Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542288/bmid_dvur-kridel-a-zmaru.jpg
5
3123
3123
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
Třetí díl bestsellerové YA fantasy série Dvůr trnů a růží s novou obálkou. Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí zkázu celého království.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
S druhým dílem se v tomto případě těžko zápolí. A přijde mi škoda že v knize bylo docela "málo Cassiana a Azriela".
Klaním se před S.J.Maas jako před bohyní. Série Skleněného trůnu se mi líbí, ale sérii Dvorů prostě zbožňuju. Posledního dílu jsem se upřímně děsila, ale nakonec můžu s klidem říct, že to pro mě nebylo zklamání a že jsem naopak s koncem poměrně spokojená.
Víceméně jsem ráda, že byla kniha vyprávěná jenom z pohledu Feyre a že to nebylo rozdělené. Strašně snadno se to četlo a ani chvilku jsem se nenudila. Vlastně jsem měla spíš problém tu knížku odložit, abych jí nezhltla za jeden den.
Kniha byla opět protkaná různými zvraty, některé byli celkem i průhledné, jiné však ne a tak mě autorka opět potěšila. Snad jediná výtka, kterou mám, patří Tamlinovi. Zdálo se mi, že S.J.Maas jeho postavu prostě nezvládla, v prvním díle z něj dělala jedinou lásku Feyre, v druhém z něj udělala šíleného padoucha a ve třetím se to snažila nějak omluvit a trochu napravit a přišlo mi to tak nějak.. nucené.
Nicméně já se k Dvoru určitě brzy, a velmi ráda, znovu vrátím. 5*
Takže kde začít...abych byla upřímná tato série se mi ze začátku tolik nelíbila, ale z toho důvodu, že jsem ji srovnávala se Skleněným trůnem. První díl byl fajn a druhý mi přišel spíš pouze o tom jejich rozvíjejícím se vztahu, ale tento...nemůžu najít lepší slovo nežli skvost! Kniha není zrovna nejtenčí, tak jsem se bála, aby se děj netáhnul, ale mé obavy se naštěstí nenaplnily. Strhující díl, který mi nedal spát. Opravdu doporučuji.
Nemůžu uvěřit, že jsem to dočetla. Už teď mi to šíleně moc chybí. Abych řekla pravdu, tak se mi to opravdu moc líbilo. Protože tolik zvratů, omg a wtf momentů jsem dlouho nezažila. A přiznám se, i ta slzička mi ukápla (holt jsem měkota). Příběh se točil zejména kolem přípravy na válku. Jsem ráda, že nám kromě příprav, byli více přiblíženy i ostatní postavy, a to zejména Mor, Amren, Cassian, Azriel, Nesta a Elain. Zároveň je zde větší zaměření na vzájemné vztahy. Snad nejvíc mě bavilo sledovat rozvíjení vztahů mezi Nestou a Cassianem, a potom Amren a Varrianem. Samozřejmě, že Rhysand ještě více zaútočil na mé city. A proto bych to zakončila jeho slovy: "Čekal bych na tebe dalších pět set let. Klidně i tisíc. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den... To čekání stalo za to."
I když bylo sem tam něco přehnaného nebo nelogického, tak u téhle série to lehce přehlídnu, protože jí prostě zbožňuju. Všechny zápletky, osudy a postavy utvoří tak skvělý příběh, že ho pro mě asi dlouho nic nepřekoná. Jinak chápu holky, co píší v komentářích nedostatky knížky, opravdu tam byly, ALE za celek musím dát pět hvězd. Young adult knížky jsem začala číst pro odreagování a netušila jsem, že se ze mě znovu stane puberťačka :D. Tak jo a teď jdu zas rok čekat na další díl.
Druhý díl se mi líbil asi trochu více. Je to od Sarah J. Maas, takže to nemůže být špatné. Ubylo romantických scén, více se řeší budoucí válka a prostor dostávají i vedlejší postavy (Např. Nestu jsem si úplně zamilovala.). Jediné, co mě mrzelo, byly chyby v knize. Několikrát jsem zaznamenala, že ve slově chybí písmenko.
Série pro mě byla doslova fantazie. I když jsem dospělá, stále se nehodlám vzdát toho kousku dítěte, který se rád stane součástí vymyšlených světů.
Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat každý pocit, dojem, příšeru, prostředí. I neživou bytost dokázala probudit k životu… Nejvíce jsem si užívala pasáže, když popisovala něčí city, nitro uvnitř Kotlíku, vyznání lásky, vše bylo tak děsivě hmatatelné…
!!SPOILER!!
Co mě porazilo na kolena a dojalo k slzám, nebyla Rhysandova smrt, ale vyřčení Tamlina: „buď šťastná, Feyre.“ To mě rozsekalo….Uch.
Nebyla jsem nadšená ze změny Tamlinova charakteru, takový v jedničce nebyl, nezasloužil si to on, ani my čtenáři. Ale asi jsme museli začít nenávidět zlatou, aby mohla přijít na scénu fialová :-)
S námitkami, že jim všechno během války přistálo do klína, nesouhlasím. Vemte si, že by Mordor taky vyhrál, kdyby nebylo Aragorna a těch zelenáčů :-) A Potter? Ten by zkapal v každým díle, kdyby na poslední chvíli někdo něco neudělal :-)
Válka mohla mít více stran, tu jsem si užívala ze všeho nejvíc a stránky jsem doslova hltala. Tkadlena, Řezbář a Bryaxis byli boží! Padouchové vmetli do samého pekla akčnost a sílu!
!!KONEC SPOILERU!!
*
Po přečtení poslední věty bude sakra těžký rozdejchat opuštění Prythianu a nedobrovolně odejít za naštěstí již zborcenou zeď (to abychom se mohli kdykoliv vrátit! :-)). Díky…
Teda jak já jsem se těšila na třetí díl. Těsně před jeho vydáním jsem si znovu přečetla první a druhý díl, abych navázala a vplula do dílu třetího. Bohužel musím říct, že mě trošku zklamal. Bylo to čtivé, to ano, ale zdaleka ne tak jako díl druhý, ten je prostě nepřekonatelný. Musím přiznat, že jsem se chvilkama i nudila a to se mi v předchozích dílech naprosto nestalo, ty se četly jedním dechem. Přesto jsem neskutečně ráda, že jsem tuto sérii díky mé dceři objevila.
Na Dvůr křídel a zmaru jsem se těšila tak moc, že jsem si knihu koupila, nechtělo se mi čekat, než si ji budu moct vypůjčit v knihovně. Čekalo na mě 700 stran toho úžasného světa, který jsem si zamilovala. Nejdříve mě štvalo, že jsem na knihu neměla tolik času, kolik bych chtěla, ale na druhou stranu jsem si mohla příběh užívat delší dobu. Je to takový rozkol, chcete číst každou volnou chvíli, ale s tím, jak se blížíte ke konci, nechcete, aby to skončilo. Všechno mi bude chybět. Obzvlášť Rhys, Cassian a Azriel. Jsem ráda, že se v příběhu objevily nové postavy, Helion, Kallias a Viviane, Thesan, Beron a Eris, Drakon a Myriam, Graysen, Vassa, a že o něco více prostoru v příběhu dostal Lucien, Nesta, Elain, Jurian. Konečně jsem se dozvěděla, jak to má Mor s Azem. Některé vztahové linky zůstaly nedořešené, snad jako příslib dalších dílů. Překvapilo mě, jak se zachoval Tamlin, škoda, že mu autorka nevěnovala alespoň jednu kapitolu, abychom to celé viděli i z jeho pohledu. Milovníci bitev si zde přijdou na své, o ty nouze nebyla. Co se týká závěrečné bitvy, bylo to nabité akcí, ale místy už trochu přehnané a sluníčkové. Čekala jsem nějakou tu oběť i na straně dobra.
Třetí díl hodnotím kladně, ale druhý díl u mě nepřekonal, proto dávám o jednu hvězdičku méně než Dvoru mlhy a hněvu, který pro mě byl nejlepším dílem z této (zatím) trilogie.
P.S. Byla jsem potěšena, že se i zde objevila věta, kterou jsem si oblíbila ve druhém díle: Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.
bohuzial, i v 3. diele mam pocit, ze autorka okrem opat nejakych baji a rozpravok vykrada predovsetkym samu seba... je vyborna rozpravacka, to sa jej neda upriet, ale pribeh je velmi roztahany, Feyre mi v tomto diele az prilis pripominala Aelin - stala sa z nej suverenna, neohrozena vladarka, ktora o vsetkom rozhoduje sama, ma vzdy plan a prekvapenie v zalohe, z Rhysanda je "podpantoflak." Zaver je pre mna sklamanim, autorka sa opat opakuje, nelogickymi zvratmi sa to tam len hemzi...a ta jej snaha poparovat snad kazdu jednu postavu, ktora sa v pribehu objavi. Za seba celkom dufam, ze toto je posledny diel serie ( asi ale nebude)., po dalsich uz asi nesiahnem ...
Dvůr křídel a zmaru byl pro mě tak trochu jako Říše bouří. Těšila jsem se, přečetla jsem to i dost rychle a relativně jsem se bavila. Ale prostě to není to nejlepší, co SJM dokáže.
SPOILERY
Co musím vyzdvihnout byl spor mezi rodinou ke konci a také Mořino coming out. Setkání vladařů bylo taky fajn.
Co se mi nelíbilo byl Feyřin otec. 1. To co udělal se k němu vůbec nehodilo. 2. Měla jsem pocit, že ho přivedli jen aby mohl někdo umřít a Feyre by toho litovala, protože zabít někoho významnějšího se SJM nechtělo.
Páni, nemám slov. Kniha mě úplně pohltila. Byl to zatím nejlepší díl, nikdy jste se nenudili, bylo tam tolik věcí, často jsem i brečela. Jsem strašně ráda, že to dopadlo tak jak to dopadlo, a doufám že vyjde i ten další díl a asi ho snad prečtu v originále, protože, kdo má tak dlouho čekat? Některé ty hlášky mě fakt pobavily a nemám co vytknout, klidně by mohlo být i víc stran. A jsem ráda, že Tamlin jim pomohl a ukázal, že není takový d*bil, jak na konci druhého díle. A nakonec jsem ráda, že se do toho zapojily i Nesta a Elain. S tím Rhysem jak se stalo, tak myslím že přestalo bít srdce i mě. Prostě tu knížku miluju už od první stránky.
Ke komentáři k téhle knize se už nutím od chvíle, kdy kniha vyšla. Četla jsem v originále ihned po dočtení druhého dílu, protože ty "Maasovské" konce by člověka zabily.. Pak jsem to znovu četla, jakmile to vyšlo v češtině. A musím říct, že mě kniha prostě uchvátila. Každý díl je svým způsobem jiný, jsou jiné i postavy a tím, jak čtenáři přibývají informace, se mění i náhled na věc - alespoň tedy u mě.
Já se neskutečně těšila, co bude Feyre vyvádět na Jarním dvoře a absolutně mě to nezklamalo. Její proměna je tady už fakt fest znát - rozhodně oproti prvnímu dílu - a chvílemi je tady opravdu brutální.
Po návratu zpět jsem už jsem byla nadšením bez sebe. Druhý díl byl takový románek, ale tady už se chystáme do bitvy, sledujeme vyjednávání mezi vladaři, uzavírání všemožných dohod. Naprosto, ale fakt naprosto, žeru "monstra" v téhle sérii - ať už Tkadlenu, Řezbáře, Suriela, nebo další - nechte se překvapit, ale fakt jsou boží. Autorka pracuje s postavami bezvadně, nikdy mě nepřestávají bavit a člověk to prostě prožívá s nimi.
Jasně, dalo by se argumentovat, že už je to překombinované a neskutečné, ale můj názor je, že čtu o vílách v zemi, která ani neexistuje, takže nějaké zakotvení v realitě mi je víceméně šumák a nechávám se bavit. Za mě tedy čtení rozhodně stálo za to a vracím se k ní pravidelně.
(SPOILER)
!!!OBSAHUJE SPOILERY!!!
RANT (bude to hodně dlouhé a ne zcela konstruktivní, psáno v záchvatu vzteku)
Tak jo. Musím s lítostí oznámit, že tenhle díl mě velmi zklamal a otevřel mi oči. Hlavně ten konec, ta poslední hlavní bitva. Proboha.
Začnu tím, že na knihu jsem byla nahajpovaná na maximum. Začátek byl celkem slibný. Feyre v roli špióna mě zaujala a rozhodně jsem čekala, že infiltrace dvora potrvá déle než 1/4 knihy. Co mi přišlo dost absurdní je, jak v pohodě zneškodnila ne jednoho, ale rovnou dva Hybernovy poskoky se stovkami let výcviku a zkušeností a ještě vyvázla bez zranění.
Na druhou stranu to aspoň autorka neprotahovala, i když si myslím, že by se z toho dalo vymáčknout víc. Hlavně když další 2/4 knihy byly prakticky o ničem. Samozřejmě, byly velké přípravy na finální bitvu, tápání za Hybernem a zoufalé shánění spojenců, tohleto tamto. Mohlo to být i zajímavé, kdyby autorka nepopisovala naprosto zbytečné věci. Samozřejmě, že romance je důvod, proč tuhle sérii čtu (kdyby ne, tak na tohle ani nesáhnu), ale tohle má být finále a čekala jsem hodně akce, protože se schyluje k poslednímu boji. Intimních scén jsme si ve dvojce užili až až, tak bych čekala, že autorka tu trochu ubere páru a zaměří se na příběh.
V 2. díle se mi vztah Feyre a Rhysanda líbil hlavně proto, že to bylo o jeho budování, ale v tomhle díle už jsem jen koulela očima. Z Feyre se stala perfektní bytost, umí ovládat všechny "dary" s minimálním tréninkem a snadno zvítězí nad vílami a bytostmi se staletími zkušeností. A Rhysand? Ten jako by se jí složil k nohám a upřímně... Myslela jsem, že bude mít větší charakter. Je perfektní, což ho dělá povrchním a primitivním, takový Mary Sue (stejně jako Feyre).
Líbí se mi, že je jejich vztah má být založený na rovnosti, ale tady mi už přišlo, že rozhoduje hlavně Feyre a Rhys jen tak nějak stojí vedle ní. Chápu, že Sarah J. Maas chce mít silné hlavní hrdinky, ale tady je to opravdu přehnané. Navíc Rhys má přes 500 let zkušeností a Feyre sotva dospěla. Ještě bych měla dodat, že celá tato série se VELMI podobá druhé sérii této autorky. Jakmile začnete hledat podobnosti, nacházíte jich víc a víc.
Mimo jiné jsem doufala, že více místa v knize dostanou vedlejší postavy, ale snad se dočkáme v příští knize.
To všechno je ale to nejmenší co mi na knize vadilo. Poslední 1/4 knihy, samotná velká konečná bitva.. já nemám slov pro to, jaká hovadina to byla. A je mi líto, že to tak musím nazvat, ale to se opravdu nedá popsat jinak. Řekla bych, že to bylo předvídatelné, ale takový průser jsem fakt nečekala.
Když už to vypadá, že jde všechno do háje, "překvapivě" se objeví spojenci, aby odvrátili jasnou porážku. Na to si ale ani nemůžu stěžovat, protože bylo samozřejmé, že se to stane.
Když ale začíná jít znovu do tuhého, objeví se v tom nejpříhodnějším momentu DALŠÍ spojenci + miliony DALŠÍCH od nějaké královny, o které předtím byla jen mimochodem zmínka.. myslela jsem, že o ní třeba budeme mít menší arc. Jo a samozřejmě je nevedl nikdo jiný, než Feyrin otec, aby všem ukázal, jaký je hrdina. Já si myslela, že byl mrtvý, ale v této knize je zmrtvýchvstání hned několik. Obličej už mě bolí od všech těch facepalmů.
Mimochodem, je samozřejmostí, že na vyprávění celé životní story, když se konečně potkají staří dobří frendíci, zatímco všude kolem probíhá masakr nejvyššího stupně, je času vždy dost.
Pak začala série "nečekaných" a absurdních událostí, na které můj slovník už nestačí, počínaje "úctyhodnou" smrtí nejstaršího a nejzkušenějšího víláka, krále Hybernu. Toho si nepodá nikdo jiný než sestry Feyre. To bylo opravdu epické a nečekané. Jedna ho jakoby mimochodem probodne a druhá mu UTNE hlavu a to ani jedna předtím nedržely jakoukoliv zbraň. No, nestačím se divit. Jakmile se stanete vílou, tak jste neporazitelní?
Když se Amren chystá obětovat pro ostatní, objeví se zcela "nečekaně" její milenec, aby se mohli dojemně rozloučit. To je samozřejmostí, rozloučit se před smrtí je přece slušné, nezáleží na tom, že okolo je pekelný chaos. Prostě se dostaneš ke své lásce a rozloučíš se. Její vztah s Varianem mi přišel hodně nucený a takový prázdný.. nezajímal mě. Jako by každý musel mít partnera. A když všechny nepřátele rozmetá, tak JAKOBY umírá. Ale nenechte se nachytat.
Jo a mimochodem umírá i Rhys. Autorka se očividně snaží zneužít našich emocí a jak jinak toho dosáhnout, než tím, že sáhne na hlavního miláčka? HA, PRANK. Počkat, vy jste si vážně mysleli, že umře? A Amren taky? Tsk. To jste zapomněli na všemocnou sílu přátelství a lásky? Nemluvě o tom, že musíme dostat náš happy end.
A hele, Lucien už tu je taky. Celou knihu jsem doufala, že to pro mě zachrání, ale autorka ho poslala do prdele a všichni máme happy end. Yay.
Upřímně, tento smutný počin si ani nezaslouží tak dlouhý rant, ale potřebovala jsem to ze sebe vyblít. Doufám, že jsem se moc nedotkla fanoušků, přece jen jsem bývala jedna z nich, ale už mám opravdu dost.
Maasová mě prostě asi nikdy nezklame. Ačkoli byl třetí díl o chlup slabší než druhý (čistě proto, že je zde mnohem více válečných událostí než v předchozích dílech), pořád je to skvěle napsané dílo, které je nabité událostmi. Rozhodně si nenechám ujít pokračování.
Kniha se čte velmi snadno, opravdu pohodovka, nenáročná, člověk u ní nemusí přemýšlet, najdeme tam vše, co zaplácne jisté snové touhy... Ale! Promiňte mi tu dávku upřímnosti. Přece jen už nejsem tak zaslepená, jako jsem byla při prvních dvou dílech. Tam se mi ty vztahy a zvraty ještě líbily. Ale tady mě už extrémně štvaly. Jednak neustálé odměňování vulgárními gesty - trapné a dětinské, to nedělám ani já a to mi není pět set a víc let, sexuální scény naprostá katastrofa a hlavně je to pořád to samé v bledě modrém, Feyre ani Rhysand mě absolutně nezajímali. Doufala jsem, že dostanou víc prostoru její sestry, Lucien atd. Všichni zkrátka pro mě lepší, než ti dva hlavní protagonisti, kteří pořád jen fňukají, souloží a nebo se navzájem vychvalují. Nechápu a myslím, že je i škoda, že autorka hlavní hrdince vymetla cestičku a udělala z ní tu nejlepší a nejúžasnější, která všechno umí po pár dnech a všichni před ní padají na kolena - opět asi nenaplněné fantazie autorky? Jako člověk se mi Feyre líbila víc, byla ještě uvěřitelná. Čtyři hvězdy dávám za to, že je to fajn zapomnění a relax, který rychle ubíhá, ale pevně doufám, že pokud bude pokračování, bude tam víc kohokoli jiného, než Feyre a Rhysanda, protože mě z nich bolí zuby. :) Nejlépe, kdyby byl úplně o někom jiném. Popravdě si myslím (a třeba mě za to zabijte), že Rhys měl zůstat mrtvý. Bylo by to nějak víc spravedlivé a byl by to aspoň konec s vekým K.
Čeká mne skleněný trůn, doufám, že tam je hlavní hrdina větší osobnost, i když co jsem slyšela, je to to samé. Nicméně i tak jsem zvědavá a těším se. :)
Už se budu asi opakovat ale musím vyjádřit svůj názor. Ano Knížka byla úúúžasná! Spoustu napětí, zvratů, lásky, nenávisti...toto vše v knize najdeme a rozhodně se nebudete nudit. Je neuvěřitelné jak jsem u této knihy žila spolu s hrdiny. Jakmile jsem měla knihu v ruce, okolní svět pro mě neexistoval. Rozhodně se do tohoto světa vydám od začátku ještě několikrát.
Na závěr jsem velmi ráda, že se mi tato série dostala do rukou a že mi zdobí knihovničku.
P.S.: Rozhodně by mě moc zajímala dějová linka Tamlina. Jak to asi vše cítil on? A proč dělal to co dělal?
Knížka byla naprosto úžasná... Čtení jsem se snažila odkládat jak nejvíc to šlo, protože se mi vůbec nezamlouvala představa, že budu muset opustit Prythian se všemi jeho krásami. Tak mi asi nezbývá nic jiného, než stalkovat kdy vyjde další díl no :D Za mě je tohle nejlepší série.
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Prostě super :)