Edda
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46305/edda-46305.jpg
5
155
155
Eddické písně jsou jednou z nejstarších památek evropského písemnictví. V podobě jaké je známe dnes vznikly v různých obdobích na Islandu a zapsány byly někdy v 12. - 13. století a dochovány jsou v Codexu Regius v Královské knihovně v Kodani, který byl také podkladem pro všechna další vydání. Kniha se skládá z Písní mytologických, přinesených na Island uprchlíky ze Skandinávie a které svými kořeny – na rozdíl od poezie ostatních evropských národů – sahají až do doby předkřesťanské a z Písní hrdinských, vzniklých již přímo v nové vlasti a popisujících hrdinské činy i obyčejný život tehdejších obyvatel. Kniha jistě potěší každého, kdo se zajímá o život starých Vikingů a o bohatou severskou literaturu raného středověku.... celý text
Přidat komentář
I když asi nebudu schopný plně docenit Eddu po její jazykové stránce, byl to pro mě i tak velice obohacující pohled do mé nejoblíbenější mytologie.
Skvělá kniha. Nejenom, že nám zprostředkovává svět severských bohů a hrdinů z hlubin věků, ale zároveň ukazuje i životní hodnoty a postoje obyčejných lidí. Ať už napřímo formou rad například ve Výrocích Vysokého nebo přeneseně v ostatních "dějových" ságách.
Pochybuji, že se najde příliš mnoho lidí, kteří by jako malí nemilovali vlastně všechny možné mytologie. Kdo nezná Dia, Ara, Háda, kdo se nesmál Jovovi, Martovi a Plutonovi? Koho nelákala spletitá síť všech těch Raů a Reů, Amonů a Amon-Reů? Kdo nepodivoval se nad Perunem a Svarogem! A kdo se nepobavil nad severskými příběhy? Já takový byl, všechno mne to fascinovalo. Ale dospělost přináší nový pohled. Zatímco řečtí a římští, egyptští, a slovanští bohové a hrdinové staly se zajímavými příběhy, severská mytologie se stala fascinující záhadou. Legendou zahalenou v háv mnoha věků ústní tradice, ale hlavně v háv sněhu, ledu a mrazu, v trůn záhadnosti, kolem kterého pobíhají vlci a poletují havrani.
Starší Edda je velice zajímavou sbírku poesie, která se až podivuhodně dobře čte. Srovnejme ji například s Homérovými eposy. Zatímco Edda utíká jako voda, přes Illiadu, i Odysseu, se člověk musí prokousávat pomalu jako Kapitálem. Na druhou stranu má tato sbírka velký hendikep ve své neúplnosti. Mnoho básní zjevně chybí a Edda tak nedává kompletní pohled na jednu z popkulturně nejvlivnějších mytologií. To že chybí jednotlivé verše v přítomných básních je samozřejmě další jizvou. I tak je však čtení této sbírky neuvěřitelně zajímavý zážitek. Člověk se nutně musel někdy jako malý setkat s nějakým převyprávěním různých severských legend, ale zde, zde jsou ve své prosté, originální kráse.
Otázkou je, může-li běžný čtenář vlastně plně pojmout krásu Eddy. Například pan Tolkien tvrdil, že ne. Edda je psána aliteračním veršem a ve svém originále byla stavěna libozvučně a právě její libozvuk na ní patří (prý) k tomu nejkrásnějšímu. A ač bych chtěl velice pochválit překlad pana Hegera, který je naprosto skvělý, je nutné si přiznat, že tuto stránku se přenést nepovedlo – ono to ostatně nejspíše nebylo ani možné.
Na stavbě jednotlivých básní můžeme pozorovat velice zajímavé struktury. Častý je například výskyt jakýchsi refrénů. Najdeme je hlavně v Mýtických písních, ale vyskytují se i v Hrdinských. Na mysli mám například ono nádherné „Nemlč, věštkyně, ptát se nepřestanu, dokud mi plnou nepovíš pravdu…“ z Baldarových snů. S tím souvisí další zajímavá stránka eddických básní. Je v nich kladen až neuvěřitelný důraz na moudrost, znalosti a rozum. Mnohem častěji nežli souboje, se v básních vyskytují vědomostní soutěže, či exhibice. Nádherným příkladem soutěží je Píseň o Vaftrúdnim, příkladem neméně krásným u exhibice může být Píseň o Fáfnim. Nevěřte výrokům jako „Jen samá pýcha, zloba, smilstvo, závist a další hnusy.“, není to pravda. Upřímně řečeno, ano, Edda má své excesy (Loki a střeva jeho syna jsou myslím dobrým příkladem.), ale v poměru k násilnostem a jiným roztomilůstkám jiných mytologií, o Bibli ani nemluvě (Tu je ostatně v brutalitě obtížné překonat.), je Edda vlastně celkem rozkošná. Na druhou stranu asi také nutno přiznat, že je to možná způsobeno nevelkým obsahem Eddy.
Abych se tu zbytečně nerozepisoval, zmíním už jenom jednu věc. Severské mýty jsou, jak jsem už jednou zmínil, často vyobrazované v popkultuře. U Tolkiena je to zjevné, stejně jako v té zrůdnosti, kterou se severskou mytologií provedl Marvel. Ale zjevné odkazy na Eddu najdeme i tam, kde bychom je nutně nečekali. Zmíním dva. Jednak World of Warcraft. A konkrétně mířím k postavě Thralla. Jeho jméno znamená Otrok. Tak i v Eddě je otcem všech otroků jistý Trael – Otrok. A pak je tu například Sigmar z Warhammeru. Tam je, myslím, inspirace Sigurdem zjevná.
Závěrem už jen toto. Edda je nádherná sbírka a ač se mi třeba Tolkienovy verše líbí více, nic to neubírá nádheře originálu.
Edda je biblí germánské mytologie a rozhodně by neměla chybět v knihovně každého milovníka této kultury a mytologie. Velmi čtivé a naučné příběhy.
Rozhodně jiná kniha, než jaké obvykle čtu. Pro nemožnost porovnání s čímkoli relevantním ponechávám bez hvězdiček. Osobně to pro mě spíš byla zajímavá zkušenost něco podobného si přečíst, než že bych toužila propadnout tomuto žánru.
Klasická, velmi hodnotná kniha Severské mytologie. "Must have" každého fanouška severských národů.
Kravina. Jen samá pýcha, zloba, smilstvo, závist a další hnusy. Toto tu nazýváte "kulturní zlato", tak se chovají ti takzvaní bohové a hrdinové té jejich mytologie. Vražda ze žárlivosti sem, pomsta vraždou tam. Proč ne, že. Nádhera. Dočteno zhruba do necelých 2/3, pak už jsem na to neměla náladu ani žaludek, opravdu ne. Bez některých titulů by se svět obešel, tohle je jeden z nich.
Překlad musel zabrat spoustu času. Někomu někdy někde. Za pěkné a čtivé verše tedy děkuji, obsah ale - to už je jiné kafe.
Základ severské mytologie. Povinná četba pro všechny, kteří v sobě cítí kapku té severské krve. A pokud necítíte nic, stejně si to přečtěte. Je to krásná exkurze do naší podivuhodné a kruté minulosti a navíc se nejedná o jednoduchou četbu ale docela výzvu pro vaší fantazii.
Krom krásy textu musím ještě ohodnotit i vydání od Arga, které má skvělou oboustrannou rozkládací obálku. Ta vám umožňuje si přizpůsobit vzhled knihy a s rozloženým papírovým štítem si z ní můžete udělat i docela zajímavý designový doplněk.
Literární a kulturní zlato předků, které velmi čtivě přeložil Ladislav Heger. Poklonu si zde rozhodně zaslouží i Argo za úžasný přebal a vazbu, které jsou hodny tohoto skvostu.
Kolébku evropské literatury představuje antika, ale mě silně zasáhly i vikinské veršíky. #stayviking
Váhal jsem, zda dát 4 nebo 5 hvězdiček. 4 proto, že je to psané ve verších a přeci jen trochu archaickým jazykem, nicméně nakonec jsem se rozhodl pro 5, poněvadž ten obsah je jedním slovem úchvatný. Nádherné seznámení se severskými mýty, které jsou mé nejoblíbenější.
A třešnička na dortu - díky Eddě jsem se dozvěděl, kde se Tolkien inspiroval při vymýšlení Gandalfova jména :-).
5 hviezdičiek je málo. Skvelé spracovanie s hojnými komentármi a vysvetlívkami. Ani tá cena nevadí.
Zjevně ideální čtení pro batole na dobrou noc. Dcerka spí jak dudek a sní o zlatých síních.
Četla jsem v květnu 2008. Podle mých poznámek:
Přeložené Eddy, řada poznámek a vysvětlivek, souvislostí. Určitě se ke knížce vrátit.
Citát:
"Mnoho chybí muži, nemá -li vtipu."
Docela náročné čtení, přesto nelituji času, kterého jsem nad Eddou strávila opravdu hodně. Často jsem se musela vracet do rejstříku, abych si ujasnila kdo je kdo. Ale pro každého milovníka severské mytologie je to téměř povinná četba :)
Skvostný odkaz starých seveřanů, který přežil již přes 1000 let. Obálka od Arga je parádní a už na první pohled vidíte, že jde o vyjímečnou knihu. Rychle jsem se do ní začetl a neustále jsem byl zvědavý, co se dozvím na dalších stránkách.
Mytologická část knihy byla trošku divočina. Pobrat všechny informace bylo trochu náročnější. Přece jen seveřané své písně/básně přednášeli publiku, které tuto mytologii znalo velice dobře a znali kontext, takže nemuseli rozvádět kdo je kdo. Stačila zmínka jména nějakého severského boha, nebo mýtického místa, a doboví posluchači byli v obraze. Já jsem se v tom trochu ztrácel a připomnělo mi to Silmarilion od Tolkiena - vychrlení míst a jmen a čtenář nevěděl, kde mu hlava stojí.
Budoucím zájemcům o přečtení bych tak asi doporučil nejprve přečíst prozaickou Eddu od Snorriho Sturlusona, která má text uzpůsobený pro neznalého čtenáře, a potřebný kontext severské mytologie krásně poskytne. Poetická Edda vám pak do toho krásně zapadne.
Štítky knihy
Vikingové středověk raný středověk středověká literatura islandská literatura severská mytologie Edda Germáni středověká poezie
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Jak se dalo u severské mytologie čekat, texty jsou poměrně drsné a bohové jsou v nich stejně polidštěni jako v mýtech řeckých. Písně jako takové mne ale příliš nebavily, ale přišlo mi komické, jak Tolkien zcela neskrytě vzal většinu jmen pro svého Hobita ze zpěvu "Vědmina věštba". Jako by to nemohl trošku více nakombinovat se jinými písněmi. U Eddy jinak oceňuji její mnoho-žánrovost, kdy se klasické zpěvy střídají s "dialogy", které nemají daleko ke klasickým dramatům.