Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454643/bmid_drz-me-pevne-miluj-me-zlehka-pribeh-3eh-454643.jpg
4
490
490
Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
V Seattlu se nachází tančírna Century, kde jde o jediné. O tanec, hlavně o tango. Nezáleží na tom jakého jste věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace. Je to místo setkávání, překonávání obav a objevování nových možností. Odehrávají se zde příběhy krátké, dlouhé některé končí zde, jiné pokračují i mimo tančírnu. Moc pěkné, zajímavé z části autobiografické čtení. Knížka je plná úžasných ilustrací, které namalovala manželka autora Willow Baderová. Moje první setkání s autorem a určitě ne poslední.
A jestli jste si všimli na obálce má tanečník jednu botu červenou a druhou černou. jsou to autorovy nohy a boty. A boty jsou pro tanec to nejdůležitější a autor má každou nohu jinou, takže si musí kupovat dva páry a nosit z každého jednu. A v obchodě měly jedny červené a jedny černé a tak si řekl proč ne! A nakonec se to ukázalo jako velmi praktické. Taneční mistr říká červená - černá a on ví kterou nohou má jít :):):)
Krásná kniha, která je jako pohlazení po duši. Ideální na letní večery se sklenicí vína. Milý hlavní příběh i skvělé vedlejší linky a postavy. Navíc i struktura celé knihy (různé příběhy tančírny) je zajímavá a originální. A celkový skvělý dojem ještě doplňují nádherné ilustrace.
5/5
"Tanec znamená objímat se a kráčet při hudbě."
Další knížka mého oblíbeného autora. Milé, příjemné, laskavé čtení - tentokrát je centrem dění tančírna.
Posloucháno jako audio kniha na ČR.
Příjemné poslouchání dokonale se hodící na dlouhé letní večery a na cestování autobusem a letadlem. Prostředí tančírny je mi velmi blízké, protože se tanci sama věnuji. Je to úchvatné místo, ve kterém se odehrávají osudy různých lidí... A protože je tanec sám o sobě velmi osobní a intimní záležitostí, máme možnost díky povídkám nahlédnout do života lidí, kteří tančírnu navštěvují.
Poslouchala jsem díky rozhlasu. Opět velmi miloučký Fulghum. I když to nejsou krátké povídky, ale ve skutečnosti trošku velkoformátová kniha, pořád jsou zde jednotlivé příběhy stejně ukryty. Prostředí tančírny je úchvatné! Každý se tam okamžitě přenese a má chuť si něco podobného zkusit. A navíc v této tančírně povrchní lidi nenajdeme. Jako vždy nám pan Fulghum nachystal nejvřelejší lidi, kteří si však moc nevěří. Asi jako skoro každý druhý…
Doporučuji, je to pohlazení na duši. Alespoň pro mě bylo.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Knížka je taková milá, někdy mě část úplně chytla a zaujala, někdy to bylo skoro až filosofické zamyšlení, ale byly i části co mě nudily. Musím tedy vyzdvihnout to jak je namluvená, opravdu krásně, poutavě.
Na knize oceňuji náhled do mnoha osudů a bohatost mozaiky, když se autor na jednu věc kouká z mnoha úhlů. Četlo se to snadno a rychle. Co knize vyčítám, je navozování falešných dojmů. Upřímně, pokud se chcete něčemu naučit, tak to potřebuje trénovat a potřebujete se umět vypořádat a překonávat nezdary, které určitě příjdou. Po přečtení knihy by si člověk mohl myslet, že stačí chtít tančit, zavřít oči, poslouchat hudbu a chodit a bude se to považovat za tanec. Ruku na srdce, takto to není. V knize se potřeba tréninku zmiňuje jen jednou zato několikrát se tam slibuje, že když budete chtít, tak ono to půjde. Tancování je jako hubnutí, nestačí jen chtít, musíte pro to dlouhodobě něco dělat. Sám chodím tancovat 2x týdně a moc dobře vím, že je to málo. Technika a kroky jsou v tanci velmi důležité. Chození v rytmu hudby se tangem nazvat rozhodně nedá (tedy alespoň v našich krajích). Jinak tanec mohu všem doporučit, je to opravdu krásné a povznášející, ale zadarmo, bez trénování a bez úsilí a snahy to opravdu není. Pro dámy mám osobní poznámku, vím, že chcete vypadat a cítit se jako princezny a pro mne, jako pro muže se při tanci přesně tohle opravdu stává - v mích očích jste při tanci opravdové princezny. Mám moc rád ten pocit a stojí za to, ale než nastal musel jsem já i parnerka mnohokrát překonat nezdar a museli jsem oba trénovat.
Moc pěkné: příjemné a osvěžující, dráždivé i uklidňující. Hudba, tanec, život, různorodé postavy a životní pravdy.
Líbila se mi kniha jako celek, i s množstvím ilustrací a formátem textu, který lahodil oku při čtení.
Autora znám jen z jeho kratičkých fejetonů, které mne neuchvacují, ale tohle pro mne byla úplně jiná káva...
Nalezena u babičky v knihovně a rázem se stala jednou z nejmilejších. Krásně napsáno, lehce, něžně.. až bych se hned šla někam do tančírny podívat. :-)
Čtení pana Hanuše mě velmi uchvátilo, určitě si pořídím další audioknihu s jeho hlasem. Ale kniha - resp. audiokniha - samotná můj šálek kávy není.. Bylo to celkem milé to poslouchat, i jsem se občas zasmála, ale čekala jsem více... Mám tanec ráda, i když prakticky netancuji, ale ráda se dívám na soutěž ve společenských tancích či na Starcdance. Obsah mi přišel hodně roztříštěný, spíše mi to přijde jako sbírka fejetonů... Proto jenom tři hvězdičky.
Ne příliš často se mi stává, že bych se k nějaké knize vrátila, protože pořád je něco nového ke čtení. Ale ke knihám Roberta Fulghuma občas zabrousím. Je to čtení na pár hodin a zážitek na dlouhé dny. Vždy, když potřebuji povzbudit, naladit se na optimistickou a nadějeplnou notu, sáhnu právě po něm. Tančíra Century nabízí možná trochu naivní příběhy, ale kdo by jim aspoň na chvíli nechtěl věřit? Navíc, není snad pravda, že kdo má dost odvahy na to, aby otevřel ve svém životě dveře nečemu novému, narazí za nimi v mnoha případech na štěstí? Fulghum v této knize řeší především vztahy. Vztah mezi mužem a ženou, vztah k sobě samému, vztah k tanci, potažmo vztah k životu. Tanec je nejhezčí v páru, stejně jako život. Kdo má odvahu vyjít na parket a začít tančit, má možná správně nakročeno i do života. Lehkým tanečním krokem...
Tohle čtení mě bavilo, až mě mrzelo, že už kniha končí. Krátká a rychle přečtená s velmi milým i úsměvným vyprávěním.
(SPOILER)
Tančírna Century. Parket, stoly, židle, hudba. A především lidé. Lidé a život. Lidé a tango. Se vším, co k tomu patří.
Minispoiler - jedna z myšlenek, úryvek z knihy:
"Každý text tanga, co jsem četl v angličtině, je jako kdyby ho napsal Johnny Cash nebo Merle Haggard nebo Hank Williams. Tím nechci říct, že bych tyhle pány a jejich hudbu neměl rád.
Jenomže všichni považujeme tango za cosi hodně důstojnýho a kultivovaného, znáš to. Ohromný umění a tak dál.
Jenže na začátku byly životy obyčejnejch lidí, chudejch vrstev, lidí dost na dně.
Hudba možná kultivovaná opravdu je, ale texty fakt nejsou žádná literatura. Je to o opravdovým životě, popsaným slovníkem opravdovýho života.
Základní příběh v tangu je stará dobrá pravda: láska je pěkná mizérie. Ve španělštině, angličtině i v každým jiným jazyce.
Láska je mizérie.
Ale jak si tu mizérii vychutnáváme - ta bolest je prostě hrozně slastná."
... no, ano, najdeme v knize klišé, ale milé. Hezké. A pokud vás tango zlákalo, neváhejte a sáhněte po tanečních botech.
Knížka s milým dějem, která se sice čte s jakousi lehkostí. Je vidět, že má Fulghum k tanci velký vztah.
Já netančím, takže jsem děj určitě neprožívala s takovým zapálením. Trochu mě mrzelo, že Fulghum některé příběhy prostě jen nakousnul a víc se k nim nevracel, zároveň mi ale dochází, že o tom kniha ani být neměla. Různí lidé s různými osudy, které se na okamžik setkají v jednom místě. Tanec se dá chápat jako metafora, tedy si myslím, že má kniha šanci oslovit i netanečníky (jako jsem třeba já). :-)
Určitě řadím mezi pěkné knížky, i když ne nejlepší, co jsem kdy četla.
Audiokniha: čte Miroslav Hanuš, Helena Dvořáková
,,Když přišel k nějakým zavřeným dveřím, vždycky zkusil kliku. Já dveře také otevírám, ale vždycky napřed zaklepu."
Tančírna Century.
Vejděte, je otevřeno. Možná zde potkáte svůj osud.
Přestože se vše točí kolem tanga, příběhy z tančírny volně, lehce kloužou po parketu.
Každá tančírna má svého Kristiána.
Tak tedy zavřete oči, neboť váš Kristián právě přichází.
,,Smím prosit...."
Tančete...!
,,Při tanci totiž nejde o to, co děláte nohama, ale co děláte srdcem a duší."
P.S.: A s trpělivostí čtěte. Příběh tančírny pozvolna graduje.
Miluj můj klid, miluj můj neklid,
miluj mě dál, vždyť změna je křehká.
Miluj můj klid, miluj můj neklid,
drž mě pevně, miluj mě zlehka...
Tak příjemná kniha o oblasti, která mi nic neříká. Příjemné pozitivní příběhy, navíc čtené panem Hanušem a to je neskutečná pecka, u které jsem se přistihl téměř pořád usmívat a sem tam se upřímně zasmát. Krásné.
Bohužel knížka mě neoslovila. Dostala jsem ji jako dárek a posílám dál. Nevím... Možná je to tím, že nejsem žádná velká tanečnice, nic moc mi neříká prostředí a tradice tančíren. Příběhy a postavy nejdou nijak do hloubky, nezaujmou. Za rok už si ani nevzpomenu, o čem to vlastně bylo.
Jako teda nechci do toho nikomu mluvit, je to každého věc, že ano, ale... Tohle si prostě MUSÍ přečíst každý!!! Každý, kdo vnímá, kdo chce vnímat.
Takhle o tanci snad ještě nikdy nikdo nepsal. Vlastně to není jen o tanci, ale o životě, o jeho barvách, chutích a vůních. "Je to jednoduché – chodí sem totiž lidi. A to znamená, že se může stát cokoliv."
To bylo pohlazení po duši, jaké se zažívá jen někdy, jen ve výjimečných, mimořádných okamžicích. A ten pocit, co se po přečtení rozlije po těle! Prostě... drž mě pevně, miluj mě zlehka....
"Jestliže máš nutkání tancovat, musíš ten vnitřní hlas poslechnout."
Kniha me prekvapila svou stravitelnosti. Libila se mi, cetla se lehce a dobre.