Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Propracovaný příběh, hutné sci fi, ale bohužel napsané tak, že jsem měl problémy to dočíst. Obsah dobrý, forma strašná.
Strhující kniha, která mne naprosto pohltila! Sice normálně sci-fi moc nemusím a nemám tento žánr nějak zvlášť ráda, ale tato kniha má více vrstev. Jedná se totiž zároveň o napínavý příběh, ale ani romantická linie zde nechybí. Kromě toho se v knize ukrývá i poselství, jakési varování budoucím generacím. Poslouchala jsem audioknihu - interpretace byla výborná a zvolený hudební doprovod magicky podkreslil atmosféru. A proto tuto verzi určitě doporučuji!
Ten nový svět je vymyšlený dobře. Je to ale příběh, který se pro mě příliš táhl, vadilo mi, že jsem se občas ztrácela ve jménech a termínech a planetách, přestože třeba Pána prstenu mám moc ráda ... Na druhou stranu jsem se bála při představě, že by to na naší planetě došlo až k filtršatům a občas jsem při čtení dostávala žízeň, takže Duna něco do sebe určitě má.
Úžasná kniha. Četla jsem ji několikrát. A pak i další díly, až ten poslední Kapitula Duna byl příliš filozofický, vlastně odrážel jen rozervanost autora po smrti jeho manželky. Další 2 rozšíření Duny po smrti Franka Herberta mají výtečnou úroveň - mluvím o Lovci Duny a Píseční červi Duny, obzvlášť ta poslední má obrovský náboj. Je škoda, že toho není takhle víc. Ostatní díly Briana a Kevina mají kolísavou úroveň. Většinou až zbytečně moc krve, jen tak, násilí pro násilí, to se mi vůbec nelíbí. Pořád ale dělají další díly, tak uvidíme, jestli to trochu oživí, mohli by trochu odbrzdit tu šablonovitost postav a dát jim trochu emocí.
Kniha mě na konci puberty dost zaujala, dobře se četla navzdory tomu, že všechno to nábožensko-politické intrikaření nemusím, ne v tak obrovské míře. A pak jsem zjistila, že to má milion dalších dílů a rozšíření. Ne, děkuji, bylo to dobré, ale tohle mi bohatě stačilo.
benegesseritská litanie proti strachu mi už kolikrát pomohla.
A to nemluvím o tom úžasném světě,který Frank Herbert vytvořil. Kdykoli se tam podívám,nechce se mi pryč.
Že mám ráda modrou s tím nemá nic společného
Kniha má své kouzlo a určitě mi z ní něco zůstane v paměti. Líbila se mi hlavně psychologie postav, intriky, děj založený spíše na dialozích než samotném popisu událostí, zajímavá myšlenka sdíleného vědomí a otázka moci a zodpovědnosti.
Někdy mi to ale připadalo příliš komplikované, chápu, že má příběh přesah i do dalších dílů, ale někdy může být méně více. Na můj vkus zbytečně moc cizích pojmů (jsem zastánkyní spíše chytře vymyšlených, průhledných novotvarů jako "filtršat" než složitě znějících slov, které si nezapamatuji ani po několika výskytech a pořád musím listovat do slovníčku). I přesto byl však ten svět působivý a děj měl po celou dobu spád.
Necelá polovina pro mě byla děsným utrpením, pak se to ale zlepšilo a ke konci mě kniha dokonce začala bavit. Celkově mě ale styl psaní F.Herberta vůbec nezaujal(např. popisování soubojů a bojů mu moc nejde a proto je i většinou přeskakoval) a převládající nuda vede k průměrnému hodnocení. Kniha je pro většinu lidí doslova kultem. Mě zatím neoslovila.
Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst - popisy byly docela zdlouhavé a postrádala jsem napětí. Vše podstatné bylo prozrazeno v úvodu: Paul je předurčen k velkým činům, vévodovi Letovi je souzeno zemřít a nikdo s tím nemůže nic udělat a víme dokonce i jméno zrádce! (Tyto informace nepovažujte za spoiler - opravdu se to dozvíte hned na začátku také.) Přes veškeré počáteční výhrady se mi ale nakonec kniha líbila. Zvlášť oceňuji výbornou psychologii postav. Jako romanticky založená duše jsem si užívala vztah vévody Leta a lady Jessicy - ten nebyl pitván a nevyzníval přehnaně, ale přitom mu nic nechybělo. A velice dobře propracované byly i další vedlejší postavy. Paradoxně jsem měla nejméně ráda hlavního hrdinu Paula.
Pro mně NEJ kniha žánru sci-fi. Dostala mně hned při prvním přečtení. Propadl jsem Duně a celá série má speciální místo v knihovně.
Dunu jsem bral s obavami. Jako smrad (před dvaceti lety) jsem pařil jako vzteklej Dunu 2. ještě teď si pamatuju, jak vojáčci kvičeli, když jsem je přejížděl harvesterem. Samozřejmě jsem hrál za Harkonenny, protože tank Destroyer byl TOP. Pak jsem viděl filmy (včetně Dětí duny) a byl jsem nadšený - ale Harkoneny už jsem rád neměl. a proto ty obavy -měl jsem od knihy velké očekávání a bál se zklamání - nestalo se. Herbertu dík! Vůbec nevadilo, že jsem věděl, co se bude dít. Vypravěčský styl je super, promyšlenost děje a postav taky. Tolik detailů, které mě od knížky nenechali odtrhnout. Tak promyšlený ekosystém, nejen planety, ale celého Vesmíru, no klobouk dolů. Bál jsem se i těch 500 stránek, bál jsem se vaty a výplní - zbytečně. Nejsem milovník SciFi (myslím že jsem to už psal u DS), ale tohle se povedlo. Zkuste to - knihu nebudete moci odložit a nebude to kvůli závislosti na KOŘENÍ (ale přece jen si potom zkontrolujte v zrcadle, že vám nezmodrali oči).
Bohužel i přesto, že mi knihu doporučovali přátelé již dlouho, potvrdilo se mi, že já sama prostě na sci-fi žánr nejsem. Knihu jsem četla dlouho a hlavně z donucení, abych jí vůbec dočetla. Jistě, určitě je vyjimečná a každý v ní určitě dokáže objevit mnoho podnětného. Já ale s určitostí mohu říci, že další pokračování již číst nebudu.
Ale jako seznámení se s tímto žánrem to bylo určitě přínosné.
Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.
Moje druhé setkání se sci-fi žánrem a ani podruhé mě tento žánr nezklamal. Duna je skvěle propracovaný román s výborně vybudovaným světem, kde až není tolik vyspělé techniky a vymožeností, ale nechybí zde v podstatě nic. I přes to, že je v knize hodně politky, tak se mi příběh moc líbil a časem si určtiě přečtu další díly této ságy.
Nejhorsi na tehle knize je ten fakt ze ctete pohadky. Ale uzasne... Cele pokracovani v podani F.H a jeho syna je na par detailu naprosto dokonalou pohadkou.
Dost možná nejlepší kniha co jsem kdy četl. Její kouzlo leží v precizně vykreslené civilizaci fungující na tak odlišných základech, až to bere dech. Představte si společnost, kde jsou genetika, sociologie, filosofie, psychologie a rétorika exaktní vědy. Společnost, v níž lidé zavrhli techniku a zaměřili se na rozvoj potenciálu člověka. Hrdinové z Arrakis jsou od nás dále, než jsme my od Člověka vzpřímeného, a jejich schopnosti se vymykají našemu poznání. A to je jen kulisa neuvěřitelně bohatého a komplexního příběhu otřásajícího mocnou říší Padišáha Imperátora.
Nutné přečíst. Výborná kniha. Zpočátku mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak mě to vtáhlo. Těším se na pokračování :)
Představte si vzdálenou budoucnost kdy lidstvo po dávné válce se vzbouřenými stroji nepoužívá ani nestaví žádné počítače. Efektivní cestování vesmírem umožnuje Gilda a jejich piloti používající nadměrné množství melanže, koření z jedinného místa známého vesmíru: z pouští planety Arrakis. Pomocí koření se taky trénují Mentati - lidské počítače. Sesterstvo pomocí něj trénuje Ctihodné matky, které jsou v myslích ve spojení s jejich mrtvými předchůdkyněmi. A samozřejmě melanž při bězném užívání zvyšuje délku lidských životů na několik set let. Způsobuje závislost (modro modré oči bez bělma) a vysadit se nedá, jinak následuje smrt.
Představte si dobu ve které se díky vynálezu osobních silových štítů prakticky nepoužívají střelné zbraně, kdy vojáci bojují tváří tvář noži.
Dobu kdy vesmíru vládne rada znesvářených velkorodů a rovnováhu určuje padišáh Imperátor ze svého trůnu s obávanými vojsky Sardaukarů.
Imperátor přidělí pouštní planetu Arrakis, neboli Dunu, vévodovi Letu Atreidu za odvedené služby, což se nelíbí rodu Harkonnenů, kteří tam vládli krutou rukou doposud. Intriky začínají, píseční červi jsou tam venku v písku a také tajemné kmeny Fremenů, původních obyvatel Duny...a náš příběh zde začíná.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Kniha mě dostala. Se vším všudy. Nemá cenu vyzdvihovat její klady a co mě okouzlilo, to už tu udělala spousta jiných čtenářů. Snad jen forma a způsob vyprávění je pro mě naprosto dokonalá. Odkryté myšlenky všech mi víc než vyhovují. Vypravěčským umem u mě tuto knihu překonal snad jedině Clavell