Geraldova hra
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59419/bmid_geraldova-hra-D9j-59419.jpg
4
1512
1512
Manželský pár Gerald a Jessie si vyjel za sexuálními hrátkami na osamělou chatu u liduprázdného jezera Kashwakamak Lake ve státě Maine. Jessie je při jednom milování právě uvězněná v poutech, ale nějak se jí to nelíbí - tím spíš ne po tom, co její manžel umírá na srdeční záchvat a daleko široko není, kdo by jí pomohl. Je donucená zápasit se svými vlastními vnitřními démony a potlačit vzpomínky, aby dokázala uniknout ze své nezáviděníhodné situace. Démonové ji však nepřestanou pronásledovat ani tehdy, když je volná...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2010 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Gerald's Game, 1992
více info...
Přidat komentář
Než jsem začal číst Graldovu Hru (GH), myslel jsem si, že Stephen King píše dlouhé romány, protože má toho hodně na srdci, co nám chce říct. To ale není případ GH. Zde je z mnoha stránek cítit, že nám King nemá co říci, že prostě román jen uměle natahuje.
Akce, která v realitě trvá pár vteřin, je rozepsána na deset a více stránek (dle mého názoru zcela zbytečně). Vzniká paradox, že hodiny, kdy je hrdinka připoutána k posteli, jsou popsány velmi stručně. Rychlá akce je ale naopak rozeprána na několik stran. To mne na románu ubíjelo a stále jsem si říkal, kdy bude Jess dělat něco zajímavého.
Naštěstí v druhé třetině románu se podíváme do minulosti, kde už je děj zajímavější, a poznáme další poměrně zajímavou postavu. Bohužel důvod, proč se zabýváme minulostí, není z mého pohledu dobře ospraveditelněný v rámci hlavní dějové linky (o něco lépe se to povedlo ve filmu viz dále).
Kinga mám také zařazeného jako mistra psychologického románu / hororu. Čekal jsem, že v románu budou hrát roli vnitřní hlasy v hlavě naší hrdinky. Ale opět bohužel, místo toho, aby s nimi Jess vedla smysluplné dialogy, hlasy spíše jen komentují dění a opět spíše jen zdržují vývoj, než že by příspívaly s něčím zajímavým.
Můj odhad je, že cca čtvrtina až třetina románu je zbytečná výplň. Zbytek ale vůbec není špatný. Stále se jedná o knihu od Kinga. Už jen samotný námět je velmi zajímavý a ke knize mne přitáhl. Byl jsem zvědavý, jak ho King uchopí (ano spíše selhal). Stejně tak odbočky do minulosti (zatmění nebo terapeutický kroužek) byly zajímavé a skvěle zpracované. Závěrečné kapitoly knihy mne zaujaly (byť zde někteří píší, že to bylo zbytečné). V porovnání s jinými knihami, je ale GH spíše slabá. Když to porovnám například s románem TO, který je brutálně dlouhý, je to jako nebe a dudy. Ano, TO obsahuje hromadu odboček, popisy historie, detaily vedlejších postav. Ale u všeho máme pocit, že nám to King potřebuje sdělit. Nečteme román kvůli ději, ale kvůli samotnému vyprávění, ve kterém je King přeborník.
Závěrem bych se chtěl zmínit o filmu. Kniha byla skvělým způsobem zfilmována Mikem Flanaganem. Jedná se tedy o příklad, kdy film je lepší než kniha. Mike v rámci scénáře opravil věci, které v knize úplně nefungují. Např. "komentáře hlasů" nahradil smysluplnými dialogy. Mnohem lépe než King propojil minulost se součastností a opravdu, narozdíl od Kinga, dosáhl toho, že řešení dílčích problémů nalézáme ve vnitřním světě Jess (musí si vzpomenout na detail z minulosti, aby našla řešení). Nevím, jestli ten, kdo nečetl knihu, pochopí konec, ale mě to smysl dávalo. Film tedy spíše doporučuji, zvláště pokud máte rádi styl Mika Flanagana (psychologický horor postavený z velké části na intimních dialozích), knihu bych doporučil, pokud vás silně zaujal námět nebo jste viděli film a chcete víc.
Kingův osobitý rukopis se v knize jednoznačně pozná a jako vždy čtenáře dokáže vtáhnout do děje a udržet jeho pozornost až do samého konce. Osobně bych však uvítal, pokud by konec přišel o něco dříve. Vlastně si myslím, že by kniha fungovala mnohem lépe jako delší povídka anebo spíše kratší novela, která by se zaměřovala primárně na jednu dějovou linku. V tomto příběhu se však rozbíhají rovnou tři téměř rovnocenné dějové linky, které se vzájemně prolínají. pokud se nakonec spojí úplně, to už se budete muset dočíst sami. Byť všechny tyto linky dostávají téměř shodný prostor, mne osobně to spíše mrzelo, protože jsem přeci jen očekával větší soustředění na linku ústřední. Říkám si, že ostatní dějové linky tam vlastně ani nemusely být, pro mne tedy rozhodně ne. Nicméně si myslím, že chápu autorův záměr a nemůžu ani říci, že bych si příběh neužil, byť dle mého názoru nebyl jeho potenciál zcela naplněn. PS. Slabším povahám radím spíše sáhnout po něčem trošku jiném z mistrovy dílny, abyste se vyhnuli místy značně barvitým a explicitním popisům.
(SPOILER) Manželský pár, na chate kdesi na samotě, si vcelku banálním způsobem zpestří sexuální hrátky. Gerald pomocí pout přiváže Jessii k čelu postele. No, nedopadne to. Gerald umírá a Jessie začíná boj o vysvobození se. A protože to je King, tak je vysvobození psycho. Scény se psem, trauma z dětství, řezání se střepy, hlasy v hlave, prvky hororu. Na to se nezapomene...
Docela banální námět nehody při sexuálních hrátkách je ve skutečnosti velice nepříjemnou sondou do lidského podvědomí a potlačených traumat z minulosti. Děsivé popisy dětských "zážitků" občas přinutí knihu odložit. Když King popisuje osvobození, člověka napadne, že to snad musel sám zažít, jak je vše naturalisticky popsáno a bolest je skutečná.
(SPOILER) Přiznám se, že na můj vkus měla knížka pomalý rozjezd a nebyl jsem si jistý, jestli bude tak úplně pro mě, i když mi připadal hodně zajímavý koncept příběhu (tímto zdravím Míšu, která mi o knížce vyprávěla), tak když se do příběhu začaly promítat hlasy, jiných osobností hlavní hrdinky, zdálo se mi to jako autorova laciná výplň toho, jak naplnit těch skoro 300 (!) stran. Ale jak se člověk dostává příběhem dál, pochopí, jak velký smysl má koncept upozaděných myšlenkových hlasů. Velmi naturalisticky popsané scény otcovi přílišné náklonnosti a řezání se střepem byly opravdu silné a vůbec bych se nedivil, kdyby někdo knížku odložil právě během jedné z těchto částí a dál už nepokračoval. A když jsem se dostal do fáze příběhu, kde se Jessie úspěšně dostane z pout a viděl jsem, že mi zbývá do konce knížky ještě nějakých 70 stran, divil jsem se, co si pan King ještě mohl nachystat. Ale nebyl jsem zklamán! Některé zvraty dokážou prostě hodně překvapit. Nebýt toho prvotního nevtažení do děje, dal bych plný počet.
King je mistr v disciplíně, kterou bych nazval "z prdu kuličku". Z látky, která by vydala na útlou povídku, dokázal vytřískat román. Ovšem za cenu četných dějových výletů do míst, která pro hlavní dej často nejsou relevantní, ale hlavně mě absolutně nezajímají. Úplně stejný problém jako v románu Thinner. To byla taky povídka, nastavená nepoživatelnou vatou do stopáže románu.
K dobru musím přičíst, že zatímco ve většině Kingových románů je postav jak na Orloji a člověk, který se v tom nechce ztratit, aby si během čtení kreslil vztahovou pavučinu, tak tady je problém vyřešen. Postava je ve většině stopáže jedna. V tomto směru se tedy čtenář neztratí. Ztratí se ale v těch hromadách vaty, kterou King vycpává v zásadě strohou hlavní dějovou linku.
Dalším úskalím jsou nelogičnosti. Je jich tady fakt spousta a nemá smysl je vyjmenovávat. Každý, kdo má aspoň základní logické uvažování, prostě bude během těch (často úplně zbytečných) peripetií, kterými hlavní postava prochází, kroutit hlavou jak na tenise.
Nečetlo se mi to dobře. Místy jsem nevydržel a některé vatové pasáže přeskočil, aniž bych přišel o cokoliv z hlavní dějové linky. Poslední pětina knížky je jakýmsi doslovem, je vysloveně nudná a úplně zbytečná. Škoda, jako dvacetistránková povídka by to bylo strhující.
Bravurní. Stephen je extremista. Buď vám naservíruje celé město s půl milionem postav a jmen, nebo udělá příběh o rozměrech 9x9 metrů s jedinou postavou. Dokonalé "one woman show". Dál už se snad jít ani nedá. Líbila se mi Holčička, líbilo se mi Misery a toto není o nic horší. Člověk se do toho dokáže vcítit a prožívat to. Velice povedené. 85%
Podobně nepříjemný psycho-thriller jako byla Misery. V první půlce jsem si říkal, proč mám tohle sakra číst. Ale s postupujícími stránkami to smysl dávat začalo. Pravdou je, že občas jsem se nachytal, že některé odstavce přeskakuju. Témata se opakovala a některé stavy snění nebyly až tak záživné. Některé zase byly drásavé (viď ťatíčku....). Každopádně konec mě překvapil a i když mi zprvu neseděl do konceptu, vlastně to byl povedený konec. Geraldova hra není nejlepší King ani jeden z nejlepších, ale své kvality kniha má. Komu se líbila Misery, ocení i boj Geraldovi manželky.
Jednou se mi dostala do ruk tahle kniha. A řeknu Vám teda, já vydržím hodně zatnuté zuby, dokud mě třeba knížka nezačne bavit, ale musím se přiznat, že tuhle jsem zkrátka nezvládla. Skončila jsem tak v půlce, protože mi pořád nějak nebylo jasné, o co přesně v tom jde, co mě má na tom přesně zaujmout a o co hůř, neviděla jsem jediný důvod, proč pokračovat. Uznávám ale teda, že je to už nějaký rok, co jsem tuhle knížku četla, kdo ví, jestli bych měla stejný názor, kdybych si ji přečetla teď...
Zápletka:
Ve zkratce, celá knížka, nebo alespoň ta první polovina.. se odehrává pouze v pokoji, v ložnici, manželský pár dostane chuť si to trošku okořenit..
ALE, děj je za mě strašně zdlouhavý, nezáživný příběh.
Děj se nikam neposouval, hlavní hrdinka si mé sympatie taky nezískala. Jo, a jde o psychologický horor, to je také dobré podotknout.
Ono už jen ten začátek, manželka má na rukou pouta, a do toho, její manžel umírá na srdeční záchvat, jo, a ještě někde v tahu, na chatě, která je na samotce.. No..."okořenění" sexuálního života podle představ.
..Rozhodně neříkám, ať ji nečtete, to vůbec! Sto lidí, sto chutí.!
Závěr:
Moje ne, ale Ti, kteří ji máte v hledáčku, Vám přeji, ať Vás baví, a sobě přeji, abyste se tu s námi pak podělili o jiný pohled
Drsné, krvavé, po čertech zábavné. Opět jedna jednohubka co klame tělem. Stejný případ jako třeba Srovnáno se zemí. Podobně nedoceněná knížka pana majstra, kde netřeba bubáků a iracionálna a stejně se vám zažere pod kůži a při čtení mrazí až to praští. King je prostě mistr světa v pitvání lidské psyché a hledání jejích hranic
Další téma do letošní výzvy splněno. Téma č. 3- Přečtená kniha od S. Kinga nebo J. Austen. Samotný děj se mi ze začátku vůbec nelíbil a délka příběhu také ne. Sice to asi k životu patří, ale není to něco, co by člověk vyhledával nebo si tím ukrácel dlouhé chvíle.
K příběhu: Gerald se svou ženou Jessie jsou šťastný manželský pár užívající si volných dnů na chatě. Hra s bolestivým a sexuálním podtextem, kterou Gerald zkoušel, se mu jednou v tu nejméně vhodnou chvíli stane osudnou. Jessiin dobře mířený kopanec na určitě místo ze vzteku rychle ukončí hrátky a také Geraldův život.
Pro Jessie to znamená nejen vytoužený konec, ale svobodu. V této chvíli jen od manžela, protože má ruce uvězněně v poutech nad postelí a leží nahá bez kousku oblečení jen s tenkým spodním prádlem.
Přemýšlí, jak se dostat ven, ale ví, že se ani z pout nedostane bez cizí pomoci. Stmívá se a Jess pronásledují vzpominky na krutou minulost a je stále v pokoji sama s mrtvým tělem svého muže...
Námět je vynikající, v zásadě velmi realistický, a přesto čistě hororový - jenže to není ten typ hororu, u kterého člověk vlastně ví, že se mu nikdy nestane - o to víc mě pak atmosféra dokáže zasáhnout... Jen tempo knihy bylo někdy nevyvážené. Některé části by si asi zasloužily trochu seškrtat. U takového tématu není nuda to, co by měl čtenář cítit... A bez Jouberta bych se rovněž obešla, v tomhle ohledu mohlo v příběhu zůstat trochu nejasnosti. Připočtu-li psa a Jessiinu minulost, už těch dalších rekvizit bylo trochu moc.
Tak jsem si po Pohádce..., potřebovala spravit chuť na opravdu temný, psychologicky zvrácený horor. Proto jsem šáhla po mé oblíbené srdcovce od Kinga - Geraldovu hru, kterou čtu asi počtvrté.
A je mi jasné, že po některých komentářích zde, omílat dokola tuhle knihu, může působit dosti "nenormálně..." Nakonec, koho by stále bavilo číst, o nějaké "vypatlané ženské," která se vydá do úplné díry, někam na samotu s chlapem, který jí je po emoční stránce stejně tak lhostejný, jak loňský sníh...?!
No, tak Jessie tohle přesně udělala. A díky tomu se na stránkách tohoto příběhu rozvíjí, skvělé psychologické drama - zápas s vlastní myslí - vůlí, ale i s mnohým dalším...
Jelikož se neúprosně blíží Dušičky, tedy čas světel a "stínů...", tak je tohle knižní dílo, v tomto období..., pro otrlejší povahy..., jak dělané.
Co dodat víc. Snad jen to, že doporučuji k přečtení.
Četla jsem kdysi dávno, a moc se snažila knihu z hlavy vytěsnit, děsně jsem se bála a měla z ní noční můry.
Hned jsem ji někomu dala dál, ani v knihovně bych ji nesnesla.
Dělám, že ji neznám a nechci vzpomínat. Jiné knihy od Kinga jsem už do ruky nevzala.
Velice zvláštní kniha, která ale dává smysl v rukou Kinga. Kdybych neznala jeho styl a knihy, asi by mi děj přišel zvláštní, ale po několika zkušenostech s tímto autorem mi přišla naprosto v pořádku. Byla jsem ráda, že King dokázal vše vykreslit a odůvodnit bez nadpřirozených postav (k čemu se často uchyluje). Ačkoliv je většina knihy psána pouze v myšlenkách hlavní hrdinky, kniha je napínavá až do konce.
Vsadím boty, že většina spisovatelů by nedokázala vysvobodit připoutanou Jessii, a musel by jim s tím pomoci někdo další. Jenom Stephen King dokáže hlavní hrdinku donutit, aby v boji o život spojila vytrvalost osla, odolnost octomilky a chytrost opice. A jenom on dokáže, že tomu vážený čtenář uvěří!
Tak tohle bylo drsné, nechtěla bych být na místě Jessie.
Celou dobu jsem se bála, co s ní King na konci udělá...
Tož úplně nadšená nejsem a po pravdě to k těm třem hvězdám nakonec srazil samotný závěr (asi by mi nevadilo, pokud by vše zůstalo trochu duchařské, protože to nepravděpodobně perverzní zakončení mě fakt nebavilo).
I když je to King a i když zbožňuju jeho myšlenkové pochody, tady jsem se fakt hodně nudila a nedařilo se mi s Jessie souznít.
Nevadí, vždycky to nemůže být na plný počet, to by taky byla pěkná nuda.
Psychologický román o síle traumat z dětství i vůle k životu. Bezpochyby velmi originální námět, ale také velmi těžké čtení, v některých pasážích (ty se psem) pro mě až málem nemožné. Rozhodně bych tuto knihu nedoporučila těm, kteří se teprve chystají s Kingem začít, protože si nejsem jistá, zda by po ní ještě pokračovali v objevování tohoto jinak mimořádného spisovatele.