Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Troufnu si za sebe odhadnout v čem tkví genialita a oprávněná oslava této knihy. Jde o sofistikovaný a velmi uvěřitelný rozbor vnitřních světů jednotlivých postav. O děj příliš nejde. Není špatný ale hraje druhé housle vedle psychologie postav a to co každou sekundu probíhá mezi nimi navzájem je dech beroucí. Herbert musel být tak trochu "mentatem" aby byl schopný vymyslet tak složité pavučiny intrik a vztahů. Pokud vy sami ve své hlavě plavete pouze po povrchu vnějších podnětů a stimulů možná se budete nudit, pokud však nestíháte přemýšlet a analyzovat svět kolem mohla by Duna být vaší biblí, biblí introvertů.
Duna patří k těm nejlepším sci-fi příběhům co kdy byli napsány . Čteno několikrát, literární skvost , tak že plný počet hvězd. Psát o čem kniha je považuji za zbytečné , tohle zná snad každý kdo čte dobré knihy, kdyby neznal tak by snad musel bydlet na Arrakisu.
Na začátku Duny zjišťujeme, že pádišáh imperátor Shaddam IV. zbavuje Velkorod Harkonnenů správy planety Arrakis a svěřuje ji odvěkým nepřátelům Harkonnenů, mocnému Velkorodu Atreidů. Vévoda Leto Atreides však chápe složitost situace a uvědomuje si, jaké nebezpečí mu od teď hrozí, jenže pádišáhovu poctu nesmí odmítnout.
Mezitím vlády zbavený baron Vladimir Harkonnen nehodlá vyklidit pole bez boje. Posílen tajným a mocným spojencem připravuje vojenský převrat, do kterého investuje téměř veškeré prostředky, neboť případný úspěch slibuje vše bohatě vynahradit.
V nastávající válce o moc se musí počítat i s místními obyvateli, Fremeny, jež díky obratné manipulaci vévodovy manželky s místními legendami, začínají vidět v mladém synovi vévody Atreida proroka Muad´Diba. Paul Atreides je skutečně výsledkem křížení genetických linií s cílem vytvořit nadčlověka - Kwisatz Haderach, který by pomohl Sesterstvu Bene Gesserit, k němuž patří i jeho matka, dostat se k rozhodujícímu podílu moci v impériu.
Každá strana chystá složité plány, snuje intriky a připravuje zrady, aby dosáhla vlastních, někdy ne příliš průhledných, cílů. Výsledek ale záleží na jediné základní otázce. Je tedy Paul úspěchem, je nadčlověkem, Muad´Dibem, Kwisatzem Haderachem? Protože když ano, nic ho nedokáže zastavit a Impérium čeká nová kapitola v dějinách!
Jediná věta závěrem - velmi poutavé a kvalitní čtení.
Tohle ikonické dílo sci-fi sice není nijak moc dobře napsané, ale vyvažuje to něčím jiným. Kromě precizně utvořeného fikčního světa, vč. pokusu o rozmáchlou socio-politicko-náboženskou predikci do možnosti uplatnitelné ve vzdálené budoucnosti, zejména velmi chytrým způsobem, jakým významově propojuje veškeré vyskytující se prvky. Alespoň jedna zajímavá věc: Příběh čtenáře navádí k tomu, že nejcennější na planetě Arrakis je voda, resp. že nejcennější v civilizaci je vzácné koření, které po zničení všech inteligentních strojů představuje jedinou možnost, jak pro lidskou posádku konat vzdálené vesmírné lety. Ovšem obecně nejcennější jsou zde ve skutečnosti informace a schopnost jim porozumět, tedy interpretační dovednosti. Ještě nikdy jsem patrně nečetl román, v němž by jeho hrdinové natolik důsledně a úzkostně vnímali každý detail, každý náznak a snažili se z něj vyzískat maximum. V pragmatickém světě DUNY zřejmě rozhoduje sebemenší drobnost; je zde snaha snížit náhodu na minimum a obava z nezachycení významu či jeho odstínu jeho hrdiny neustále traumatizuje. Některé postavy mají blízko k dokonalým homo rationalis. V rámci hard core science fiction je tahle tendence dosti typická a DUNA zřejmě představuje jeden z jejích vrcholů.
WTF??!!! Co toto u Peruna bylo? I na přepis záznamu z parlamentu to bylo moc stupidní a nudné. Nevím, na čem autor ujížděl, když tohle smolil, ale tohle se ani za trest nedá snést.
V podstatě je to superhrdinská kniha. Vypráví se o vývoji postavy, která je ke konci mocná a skoro neporazitelná, když je obklopená svými uctívači. Ale na rozdíl od klasických superhrdinných příběhu jde o osud jednoho vesmírného celku. Díky exkurze do budoucnosti skrz viděni víme, že jedno rozhodnutí hlavního hrdiny může nenávratně ovlivnit dějiny. Velká část knihy probíhá ve vnitřních prožitcích. Proto taky každý pokus o zfilmování byl neúspěšný.
Duna je jedna z nejlepších sci-fi knih, které jsem kdy četla. Kniha je detailně propracovaným světem plným složitých vztahů, velké řady postav hrajících významnou roli ve spletitém ději, nových technologií a také nových termínů. Při čtení vás čeká epické vyprávění o chtivosti, touze po moci a touze po svobodě. Přestože je svět Duny drsný, krutý a nehostinný, Herbert celý příběh líčí tak přesvědčivě, že i přes veškerá nebezpečí jsem celou dobu chtěla být součástí tohoto světa. Jsem nadšená a knihu vřele doporučuji.
Super sci-fi, zaujalo mě hodně odkazů na náboženství, uchvátil mě popis světa a celý příběh, myslím, že tato kniha musela být inspirací pro Star wars. Zkusím možná i další díly..
Hrozně rád píšu o knihách nadšené a hezké věci. Tady však musím použít jen bráchovu poznámku, že DUNA je přesmyčka pro NUDA. Ano, doposlouchal jsem v audioknižní podobě do konce, protože nikdy nepřišel bod zlomu, kdy bych už nemohl dál. Ale:
- ani na chvíli mě nezačalo zajímat, jak nadlidsky dokonalý a nesympatický hlavní hrdina a jeho nemastní neslaní komparzisti skončí
- autor mi je dokázal postupně odcizit topornými a nekonečnými dialogy -
kdyby se na konci ukázalo, že celý tamní vesmír obývají roboti, dávaly by strojené dialogy smysl.
- příběh byl jen nutná kulisa pro popis pouštní planety Arakis a jejich obyvatel, i když obvykle to bývá naopak.
Stejně je pravděpodobné, že si knihu užijete, vzhledem k hodnocení ostatních, ale já bych příště sáhl po jiné.
Velmi dobrá kniha, ze sci-fi žánru. Kniha pojednává o pouštní planetě Arrakis, kde jako na jediné se vyskytuje koření, které umožňuje (mimo jiné) navigaci mezi planetami. Podle knihy byly natočeny i dva filmy. Určitě se vyplatí podívat na ten z roku 1999 nebo 2000 (nevím přesně). Je hodně podobný knize a asi i proto na stejné úrovni.
Nadherna knizka ktera vas dostane. Skvela atmosfera a mnoho neotrelych napadu. Diky Fanku Herberte !!!
Na začátku byly obavy a nejistota. Ke sci-fi žánru se dostávám pomalu a pozvolna a tak jsem nevěděl, jestli si opravdu chci tuto knihu přečíst. Odkládal jsem to a odkládal, ale nakonec jsem neodolal. Ostatně zdejší hodnocení o něčem vypovídá.
Čím více jsem se do Duny začítal, tím více jsem si uvědomoval, že vlastně ani netuším, čím mě vůbec zaujala, ale jedno jsem věděl jistě. Že chci si najít co nejdříve čas, abych četl další kapitolu. Kouzlo utkané do příběhu na mě působilo plnou silou, ale radši se mě neptejte, co se mi na ni líbilo, co mě z děje zaujalo. Vůbec netuším. Ani vlastně netuším jak o ni vyprávět. Pokaždé, když jsem se zastavil a prošel jsem si v hlavě, co se v knize zatím stalo/nestalo, nepřišla mi nijak výjmečná, ale stále zde bylo to "něco", co mě naprosto uhranulo.
Jestli váháte stejně, jako jsem váhal já, doporučuji to zkusit. Rozhodně tím člověk moc nezkazí. :-)
Možná jsem od tohoto "veledíla" čekal trošku víc. Trošku akčnější počtení. Ale to asi bylo způsobeno tím, jak se o tom vypráví.
Ale jinak musím ocenit velikost tohoto díla. Není to jenom o jednom příběhu. Je to o vytvoření celého světa. Se vším všudy. A hlavně ten nápad. Ten samotný nápad a hlavně jeho zpracování. Autor dokázal vymyslet náboženství, ekologii, historii celého svého světa. To se dá srovnat jenom s LOTRem.
Je mi to lito, ale nesdilim vseobecne nadseni. Uvod do realií me nadchl - pisecna planeta Duna, boj o posledni kapicku vody, kultovni rody Atreidu a Harkonennů, píseční červi. Nastavení skvělé. Vyprávění me ale nechavalo po celou dobu velmi chladnym. Herbert , dle meho soudu, az prilis casto vyplnuje text nezajimavou vatou a postavy jsou takove nemastne neslasne ikony, s kterymi jsem jejich dramata a vnitrni pochody prakticky vubec neprozival. Mrzi me, ze jsem se v tak skvelych, kultovnich kulisach, nedockal zabavnejsiho pribehu a vypraveni.
Tak to byla paráda, určitě tímto prvním dílem nekončím. rozhodně mě zajímají další osudy Paula Atreidese!!
Taky mě okamžitě napadl olgoj chorchoj :) Jinak Duna nezklamala. Spektakulárně rozvinutý příběh, kupodivu založený na funkčním ekologickém základu, silné postavy a velké děje. NIkde jsem se v beletrii nesetkal s takovým hlubokým pochopením ekologie v její skutečné podstatě. A bavilo mě to, strávil jsem s Dunou dlouhé hodiny při svých cestách vlakem bez zájmu o okolní dění. Jasná pět.
planeta Arakis, pod jejímiž dunami se prohání přerostlí olgojové chorchojové, žijí v ní Fremeni inspirovaní berbery a islámem. A jako na potvoru je to jediná planeta ve Vesmíru, kde lze těžit koření, které pohání vesmírné lodi a krom toho působí jako LSD a barví oči do modra. Galaktické šlechtické rody Atreidů a Harkonnenů na planetě soupeří o nadvládu nad kořením. Krutý baron Harkonnen se vznáší na svých suspenzorech.... jeden z vrcholů scifi.
Začátek je těžký, než se čtenář zorientuje v množství nových výrazů a postav, ale pak následuje strhující příběh a se spoustou kliček a zvratů. Postavy si člověk zamiluje a jako celek to působí vyváženě.
S touhle knížkou jsem se hodně natrápila, nesdílím všeobecné nadšení. Sci-fi není žánr, který bych příliš často vyhledávala, přesto se postupně snažím seznámit alespoň s těmi nejznámějšími díly. Nevadí mi, že kniha je tak obsáhlá, nevadilo by mi ani to, že příběh není v centru vyprávění. Vadí mi příliš velké množství cizích výrazů, které mi maximálně ztěžovaly čtení (ve čtečce je listování slovníkem v podstatě nemyslitelné). Dunu jsem dočetla především kvůli senzačnímu vykreslení psychologie postav, oceňuji skvěle zpracované dialogy. Hodně mě bavily jednotlivé epizody, ale příběh v jeho celku jsem navzdory velmi pečlivému čtení bohužel nepobrala.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Všichni mi Dunu vehementně doporučovali a já se jí dlouhou dobu úspěšně vyhýbala. Představovala jsem si nudné zápolení v nehostinných horách písku.
Hory písku tam možná jsou, ale také mnohem víc.
To jak se Herbert popasoval s popsáním planety Arrakis, ale i celého mocenského systému, bylo jednoduše fantastické. Byla jsem překvapená, jak zajímavě podal celý spletitý politický systém, boje o moc, zrod samotného hrdiny, ale i popisy ohledně planety, vědy, nebo víry pouštního národa framenů. Autor má neuvěřitelnou fantazii a obrovské znalosti.
Ač je to 600 stránková bichle rozhodně se nudit nebudete, možná jen začátek čtení je krapet složitější, než se začnete zcela orientovat v postavách a světě Duny, pak vás už úplně vtáhne a pohltí. Nejen, že je to fantastický svět se zajímavou strukturou, ale i samotný děj, postavy, hlavní hrdina, všemožné intriky, ale i monology, vše zde bylo dotaženo k dokonalosti. :)