Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533725/bmid_dracula-65e86b20b4d67.jpg
4
3457
3457
Audiokniha Destination Karminia namluvená rodilým mluvčím. Jazyková úroveň A2 pro mírně pokročilé posluchače. Transylvania to meet Count Dracula, he soon realises that he has made a big mistake. What is happening in the lonely castle? Where does Count Dracula go during the day? Why are there no mirrors? Bram Stokers classic story takes us, and Count Dracula, from the Transylvanian castle to a small port on the east coast of England. Then we move to London, in a desperate fight to save people from the new, the terrible, Un-dead.... celý text
Přidat komentář
Povinné čítanie pre všetkých, čo majú radi dobrodružstvo a strach. Neskutočná atmosféra, dokonalý príbeh a postavy. Všetko sa stalo predobrazom toľkých spisovateľov… Vždy, keď túto knihu beriem do ruky, v duchu sa prenesiem do dávnych čias, keď som ju čítal po prvýkrát ešte na základnej škole. Bolo to prvé vydanie s fotografiami z Nosferatu. Tie som pre istotu poctivo zakrýval:)) V knižnici mi ju dlho nechceli požičať, ale napokon som ich presvedčil...
Za bezchybnou považuji první půli knihy, zejména líčení příjezdu k hradu a začátek pobytu, to je vynikající. Postupem však se příběh poněkud zaplétá a zdá se mi rozvleklý. Velmi dobře si s ním poradila televizní inscenace Anny Procházkové, kterou považuji za nejlepší adaptaci románu, právě proto, že je zkrácená.
Konečně jsem se po shlédnutí četných adaptací dokopal k tomu, abych si přečetl samotného Stokera. Takže výsledek. V daném případě velmi oceňuji formu románu složeného z deníkových zápisků a dopisů. Když se řekne Drákula nebo upír, každý si totiž hned asociuje základní atributy života nemrtvého a prostředků proti němu. Postavy ale vesměs o upírech a vampyrismu nemají žádné ponětí a teprve postupně přicházejí na kloub tomu, co se vlastně děje. Tím, že si čtenář čte jejich deníky, čelí spolu s postavami tajemnu a děsu z neznámého, nečte vyprávění ex post od postavy, která již ví, co se stalo, a může tak zpětně vysvětlit to, čeho je svědkem. Takto právě naopak dokázal autor zdůraznit tu cizost vampýrského světa, který se střetává se světem živých.
Druhá věc, která je pro mne zajímavá, je vhled do myšlení lidí konce 19. století, který je pro mne také nezvyklý. Lidé, kteří jsou mnohem sentimentálnější a nešetří expresivním vyjádřením svých citů (můj předrahý příteli, z hloubi svého srdce vás vítám a podobně). Dnes na něco takového zvláště my Češi nejsme příliš zvyklí, city jsou pro nás velmi intimní záležitostí. Obdobně je i pro mne coby tvrdého dawkinsonovského ateistu zajímavé poznávat vztah těchto lidí k bohu, jejich představu boží milosti nebo hněvu a podobně. Což je právě zvláštní. Čím by si třeba taková Mina vysloužila boží nenávist symbolizovanou jizvou po dotyku hostie, ona se sama vlastním jednáním přece nijak neprovinila.
Souhlasím s mnohými v tom, že nejlepší částí románu je cca první čtvrtina, kdy je Jonathan na Drákulově hradě.
A velice mne pobavila věta na konci knihy: díky bohu, že se v této zemi dá mnoho zařídit díky korupci :)
Tuto knihu jsem četla ještě na základní škole. Četla jsem ji min. 2x a doteď si pamatuji styl jakým byla psaná. Na můj tehdejší věk byla docela složitá, ale mě moc bavila a tehdy se ve mně možná zakořenila láska a obliba v hororových knížkách a příbězích které upřednostňuji dodnes. Kdybych věděla, kde skončila s radostí bych si ji přečetla znovu :)
Příběh mě naprosto upoutal a vtáhl do děje. Zbožňuju dobu, ve které se příběh odehrává a je zajímavé sledovat děj na základě zápisků v deníku.
Tato knížka se nedá ani popsat. Kniha čtenáře od začátku neuvěřitelně pohltí a nepustí ho až do konce. Jediné co lze k této knize říct je, že si ji musíte přečíst.
Tady musím plnou pálku už jen ze dvou důvodů - 1. Nečekal jsem, že je možné čtyřsetstránkový román udržet napínavý od začátku do konce jen ve formě dopisů a deníkových záznamů - klobouk dolů, pane Stoker. 2. Je neuvěřitelné, že i po více než sto letech je kniha stále tak čtivá a srozumitelné - hold, když někdo umí, tak asi umí.
Knihu jsem četla neskutečně dlouho. Mám ráda knihy, které jsou napsané z pohledu několika postav, záznamů apod. To se mi na knize líbilo. Ale jinak mi přišla zdlouhavá a napětí jsem cítila až na opravdovém konci. Možná by mě to bavilo víc, kdyby hrabě Dracula nebyl tak moc profláklá postava, u které snad každý ví, co je zač.
Stejně mám ale pocit, že jediný kdo byl v knize víceméně při smyslech byl Van Helsing, protože ostatní ať už byly náznaky jakkoliv jasné, prostě nevěděli, co se děje, dokud jim to Van Helsing nevysvětlil. Co mě na knize ale opravdu lezlo na nervy, bylo neustálé žvanění nejdříve o Lucy a pak o Mině. Jak krásné a chytré to ženy, andělé a světlo našich životů. Kdyby to dělal jeden z přítomných, ale oni všichni se chovali jak básníci pod švestkou, když přišlo na ženy. To mi prostě přišlo divné a časem už hodně otravné.
Myslela jsem, že mě bude Dracula mnohem víc bavit a že se budu bát. No nestalo se a v hororové klasice u mě vede pořád Poe.
Vynikající horor, který je napínavý i dnes, kdy všichni od počátku vědí, kdo a co je hrabě Dracula. Kniha trochu drhne v druhé polovině, kterou naplňují hlavně dlouhé rozhovory a testosteron (Mina je žena, tedy má slabé nervy, a my ji tolik milujeme, že všechno uděláme bez ní, aby se náhodou nerozrušila, i když ona je ta, které se to hlavně týká), ovšem konec samotný opět získává spád.
Draculu jsem četla v roce 1982 ve slovenštině řekla bych, že to je takové...šťavňatější -)....krásně jsem se bála
"Buďte vítán v mém domě! Vejděte svobodně a z vlastní vůle!" Hrabě Drákula Jonathanu Harkerovi.
Výborná kniha. Deníková forma a použitý jazyk se mi moc líbili.
Vřele doporučuji.
Děj se nakonec neukázal být tak táhlý, jak na mě zapůsobil na začátku. Tedy většinou ne. Dobře, je to tak půl na půl. Nudnější části se ale dost frekventovaně střídají s těmi napínavými, takže výsledek je velmi čitelný.
Netradiční forma a zastaralý jazyk může vzbuzovat nedůvěru, nicméně člověk si celkem rychle zvykne. Pak už je jen občas matoucí přeskakování z deníku do deníku, zvlášť z Jonathanova do deníku Dr. Sewarda, oba v mužském rodě, no někdy jsem se musela vracet, abych si ujasnila kdo 'vypráví'.
Na druhou stranu forma deníků přináší pohledy různých postav různě do oné nemrtvé záležitosti zapletených, takže čtenář na hraběte nahlíží jak z pozice jeho nepřítele, odhodlaného upíra zničit, tak jeho oběti (nebo obou zároveň).
Velmi pěkná kniha, jediné co mi na ní vadilo, byla nespisovná řeč (kterou mluvil například pan Swales) během níž jsem měla chuť tu část přeskočit - naštěstí se tam vyskytovala jen vyjímečně.
Nelze ani popsat, jak moc mě tato kniha nadchla. Nemohla jsem ani uvěřit, že byla napsaná před tolika lety. Děj je velmi poutavý, protože jsem zjistila, že jsem léta pod příběhem Drákula představovalo něco jiného. Děj plyne smysluplně a není to nic takového, jako v dnešních knížkách, že někdo řekne, že upíři existuji a po jedné stránce je to smysl jeho života. Určitě se blízké době mrknu i na film a jsem ráda, že jsem si nejdřív přečetla knížku. Už se těším až ji po čase znova přečtu!
Přečetl jsem, slyšel jsem rozhlasovou hru, viděl jsem Belu Lugosiho i Maxe Schrecka. A teď mudruji, který byl nejlepší. Je dobré vědět, o co film a rozhlas okradl Renfielda, jeho promluvy s dr. Sewardem jsou zajímavé, ale mimo hlavní příběh. Stejně tak jsou zajímavé Stokerovy představy o Slovácích v Rumunsku, inu od Shakespearových dob se zeměpis v britské škole moc nezlepšil ;-)
Dracula je prostě klasika, nicméně příliš mi nesedělo ,,úctívání Miny Harkerové,, místama mi to přišlo až přehnané.Knihu jako celek hodnotím kladně, líbila se mi forma deníků.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 | Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2011 | Klenot sedmi hvězd |
Skvělý román a horor v jednom, bezchybně napsaný. Dobrá volba napsat knihu jako deníky hlavních postav. O to více to vtahuje do děje.