Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284/bmid_evzen-onegin-EGW-284.png
4
1376
1376
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1999 , RomeoOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
Chviličku mi trvalo, než sem se začetla, ale zanedlouho jsem se do toho dostala. Příběh mě absolutně pohltil a užívala jsem si každý verš:) Smutný a zároveň hodně hezký :)
Obdivuji, jak někdo dokáže takto zveršovat celý příběh tak, aby to mělo hlavu a patu. Jen škoda, že autorův život skončil zrovna tak, jako život postavy básníka Lenského.
„Podivně smutné odevzdání
zračí se v tváři básníka.
Má prostřelenou hruď a z rány
pramínkem život uniká.
Před nepatrným zlomkem času
to srdce prožívalo krásu,
lásku a naději a hněv,
kypěl v něm život, vřela krev.
Teď je v něm ticho - jako pustý,
starý dům - prázdné, samotné,
navždy je ponecháno tmě….“
Je úchvatné, jak dokázal Puškin celý příběh napsat ve verších. Zachytit v něm přátelství, neopětovanou lásku, zradu – nebo spíše nedorozumění, vystihnout ruský venkov a stejně tak i honosný život a přepych Moskvy… Některé verše byly úžasné a geniální, u některých mi zase nedocházely plně souvislosti, ale přesto to neubralo kráse příběhu a požitku z četby…
Dost dobrý. Povinné četby jsou většinou trochu nuda a musím se do toho nutit, ale tohle mě fakt bavilo. Navíc mi to tak trochu připomíná krutou realitu a osobní zkušenost (ohledně lásky). Mám tu knihu ráda, dá se krásně prožívat a vůbec jsem si neuvědomovala, že čtu verše. U jiných básní s tím mám větší problém :).
Dvě třetiny výborné, ale potom je tam dost velká dějová díra, konec byl trochu rozháraný, nucený a motivy úplných změn postojů hrdinů nejasné, je asi znát velká doba psaní celého díla a i to, že Puškin některé části vyřadil, tyto kapitoly jsem četl v dodatcích a jejich některá úroveň byla opravdu nižší, takže se jejich vyřazení nedivím, na druhou stranu dílo pak kvůli tomu ke konci ztratilo dech i logiku. Přesto se jednalo o jedinečný zážitek a dopis Táťány Oněginovi nemá chybu.
Nikdy bych nečekala, že mě bude ruská poezie tolik bavit byla jsem velice příjemně překvapená ( moc se mi líbily propracované verše).
Líbilo. Ale stejně se nedokážu ubránit myšlence, o kolik lepší by to bylo jako próza. Ale to jsem prostě já a můj vztah k poezii, no.
Předčila moje očekávání (příliš neholduji veršům a ruské literatuře - i když to chce spíš, myslím, čas) svým příběhem!
Oněgin v sobě skrývá jakýsi recept na romantickou literaturu - nechybí snad nic: od vyděděného hrdiny přes nenaplněnou lásku až po protispolečenský čin. Spíš než proslulý a všude omílaný Taťánin dopis mě však oslovovaly vnitřní hnutí hrdinů - právě v nich vidím autorova génia, smysl celé básně.
Knihu jsem vzala do ruky, kvůli povinné četbě, ale rozhodně nelituji. Dobře se mi četla a obsah se mi také líbil.
Znám spoustu Oněginů, ale bohužel žádný z nich by nepsal tak krásné verše (jestli ano, tak se jim omlouvám). Pro mě je to nejlepší kniha z celého seznamu Doporučené literatury.
Ikdyž byl román napsán střídavým rýmem, tudíž se četl lépe, děj mě příliš nezaujal. V textu jsem se ztrácela a někdy jsem nevěla co vlastně čtu. Docela mě to zklamalo, protože skoro ze všech stran jsem slyšela chválu na toto dílo.
Hlavní myšlenka je vlastně celá definice romantismu. Žena v nenaplněné lásce, která se nenechává unést svými city, ale je věrná svému manželovi. Tajuplné prostředí lesa a literatury někde na vesnici - co víc k tomu říct?
S takovým příběhem se každý ztotožní. Myslím, že každému se může stát, že se zamiluje do někoho jiného, i když už je třeba několik let šťastný v manželství. Něco takového nikdo nemůže předvídat.
Otázkou je ale, co s tím dělat? Člověk si pak musí určit své hodnoty a zeptat se sám sebe, jestli je natolik mladý, aby mohl opustit svoji rodinu nebo současného partnera a začít zase znovu. Jestli je důležitější přátelství, které se podařilo vybudovat, nebo láska, která může časem zase vyprchat...
Čas od času mám chuť na nějakou slaďárnu, něco děsně romantického. Bohužel jsem člověk, který na happy-endy v tomhle ohledu moc není, protože to s láskou nikdy není tak jednoduché.
Evžen a Taťána se stali párem, který si už budu pořád pamatovat. Hlavně kvůli tomu smutnému konci. Myslím, že se Taťána zachovala správně (a nevím, jestli bych na jejím místě udělala to samé).
Musela jsem se sní srovnávat a hledat v sobě odpověď na to, bych opravdu udělala já sama.
Nevím, jestli by Puškinův text by na 5 hvězd, rusky neumím ani slovo. Ale pro Horův překlad je i oněch 5 příliš málo. Dokonalé, dokonalé, dokonalé. Některé pasáže jsem četla několikrát, ne kvůli porozuměni, ale kvůli nádheře veršů, které přesně vystihují povahu hrdinů, jednou světácké jako Evžen, hned zas intimní a stydlivé jako Taťána, aby se na konci oba změnili a verše to zase krásně zachytily.
Po této knize jsem sáhla kvůli názvu v seznamu povinné četby - a je to asi poprvé, co jsem za ten seznam ráda, jelikož mě ohromila, láska na první stránku.
Tuto knihu miluji! Patří mezi knihy, které se musí přečíst, nelze o ni pouze hovořit.
Štítky knihy
19. století ruská literatura dvojjazyčná vydání nešťastná láska maturitní otázky
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Evžen Oněgin - kdo by tento příbě neznal? Líbí se mi příběhy z ruského prostředí a je mi docela jedno, jestli se jedná o Annu Kareninu nebo Revizora. Co se týče tohoto příběhu, když se mě ve škole profesorka zeptala, co soudím o konečném rozhodnutí Taťány, řekla jsem, že udělal dobře, že bych na jejím místě udělala to samé. Jenže teď už si tím tak jistá nejsem. Jde tady o lásku x materiální zabezpečení a společenské postavení. Co je důležitější? To už musí každý člověk po přečtení posoudit sám, a proto rozhodně doporučuji knihu přečíst.