Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454643/bmid_drz-me-pevne-miluj-me-zlehka-pribeh-3eh-454643.jpg
4
490
490
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Ač mě v první chvíli vyděsila nezvyklá tloušťka knihy (zatím jsem četla jen malé a tenké knihy od Roberta Fulghuma), přečetla jsem ji jedním dechem. Opravdu povedená, zábavná a hlavně čtivá.
Sama bych si takovou knížku asi nikdy nepořídila, ale nakonec jsem docela ráda, že se ke mně nějakým omylem dostala. Příjemně napsané...taková milá oddechovka. :)
Koupena s nadšením, ale po přečtení přišlo zklamání. Chyběla mi v příběhu nějaká hloubka, jak už tu někdo psal. Příběh pěkný, tanec miluju, ale tohle mi teda nesedlo.
Naprosto skvělá kniha.
Poetické, ale přitom stručné a jasné. Všechny postavy jsem si oblíbila a fandila jim :). Čtení o tangu mě tak nadchlo, že jsem si k němu tangovou hudbu hned pustila :).
Jen je mi líto, že Frida se svým grandiózním zadkem zatím nenašla toho pravého.
Kniha mě nadchla, mám ráda taneční tematiku a tato je zpracována s takovým glancem, že člověk cítí rytmus, chce se mu tancovat a naprosto kopíruje emoce hlavních hrdinů. Fulghum umí tak dokonale popsat atmosféru a situaci, že naprosto vtáhne čtenáře do děje. Děj je popisován z pozic několika postav, krásně do sebe zapadá. Velmi příjemné čtení.
Fulghum by napsal dobře i návod k obsluze rychlovarné konvice. Tančírna Century je plná pozoruhodných postaviček, jejichž osudy se prolínají, tempo vyprávění se nese v tanečním kroku a je prodchnuto tou nejpříjemnější člověčinou. Inu, klasický Fulghum!
Po přečtení této knihy jsem měla chuť otevřít si láhev červeného vína, koupit si boty na tango a přihlásit se na kurzy tanga (škoda, že u nás není taky taková tančírna). Kniha je krásná, odpočinková, je tam trocha klišé (cynik ve mně se někdy bouřil), celkově pro mě příjemná četba. Postupně se, i díky této knize, pročítám i dalšími knihami Roberta Fulghuma (letos jsem ho viděla i na živo - na Colours of Ostrava - a bylo to velmi příjemné a Listování (scénické čtení této knihy) mi připomnělo, proč mám tuhle knihu tak ráda).
Jestli hledáte něco milého, nenáročného a nechcete se příliš zabývat nějakou těžkou četbou, klidně po téhle knize sáhněte, budete mile překvapeni. Pravda je, že Fulghum je daleko lepší jako autor esejí a fejetonů, než jako autor románu. Když to ale čtete s tímhle vědomím a nečekáte úžasné nápady a tu lehkost jako u jeho starších a hlavně esejistických knih, dostanete odměnu v podobě milého čtení. Není to žádný echt román, nic světoborného, ale je to příjemné a troufám si tvrdit, že lepší, než První přání. A malé soukromé doporučení. Přečtěte si nejpreve ty jeho postřehy a zápisky z cesty po Argentině, román si vychutnáte daleko lépe a spoustě věcí porozumíte.
na to ze tanecni svět me nikdy nezjimal me tato kniha uchvatila natolik jsem ze jsem mela co delat abych ji aspon na chvili odlozila doslova me pohltila mohu pouze doporucit
Nečekala jsem, že by Fulghum, coby humorista, mohl napsat něco tak poetického a dojemného. Byla jsem mile překvapena, už dlouho jsem se u žádné knihy tak nerozněžnila, a ještě žádná ve mně neprobudila touhu propadnout tanečnímu světu :)
Celé je to typycky Fulghumovsky roztomilé. Ale chyběla tomu hlubší myšlenka. Ve srovnání s Třetím přáním je to spíš taková chutná fast foodová jednohubka.
Viděla jsem to i v divadelním podání na Listování, kde byl přítomný sám pan Spisovatel a byl to jedinečný zážitek :D
Takové milé pohlazení po duši. Celá kniha je krásná - úprava textu, ilustrace a především samotný text se svým posláním. Škoda, že kniha neumí hrát také hudbu, ostatní je dokonale propojeno. Text nás přirozeně vnese do příběhu, úžasné enkaustické ilustrace W. Bader podpoří vizuální představivost a šup, jako byste se v tančírně Century vlnili do rytmu spolu s ostatními...
Po shlédnutí divadelního představení jsem chtěla tančit. Jen při pohledu na obálku knihy slyším hudbu a mé nohy začínají být neklidné.
Těším se až si přečtu knihu.
Nejsem si jistá co o této knize napsat, byla milá a dobře se četla. Avšak moc mě neupoutala.
Po Fulghumově Třetím přání (prvním díle) zatoužíte cestovat, navštívit Krétu a Francii, ochutnávat místní speciality, mít svého vlastního Svědka. Po přečtení tohoto -nezdá se!- útlého díla vám začnou brnět nohy touhou po tanci... Poměrně krátkým příběhem - vlastně příběhy - z tančírny Century v Seattlu prolétnete za krátkou chvíli. Ovšem postavy a jejich životní příběhy jsou předneseny natolik výstižně, že větších slovních výlevů aní není třeba.. Spolu s poetickými ilustracemi od malířky Willow Bader jsou osudy (ne)tanečníků jedním krásným literárním dílem. U podobných knih lituji, že je nikdy nemůžu přečíst tak jako poprvé.
Tahle knížka člověka naladí na tanec :) Je to celé hezké, něžné a jednoduché. Je z toho celkem cítit, že autor si tango a taneční školu zažil na vlastní kůži. Za největší plus považuju, jak pěkně vykreslil postavy, které jsou hezky různorodé (i když bych uvítala pro ně pro všechny o něco víc prostoru). Knížku doprovází krásné a zajímavé ilustrace a parádně navozují tu správnou atmosféru. Jestli se vám zrovna nechce číst nic náročného ale čtení si chcete užít, tímhle rozhodně nic nezkazíte.
Od autora jsem už něco málo četla, ale tohle mi úplně vybočovalo z jeho tvorby. Povídky jsou zajímavé, člověk chce při čtení opravdu tančit, ale bohužel kniha rozhodně nesplnila mé očekávání. Bylo příjemné se na knihu naladit před usínáním a ano, poté se mi opravdu zdálo, že tančím (což je docela ironie, když zrovna teď ležím s poškozeným kolenem a maximálně se během dne belhám o berlích). Děkuji tudíž autorovi za hezké sny na jednu noc, nic víc mi ale kniha bohužel nepřinesla.
Krásná, poetická kniha, která mě naprosto dokonale přenesla do tančírny Century. Ilustrace pak už jenom doplňují atmosféru knihy. Hodně povedené.