Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Kdo je hrdina a co se od něj vlastně očekává? Co je důležité, co správné, ... Kniha vedle podobných otázek přináší zajímavý děj v atraktivním prostředí s prvky sci-fi, ekologie, politologie, religionistiky... Pokud se čtenáři chce přemýšlet a nechce jenom hltat líbivé dialogy 'pohádkového' příběhu, jistě si přijde na své.
Nejzásadnější dílo v dějinách sci-fi, alespoň podle mě. Málokdy mám nutkání číst knihu víckrát, ale v Duně lze vždy najít něco nového, něco co jste minule přehlédli. Dunu lze chápat čistě jako epický příběh ze vzdálené budoucnosti, ale taktéž jako filozofické dílo plné úvah a zamyšlení. Ať už k ní budete přistupovat jakkoliv, naprosto vás uchvátí. Slovy Briana Herberta, o Duně budou lidé mluvit i za deset tisíc let.
Kniha mě vůbec neoslovila, nevtáhla do děje.Četla jsem jen z musu ...snad se to vyvrbí. Ale ne
Trochu neuchopitelné. Už žánr. Je to vlastně sci-fi? To neni to hlavní. Pár technikálií tam bylo, věda skoro ne, ale hlavní charakteristiky společnosti a to, které technické a vědecké prvky společnost používala a které ne, bylo určeno vývojem společenským. Trochu mimo sci-fi je to vlivem nadpřirozených jevů, například schopností prorocké vize. Samozřejmě, ta technika, která byla povolená, a dejme tomu cestování vesmírem, prvkem sci-fi je.
Podstatným prvkem určujícícm chování jednotlivců i skupin jsou náboženské pohnutky, přiznám se, v tom islamizujícím stylu mi fakt moc nevoní. A ty nadpřirozené vlivy jsou podsttnou částí světa. V tom smyslu je to taky fantasy (fantasy se pro mě definičně vyznačuje tím, že se tam dějí nadpřirozené věci, v ději vystupují víly, pohádkové bytosti, duchové, jakousi nábožensky mystickou vyšší sílu a účel do toho zahrnuji - v této knize je to jen to poslední, ty víly nehledejte, a píseční červi nejsou ekvivalentem draků).
Předestřená společnost neni v "západním" stylu, dychtící po rozvoji, poznání, svobodě (jsme takoví, stále ještě, přes tu postmodernost). Popsaná společnost si svým vývojem uložila významná omezení, včetně izolace některých vědomostí a dovedností do jakýchsi hermeneutických a také politických škol. Organizace společnosti je z pohledu euroamerického středověká, feudální, svázaná, náboženská. Dobrá. Pohled euroamerický post-antický a post-renesanční neni jediný možný (a asi ani ve vesmíru budoucnosti :-) ). Tim spíš, opakuji, že autor svůj svět staví tak, že nadpřirozeno v náboženském smyslu do života podstatně vstupuje, není jen většinově akceptovanou legendou a osobní záležitostí.
Patří to k prvkům, kvůli kterým se mi to čte nedobře. Je to pro mě iritující. Ta již zmíněná islamičnost, také bezcennost lidského jedince.
Ale, postavy vykreslené fascinujícím způsobem. Některé praktiky zasvěcených popsané fascinujícím způsobem. Benegesseritské uvědomění si toho, co se děje pod povrchem. Politické síly a zákonitosti platné nadčasově (a zdá se i nad světy s prvky sci-fi a fantasy). Plány v plánech jiných plánů. Tajné signály v řeči. Nechte projít strach. Je paradoxem, že ač mám nepříjemný pocit z celkového rámce, některé postavy a poučky jsem si jistým způsobem oblíbil a jejich poselství je hlubší.
Pokračovací knihy ságy jsem již jen prolistovával, ale nezačetl jsem se. Duna je originál a pokračovat v tom světě už nechci. Atreidi z masa a kostí a Chani by mi chyběli. Nenahlédnout však do toho světa by byla ztráta. Myslím, že je to v jistém smyslu významné dílo.
Četl jsem, ani nevím před kolika lety. Tento díl mne uvedl do celé série a já ji postupně dokupoval a hltal knihu po knize.
kniha úplně jinýho žánru, než kterej obvykle čtu. přesto jsem si v tom našla spoustu zajímavejch myšlenek. hodně se mi líbila psychologická linka, tzn. popisy toho, co si postavy myslej, zatímco něco jinýho říkaj nebo dělaj a vůbec práce s psychikou, výrazem, mocí slova, se strachem, s mimikou a pozorováním. něco bylo až inspirativní, že se to dá (nebo spíš má) aplikovat i v nomrálnim životě. líbily se mi i politický a mocenský náhledy do toho jak vést masu, jak bejt dobrym nebo špatnym vladařem, o náboženskejch vlivech...příběh pěknej, občas to trošku sklouzávalo ke schématičnosti povah postav, jestli byl někdo hodnej nebo zlej. až na Paula, to byl prostě tak trochu magor:)
Duna je fenomén (tento rok má opět vyjít zfilmovaná, nevím jestli se bát nebo těšit). Každopádně pocity mám spíše kladné. Nicméně, již tady bylo zmíněno, že na někoho může být toho filozofování a úvah trochu moc - to je můj případ, já bych se obešla bez té "myšlenkové omáčky" a spíš bych se zaměřila na samotný děj, který napínavý byl. Kniha by pak měla asi o 200 stran méně předpokládám. Na druhou stranu skvěle vykreslený svět včetně fremenů a jejich dokonalého systému přežití v poušti. Paul mi úplně neseděl, jeho otec byl podle mě větší "charakter". No ale tahle vesmírná klasika určitě stála za přečtení a doporučuji všem fanouškům scifi i fantasy.
Vlastně nevím, co k této knize napsat, abych ji nějak smysluplně vystihla. Je to sci-fi s výraznými fantasy prvky, je pohádková i plná úvah o fungování a křehké rovnováze politického uspořádání, o náboženství, o planetárních ekosystémech a roli lidí v nich, je o hrdinech, o tom, jak se takoví hrdinové tvoří i o tom, jak je takový "národní hrdina" potenciálně nebezpečný, je o přátelství, o touze přežít...Postavy jsou skvěle napsané, na jednu stranu se drží schématu dobra a zla, ale na druhou ho přesahují. Snadno si k nim vytvoříte vztah. Prostě tato kniha toho má hodně co nabídnout a rozhodně pro mě není jen na jedno přečtení.
Četl jsem první české vydání Duny v roce 1988, po třiceti letech ji čtu znovu, a snad konečně začínám tomu fascinujícímu příběhu rozumět. Kde vzal autor inspiraci k románu, jehož filozofický přesah z něj dělá mnohem víc než jen obyčejné sci-fi? Arabské motivy a názvy jsou v textu zřejmé!
Caladan, kde voda padá z oblohy a stéká po povrchu v širokých řekách, to by mohla být Anglie.
Vysušený a rozpálený Arrakis je Blízký východ a severní Afrika. Tam vládne padišáh imperátor a Harkonenové, to jest Osmanská říše.
Fremeni nebo lépe freemeni jsou arabské kočovné kmeny, beduíni, kterým britský voják Thomas Lawrence, zvaný Lawrence z Arábie pomáhal úspěšně řídit povstání proti Osmanům v letech 1916-1918!
To je dost podobné Paulu Muad’Dibovi, který vede pluky fremenů proti padišáhovi pod černo zeleným praporem Atreidů. Mimochodem tyto dvě barvy jsou výrazně zastoupeny na vlajkách Sýrie, Jordánska a Iráku, kde Lawrence z Arábie působil.
Pak je tu koření těžené z písku (ropa), Gilda přepravců, která z koření bohatne (OPEC, založen 1960), píseční červi (?), Bene Gesserit (??) a další děje a postavy, které nezapadají do mého promyšleného scénáře….
Třeba je to opravdu jen příběh ze vzdáleného vesmíru, a podobnost naší planetě je čistě náhodná!
Nevyhovoval mně styl a vlastně mě neoslovilo ani téma. Chápu, že jde o kultovní dílo, ale mě neoslovilo. Kniha se mi nečetla dobře, nebavila mě.
klasika mezi sci-fi romány o pouštní planetě Arrakis, kde probíhá boj o vzácné koření, kdy proti sobě stojí dva rody Atreidové a Harkonennové, které proti sobě svede Imperátor obávájící se narůstají moci Atreidů. Nádherně popsaný drsný svět planety a vylíčení politiky jako nástroje moci
Není to jenoduché čtení. Čtenář musí být na tuto klasiku připraven. Musí k ní prostě dozrát. I mně to nějakou chvilku trvalo. Kniha od čtenáře vyžaduje plně se soustředit na to, co čte a přemýšlet nad tím, jinak se ta křehká niť přetrhne. Je tu plno zajímavých myšlenek a filosofování. To dává příběhu úplně jiný rozměr. Geniálně promyšlený svět. Pro fanoušky sci-fi žánru nutnost. Jde o jeden ze základních kamenů. Ráda se ke knize vracím, ale musím mít na ni tu pravou náladu a chuť se ponořit do písku a špíny, protože to se z knihy při čtení přímo sype na váš klín.
Žánrová klasika, která na rozdíl od jiných sci-fi nestárne. Perfektní propojení náboženství, politických pletich, cestování po hvězdách a boje o přežití v nehostiných podmínkách písečné planety. To vše zabalené v poetickém a mystikou prodchnutém jazyce.
Čtu jenom fantasy, tohle byla moje první přečtená sci-fi kniha. Autor dokáže perfektně zaujmout už od první kapitoly. Po dočtení musím říct, že se mě to líbílo, na rozdíl od filmu. Ten jsem viděl až po přečtení knihy a oproti knize byl naprosto otřesný. Je mi jasné, že to točili v osmdesátkách, ale v osmdesátkách se přece točily i skvělé filmy. Od začátku do konce to bylo trapné a dialogy ještě horší. Herci nechutně přehrávali a atmosféra nulová. Nechápu to hodnocení filmu a nechápu režiséra, že po dotočení byl spokojený se svou prací. "Ano, to je ono, přesně takhle jsem si to představoval."
Pro koho to asi točili? Fanoušek knihy bude zklamán a neznalý divák si jen řekne co je to za kravinu.
Omlouvám se, že jsem takhle odbočil k filmu. Kniha je parádní :-)
Frank Herbert dokázal vymyslet fascinující svět. Přijde mi hodně zajímavé číst to dnes, s takovým odstupem. Pozorovat sílu představivosti člověka z doby, kdy ještě nebyla o podobě budoucnosti žádná představa.
Má budoucnost je ale celkem zřejmá. Čeká na mě slušný komín knih o Arakisu. :)
Kniha o ekologii (nikoli ve smyslu ochrany přírody), náboženství a politice. Plné intrik, písku a touhy přežít.
Výborná kniha. když chápete úlohu politiky a náboženství, tak se může stát cokoliv.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
První scifi, které jsem kdy přečetl? Mohlo mi být asi 16 let a svět pouštní planety Arrakis mi učaroval. Z příběhu si pamatuju jen kostru, koření, navigátory a gildy, vznešeného Muad'diba a Atreidy a zlotřilé Harkonneny a samozřejmě šaj-hulúdy... ale také některé drobné detaily, které mi utkvěly, jako je naprosto zásadní potřeba šetřit vodou - tzn. obleky, které shromažďují pot atd.) Zásadní četba. Musím si to brzo přečíst znovu.