Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy měla tu čest číst... Tančila jsem po jednotlivých stránkách a užívala si každou větu, každou ilustraci. Bylo to nádherné. Fulghum by se mohl tesat v mnoha větách do kamene... Miluju :)
Kdyby byla taková tančírna poblíž mého domova určitě tam chodím tančit. Tango jsem tancovala celou knihu a měla krásné šaty a kvalitní boty.
Budu se opakovat, ale nemůžu jinak - nádhera! Krásné příběhy, krásné ilustrace... Doporučuji číst s hudebním doprovodem tanga a sklenkou červeného vína před sebou... Pro mě jednoznačně literární zážitek.
Nádherná kniha, při které chcete tančit, i když zrovna nehraje hudba...
Fulghum mě zatím každým svým dílem chytil za srdce, umí šikovně a nenuceně vystihnout obyčejnou neobyčejnost běžného života, jeho lehkost, ale i těžkost.
Kniha obsahuje pěkné ilustrace. Příběh jedné tančírny, ve které se odehrávají osudy lidí. Moje první setkání s autorem.
Moc, moc krásné pohlazení po duši, krásný jazyk, krásné ilustrace. Přirovnání zamčených, zavřených dveří.... krásné.
Ztratila jsem se na stránkách této knihy. Je tak tichá a laskavá. Jako společník, který je v myšlenkách vzdálený tisíce mil. Čtete a propadáte se stále hlouběji. A pak zjistíte, že ticho se vytratilo. Je to oslava života, ohňostroj barev i cirkus smíchu.
Nádherná kniha.
Moc krásný příběh !!! Nádherné.... autor si všímá jednotlivých lidí a popisuje jejich konkrétní životní příběhy.... moc hezké !
Nádhera. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo když jde po ulici, tak nevidí jen "lidí", ale uvědomuje se si jejich příběhy, starosti. Přemýšlím občas, že tenhle muž se těší na domů na svojí ženu, protože se vrací ze služební cesty - ten kufřík v jeho ruce to tvrdí - tahle slečna si rychle pročítá poznámky do školy, protože jistě celou noc probděla nad skleničkou - ty kruhy pod očima mluví za vše. A támhle, támhle ta paní zapomněla dětem koupit svačinu do školy a vracejíc se znovu už s jednou nákupní taškou v ruce si v hlavě probírá, co jim koupí ještě dobrého. Díky, Fulghume!
Moje srdeční záležitost, protančila jsem půl života a ta kniha mi to vše připomněla. Je neskutečně pravdivá, tanec není jen zábava, je to životní styl, ovlivní tě na celý život, udělá z tebe jiného člověka... tak pokud váháš, nestůj v koutě, přeruš čtení a tancuj ...
Měla jsem to štěstí, že jsem v rámci Listování viděla scénické čtení tohoto lyrickoepického vyprávění, protože popostrčilo knihu ještě o stupínek výš. Fulghuma miluju, je to jediný muž, mimo mého manžela, o němž jsem ochotná toto říci. Miluju ho od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala (myslím při čtení!!). A když jsem četla o tančírně Století, pochopila jsem, že ho budu mít ráda navždy. Všem postavám jsem držela palce a hltala každé něžné slovíčko.
Příjemné čtení doplněné o skvělé ilustrace, sympatické postavy, v hlavní roli tango. Moc jsem si přála, aby Aristo sebral kuráž a pochlapil se.
Můj první (a zdaleka ne poslední) Robert Fulghum. Dojem, který ve mně zůstává po dočtení, je opravdu velmi silný. Nevyzpytatelné cesty osudy popisované vzletnými metaforami, s nadhledem a lehkostí nadpozemských tanečníků. Tanečníků tanga, ale taky tanečníků, kteří tančí ve své mysli. Protože každý z nás někdy jistě tančil. A každý z nás někdy potřebuji pevně držet a milovat velmi velmi zlehka. Opravdu povedená mozaika lidských osudů.
Po hodně dlouhé době opravdu skvělá knížka! Konečně žádný brak s reklamou až do nebe. Doporučuju! K autorovi se určitě vrátím.