Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454643/bmid_drz-me-pevne-miluj-me-zlehka-pribeh-3eh-454643.jpg
4
490
490
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem dostala od svých báječných kolegů jako dárek k narozeninám :) ... ještě teď po přečtení této knihy se cítím jako na obláčku a mám chuť tančit od rána do večera. Robert Fulghum opět nezklamal. Umí čtenáře skvěle vtáhnout do příběhu.. chvíli jsem si připadala jako bych seděla v tančírně a všechny ty tanečníky pozorovala s úsměvem na tváři :)
Hodnotím audioknihu:
Krásné příběhy z tanečního prostředí. V Seattlu se nachází tančírna Century, kde se vyučuje tanec a současně se také pořádají taneční večery. Neumíte tančit?! To vůbec nevadí! Přijďte a my vás to naučíme! A tak se tam pravidelně schází účastníci tanečních kurzů a nebo lidé, kteří milují tanec. A tango obzvlášť.
Příběhy této audioknihy tvoří obyčejní lidé, kteří žijí tancem.
A právě o těchto účastnících jsou příběhy této audioknihy. Některé jsou velmi úsměvné, že se opravdu začnete smát na celé kolo. Jiné jsou zase tak něžné, že se vám tají dech a vy posloucháte a ani nedutáte.
Za to všechno může skvělý vypravěč- Miroslav Hanuš, který vás svou barvou hlasu prostě okouzlí. Vtáhne vás tak, že pro vás přestane svět existovat. A když jeho vyprávění ještě k tomu doplní zvuk argentinského tanga ... prostě dokonalost je na světě.
Tahle audiokniha je z mého pohledu unikát. Nevím čím si mě tak získala. Možná svými hrdiny – kteří byli prostě dokonalí ve své nedokonalosti. Možná za to můžou jejich příběhy, které s nimi prožíváte. Možná je to tím, že Robert Fulghum ví, o čem přesně tango je a umí vám to dokonale podat.
Tango – to je život. Tak prostě žijte!
Parádní kniha plná tance, vztahů, životních příběhů a touhy. Touhy po lásce, tanci, změně a kvalitních botách...
https://www.youtube.com/watch?v=ic4PQ-tnwJw&;t=5s
Mám ráda Fulghuma a miluji tanec, takže přečíst tuhle knihu byla skoro povinnost. Argentinské tango je nádherný emotivní tanec, který ale bohužel neumím a po přečtení příběhů z tančírny jsem zatoužila se jej naučit. Ač podle mne není Fulghum zdatný romanopisec, tak tady mi jistá roztříštěnost nevadila vůbec. Tanec a životy tanečníků, co se potkají na parketu na krátkou chvíli, takové prostě jsou. Tohle se Fulghumovi povedlo. Chytlo mě to. Doporučuji.
Tak moc má člověk chuť zahodit knihy a počítač, obout střevíčky, černou či červenou sukni a vyrazit do (dnes již ne zakouřené) tančírny. Tango je ten nejsvůdnější tanec, tak je mi trochu líto, že jej neumím, ale třeba jednou:-) Nádherný příběh!
Pana Fulghuma mám rád a jeho pojetí literatury mě vždy chytne a něčím obohatí.
Tentokrát bych řekl, že uhodil hřebíček na hlavičku. Mylsím, že těch postav a těch postojů k tancování je zde mnoho. A co si budeme namlouvat, zejména my pánové patříme k těm co spíše postávají u baru a koukají do skleničky než by někde " poskakovali".
A to je právě to co mám občas i já. Anglicky se tomu říká Dutch courage, tj. dát si na posilněnou trochu alkoholu a pak vyrazit na plac.
Né že bych nerad tancoval, dokonce jsem se i občas podíval, jako, že normálně se na Tv moc nedívám, na Když hvězdy tančí, protože je to opravdu moc pěkné, když to ten pár umí.
Manželka mě již několik let přemlouvá, abychom začali chodit znovu do tanečních, a možná, že i díky Vám pane Fulghume se tomu tak stane....
Ale ono to není jenom o tancování, je toho zde daleko víc, a zejména to, jak umí podat například nákup vhodné obuvy, je opravdu krásné.
takže závěrem nezbývá než poděkovat za ČV, díky které jsemse zase posunul ve vnímání tance jako takového....
Příběhy z tančírny Century.... to jsou střípky tance, blízkosti, lásky, obav, osudu ....
Krásný příběh a krásné ilustrace.
Ani nevím, jestli se mi kniha líbila. Odehrává se v ní mnoho malých příběhů pospojovaných do prostor jedné taneční školy. Příběhy se odvíjejí jako vedlejší produkt vyprávění o tanci a tangu zejména. Muži jsou jaksi nanicovatí a ženy neporazitelné. Můžu jen říct, udělejte si svůj názor.
Krásně napsaná a inspirující kniha....pohodové čtení na dovolenou. Tuto knihu chci mít ve své knihovně a určitě si ji přečtu znovu.
Tato kniha mne zaujala tak mocně, že jsem začala tančit a toužím tančit dále tento spontánní tanec.
Kniha pro diváky Stardance a milovníky tanga. Já se ovšem přiznám hned a na rovinu: nudil jsem se a po delší době bojoval s nutkáním knihu odložit nedočtenou. Nakonec jsem své tango prkenně a spíše v rytmu slowfoxtrotu dotančil, ale příšerně mě při tom tlačily boty.
Autor vzdal hold tanci i prostředí, které dobře zná a zřejmě i velmi miluje. Tanečník ve mně se ovšem bohužel stále ještě neprobudil a tentokrát zůstal v peřinách i romantik. Snahy o přesah tanečních pravidel mimo parket na mne působily příliš šroubovaně a osudy jednotlivých postav ve mně nezanechávaly žádnou emoční stopu.
Prostě tomu chyběla šťáva.
Příběh měl slibně našlápnuto, ale pak to začalo být dost nudné. Ne všechny postavy mi byly sympatické, pan Fulghum asi rád aktivní ženy, které udělají první krok. Problém byl v tom, že taková tam byla každá, ale úplně nejvíc vtipné na tom bylo to, že každý chlap to vlastně vítal a měl z toho radost. Jak vytvořit dokonalý vztah za pár pokeců u drinku na baru a jeden tanec? Přečtěte si Fulghuma, on vám to poví. Snadné - když budete tančit tango, najdete toho pravého/tu pravou. Kde? Samozřejmě v tančírně, kde jinde ... Přečtěte si Fulghuma...
Jste single? Bude se vám chtít brečet, pač jste furt na ocet, ale aspoň se vám bude chtít taky tančit, ale nakonec si stejně zase zalezete s popcornem k Hříšnému tanci. I to se počítá, ne?
(moc hezké zajímavosti o tangu i o této kultuře)
Srdeční záležitost. Pana Fulghuma mám již dlouho ráda. Tato kniha se mi ale vryla pod kůži a vyšplhala se mezi mé nejoblíbenější knihy. Sama se pohybuji po prostorech tančíren a je až k nevíře, jak je v knize zachycena tamní atmosféra a vztahy.
Nemůžu si pomoct, ale ta kniha se mi líbí. Není to řekněme "klasický" Fulghum, ale má to své kouzlo, nutí mě to stále knihou listovat, koukám na ilustrace a když zavřu oči jsem tam a vidím to, cítím to. Jen netančím... ZATÍM