Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454643/bmid_drz-me-pevne-miluj-me-zlehka-pribeh-3eh-454643.jpg
4
490
490
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Když jsem četla Třetí přání, toužila jsem jet na Krétu a do Monetových zahrad. Když jsem četla Drž mě pevně, miluj mě zlehka, strašně jsem se chtěla naučit tango. Fulghumovy romány jsou prostě uchvacující. Krom toho je to také krásná kniha do ruky a jsou tam překrásné ilustrace.
Mě se tahle knížka líbila moc, je psaná stylem, kdy se snadno čte a příběhy, které tam vlastně sbírá Aristo právník tančírny Centaury jsou často vtipné a zábavné. A hlavně je tu tancování a i lásky, seznamování takže pěkné čtení.
Měla jsem štěstí a s knížkou poprvé přišla do styku na Listování (scénické čtení) za účasti pana Fulghuma i jeho ženy Willow Baderové. Z Listování jsem byla nadšená, parádně jsem se při něm bavila. Z knížky samotné jsem nadšená o něco méně, ale přesto je to kouzelná knížka o tom, že tango není jenom tanec a není jenom pro tanečníky, knížka o zavřených dveřích v nás a výzvách a poznáních a tak...
Říkám si, proč mě nikdy nenapadlo naučit se tango; na druhé straně, bych se ho chtěla učit jedině v tančírně Century. Ale třeba otevřu jiné zavřené, nikoliv zamčené, dveře.
Ze začátku jsem si touto knihou nebyla až tak jistá, ale jakmile jsem jí začala číst, vtáhla mě do sebe a já už nemohla přestat. Líbili se mi ilustrace, styl, a hlavně ten příběh. Je o tanci, lásce a tak podobně a to já ráda, protože tanec miluji. Doporučuji všem na 100%! :))