeš ty červený minišaty s flitrama, co mám tak rád." MALÝ SPOILER: Moc se mi také líbilo jejich první setkání v autě a ty dvě zápletky na konci jsem rozhodně nečekala. KONEC SPOILERU Takže kdo váháte se čtením, tak to nedělejte, protože já tuhle autorku rozhodně přidávám do oblíbených a jdu na její další knihu.
Tuto knihu jsem si plánovala přečíst opravdu dlouho, a teď, když už ji mám přečtenou, dovedu říct jen “nádhera”. Do tohoto krásného, dojemného a okouzlujícího příběhu jsem se hned od začátku zamilovala. Naprosto jsem se vcítila do pro mě sympatických hlavních postav, znám podobné případy lidí jako je Declan i Juliet... navíc absolutně miluji ten typ příběhu, kde vládne anonymita obou postav. Určitě doporučuji :D
K young adult jsem nikdy netíhla a číst o puberťácích na střední škole pro mě bylo vždycky utrpení, ale Dopisy ztraceným mě chytily od prvního řádku a už nepustily. Knihu jsem zhltla za jeden den, protože jsem zkrátka nemohla odložit knihu s tím, že se všechno dovím až potom, co se vyspím. To nešlo!
Byla jsem překvapivá, jak moc mi hlavní hrdinové sedli, zvláště pak Declan a Rev. Vzhledem k jejich životním zkušenostem už v tak mladém věku se tomu vlastně nedivím - mám ráda postavy, které už jsou vyzrálé, něco si prožily a nejsou to typické děti. Autorka si skvěle pohrála s Decovou výbušností a jeho potřebou bránit se proti světu, podřídit se většinovému názoru o své osobě. Ačkoli se možná zdá, že hlavní slovo má Juliet a její truchlení nad mrtvou mámou, pro mě se stal hlavní linkou Declan. Jeho osud a celá jeho osobnost byly zkrátka to nejzajímavější na příběhu. Juliet pro mě byla jen dodatek, jak jeho linku dokončit. Odpouštím i tolik "náhodných" setkání, to se tak hojně prostě nestává, ale zase chápu, že v literatuře tomu musíte trochu pomoci, abyste mohli vůbec napsat normálně dlouhé dílo.
Autorka se se ctí zhostila tak těžkého tématu, jako je ztráta blízkého člověka. Věrohodně a umě vykreslila myšlení a chování lidí zasažených takovou tragédií. Skvěle zpracované motivy bolesti a anonymity. S tím vším jsou ta nečekaná náhodná setkání snadno odpustitelná. A za Declana odpustíte úplně všechno. :D
Štítky knihy
dopisy fotografování láska tajemství střední školy smutek pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých ztráta matky anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Tohle normálně nečtu YA,zařadila jsem do
výzvy , ale super volba.
“Cestu si každý sám vyšlapává”