Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Duna mě docela překvapila. Četla jsem ji na dost intenzivní doporučení, což je věc, kterou nesnáším, ale přestože jsem nic neočekávala, musím říct, že tato kniha si to zaslouží. Herbertův styl psaní mě od začátku zaujal a udivoval, takže mi děj rychle utíkal, ačkoli je Duna určitě těžší literaturou. Děj mě hned zatáhl do příběhu a postupné odkrývání Herbertova světa mě neskutečně bavilo. Všechno bylo dokonale promyšlené a zapadalo do sebe jako kousky skládačky. Myšlení jednotlivých postav a jejich vývoj, vykreslení života na téměř neobyvatelné planetě, intriky a lsti, projevy a řeči, odhadování kroků jiné osoby, usilování o koření, všechno v sobě skrývalo tichou genialitu. Možná někomu mohl přijít děj pomalejší a rozhodně tato kniha nebude pro každého, ale mě oslovila. Má v sobě kouzlo nejen velmi dobré sci-fi, ale odhaluje problémy i naší reálné společnosti.
Ač již od dětství jsem fanoušek sci-fi, tak k Duně jsem se dostal k překvapení sebe samého až v poslední době. Vesmír, který Frank Herbert v tomto románu vytvořil, je natolik pestrý, i když jde o pouštní planetu, že se ani trochu nedivím, kolik se do něj vešlo přímých pokračování i dalších doprovodných knih. Je v něm o něco méně techniky než třeba u Clarka nebo Asimova, ale o to více politiky, lásky, touhy po hmotných statcích, povýšenosti, přátelství i rodové a mezilidské nenávisti, a řekněme i filozofie a dalších projevů lidského ducha, které provází lidstvo od úsvitu jeho dějin do současnosti, a jak to tak podle autora (a nejen jeho, ale i dalších sci-fi tvůrců) vypadá, budou nás tyto věci provázet i v daleké budoucnosti.
Četla jsem v roce 2000, takže už opravdu hooodně dávno, ale pořád jsem toho názoru, že je to jedna z nejklasičtějších sci-fi. Pořád ještě pamatuji na putování po poušti, na speciální obleky na recyklaci vlhkosti, na tu atmosféru, určitě si ještě někdy Dunu připomenu. (film jsem neviděla, protože jsem měla pocit, že se to fanouškům knihy moc nelíbí, takže ten neeeee)
Výborná kniha ALE poněkud mě zdržovolo nepřeberné množství postav, cizých názvů a obtížně stravitelného popisování Paulových myšlenek. Příběh je silný, jen stránek trochu moc...
Koření je ropa. Arabové a západní vzdělání. Frank Herbert poukázal na nebezpečí degenerující civilizace a využití barbarských sil k ovládnutí pokročilejších národů. Bohatý svět je na první pohled jednoduchý a drsný jako písek, ale nabízí pochopitelný systém hodnot založený na vodě. Klasická linie o vzestupu vládce a proroka Muad'Diba je obohacena o moc předvídání možných budoucností a meditací o údělu jedince v nezastavitelných kolech osudu. Výborná kniha s koncem, ze kterého mrazí.
Piesok sa mi stále presýpa v hlave a na vodu sa tiež pozerám tak akosi inak. Duna má všetko to, čo má kvalitné sci-fi/fantasy mať. Prepracovaný svet, uveriteľnú víziu, zaujímavé postavy, osudový príbeh...dopĺňajte sami podľa ľubosti. Tá skutočná hodnota sa však skrýva hlbšie, tak ako fremenské vodné nádrže. Opýtam sa. Ako dlho potrvá, kým sa Zem zmení na obdobu Arrakisu ? Je úplne jedno, či sa bavíme o globálnom otepľovaní, vyčerpaní prírodných zdrojov, výrube lesov, či znečisťovaniu. Niečo príde. Bude to o tisíc, či dvetisíc rokov ? Na tom až tak nezáleží, no prísť to musí. Predstavme si, že všetky múdre mozgy, ktoré vymýšľajú rafinované spôsoby, ako zefektívniť ťažbu, produkciu, predaj (melanž), ako nakŕmiť kapitalistickú obludu, ako rozširovať túto rakovinu a našu závislosť na nej, by sa jedného dňa rozhodli, že svoje úsilie obrátia opačným smerom a pustili by sa do zveľaďovania (zachraňovania?) Zeme. Ako povedal Liet, výsledkov by sa nedočkali naše deti, vnúčatá, ani pravnúčatá, no raz, výsledok by sa dostavil a púšť by sa zmenila na oázu. A v tom sa skrýva skutočná hodnota Duny. Škoda, že človek má v náture vydať sa správnym smerom až keď niet inej cesty.
Pár poznámok k slovenskému prekladu. Na prvé slovenské vydanie Duny sme čakali 53 rokov. Je to hanba, ale aj česť pre vydavateľstvo, ktorý tento obrovský rest napravilo. Spracovanie knihy je hodné titulu a ikeď k prekladu mám svoje výhrady (na určitých miestach si kniha žiada uvolněnější, menej doslovný prístup), Gálisová sa ako prekladateľka zlepšuje a ja už nemám obavy, ako bude vyzerať pokračovanie, či iné dielo, ktorého sa chopí.
Asi platí, že když má být sci-fi nadčasová, je lepší když se inspiruje spíše historií, než nejnovějšími vynálezy své doby. To je asi důvod, že ani po více jak padesáti letech od napsání, pouštní svět Duny vůbec neztratil svoji úžasnou atmosféru.
Příběh jsem trošku znal, je dobrý a velmi propracovaný. Je samozřejmě otázka, jestli je skutečně tak hluboký, a má takový přesah, jak se tváří. Výhrady mám spíše k akčním pasážím. To, jak hrdinové stále absolvují různé rituální zkoušky a souboje už bylo trošku repetitivní. Kapitoly o politice a intrikách jsou však hltal.
Nevím, jestli někdy přečtu celou ságu, některá pokračování jsou hodnocena docela rozporuplně, ale následující díl určitě ještě vezmu do ruky.
Vzal jsem si hned první české vydání na čtení v jednom tehdy sovětském velkoměstě. Obojí se skvěle doplňovalo - téměř surrealistická atmosféra knihy i pouštní šeď města. Není to pravá technická SciFi - delší dobu potrvá, než se člověk začte a ponoří do tohoto zvláštního světa.
Později jsem přečetl všechny návazné díly ságy se spoluautory Brianem Herbertem a Kevinem J. Andersonem až po závěrečné Písečné červy Duny. Jednotlivé knihy si udržují svou kontinuitu s dobrou kvalitou (pravda, enormních počtů stran Bitvy o trůny nebo Temné věže nedosáhly - někdy si myslím, že George R. R. Martin a Stephen King měří svá díla na metry). V žádném případě nedoporučuji tomu, kdo četl knihy v tištěné formě, dívat se na film / filmy - bude krutě zklamán.
Ano, kniha se mi líbila, ale něco tomu přece jenom chybělo. Hlavně jsem se nemohl sžít s hlavním hrdinou, z kterého se vyklubal chladnokrevný, až bezcitný diktátor. To byl asi autorův záměr, aby Paula charakterizoval nejen jako postavičku bez chyb, ale když mu pak vlastně ani nijak nefandím, tak je to těžký.
Postavy umírali na můj vkus moc rychle. Jakože konec odstavce a jede se dál. Taky mi vadilo přehršel filozofických keců a doslova na každé stránce popis počasí. To mi opravdu došlo, že na pouštní planetě svítí slunce a fouká vítr, nemusí to tam být napsané šestsetkrát. Jako přečtu si i druhý díl, který jsem si koupil zároveň s prvním, v dárkovém vydání s krásnými ilustracemi. Tím však končím. Moc nechápu zdejší vysoké hodnocení.
Duna je skvělá! Rozhodla jsem se ji přečíst až po náhodném shlédnutí filmu. A přestože mě tento poněkud psychadelický Lynchův snímek trochu vyděsil, už po pár stránkách jsem věděla že to bude láska. Vyváženost mezi myšlenkovými pochody postav a přímou interakcí je vynikající. Herbertem vytvořený svět, jeho minulosti a budoucnosti, jeho intriky a náboženství, si mě získal jako si získala melánž gildovní navigátory!
není to úplně jednoduché čtení. Ale jak se do příběhu čtenář jednou ponoří, pak prostě nezbývá než plavat až do konce. A užívat si tak povedené sci-fi dílo
Skvela kniha. Vratil jsem se k Dune po mnoha letech a jakoby nezestarla. Porad me bavi ten system Benegesseritu, uskoky v uskocich, cteni myslenek a dusevniho rotpolozeni, odhady co kdo udela. Cervi jsou zajimave, koreni a jeho ucinky take, ale me nejvic bavi ty sachove partie mezi postavami.
Jo, Duna je prostě srdcovka. Nezapomenu, jak jsme pařili stejnojmennou hru, jak jsme se těšili na film a pak si hráli na harvestry (koš na prádlo přehozený dekou) a brácha byl Harkonen. Kniha je poněkud složitější, děj není tak přímočarý a jednoduchý, jak by se podle filmu či hry dalo usuzovat, ale četla jsem v pozdějším věku, takže mi to vůbec nevadilo.
hodně náročné čtení, spousta postav, názvů, neustálé dialogy, politikaření...ale když si to zamilujete, neni co řešit :) Duna mě provází celý život od té doby co se objevila ve hrách jako první realtime strategie, přes film kterej sem vždycky zbožňoval...a teď sem se konečně odhodlal k tomu tuhle náročnou knihu přelouskat i literárně. A stálo to za to...má to své originání kouzlo, které mě vždycky bude přitahovat...asi to je ta vůně koření, na které sem se stal závislý :)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Výborná kniha, Duna mě prostě nadchla.