Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Velmi milé a příjemné čtení, plné zajímavých myšlenek. Krásné ilustrace. Obdivuji jak autor poskládal spoustu střípků do jedné knihy.
Fulghum nesklame, ale niektoré jeho knihy si treba načasovať ... chce to pripraveného čitateľa a zimný melancholický podvečer.
Moje první kniha od Fulghuma. Podařilo se mu na mě skvěle přenést atmosféru tančírny Century. Příběh čtenáře nabádá ke zkoušení nových věcí, protože jen když vystoupíme ze svého pohodlí, můžeme se o sobě dovědět zase něco trochu nového a mít pocit, že skutečně žijeme. Po přečtení budete mít chuť odhodlat se konečně k otevření dveří, u kterých nevíte, zda jsou zamčené a možná se i trochu bojíte, že zamčené nebudou.
Od plného hodnocení mě odrazují občasná klišé. Vysoko ale hodnotím skvělé ilustrace Willow Bader, které čtení dávají další rozměr.
Moc milé, takové pohlazení. Ve své podstatě jednoduché a při tom plné krásných myšlenek a citátů, které dávají smysl!
Po všech těch detektivkách, co jsem teď četla, tato kniha byla naprosto příjemná změna. Úplné pohlazení na duši.
Moc jsem se na tuhle knížku těšila, ale asi jsem očekávala něco trochu jiného. Nicméně souhlasím s tím, že člověk má hned chuť jít si zatancovat tango. Navíc má knížka pár stránek, takže je to opravdu rychlé čtení. Na druhou stranu, kdybych knihu nepřečetla, bohužel bych o nic nepřišla.
Člověka navnadí hned na to, jít do taneční školy tanga:) Krásná, čtivá knížka, kterou se dá přečíst za pár hodinek.
Úžasná kniha, četla se tak lehce. V rytmu tanga jsem ji úplně protančila během dvou dní. Vřele doporučuji, pokud hledáte knihu do prázdninové pohody.
Kniha pro mne byla opravdu velkým zklamáním a rozčarováním. Téma je v zásadě velmi zajímavé, ale zpracované způsobem ...jako by knihu vůbec nepsal Fulghum - oním kouzelným jazykem, plným náznaků a hlubších filosofických podtextů - ale spíše začínající spisovatel snažící se marně fulghuma napodobit.
Některé fráze mi přišly tak neuvěřitelně natvrdlé, že jsem měla chuť knihu odhodit.
Podle mě ji prostě Fulghum nepsal! A pokud ano, pak se děsím, co přijde příště.....
Nikdo a nic není tak, jak na první pohled vypadá. Obzvlášť ve Fulghumově podání mají postavy opět své silné příběhy a místa, kde se odehrávají svou poetiku. I tato kniha zanechává úsměv na tváři a navíc - touhu začít opravdu tančit.
Předvídatelný příběh, trochu scuknuté myšlenky a spousty krásných klišé - prostě všechno, co Fulghum tak skvěle umí. Četlo se mi to krásně a mám chuť jít si zatančit a otvírat dveře!
Teda!!!!!!! Napsat takovouhle ódu na taneční boty, to je fakt něco!!!! To zvládne jen mistr. Mám z toho pocit, že autor se celým životem protancovával v rytmu tanga.Skvělá kniha, doporučuji!
Knížka pojednává o tom, že řada dveří, které nás obklopují, je ve skutečnosti jen zavřená, ne však uzamčená. Lidé by se proto neměli bát vzít za kliku, protože se za těmi dveřmi může skrývat zcela nový svět. Tento prostor dává vzniknout lidským vztahům. Tanec je vlastně prostředek, který nahrazuje všechny mezinárodní jazyky. Lidé spolu mohou tančit a přitom si rozumět, aniž by k sobě promlouvali slovy. Já osobně mám právě z tohoto důvodu tanec ráda. Žádná slova. To, co je ve Vás a co chcete říct, se ukáže v tanci. Navíc, tančit může také člověk s handicapem.
Knížka se čte velmi dobře. Velmi příjemně na mě působily také ilustrace Fulghumovy manželky Willow.
Chce se mi tančit!