Duna
Frank Herbert
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi.... celý text
Přidat komentář
Duna je to nejlepší a nejzajímavější dílo, které jsem kdy četl. Jeho síla spočívá v tom, že se neustále něco odehrává a kniha není naplněna vatou, děj je spádovitý a nepředvídatelný. Autorův styl epický. Více nemá smysl rozebírat, vše ostatní napsali už čtenáři v komentářích níže. 100%
Nádherně rozpracovaný děj do všech podrobností od odkazů na minulost, náboženství, politiku, kastovnictví a smysl života jednotlivých postav až po vysvětlivky na konci knihy. Tak toto je vzor snad pro všechny začínající autory.
'Nestvoříš stroj k obrazu mysli člověka.'
Oranžsko-katolická Bible
Duna nie je typické sci-fi (už samotný citát, pochádzajúci z fiktívneho svätého písma, hovorí za veľa - najmä pre dobu, v akej žijeme a kde sa do istej miery snažíme docieliť niečo úplne opačné). S podobnými sci-fi paradoxmi sa budeme v knihe stretávať často, či už v prípade imperiálneho zriadenia, ktoré skôr pripomína feudálny systém, alebo súbojovými pasážami, v ktorých absentujú futuristické zbrane, či samotným pohľadom na techniku a rozvoj. Nie, ľudstvo vo svete Duny neprežilo vďaka sofistikovaným technológiám, ľudstvo prežilo vďaka rozvíjaniu svojich psychických schopností, vďaka vytváraniu politických kompromisov a vďaka dlhodobým kalkuláciám.
Herbert svoju najúspešnejšiu knihu zasadil v podstate do uzavretého sveta planéty piesku Arrakis (čo nie je pre sci-fi typické). Dôvod? Prozaický - prameň života, alebo lepšie povedané, piesky života. Totiž, Arrakis je jediná planéta v imperiálnej kolekcii, na ktorej môžeme nájsť vzácne korenie, drogu, ktorá predlžuje život a užívateľovi prepožičiava mimoriadne psychické vlastnosti. Korenie je stredom všetkého a kto má v rukách Arrakis, má v rukách moc.
Kniha je chronologicky rozdelená do troch častí a každá má trocha iný spád a pozadie. Vo všeobecnosti je kniha plná politikárčenia, skvelo prepracovaných plánov v plánoch iných plánov a krutého intrigárčenia. Samotná planéta je úžasne komplexne prepracovaná a geoekologicky krásne doladená (Čitateľ vôbec nemá pochybnosti o tom, že takéto prostredie je na celoplanetárnej úrovni možné a život v ňom je maximálne uveriteľný. Zaujímavosťou je, že nápad na púštne prostredie vzišiel z článku o využiteľnosti trávnatých spoločenstiev na stabilizáciu piesočných dún v Oregone publikovaný USDA). Epizódou samou o sebe sú fremeni, národ púštnych ľudí, ktorí sa naučili žiť v tak nehostinnom mieste, akým sú voľné púšte Arrakisu. Herbert si požičal kultúru a zvyky beduínov a tuáregov, pričom vplyv kultúry blízkeho východu a saharskej oblasti je badateľný v celej knihe.
Čítať Dunu nie je jednoduché, nie je ľahkým sci-fi na útek z reality. Dunu treba čítať s otvorenou mysľou a bez bežných sci-fi očakávaní a každý kto to dokáže dostane odmenu v podobe úžasného zážitku. Duna je totiž viac, Duna je legendou.
Vrátila jsem se o prázdninách k Duně s tím, že už jí konečně dočtu. Nevěděla jsem, kde jsem minule skončila, tak jsem to vzala od začátku. A na konci jsem zjistila, že jsem to minule vlastně dočetla. Hmmm. Bylo to dobré, atmosféra hutná a nádherná, strnulá a opulentní zároveň. Děj ovšem, ač by byl sám o sobě strhující, je příliš zabalen a konec, ač je vlastně velkolepý, tak nějak vyšuměl. Raději Lynche.
Nádherný příběh zasazen v zcela novém světě. Nějaké to intrikaření, politika, ale později hlavně jedno velké dobrodružství, které si opravdu užijete.
Kultovní sci-fi, které by si rozhodně nikdo neměl nechat ujít.
Klasika, kterou musí přečíst (a asi i četl:) každý, jenž jen trochu snese tento žánr.
Je to úžasná kniha. Autor totálne rozpracoval ekosystém - piesočnú planétu. Výborne vykreslené postavy, vzťahy, náboženstvo, politika, stratégia.... , veľa skvelých myšlienok. Kniha ma úplne pohltila, nič nebolo napísané naviac.
Duna je vyjímečný dílo plný nápadů s velikým filsofocickým přesahem, nicméně ta nekonečná vata popisující planetu písku je fakt ubíjející.Jako sorry, ale číst pořád o tom jak písek vane dírou ve stanu, jak písek vypadá apod. bylo pro mě to, díky čemu jsem knihu dočetl jen s velikým přemáháním po skoro roce.Duna je tak velice rozporuplý dílo kdy dostanete 70% skvělých myšlenek, neotřelých nápadů, dialogů a popisů a 30% naprosto ubíjejících sraček o prostředí a interiérech...
Duna je jenom jedna a vždycky to tak bude. Jednu věc bych vypíchl, ta kniha není nudná, je tam velmi málo vaty, je to dost husté, tohle mě na jiných oceňovaných románech velmi mrzí, nějaký dobrý motiv a stovky stran vaty - fuj. Duna je dotek dokonalosti a na to se nezapomíná.
Prvně čteno někdy počátkem tisíciletí, podruhé teď. Je to výborná kniha, což jsem věděl i tenkrát, ale teď ji musím vychválit o to víc. Zajímalo by mě, jaké měl Frank Herbert znalosti arabštiny, neboť to jak některá slova používá s posunutým významem je prostě úžasné.
Musím upozorniť že Duna nie je klasický sci-fi román. Nie je tam priakticky žiadna veda ani technika. Je to v podstate rozprávka pre dospelých, niečo ako fantazy. Príbeh na cudzej planéte s cudzími ľuďmi, v ktorom sa rozoberá vojnová stratégia a politika. Bol som nemilo prekvapený keď som počúval audioverziu knihy. Dokopal som sa na koniec prvej tretiny, potom som ešte letmo prebehol druhú, ale nezlepšilo sa to. Niečo mi uniklo?
Tento klasický sci-fi román i přes své stáří snadno obstojí i v dnešní době. Hlavním důvodem je pečlivě promyšlený svět Duny, který se svou propracovaností vyrovná jakýmkoliv jiným vytvořeným vesmírům autorů sci-fi a fantasy. Je to příběh o intrikách, o zradě a o cti, ale hlavně o proroctví, které se naplní. Nakonec si musíte klást otázku, zda Bene Gesserit, jedna z hlavních mocností tohoto vesmíru, využila proroctví k dosažení svých plánů, nebo zda naopak proroctví nevyužilo je.
Autor vymyslel vlastní svět s vlastní politikou (i když politika je v podstatě všude stejná) a parádně ho vymakal. A stejně tak dokázal propracovat příběh. Netušila jsem, co od toho čekat, a tento žánr nepatří mezi to, co čtu pravidelně, ale fakt mě to příjemně překvapilo.
Měla bych jen pár poznámek ke struktuře knihy ;-) Obsahuje totiž několik příloh, což samozřejmě nevadí, nicméně část "Vybrané excerpce o vznešených rodech" by bylo možná vhodnější na úvod, aby si čtenář udělal představu, kdo je kdo. A "Terminologie impéria" je sice fajn, bez ní by se to číst nedalo, ale listovat každou chvíli na konec a hledat, co které slovo vlastně znamená, bylo dost otravný. Tuto část bych tam nechala, ale uvítala bych vysvětlování jednotlivých pojmů v poznámce pod čarou.
Nicméně, hodnotím příběh a ten je podle mě na plný počet hvězdiček :-)
P.S. Poněkud mě znepokojovaly termíny jako džihád, burka, ramadán a podobně. Nutily mě dumat nad tím, jestli v té knize není něco zakódováno :-D
Legendárna Duna, ktorú som dve dekády dozadu spoznával prostredníctvom stratégii od Westwoodu na počítači sa mi konečne dostala do ruky vo svojej pôvodnej – knižnej – podobe. Nebudem chodiť okolo horúcej kaše – aj polstoročie od prvého vydania je to pecka. Klasický príbeh o nezmieriteľnom nepriateľstve dvoch rodov je vyšperkovaný o fascinujúcu atmosféru neľútostného púštneho sveta Arrakisu a množstvo filozofických a náboženských presahov. Miestami mi síce prílišná spirituálnosť a obradnosť začínala prekážať, ale celá rada mimoriadne silných scén (nechcem spoilerovať) prebila akékoľvek drobné výhrady. Po dlhšom čase kniha, ktorá vo mne naplno zarezonovala. 9/10
Souhlasím s některými komentáři. Duna je jen jedna, další pokračování působila jako agónie písečného červa. Každopádně fenomenální sci-fi, kniha patřící do knihovny.
Všichni mi říkali, jak je to dobrý, jenže já sci-fi moc nemusím, jsem Toklienova hoka :) A bylo to opravdu dobrý. Až tak, že si další sci-fi přečtu ráda.
Poutavý příběh odehrávající se na zajímavé planetě. Kladně hodnotím propracovanost celého zobrazovaného světa jako jsou eposy, básně a historie. Na druhou stranu ne každému vyhovuje popis politických dějů a aktů a někdy až přespříliš květnatým popis vnitřních pocitů...
Když někdo vysloví "sci-fi klasika", vybaví se mi Duna. Dovedu si představit, že v šedesátých letech to musela být skutečně šleha (řekl bych, že určitě větší než sci-fi počiny Zelazneho nebo Lema), ale navzdory tomu, že mi spousta věcí, okamžiků a hlášek z Duny dodnes utkvěla, místy je dílo přece jenom trochu příliš "filozofické", nebo Herbert aspoň zbytečně tlačí na pilu dramatičnosti. Ale i tak, každý milovník fikce by tohle měl mít přečtené, neboť se jedná o ten druh knihy, která během následujících let formovala žánr.
Námět není zlý, dokonce jsou některé jeho aspekty docela dost originální, ale zpracování považuju za něco, čemu by se dalo říkat "první verze". Místy nedotažené, místy překombinované. Nejvíce mě bavil asi střed knihy. Do začátku jsem se musela dlouho začítat a v závěru mi zase přišlo, že už příběhu slábne dech. Přesto se dá říci, že mám na první čtení před šesti a půl lety docela sentimentální vzpomínky (kterými jsem se však při hodnocení nenechala ovlivnit). Každopádně mě tato kniha nijak nepřiměla k tomu, abych si snad sháněla její pokračování. Popravdě ani nemám sílu číst ty opěvné komentáře níže. Nu, takový průměr, asi za 2,5 *.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Zajímavé, celkem uvěřitelné, trochu mi bylo líto hlavního hrdiny, protože ač výjimečný, přesto pod jařmem "osudu". Autor Bibli znal, to je poznat. Ale také minimálně korán a další náboženské texty. Zajímavé to rozhodně bylo, leč nebudu ani doporučovat, ani pokračovat dalším dílem, i když kniha je rozhodně stavěná tak, že jeden díl přečíst nestačí.