Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Moje první scifi. Četl jsem ji poprvé v osmi letech a později několikrát znovu. Je to geniální kniha, potažmo sága (i když kvalita dalších dílů je proměnlivá) ke které se rád vracím.
Gom Jabbar. Muad'Dib. Benne Gesserit. Ty výrazy mě fascinovaly. Stejně jako spousta jiných drobných maličkostí. Trošku odbočím: Lynchův megapropadák, jakým jeho filmová Duna byla, jsem viděl kdysi jako dítě a nemůžu se dočkat, až Denis Villeneuve, který stojí za letošním Blade Runnerem 2049 a za Arrival natočí filmovou adaptaci, protože aktuálně není lepšího žánrového režiséra. Duna patří k mým dlouhodobým restům. Ty obrazy písečných červů z filmu, v Beetlejuiceovi (další oblíbený film spojený s dětstvím) byl vlastně taky písečný červ a pak nekonečné rozhovory celou základku a střední s mým kamarádem o olgoji chorchojovi, který byl pro červy z Duny předlohou. Takže můžete chápat, že můj rest byl dlouhodobý a jaksi i hluboko zakořeněný, ale konečně jsem se k Duně dostal. Definitivně chápu její status a respektuju ho. Trošku mě nebavila ta nekonečná politika, to věčný kdo co komu jak a za kolik z deseti různejch stran, kdy každá strana (nehledě na spoustu postav) sleduje vlastní zájem, musí to prostě fungovat, ale tady to jen lehce, jako písek, zanášelo... nicméně co mě naopak bavilo byla celá ta rozdílná škála a mentalita různých národů, jejich pohledy a postoje k životu (přežívání a smrti) a obvzláště ty způsoby, jakým šetřit s vodou na planetě, kde je jí takový nedostatek, že brečet kvůli něčí smrti není jen zátiším, ale jakýmsi hlubokým projevem, protože připravujete svoje tělo o drahocennou tekutinu. Definitivně palce nahoře, ale musím si to někdy zopakovat, v pravé knižní podobě (tohle byl audiobook), protože přes Herbertův um v popsání některých scén a přeskakování mezi myšlením postav, jejich komunikací, bych si to rád utřídil a dal tak nějak v klidu a ocenil pozitiva tohohle projektu víc. Záběr téhle knihy je totiž dost širokej. Ta LSD-čková verze, co zamýšlel natočit Jodorowsky, by byla půvabná, kdyby se dočkala realizace. Mimochodem, myslím si, že každej fanda Duny by si dokument o jednom z nejšílenějších nerealizovaných projektů (od jednoho z nejšílenějších lidí na planetě) měl definitivně pustit: https://www.csfd.cz/film/312948-jodorowsky-s-dune/komentare/ (thank me later)
Úžasná kniha. Poprvé jsem ji četl v roce 1988, pomáhala mi přežít pakárnu na vojně. Od té doby je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Ten svět (Arrakis) snad musí i existovat, protože to vypadá, že Frank Herbert tam byl.
Jedinečná knížka. Fremeni jsou pro mě přesně tím, čím není lidská populace. V boji o holý život nikdo neřeší hlouposti typu "kterou kérku si mám pořídit, je pro letošní rok módní barvou vánočního stromku růžová nebo zlatá, na dovolenou musíme letět, autem je to votrava" apod. Pokračování Duny jsem ale nikdy nečetla, mám velkou nedůvěru k pokračování knih a filmů, které se mi líbily.
Nebylo to pro mě zrovna lehké čtení.
Ze začátku jsem byla dost rozpačitá, bylo tam hodně jmen a názvů, které mi nedávaly vůbec žádný smysl. Bez hledání ve slovníku na konci knihy jsem se dlouho neobešla.
Jakmile jsem se ale začetla, tak se mi to politikaření, intriky a kombinování možného i nemožného líbilo.
Nejvíc mě asi dostala malá čtyřletá Alia s nožem v ruce.
Příběh je to to jediné, co se mi na knize líbilo. Jinak jsem ji skoro ani nedočetl.. forma, kterou je napsaná, mi nijak nevyhovoval. Ale doplnil jsem si sci-fi vzdělání ;).
Pozor, možné spoilery !
Další z vymyšlených světů, který se stal legendou… Pouštní planeta pro mě na první pohled není nijak zajímavé prostředí. Ale Arrakis je unikátní v celém známém vesmíru, protože jen na ní se vyskytuje droga známá jako Koření. V tenhle moment to začíná být zajímavé a bude ještě zajímavější, protože písek toho skrývá mnohem víc. Navíc hlavní hrdina Paul z rodu Atreidů je sympatický a výjimečný (nejen tím, že absolvoval náročný psychický i fyzický bojový výcvik sekty Bene Gesserit).
Popis světa Arrakis a konflikt mezi rody Harkonnenů, Atreidů i samotným vesmírným imperátorem je obsáhlý a napínavý. Ovšem když jsem před lety četl, přeskakoval jsem tyto pasáže, protože prolínaly Paulovou dějovou linií a ta mi tehdy přišla o dost zajímavější. Ovšem tato sáhodlouze rozebíraná politika a také dlouhé dialogy i monology, které mne kdysi logicky nemohly oslovit, jsou samozřejmě nedílnou součástí knihy a dělají z Duny právě tu zajímavou, nadčasovou záležitost.
Oblíbený svět jsem obdivoval i ve hrách, tehdy ještě pod MS-DOSem. První díl (adventura) i Duna II (strategicko-taktická) jsou velmi povedené, všem, kdo milují Dunu a zmíněné klenoty neznají, mohu doporučit i dnes.
Jde knize vytknout nějaký nedostatek? Těžko, podle mne snad jen černobílost Atreidů a Harkonnenů, ale to není v důsledku nic zásadního.
Takže… minimálně 4 a půl hvězdy. A ta zbývající půlka je za Litanii proti strachu. Asi nejsem jediný, kdo si ji dodnes pamatuje:
"Nebudu se bát. Strach zabíjí myšlení…"
A souhlas se [SalvorHardin] : "Duna je sci-fi. Duna je fantasy. Duna je pohádka. Duna je sociální kritika. Duna je meditace. A klade silný důraz na ekologii. ..."
Duna je pro mě prostě klasika klasik :-) Koupila jsem si ji jako výroční vydání a mám ji v knihovně jako svátost.
Jedno z nejlepších sci-fi co jsem četla. Perfektně promyšlený svět, kde do sebe vše zapadá. Skvělé postavy, které člověk miluje nebo nenávidí... Zkrátka úžasné dílo...
Kniha, ktorá silno inšpirovala režiséra Georga Lucasa pri písaní Hviezdnych vojen, a ktorá je považovaná za jedno z najepickejších diel fantastiky 20. storočia. Science-fantasy, ktorej sa nič nevyrovná. Kniha o veľmi ďalekej budúcnosti ľudstva, ktoré obsadilo galaxiu. Svet Duny je svet vesmírneho feudalizmu. Na čele galaktického impéria stojí padišáh imperátor. Najvyšší lénny pán. Ten dal do léna rodu Atreides najvzácnejšiu planétu v známom vesmíre – Arrakis, púštnu planétu prezývanú aj Duna. O tento nehostinný kúsok piesku majú záujem všetci. Jedine tu rastie totiž melanž, korenie, ktoré predlžuje život a rozširuje psychické schopnosti. A je vysoko návykové. Imperátor však nedal Dunu vojvodovi Atreides za jeho zásluhy, ale preto, aby sa ho zbavil v komplexnom a komplikovanom úklade v úklade ďalšieho úkladu. Táto kniha je vysoko konšpiračná. Rod Atreides na Arrakise musí čeliť invázii znepriateleného rodu Harkonnenovcov a utajených imperátorových vojsk. Vojvodova Leto Atreides zomiera a jeho syn Paul s matkou utekajú do púšte, kde hľadajú útočisko u Fremenov, tajuplného domorodého púštneho obyvateľstva. Paul však nie je obyčajné dieťa, povráva sa, že by mohol byť Kwisatz Haderach – ten, kto dokáže nahliadnuť do neznáma – muž, ktorý mysľou preklenie priestor a čas. Pre Fremenov by mohol byť ich Lisán Al-Gharib – „Hlas z vonkajšieho sveta“ – ich spasiteľ, „darca vody“, ktorý vyslobodí Fremenov spod útlaku Impéria a bude vodcom fremenského džihádu po impériu a Dunu premení na oázu. Duna je sci-fi. Duna je fantasy. Duna je rozprávka. Duna je sociálna kritika. Duna je meditácia. A kladie silný dôraz na ekológiu. Ekológom je vonkoncom aj táto kniha venovaná. Kto nečítal Dunu, akoby nikdy nečítal sci-fi.
Bene Gesserit, Kwisatz Haderach, Tvůrci, Baron Vladimir Harkonnen, Padishah Císař a jeho legie Sardaukarů. Tyto skvostné názvy mi navždy utkví v paměti jako součást jednoho skvělého universa v dalekém a nekonečném vesmíru. Celé to má mírně arabský (hodně arabský) nádech, ale vůbec mi to nevadií. Vždyť planeta Arrakis je pokryta rozpáleným pískem a je nazývána Dunou. Nevím, zda se pustím do dalších knih, snad ano, ale toto dobrodružství Paula Atreida a jeho cesty ke slávě, mě dokonale zabavilo a ukojilo. Film od Lynche jsem bral (a stále beru) za klenot kinematografie. Knihu zařazuji mezi klenoty literární
Nezajímavý děj, ani postavy mě nijak nezaujaly a nezískaly si moje sympatie. Dialogy byly často pseudofilozofické. Oceňuji alespoň to, že autor vytvořil celkem promyšlený svět.
Ke knize (respektive sérii) jsem se dostal v rámci posledních několika let podruhé, těžko říct kvůli čemu – asi z nostalgie. Svět Duny je mi blízký od dětství, no každý fanda počítačových RTS přece na stejnojmenné hře vyrostl (pokud jsou jeho ročníkem osmdesátá léta). Jooo, Dune II, to byly časy. Takže povinností samozřejmě je si přečíst i podkladovou literaturu. Musím říct, že je to docela těžká sci-fi, hodně komplikované universum. Tohle fakt chtělo fantazii – a té se panu Herbertovi skutečně dostalo. Musel to být zároveň oříšek pro překladatele, těch novotvarů, básní… no, klobouk dolů.
Dlouhá léta jsem Dunu odkládala v domnění, že půjde o rozvláčnou nudnou klasickou sci-fi. Omyl. I přesto, že je Duna starší než já sama, jedná se o skvělé a nadčasové čtení. Doufám ve stejnou úroveň i u ostatních knih série a snad jsem znovuobjevila další sérii ke které se v dalších letech budu ráda znovu vracet, stejně jako třeba k Temné věži... :)
Nejsme úplně čtenář scifi, ale po sto stranách už nešlo přestat! Kniha vypráví příběh o rodině, která je nucena osídlit nehostinnou planetu bez dostatku vody a být její součástí. Vévoda je zabit, konkubína Jessica se synem Paulem jsou nuceni uprchnout do pouště, kde se nachází tvůrce. Mezi obyvateli planety se nese proroctví o Muad´dibovy. Zachránci a spasiteli. To se naplní. Popisované scény jsou tak živé a důveryhodné! Vlastní náboženství, které je popisováno v průběhu knihy, ikdyž není prioritní stojí za zmínku a přemýšlení. Mám chuť pokračovat v dalších dílech.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Pomalejší začátek, těžší orientace v postavách, strhující konec.