Dům u jezera
Kate Morton
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366153/dum-u-jezera-2fq-366153.jpg
4
397
397
Když Grace ve čtrnácti letech poprvé vchází do impozantního šlechtického sídla Riverton, netuší, že její život se v příštích několika málo letech obrátí naruby. Rozlehlý dům ukrývá záhady předchozích generací. Spletité předivo vztahů mezi panstvem a služebnictvem i napětí mezi jednotlivými členy šlechtické rodiny vytváří barvitou mozaiku osudů, které ožívají v Graceiných vzpomínkách. Její příběh, nerozlučně spjatý s životem nadané okouzlující Hannah, dědičky rivertonského panství, se odehrává na pozadí převratných bouřlivých časů po první světové válce. Jen Grace ví, jaké tajemství si její matka vzala s sebou do hrobu, jen ona byla svědkem tragédie, která se roku 1924 odehrála na břehu rivertonského jezera.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The House at Riverton / The Shifting Fog, 2006
více info...
Přidat komentář
Pár knih jsem od Mortonové četla. Některé byly lepší, některé horší. Tuhle jsem ani nedočetla, i když jsem jí dala šanci 100 stran.
Prolínání minulosti a přítomnosti - stará Grace vzpomíná na svá mladá léta ve službě v panském domě. V současnosti je Grace v domově důchodců, tráví chvíle se svou dcerou (z jejího vyprávění mi přišlo, že svou dceru snad ani nemá ráda) a vzpomíná na mládí v panském domě, kde probíhá spousta k uzoufání nudných dialogů.
Takže ne, knize jsem dala velkou šanci, ale děj mě prostě nevtáhl, byl o ničem a nudný.
Jakýkoliv příběh vsazený do této doby mě bude svým způsobem fascinovat. A přestože určité pasáže a dějové linky působily zdlouhavě, knihu jsem si užila včetně závěrečného rozuzlení...
Nejde to, nedočteno. A to mám Kate Morton a její jiné romány moc ráda. Možná jindy...
Velice zdlouhavý děj, chaotické skákání v čase, čtivých asi tak posledních padesát stránek. Byla jsem zklamaná.
S knihou jsem se dlouho trápila, abych jí dočetla. Příběh mne vůbec neoslovil, vše mi přišlo jen "jako" a některé věci si čtenář musel domýšlet, protože vše bylo jen v náznacích.
Dechberoucí úžasně čtivá kniha. Užila jsem ji od první až do poslední stránky. Grace, Hannah a Emmeline se mnou zůstanou ještě dlouho. První kniha v tomto roce a hned srdcovka. Prostě nádhera.
Průběh knihy mě bavil, seznamuje čtenáře s panstvím, služebnictvem, šlechtou, každý má své postavení a svou práci (pravda, šlechtické děvčata moc práce nemají každopádně jak už všichni víme ani ty to nemají jednoduché - chování podle daných pravidel šlechty není úplně výhra). Někdy jsem se zasmála nad jejich komunikací a myšlením. Hlavní hrdinkou je tady služebná Grace, která mě neoslovila protože kromě vyprávění příběhu se nijak zvlášť neprojevuje. Více mě zajímal tedy příběh dvou sester Hannah a Emmeline. Konec knihy mi příjde urychlený oproti rozvleklejšímu avšak čtivému příběhu domu u jezera.
Mám ráda prolínání minulosti a současnosti. Bavilo mě i vykreslování vztahů mezi panstvem a služebnictvem. Ale u tohoto příběhu mně něco nesedělo. Moc postav, rozvleklost, nevím. Zapomenutá zahrada je prostě lepší.
Knížky od Kate Mortonové mám hodně ráda. Užívám si jejich čtení, protože děj mě vždy pohltí. Líbí se mi prolínání minulosti a současnosti, pozvolné odkrývání tajemství, které hlavní hrdinka Grace skrývá téměř celý svůj život. A teprve na sklonku svého života se o něj podělí se svým vnukem, kterému vypráví svůj příběh pomocí namluvených pásek.
Na knížky od Kate Mortonové musíte mít pohodu, protože jen tak si můžete vychutnat její opravdu jedinečné vyprávění.
Minimálně půlka knihy mi nešla. Trvalo to dlouho, předlouho, než jsem se začetla a pak už to letělo. Chvilku jsem myslela, že knihu nedočtu, ale nemám to ve zvyku, to už vážně musí být utrpení. Vytrvala jsem a nakonec to šlo, ale na Zapomenutou zahradu to opravdu nemá ani zdaleka.
Dost dlouho mi trvalo než mě kniha vtáhla do děje. Četla jsem Zapomenutou zahradu a ta byla top. V tomto případě souhlasím s hodnocením Micha-Él. Život odehrávající se na šlechtickém sídle vzdáleně připomínal panství Downton. Kate Mortonová má bezesporu vypravěčský talent, který se uplatnil hlavně v druhé polovině knihy. Po těch všech smutných osudech, jsem byla ráda, že Grace si splnila svůj životní sen, našla si svou cestu a prožívala krásný vztah se svým vnukem.
Mrzí mě, že knize od Kate Mortonové dávám tak poměrně nízké hodnocení, ale bohužel téměř tři čtvrtiny pro mě byly nuda. V poslední čtvrtině se to zlomilo a konečně jsem se naplno ponořila do děje, respektive konečně knížka nabrala děj. Ano, je tu výstižně zachycená doba po první světové válce a proměny společnosti, nicméně se mi nelíbí, že se tak děje na úkor příběhu. V průběhu se toho přitom nestalo málo, autorka to však prošla takříkajíc bez mrknutí oka. Ani postava Grace, která historii vypráví, mi nebyla nijak zvlášť blízká, daleko víc jsem se sžila s Hannah a Emmeline. U románů Zapomenutá zahrada a Šepot vzdálených
chvil mě navíc dostala kouzelně zvláštní, specifická atmosféra, kterou jsem tady postrádala. Abych však pouze nekritizovala, musím vyzdvihnout skvěle napsaný závěr, kde do sebe zapadnou všechny dílky skládačky, jak to bývá u autorky zvykem. Ten jsem přečetla jedním dechem a jen lituji, že v podobném duchu nebyla napsána většina knížky. Květnatý styl Kate miluju, v Domě u jezera mi ale jako u prvotiny přijde tento styl řádně nevybroušený.
Bohužel mě to nudilo, čekala jsem od autorky větší úroveň jako u Zapomenuté zahrady nebo u Ztraceného slibu. Tahle byla slabota, až na konec. Ale jelikož chcete už konečně dokončit nudnou knihu, ani ten záver už mě moc nepřekvapil a nezanechával dobrý pocit.
Má oblíbená autorka a další její krásná kniha. Vyprávění je rozděleno do dvou časových rovin, obě se mi líbily stejně, děj krásně plyne a závěr pro mě naprosto nečekaný. Moc pěkný čtenářský zážitek, doporučuji.
Achjo, proč mě čtenářská výzva nutí číst o nešťastné lásce? Nevyžívám se ve smutných příbězích. A tento je smutný dvojnásob, neboť ho vypráví v důchoďáku poslední svědek oněch událostí a neustále zdůrazňuje, jak už dávno nikdo jiný nežije...
Když pominu tu nostalgii a smutek, co celou dobu čtení útočí na city, a trochu těžší začátek, než si člověk zvykne na tu hromadu jmen, jde o mistrné zachycení měnícího se ducha doby v Anglii během prakticky celého dvacátého století, se zaměřením na dobu po první světové. No nechtěla bych být onou vypravěčkou...
Nakonec to nebyla spatna knizka, ale hodne dlouho jsem s ni bojovala a nemohla se zacist.. 3,5* z 5.. Poslednich zhruba 100 stran bylo opravdu zajimavych a az sokujicich..
Mám ráda styl, kterým Kate píše. Pro někoho možná moc rozvláčné, ale ona si hraje s každou větou, popisuje místa, osoby, věci a detaily. Pokud to knize dovolíte, dostanete se na Riverton a zcela vás pohltí jeho atmosféra, kouzlem minulých let. Když čtete Dům u jezera, musíte být správně naladěni, pro lepší zážitek. Do některých knih, musí člověk dospět, aby dokázal ocenit jejich hloubku. Tohle je přesně ten případ, není to kniha na jeden večer, ta se musí prožít.
Neuvěřitelná vypravěčka Kate Mortonová. Její příběh je i můj, po dobu čtení neexistuje nic jiného a potom ještě několik dní s obtížemi vnímám realitu dní. Tato kniha je stejná. Nevidím na ní chyby, jsem pohlcená.
Štítky knihy
pro ženy tajemství anglický venkov společenské romány nešťastná láska rodinná tajemství prolínání minulosti a současnosti služebnictvo
Autorovy další knížky
| 2014 |  Tajemství letního odpoledne |
| 2011 | Zapomenutá zahrada |
| 2009 | Dům u jezera |
| 2017 | Ztracený slib |
| 2019 |  Hodinářova dcera |
Za mě kniha moc hezká, vůbec ne nudná či zdlouhavá jak zde někteří píšou. Moc hezký a smutný příběh, na tu dobu perfektně zapasováný.