Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na Dunu, avšak tá atmosféra je tak vťahujúca, že to skutočne netrvalo dlho a každou stranou ma kniha pohlcovala viac a viac. Skvele fungujúci svet, výborné postavy (možno aj o málinko viac som si užíval dejovú linku Harkonnenovcov) a príbeh pútavý a svižný. Koniec bol taký polootvorený, že kniha obstojí aj ako samostatné dielo, ale je tam priestor aj na pokračovanie, ktoré, ako vieme, existuje v počte 7 kusov. Podľa mňa kniha dokáže zaujať aj človeka, ktorý nie je fanúšik scifi a fantasy, takže by som ju odporúčil každému, kto má rad dobré knihy.
Asi nejlépe propracovaná kniha, kterou jsem dosud četla. Jednoduché, čtivé pasáže střídaly těžší, ale jak se v tom člověk začne orientovat, tak už to jde hladce. Moc hezký příběh... Děkuji ti, tati, za doporučení a darovani této knihy :-)
Pro mne jeden z vrcholů sci-fi literatury. To, co je ve fantasy Pán prstenů, je ve sci-fi Duna.
Jen bych spíš reagoval na některé komentáře. Duna nikoho nekopíruje, Duna se stala inspirací pro mnoho následovníků Franka Herberta. To oni spíše čerpají z Duny. Všichni ti Zaklínači nebo Hry o trůny vznikly proto, že jejich autoři četli Herberta. I George Lucas se při vzniku Star wars nechal velmi inspirovat Dunou...
Chtěla jsem doplnit vzdělání touto kultovní sci-fi. Ale zjistila jsem, že je to spíš fantasy (nebo možná její předchůdce), a ta mě - až na řídké výjimky - tak moc nebaví.
Působilo to na mě jako něco mezi Zaklínačem a Hraničářovým učněm, což je sice vzhledem k datu vzniku obdivuhodné, ale přesto mě Duna nijak zvlášť nebavila. Nebylo to úplně špatné, ale čekala jsem prostě sci-fi, které jsem se moc nedočkala. Nevím úplně přesně, kde končí sci-fi a začíná fantasy, ale jestli tohle je sci-fi, pak toho typu, který nemám ráda. Na další díly se proto chystat nebudu.
Pre mňa veľké sklamanie... otrepaný scenár: vyvolený príde o všetko a musí si svoje dedičstvo vybojovať späť... navyše ovešaný kvázi filozofickými myšlienkami, ktoré zrejme mali dielu dodať patričnú hĺbku, ale dodali tak akurát hlbokú nudu... pripomína mi to B-éčkové filmy (ktoré mám rád), pokiaľ sa nesnažia tváriť ako A-čko, pretože v tom prípade je z nich C-éčko, a práve to sa Herbertovi podarilo...
Tuhle knihu jsem četl již podruhé. A měla na mě stejný, možná ještě větší účinek, než když jsem ji četl poprvé před mnoha mnoha lety.
55 let je úctyhodný věk, kdy mnoho věcí zraje, nebo naopak stárne a ztrácí kouzlo své doby. Tenhle „trend“ lze pozorovat u mnoho nejen tištěných děl. Duna je však pravý opak a mistr Herbert by měl být na sebe pyšný za to, co stvořil. I po tolika letech je Duna neskutečně přitažlivá, čtivá s perfektně napsanými postavami a funkčním světem (respektive vesmírem), kde míra a rozsah intrik směle konkuruje nejen oblíbené sáze GoT, a kde je příběh od začátku těžce předvídatelný a nachystá nejedno překvapení. I při tak velkém rozsahu knihy děj neztrácí tempo, ba naopak ke konci zrychluje, což je možná škoda, protože vyústění děje přijde vcelku rychle a ne všechny linky a postavy měly v tom tempu dost času pro svůj part v plné parádě. Snad se brzy dostanu k pokračování děje, byť mi i takhle uzavřená kniha dává satisfakci k celému příběhu, který by se bez pokračování snad obešel.
Oproti audioknize jsou v knize skvělým doplňkem velmi bohaté přílohy (ekologie, náboženství, motivy Bene Gesseritu, terminologie Duny, geografie a další…), které udělají radost každému, kdo touží kromě klasického příběhu dostat i něco navíc. Zmínku si zaslouží také péče Baronetu, kdy se tomuhle klenotu věnují v pravidelných intervalech a vydávají různé edice (dárkové s ilustracemi, k 50. výročí…). Jen škoda, že zrovna v té dárkové se vydaly pouze první dva díly a teď se začne v nové edici.
Audio: skvělý nápad pro dva hlasy u vypravěče děje a princezny Irulán. Hlas Jany Strykové dodává až nádech orientu při poslechu a do toho kontrast v podobě "přímého a pevného" hlasu Marka Holého, dělá z poslechu opravdu pěkný zážitek. Výborný přístup k této klasice.
No když se řekne klasika sci-fi, tak už mi automaticky vstávaj vlasy na hlavě, co že to zase bude za obsolentní hovadinu. Ale! Duna je fakt vybroušená. Perfektní. Podle dojmu by člověk čekal že byla napsaná tak aspoň v devadesátejch letech a ono ejhle, je to starý a moc dobrý. Všechno tam do sebe zapadá. Psychologie postav dle mýho soudu v podstatě nepřekonaná. Možná je to dobrý hlavně proto, že to prostředí ve kterým se to odehrává je vlastně hodně prostý, nikdo tam nehoní žádný technologie, jejichž představy prostě ve starších sci-fi nevyhnutelně zastarají..
Starou DOSovskou strategii Dune II zná každý vysloužilý pařan, kterým jsem i já. Knížku jsem léta registroval, ale její čas přišel až nyní. Ne nadarmo je označována stropem sci-fi tvorby, jde o epický příběh světa promyšleného do nejmenších detailů. Je až neuvěřitelné, jak je v díle všechno provázané. Bohužel jsem málo pseudointelektuál, a tak mi, stejně jako některým dalším, prostě uniká smysl pár myšlenek. Což je mi ale jedno, protože kniha mě jinak neuvěřitelně bavila od začátku až do konce. Těším se na další díly!
V poslední době jsem se vrátil ke dvěma titulům, které jsem četl v devadesátých letech. Byl to Zaklínač a Duna. Zatímco Sapkowského Zaklínač, propadl Frank Herbert mě v Duně oslovil snad silněji, než když jsem Dunu četl poprvé někdy na přelomu 80. 90. let.
Úskoky v úskocích jiných úskoků. Tahle citace skvěle vystihuje knihu, která je až po okraj nasycena intrikami, vztahy a nečekanými souvislostmi. Chtělo by se říct, že je to taková vesmírná Hra o trůny, ale to by nesměla Duna vyjít o více než třicet let dříve.
Franku Herberovi se podařilo stvořit neskutečně komplexní vesmír s hromadou silných postav a epických momentů. Duna, to není sci-fi s pouštními červi a vesmírnými loděmi, ve kterém vše tak nějak neurčitě funguje. Imperátor, gilda, velkorody, fremeni, koření, cestování vesmírem, a dokonce i náboženství a ekologie tvoří dohromady jasně fungující systém, ve kterém vše souvisí se vším.
Duna je mistrovské dílo, které neztratilo nic na svých kvalitách ani takřka dvacet let od doby, kdy jsem jej na střední škole četl poprvé.
Duna je mistrovské dílo, které nemá obdoby. Pár sci-fi už jsem přeci jen v životě přečetl, ale tato kniha je všechny totálně převálcovala. Svět Herbertovi budoucnosti je skvěle vymyšlený a hlavně je vymyšlený do detailu. Není zde potřeba vypomáhat si mimozemšťany či nějakými přehnanými šílenostmi. Ten svět má historii, svůj politický i kulturní systém a hlavně má skvělou atmosféru.
Herbert je výborný vypravěč, který si dokáže hravě poradit s časovými skoky i různými úhly vyprávění a jeho styl psaní mi dost připomínal mého oblíbence Sapkowskiho. Obzvláště jsem oceňoval jak elegantně jsou zde vysvětlovány zákonitosti světa, aniž bych měl pocit, že louskám nějakou učebnici.
Nejlepší je ovšem samozřejmě samotný příběh plný výborně napsaných postav. Arrakis si čtenáře získá a už ze svých podmanivých dun nepustí. Ať už Atreidy či fremeny si člověk jednoduše zamiluje a bude hltat každou další stránku, aby se dozvěděl, jak to s nimi dopadne. Kniha to je sice dlouhá, ale počet stránek by mohl být klidně delší a stejně by si mě to získalo, protože to všechno krásně ubíhá. Dunu lze doporučit každému vášnivému čtenáři i nečtenáři bez ohledu na jeho vztah ke sci-fi, jelikož tohle si získá každého.
Knížka dočtena až na druhý pokus. První pokus byl pravda před cca 20 ti lety, kdy sem skončil někdy po 150-ti stranách. Uf. Teď sem se kousl a dostal se dál. A su rád, že se to povedlo. Příběh pak dostává trošku spád a "konečně se něco děje". A ten závěr by možná zasloužil více rozepsat. I přes toto hodnotím za 5 a doporučuji!
Tenhle výtisk Duny jsem přečetl poprvé, skoro v jednom kuse. Tehdy bych dal plný počet bodů. Po pár letech a druhém přečtení, jsem prožil zklamání. Příběh byl najednou plytký a nezáživný. Četl jsem slepenec nápadů z podřadných brakových románů. Třetí pokus už nedám a tak hodnotím průměrem z obou pocitů po přečtení knihy.
Jako má Asimov Nadaci, Clarke Rámu, King Temnou věž /atd.atd./, tak má Herbert DUNU.
Bez ní by sci-fi nebylo tím, čím dnes je a všechny světy by byly nesmírně ochuzené o nádhernou jízdu časoprostorem, o melanž, Arrakis, modlitbu proti strachu a tak vůbec.
Tohle je prostě dokonalost. Poprvé jsem knihu četl někdy před patnácti lety a líbila se mi. Jelikož bude letost nový film, tak jsem si to chtěl oživit a nestačil jsem se divit. Od samotného začátku, kdy vás autor hodí do víru událostí, vás kniha nepustí. Musíte číst a číst. Ne jednou se mi stalo, že jsem si řikal, že si dám ještě dvě stránky a četl jsem další hodinu. Tohle si musí přečíst každý, kdo má rád scifi.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Fantasy mám ráda ale tahle kniha je nudná