Den, který nikdy nepřijde
Caimh McDonnell
Dublinská trilogie série
< 2. díl >
Druhý díl Dublinské trilogie. Strhující kriminální zápletka podbarvená břitkým humorem. Caimh McDonnell to prostě umí! Paul Mulchrone zakládá detektivní kancelář. Je bez peněz, bez parťáka a bez partnerky (neposlouchej, Maggie) – ale dostal svůj první případ! Na zakázku žárlivé milenky bude sledovat stavebního magnáta Hartigana. Právě toho, jenž stojí před dublinským soudem za vytunelování peněz klientů, kteří kupodivu chtěli bydlet. Právě toho, jehož společník byl nalezen kupodivu zavražděný. Právě toho, jehož druhý společník se před lety rozhodl stavět na pozemku, kde sídlil hokejový oddíl Bunnyho McGarryho. Kupodivu: když totiž nemáte problémy s Bunnym, nemáte žádné. Přidejme zhrzenou sestřičku Brigit, která přivazuje chlípné doktory k postelím; policistu Wilsona, který na mrtvoly fakt nemá žaludek; mesiášského kazatele Frankse, bandu squatterů se záluskem na data jisté banky, dav rabujících demonstrantů – a samozřejmě Dublin, protože nikde jinde tohle všechno najednou nenajdete. Kdo to dokáže smíchat a znovu rozplést tak, aby ty nejméně pravděpodobné dílky skládačky do sebe přesně zapadly? Jedině Caimh McDonnell. Hrdinové prvního dílu dublinské trilogie se vracejí v dalším příběhu, který nenapodobitelně propojuje drsnou kriminálku s absurdním irským humorem. Po Muži bez tváře se zdálo, že nic šílenějšího a zábavnějšího nikdy nepřijde. Omyl: je to tady. Varování pro detektivy: nikdy nedávej pivo psovi! Varování pro zločince: nikdy nepodceňuj psa, kterému dávají pivo... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
The Day That Never Comes: The Dublin Trilogy, 2017
více info...
Přidat komentář
Po hodně dlouhé době jsem si dala další díl z této trilogie, jelikož první díl mě tak úplně nechytl a musím uznat, že tento díl se mi líbil o mnohem více. Příběh chytře kombinuje humor a napětí, což z něj dělá zábavný zážitek od začátku do konce. Všechny postavy mají něco do sebe a díky skvělé interpretaci Filipa Švarce zůstává příběh živý a poutavý. I když jsem měla občas trošku problém se chytit, v jakém časovém úseku se nacházíme, knihu doporučuji všem, kdo se chce pobavit, ale i vyšetřovat nějaký případ, co se stalo a proč..
Z mého pohledu asi na podobné úrovni jako první díl. Méně humoru, ale zase trochu lepší děj. Možná v prvním dílu mi postavy přišly o krapet sympatičtější než tady, ale zase tady byly nové sympatické postavy, třeba policejní ředitelka. Obešel bych se na druhou stranu bez psa, který tam byl tak nějak násilně přidán, aby se daly vyřešit některé scény, což by podle mě šlo i nějak jinak a bez škobrtání.
Každopádně opět skvělé dílo, které stálo za přečtení a v telefonu už se nedočkavě třese poslední díl.
(SPOILER)
Hodně místní politiky, šmejdů v jejích řadách a mezi developery, dozvuky zlodějiny o 15 let později, s ještě více dublinské a irské politiky a šmejdů v policejních řadách na vysokých místech. Bunny v hlavní roli, povětšinou v hledáčku, nakonec na maděru, detektivní kancelář v rozkladu a jen pozvolna náznak budoucí sklíženosti. A Maggie si jede po svém, po dobrém i po zlém, jak pro koho, ale měla taky řádně namále.
Vtip a sarkasmus jde tentokráte stranou, jakmile dojde na politiku. 75%
Po přečtení prvního dílu jsem se na druhý moc těšila, bohužel však přišlo mírné zklamání. Tahle série mě přitáhla vynikajícím spojením detektivky s humorem, takových knih není mnoho a já je mám oblíbené a jsem šťastná, když na nějaké narazím. Oproti předchozímu dílu, který obsahoval gejzír komických situací a hlášek, je jich tady však poskrovnu, nebo jsem prostě měla příliš velká očekávání.
Z ústřední trojice postav, na jejichž interakci jsem se těšila, se jeden celou knihu pohřešuje a dva se setkají až dlouho za polovinou. Příjemným oživením byla fenka německého ovčáka Maggie, ta byla úžasná :-).
Zápletka byla vymyšlená dobře, špatné to není, ale tady, na rozdíl od prvního dílu, chápu to celkové nižší hodnocení čtenářů.
70%
U druhého dílu už není důvod otálet s pěti hvězdičkami. Detektivní trojka - v tomto dílu povětšinou pouze dvojka, ale o to povedenější - je skvělá a irská politika, ať v roce 2000, nebo o 16 let později, nám něco silně připomíná. Asi je to ve všech demokratických zemích zhruba stejné . . .
Každopádně detektivní linka se velmi povedla, Bunny nezklamal a vrchní inspektorka Burnsová mile překvapila. Takže já ve shodě s oběma níže podepsanými dámami vřele doporučuju!
"Za ty roky neustále slýchala, že je kariéristka. Bylo to myšleno jako urážka, ale ona to tak nikdy nevnímala. Považovala se za člověka, který se plně soustředí na svou práci, aby ji vykonal co nejlépe, k čemuž potřebuje ty největší pravomoci. Ambicióznost dávala smysl, pokud představovala prostředek k dosažení cíle, tedy ke zlepšení osudu obyčejných lidí, kteří dodržují zákony. Lidí, kteří tvrdě pracují a chtějí se cítit bezpečně ve svých domovech a na ulicích svých měst. Burnsová využila každou špetičku svých pravomocí, aby rozdrtila gangy v Limericku, a fungovalo to. Kombinovala politiku s rozumným dohlížením a vykonala potřebnou práci. Nebyla naivní; dobře věděla, že na volné místo, které vytvořila, už se dere čerstvá krev. Přesto se jí povedlo dostat z ulic zbraně a výrazně narušit cesty zásobování drogami, což se počítalo. Ambicióznost a morální zásadovost pracovaly ruku v ruce a díky nim odvedla dobrou práci.
Uplynulo několik dní od jejího nástupu do čela kriminální policie a ambicióznost a zásadovost směřovaly navzájem opačnými směry. Přestože to zřejmě znamenalo její konec, vybrala si zásadovost."
Novoroční předsevzetí? Znáte to... Ale s knihami jako je Dublinská trilogie plníte i ta, která jste si vůbec nepředsevzali. Kroky nepočítám. Chodím a chodím, i kdyby mi měly nohy upadnout. Poslouchám. :)
Druhým dílem komik McDonnell spíš jen prosvítá. Zato už nelze přehlédnout, že psaní mu jde vážně dobře. Když - ve svém zájmu - vynecháte anotaci, jejíž bodrý tón by vás mohl na chvíli zmást, zjistíte, že čtete promyšlenou kriminálku postihující dvě časová období, skvěle obsazenou, co do prostředí i dějů až filmově zpracovanou. Hodně, hodně dobré...
A znovu ta sympatická schopnost (řekněme nepředposr....t) autora, celé to ve finále lehce shodit. O to je výsledný dojem lepší.
Nevěřila bych, že tohle někdy napíšu: druhý díl je lepší, protože je „lehce nevtipnější“ než první. Míň hlášek přináší víc logiky do případu a jeho větší přehlednost, postavy se nějak charakterově rozjasnily, některé (Bunny) i projasnily. Humoru ale i tak zbývá dost, hlavně díky Maggie, poděsovi Philovi a jeho Číňance i Brigit a jejímu morálnímu imperativu :-). Autor si pohrál s několika kulturními odkazy, literárními (kdybych neměla čerstvě přečtený Klub rváčů, neocenila bych, na jakou roli využil jméno jeho hlavní postavy) a třeba i hudebními:
„Dobrá, nabízím vám dohodu. Přestanu se omlouvat, pokud mi přestanete říkat sestro Conroyová. Už vás nějakou dobu znám, teď jste u mě v bytě a před chvílí jsem vás pořádně praštila. Takže bych řekla, že můžeme přejít na tykání. Já jsem Brigit.“
„Fajn, Brigit,“ odvětil (doktor Sinha), přičemž se jako cizinec snažil, aby to vyslovil správně. „V tom případě mi říkej Simone.“
„Já ale s cizími jazyky nemám problém, opravdu. Můžu používat tvoje skutečné jméno.“
Usmál se a znovu přikývl. „Toho si cením, ale já se skutečně jmenuji Simon. Mí rodiče nejsou zrovna nábožensky založení a můj otec je obrovský fanoušek Paula Simona.“
„Ach tak.“
„Nic si z toho nedělej, stává se mi to často. Zkus si představit, jak těžký život má moje sestra Garfunkel.“
Autor je zkrátka stand-up komik. Po druhém dílu si ale říkám, že i dobrý autor detektivek.
Nevím, jak vám, ale mně Irsko docela připomíná Česko. :) Taky tam maj pěkněj bor.el a korupci a tak vůbec, ta mentalita... ;-)
Krapet míň srandy než v prvním díle, taky při tom modu operandi, že jo, není moc se čemu smát. A Bunny tak nějak nezvěstný či čo (abych nespoilovala)...
Ale pořád to má ohromnej drajv, tak jdu i do trojky, když jsem ji dostala, a těším se.
Nemůžu si pomoc, ale mě se to hrozně líbilo! Velmi humorná detektivka a velmi sympatické hlavní postavy! Těším se na další díl!
Autorovy další knížky
2019 | Muž bez tváře |
2019 | Den, který nikdy nepřijde |
2020 | Poslední objednávky |
2023 | Podivná doba |
2024 | Sekáč |
(SPOILER) Už čtvrté dílo autora, a stále výborné. To není úplně běžné skóre.
Ano, jak uvádějí jiní čtenáři, významně ubylo humoru, což bych zrovna já mohla hodnotit negativně. Jenže na jeho místo byly dosazeny dechberoucí napětí a promyšlený, spletitý zločin. V zápletce a vyřešení jsem nenašla jediný logický kiks, to je také naprosto výjimečné.
Na autorových knihách nejvíce oceňuji dokonale vykreslené postavy, které mají své chyby, přesto jsou dobře pochopitelné a sympatické. Kromě oblíbené trojky z prvního dílu mi tentokrát sedla vrchní inspektorka Burnsová, a pochopitelně její sekundant Willson, včetně jejich řešení monstrózních obtíží, které nezpůsobili. Nejsem příznivcem domácích mazlíčků, proto mi paradoxně nevadila Maggie, protože jsem si do ní nepromítala žádná „plyšákovitá“ očekávání. A její závěrečný zásah hodnotím jednoznačně pozitivně.
Ohledně vyšetřování případu jsem se svými úvahami nebyla zas tak mimo, ale můj hlavní podezřelý krátce před koncem vyletěl do povětří, takže jsem se úplně netrefila. Bylo to chytré, dotažené a vtipné (nikoli tedy humorným způsobem). V tomto ohledu mám jenom jednu, zato palčivou otázku – co věděl Bunny na Sněhuráka? Politiku a politikaření nesnáším, ovšem v této podobě mi tento aspekt nevadil, nejspíš z toho důvodu, že byl podán právě z úhlu pohledu běžného občana, tudíž toho nejvíc poškozeného. Developeři představují franšízu pekla na zemi, to je bez debaty.
Způsob budování napětí a zároveň objasňování pozadí případu pomocí dvou časových os vyprávění se mi moc líbil. Díky tomu jsem si užila i Bunnyho, který byl po většinu hlavní linie nezvěstný, a já si nedělala iluze o jeho osudu. Linka v minulosti byla přehledně identifikovatelná časovým údajem, takže jsem vůbec netápala.
Další skvělý počin tohoto irského spisovatele a už se těším na další díl, a doufejme další napsané a vydané knihy.
Za pět a vřele doporučuji.