Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542288/bmid_dvur-kridel-a-zmaru.jpg
5
3152
3152
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
Třetí díl bestsellerové YA fantasy série Dvůr trnů a růží s novou obálkou. Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí zkázu celého království.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
Zdá se, že si všichni stěžují na přílišnou délku a roztahovanost... to za mě není problém. Kniha není zrovna nabitá akcí a jde spíš o pletichaření a vztahy mezi lidmi - moje dvě nejoblíbenější věci v knihách, jak se mi poslední dobou začíná zdát... Jenže... na to, aby tyhle dvě věci mohly být centrem knihy je třeba, aby byly malinko víc probroušené. Chápete co tím myslím? Nápady dobré, provedení nedokonalé...
Jinak mojí naprostou oblíbenkyní se tu stává Nesta. Neptejte se mě proč, ale naprosto si mě získala...
Dále SPOILERy!
Upřímně řečeno, všechny postavy jsou naprosto skvělé, což je jeden z důvodů, proč jsem se tak obávala konce... protože nechat je v téhle situaci všechny přežít je nerealistické, ale já nebyla vůbec ochotná nechat některou z nich jít. Takže... nemůžu být na nabídnutý konec naštvaná, nicméně ani mě tak docela nepotěšil. Smrt postavy, která zemřela byla nevyhnutelná, protože už neseděla do příběhu a... vážně nesnáším vzkřišování mrtvých postav, v prvním díle to bylo odpustitelné, ale udělat to znova? A ještě do třetice všeho dobrého? Já vám nevím... proč pak ty postavy zabíjet? To jim se scelením kotlíku nemohl pomoct ještě někdo další?
Konec SPOILERů
No, dějově zkrátka nic moc... ještě, že mě děj v podstatě nezajímá...
Jinak česká korektura se taky zrovna nepředvedla... proč na jednom místě udělali z Alis Alici je mimo mé chápání a některé věty byly bolestivě nečeské. Celkově jsem ale spokojená a chci o těhlech postavách vědět všechno...
Předchozí díl se mi líbil velice, tento už za ním trochu pokulhával. Nejvíce mi vadilo, jak je příběh roztažen na spoustu stran, přitom by mohl být třeba o třetinu kratší a děje by tam bylo stejně. Jen by se vynechaly některé stále se opakující informace.
Konečně jsem přišla na chuť hlavní hrdince (no to je dost po třech dílech), nejvíc mě bavila ta úvodní část na Jarním dvoře, to byla paráda.
Šťastný konec mě potěšil i rozčílil... Je hezké, jak to dopadlo, ale podle toho, jak se příběh ke konci vyvíjel, mi závěrečné vyústění přišlo až uměle dotlačené ke šťastnému závěru. Skoro jakoby si autorka rozmyslela něco, k čemu směřovala a nakonec to zaplácla něčím jiným.
Dala bych 3,5 *, ale to nejde, tak dávám 4 *.
Ach bože!!!
Byla jsem totálně závislá na všech třech dílech... Samozřejmě nějaké malé mušky by se našly, ale proč je hledat?! Kniha mě pohltila a nebyla jsem schopna dělat nic jiného než číst.
Kéž by byly takové všechny knihy. Myslím si, že je potřeba knih na kterých vzniká závislost. Ale zároveň, když taková kniha skončí mám pocit, že mě to zničí a strašně mi to rve srdce.
Dobrý závěr série. Kniha mohla být o hodně kratší a některé věci jsou předvídatelné ( a některé vůbec). Na YA je to hodně dobré. Feyre mi je nesympatická a vůbec se mi nelíbí, jak se zachovala k Tamlinovi. Nedala mu vůbec čas se se situací vyrovnat. Místo aby ho pak poprosila o odpuštění, tak ho začala nenávidět ? WTF. Já tedy vidím Tamlina kladně. Jinak války většinou v knihách přeskakuji, protože mě boje nebaví, ale tady mě bavily.
3 ⭐ a to velice slabé. Kniha se četla celkem dobře, to se zase musí nechat, ale to téměř nic, co se v knize odehrálo, mohlo být napsáno na 350 stránkách.
Za mě po předchozích dílech vážně jedno velké zklamání, to tu knihu před vydáním jako nikdo nečetl?! Jasně že to má 700 stránek, když se tam neustále opakují ty samé informace a popisy. Jako dozvědět se v jedné kapitole, že celé bojiště je pokryté blátem a krví... krev se mísí s blátem... a bláto zase s krví... no a zkuste hádat, čím je pokrytý celý Rhysand, správně! BLÁTEM A KRVÍ. A v tomto duchu se nese celá, naprosto zbytečně natahovaná, kniha.
*Pozor, možná spoiler k předchozím dílům!
1. díl byl fajn, ale říkali jste si, jak můžou být Feyre s Tamlinem tak strašně zamilovaní, když to mezi nima očividně tak úplně nefunguje. A ano, pokud jste ženského pohlaví, tak už teď víte, že děsně temného Rhysanda prostě budete žrát.
Proto pro mě byl 2. díl naprasté pochrochtáníčko, když už i hlavní hrdince konečně došlo, že to s Tamlinem vážně nefunguje a že je asi na čase výměna partnerů. Za tohle opravdu palec nahoru, protože málokterá YA kniha připouští, že vaše první láska nemusí být nutně i ta poslední, další bod je za vypuštění klasického milostného trojúhelníku, buďme rádi za ty dary.
Akorát mi tedy není úplně jasné, proč z toho musel Tamlin vyjít jako násilnický hovado, jakože ať žije černobílý svět? Od teď ho zákonitě musíte nenávidět a nevadí, že kvůli tomu autorka postavu kompletně předělá.
No a 3. díl? Lucien byl vlastně vždycky docela fajn postava.
Konečně jsem se prokousala touhle knihou a musím říct že mne docela zklamala. Zbytečně to bylo natahované, nejvíc mě bavila první část a posledních 100str. Hlavní hrdinka mě strašně štvala a hlavně pořad dělala vulgární gesto rukou a to mě dost iritovalo. A konec mně přišel uspěchaný a takový nereálný a až moc předvídatelný, takže když se tam stalo to co se stalo ze někdo umřel tak mně to nepřišlo líto protože mně bylo jasné že to stejně dobře dopadne, a taky že jo. Byla to průměrná knížka která neurazí ani nenadchne. Jsem rada ze mám tuhle sérií dočtenou
I třetí díl nezklamal. Úžasný příběh, budu se k této sérii velmi ráda vracet. A spíš mě teď mrzí, že už je konec a na to, že má díl tolik stran se četl velmi rychle až moc rychle.
I přesto, že ubírám jednu hvězdu oproti předchozímu dílu, který se mi zdál o chlup lepší, tak si myslím, že si příběh udržel velmi vysokou laťku. Oproti předchozímu dílu, který byl takový líbivý a kde šlo hlavně o vykreslení lásky a pouta mezi Feyre a Rhysem a o představení krásného nového prostřední Nočního dvora spolu s jeho obyvateli, se tento díl odehrával spíše ve válečném módu.
Pro ty, kdo měli už předtím lehký zmatek v postavách počkejte, až autorka začne představovat všechny panovníky ostatních dvorů, jejich následníky, družky či spojence, to je teprve něco. Měla jsem trochu guláš v tom kdo s kým je spojenec a kdo je pro změnu s někým na válečné stezce.
Líbil se mi i postupný vývoj vztahu mezi Cassianem a Nestou - už jen kvůli nim a dvojici Elain a Lucien by to opravdu chtělo nějaké pokračování. Jedni mají lásku, ale nemají pouto druh-družka a druzí přesně naopak. Potřebuju vědět, jak to bude dál - no ne?
Byla jsem moc ráda, že Tamlin nakonec nebyl zas až takový záporák, jako byl vykreslen ve druhém díle, protože mi ho bylo upřímně líto a přišlo mi, že si nezasloužil takové jednání po tom všem, co pro Feyre obětoval. Zároveň i vyústění příběhu a samotný závěr byl za mě super a mé happyendové srdce plesá. Zajímalo by mě, jestli to byl závěr série nebo mám čekat ještě pokračování, které bych samozřejmě brala všemi deseti.
Zároveň mi přišlo trochu úsměvné, že Feyre je tak dobrá, šlechetná a všechno možné, že i největší nestvůry, které musí být po celá staletí vězněny někde pod zemí, protože by jinak zničily svět, najednou vylezou ze svých cel a jsou celé divé bojovat po jejím boku.
A ještě taková poznámka trochu mimo mísu - začla jsem být alergická na to, když Feyre po každých padesáti stránkách někoho "počastovala obhroublým gestem" - to mě fakt rozčilovalo. :D
Úžasné zakončení celé série. Už teď vím, že se k ní budu neustále vracet. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a díky ní jsem znovu objevila young adult fantasy.
Cela seria patri medzi moje oblubene! Samozrejme su tam lepsie aj horsie stranky, ale musim povedat ze keby to nebolo take strasne dlhe tak to citam aj kazdy mesiac :) Rhysand patri medzi mojich oblubencov!! Stoji to za to, si to precitat! Odporucam :)
Obsahuje SPOILERY!
Z knihy jsem nadšená, autorka opět nezklamala. 5* je už u jejích knih samozřejmostí.
Ač se mi tento díl moc líbil a nemohla jsem se od něj odtrhnout, o fous lepší pro mě byla dvojka. Tady jsme se vraceli na stejná místa jako v druhém díle a jediné nové prostředí byly na chvíli dvory Jitřní a Podzimní. Ale nestěžuji si, všechno mě to bavilo, jen už tam nebylo nic moc překvapivého. Zaujal mě příběh Řezbáře kostí a jeho sourozenců jakožto bohů smrti. Je opravdu vidět, jak autorka má minulosti všech postav krásně promyšlené. Velmi jsem si užívala setkání všech vladařů, bavily mě ty jejich slovní přestřelky a vztahy mezi nimi.
V tomto díle se krásně rozvíjí vztah mezi Feyre a Rhysem. Právě dvojka byla v tomhle poutavější - bylo tam to kouzlo, když se dávali dohromady. Na druhou stranu mě v tomto díle bavil vztah mezi Cassianem a Nestou.
Zvraty na konci, kdy na poslední chvíli dorazila armáda smrtelníků a Drakona, mi přišly jako klišé, ale bylo mi to jedno, protože to prostě bylo skvělé, dojemné a já si to naplno užívala. Líbilo se mi, jak do toho závěru autorka zapojila i Feyřina otce - tím nás určitě všechny překvapila. Čekala jsem, že bitva přinese smrt některých našich oblíbených hrdinů - přinesla, ale autorka je brzy přivedla k životu. Samozřejmě jsem byla ráda, ale nebylo to úplně reálné... Asi ty postavy Maas má ráda natolik, že se jich zkrátka nemůže vzdát. Zato nešetřila oběťmi vedlejších postav - nejvíc mě zasáhla smrt Suriela a Řezbáře kostí.
Líbí se mi, že se autorka snaží kompenzovat akční scény těmi romantickými/erotickými. Popravdě jsem čekala, že děj v tomto díle bude vyprávěn z více úhlů pohledů a trochu mě zklamalo, že tomu tak nebylo. Líbily by se mi části z pohledu Luciena, Nesty či třeba Cassiana. Dodalo by to příběhu jiný rozměr.
Je jedna věc, která mi na této sérii vadí hodně a tou je postavení Tamlina. Autorka se ho snažila vykreslit v minulém díle a část tohoto jako padoucha, ale já jí to prostě nevěřila. Bylo mi ho líto, takový osud si podle mě nezasloužil - přijít o všechno, co má, protože se snažil. Pro Feyre by udělal první poslední a za to byl všemi opovrhovaný, protože nepochopili jeho záměry. To, jak se vůči němu Feyre chovala, nebylo vůbec příhodné.
Všechna autorčina díla mám ráda. Je to fantasy se vším všudy a to mě baví nejvíc. Maas ve všem jde do hloubky, má promyšlené všechny příběhy postav, za což ji neskutečně obdivuji. Těším se na další její knihy a jsem zvědavá, o čem bude pokračování.
Série zůstane guilty pleasure. Zvraty na konci jsou absolutně nereálné - snad i v rámci fantasy. Ale odpustím autorce, protože to dopadlo víceméně tak, jak jsem chtěla. Nepřišlo mi to jako úplná katastrofa. I když... vždycky budu mít nejradši asi druhý díl. :)
Co ale Maasové rozhodně neodpustím, je to, že zbytečně natahovala určité pasáže. Je jasné, že se snažila vystavět svět na určité historii, ale ve třetím díle je to vážně otravné. Dále mi vadilo, že naopak více nerozvedla některé scény... Třeba Feyre znovu u Tkadleny nebo scénu s kouzelným zrcadlem. To bylo strašně odbyté...
Dále mi i ve třetím díle připadá zbytečná postava Elaine a svým způsobem i Lucien, co si budem... Ta historie s Drakonem a Myriam mi taky přišla zbytečně zveličovaná, i když to svým účelům posloužilo.
Ale novelu si přečtu, to zase jo... Musím vědět, jak pokračoval život všech. Na to mi moc přirostli k srdci.
Kniha má strašně moc zvratů. Některé jsou krásné, ale u jiných se mi zastavilo srdce.
Děj je napínavý, takže jsem se od něj nemohla odtrhnout a ty pocity, které ve mě kniha zanechala... Tak těch je opravdu hodně... U většiny částí jsem měla takové ty šťastné slzy v očích, ale byly tu i části, při kterých se mi naprosto zastavilo srdce.
Vážně úžasná série.
Musím říct, že druhý i třetí díl byl mnohem lepší než ten první.
Kniha si zaslouží pět * právem.
Miluji celý ten příběh a snad bude i nějaké to další pokračování. =)
Od autorky mám teda konečně dočtené obě série. Musím říct, že za mě na plné čáře vítězí Skleněný trůn. Tady už mě postupem času začínala vytáčet snad každá postava (s výjimkou Luciena a Nesty). Především na hlavní pár už jsem byla ke konci vysloveně alergická- a to je podle mě špatně, když vám je jedno, co se stane s hlavními postavami. Skleněný trůn mi připadá mnohem propracovanější, především vývojem postav. Dvůr- ok oddechové čtení, ale jednou stačilo a podruhé už bych do toho nešla.
Když jsem dočetla předchozí díl, byla jsem nadšená. První díl byl pro mě dost průměrný, ale druhý byl pecka! O třetím díle všichni říkali, že je to obrovský propadák a já se ho strašně bála, protože jsem si nechtěla zkazit tu radost z předchozího dílu. Zklamání se však nekonalo, protože i tento díl byl pecka! Feyre už nebyla tak otravná hlavní hrdinka jako v předchozích dílech, všechny postavy byly úžasné a já jsem byla tak ráda, že se k nim znovu vracím. Příběh byl plný zvratů, které jsem absolutně nečekala, ale přesto těch 700 stran šlo zkrátit. Miluju ten svět, miluju všechny z Nočního dvora a miluju hlavně Rhyse, ale taky kdo ne, že? Rhysand je prostě peckový mužský hrdina a jeho vtípky jsou boží! Tenhle díl byl za mě tak moc skvělý, ale potom přišla válka s Hybernem a trochu mě to začalo nudit. Válka se autorce nepovedla a já jsem si těch posledních 200 stran tolik neužila. Navíc, na konci to bylo jedno velké klišé za druhým, ale rozhodla jsem se, že od tohohle odhlédnu, protože těch předchozích 500 stran stálo za to. Strašně moc se těším na povídkový díl i na další pokračování, protože to naprosto MILUJU!
4,5⭐️/5⭐️ – Bylo to perfektní a plný počet nedávám jen kvůli té válce, která nebyla dobře napsaná, ale jinak skvělé!
Myslím, že po tolika přečtených slovech sama nemám slov.
Tak zaprvé, bylo to neskutečně dlouhé. Připadalo mi to jako tři různé knihy. Ale upřímně jsem si to celé užila, jak to postupně gradovalo a nabíralo na obrátkách.
Finální bitva byla dechberoucí a její průběh očekávaný i neočekávaný, musela jsem si u toho dávat pauzy, protože jsem prostě nemohla pobrat všechny ty emoce, co mnou vířily. Moc se mi líbilo vykreslení všech vladařů, všichni byli originální a nepletli se mi, čehož jsem se zprvu bála.
Rhysand jako vždy, skvělý. Moc se mi líbil i Lucien, kterému jsem pouto s Elain moc přála (jsou to oba takový pěkný dušičky, hodí se k sobě). Tamlin mi v roli padoucha moc nesedl, tak nějak by mi k němu spíš šla role oběti. Kdyby místo urážek přišel s výčitkami, určitě by to dalo příběhu hned jiný nádech: Že mu Feyre a Rhys skutečně ublížili, ne jen že on ublížil jim. Jeho dějová linka mi přišla smutně přiškrcená, jako by z něj autorka prostě nutně potřebovala udělat zlosina, jen aby ukázala Rhyse v lepším světle. Podle mě mohla v klidu udělat to, že ho Feyřin odchod skutečně zasáhl a zhroutil se z toho, a přestože ho odmítla, i tak jí byl ochotný pomáhat, jelikož k ní skutečně něco cítil. Doufala jsem alespoň v nějaký deep talk mezi ním a Feyre, kdy by se mu snažila promluvit do duše, přesvědčit ho, že ho skutečně kdysi milovala, ale že teď miluje Rhyse a že si váží toho, co pro ní Tam udělal. Všechno to totiž bylo odvyprávěno jen z jednoho úhlu pohledu - Tamlin zavřel Feyre v sídle, Tamlin jí zakazoval chodit ven, Tamlin zabil Rhysovi rodinu, Tamlin udělal tohle a támhleto, a nikdy nedostal prostor, aby se hájil nebo řekl svou verzi příběhu. Vyloženě se mi příčilo, jak s ním (a Lucienem) na začátku knihy Feyre citově manipulovala. Dělat něco takového je hnus a nemyslím si, že Tamlin udělal něco tak strašného, že by si to zasloužil. Jasně, spojil se s Hybernem, ale to proto, že ji miloval a chtěl ji dostat zpátky. Ona taky udělala zlé věci kvůli lásce k němu a nikdo jí je za celé tři díly nevyčítal. S prodejem Nesty a Elain neměl nic společného, pokud si dobře vzpomínám, a když na konci minulého dílu začalo jít do tuhého, snažil se krále Hybernu zastavit. Zkrátka se mi asi nelíbí, že většina tohohle fandomu dělá z Tama toho špatného a z Rhyse boha, jako kdyby nemohli být oba dobří. Dle mého názoru je Tamlin prostě hodně nepochopený a velmi rychle odsouzený.
Abych se vrátila ke komentování knihy, moc se mi líbilo, že každá postava měla svůj příběh a měla svoje místo v příběhu. Každý měl svůj úděl, důvod, proč v knize je. Řezbář kostí a jeho sourozenci? Nádhera. Cassian, Azriel, Mor a Amren taktéž. Nesta a Elain byly taky skvělé. Strašně ráda bych řekla něco o každém, kdo se v knize vyskytl (Jurian, Feyřin otec, Vassa, Miryam, Drakon, Viviane...), ale nejspíš bych se jen opakovala.
Král Hybernu měl na můj vkus moc málo prostoru v knize, takže jsem ho tak nějak nestačila začít nenávidět. Zato ta jeho dvojčata...
Taky mám pocit, že měla pěkná řádka lidí v bitvě padnout (někteří k tomu měli opravdu, ooooooopravdu blízko...), ale nakonec jsem ráda, že jsou všichni živí a zdraví. Nevím, jak bych nesla, kdyby někdo z nich skutečně zemřel.
Jsem každopádně ráda, že byla jedna jistá osoba doslova sežrána... :-D Stejně tak jako jsem já žrala tuhle knihu!
Upřímně jsem v Prythianu strávila takového času, že nevím, jak se teď dokážu vrátit do reality.
Celá série je neskutečně čtivá, ale druhý díl byl pro mě nejlepší. Tady mi vadily zdlouhavé válečné přípravy a samotné popisy bitev mě také moc nebavily. Ale v téhle sérii miluju ty romantické pasáže. Někde uprostřed knihy jsem měla krizi a měsíc se přemlouvala k jejímu dočtení, ale stálo to za to!! A doufám že bude pokračování, zůstalo tam moc nezodpovězených otázek nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet ...
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tak za me jedna z nejlepsich serii tohoto zanru. Delka posledni knihy mi vubec nevadila, naopak jsem si ke konci rikala, jeste a jeste... postavy prirostou pomerne rychle k srdci a to jak ty hlavni, tak vedlejsi. Maji dost prostoru a to me bavilo asi nejvic. Neda se rict, ze by dej byl nejaka uchvatna podivana, ale me prave sedi, ze je venovano vic pozornosti vztahum mezi postavami a jejich vyvoji. Znacka slo by.