Geraldova hra
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59419/bmid_geraldova-hra-D9j-59419.jpg
4
1512
1512
Manželský pár Gerald a Jessie si vyjel za sexuálními hrátkami na osamělou chatu u liduprázdného jezera Kashwakamak Lake ve státě Maine. Jessie je při jednom milování právě uvězněná v poutech, ale nějak se jí to nelíbí - tím spíš ne po tom, co její manžel umírá na srdeční záchvat a daleko široko není, kdo by jí pomohl. Je donucená zápasit se svými vlastními vnitřními démony a potlačit vzpomínky, aby dokázala uniknout ze své nezáviděníhodné situace. Démonové ji však nepřestanou pronásledovat ani tehdy, když je volná...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2010 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Gerald's Game, 1992
více info...
Přidat komentář
Sáhla jsem po knize úplnou náhodou a nelituji.
Myslím, že na světě neexistuje moc (mužských) autorů, kteří by byli schopni napsat tento příběh mladé ženy, aby čtenáře po většinu doby zajímal, nenudil. Jak často Vás baví kniha, která se z velké části zabývá jen jedinou osobou (ženou), jejími myšlenkami, životem? Na začátku jsem byla celkem skeptická a nevěřila jsem, že bych knihu mohla vůbec dočíst. O to bylo mé následné překvapení větší, když jsem zjistila, že jsem již za půlkou.
Tento naturalisticky líčený psychologický horor mne donutil přemýšlet nad tím, čeho bych byla pro svou záchranu schopna. U většiny knih si jednoduše vždy řeknu, že v mém životě by taková situace nikdy nenastala. Příběhy a povídky S.Kinga jsou ale právě v něčem jiné, výjimečné. U nich si sice také řeknu, že by se něco takového nemohlo v mém životě přihodit, ale vždy následuje malý dovětek, otázka, která se mi usadí na nějaký čas v hlavě: "A co když ano?"
Jednu hvězdičku ale strhávám za koncovou psanou část, která (alespoň pro mne) vzala příběhu kus tajemna.
Horor to byl skvělý, bála jsem se a při pohledu do zpětného zrcátka jsem musela na chvíli knížku odložit. Ale občas jsem se musela ke čtení nutit, protože některé pasáže byly celkem nudné..
Geraldova hra byla moje první přečtená kniha Kinga, bohužel mně zklamala. Byla zdlouhavá a většinou nudná až na pár okamžiků, např. když se objevil toulavý pes nebo konec, kde se ukázala pravda muži s kufrem. Nicméně jsem Kingovi dala ještě šanci a s každým dalším přečteným dílem ho zbožňuji víc a víc :)
Podľa mňa priemerná Kingovka, ktorá ma absolútne ničím neprekvapila ani nenadchla. Navyše - žiadne hororové či thrillerové prvky som nezaregistrovala a keď už človek chytí do rúk niečo z tohto žánru, predpokladá, že sa bude triasť. Možno bude problém vo mne, ale ja som sa nudila.
Stephen King je opravdu dobrý spisovatel o tom není pochyb,pravda je taková,že mě už po prvních dvou přečtených románech jeho díla,pro mě, ztratila jiskru.Napsané to je hodně dobře,no já se nemohla dočkat konce.Místo celé knihy,by snad stačilo,přečíst si,co napsala v dopise pro Ruth a byla bych na tom stejně...bohužel.
Perfektní ukázka recyklované knihy a bezostyšného sebevykrádání. Geraldova hra je v podstatě vykastrovaný Cujo upgradeovaný na stručnější Lisey a její příběh. Výsledkem je rozředěné napětí, zbytečné vykecávání a cliffhangery jako v nějaké třetiřadé televizní show. Připočtěme neuspokojivý děj (protože člověk v život ohrožující situaci samozřejmě začne ze všeho nejdřív vzpomínat na své dětství a hned na začátku se z něj stane schizofrenik v pokročilém stadiu nemoci), zcela bezdůvodné napojení na Dolores Claiborneovou, Kingovo klišovité a uslintané pojetí sexuálního zneužívání, které poslední dobou taky cpe už úplně všude, a katastrofální, opakuji, KATASTROFÁLNÍ překlad, který znemožňuje číst bez nukleárního nasrání víc než 5 stran v kuse. I bez zohlednění ostatních Kingových knih je Geraldova hra bolestně průměrná a zbytečná. Naprostá ztráta času.
Už dopředu jsem věděla, že asi nebudu chtít číst pasáž jak se z pout dostane.....no, udělalo se mi u toho ráno v metru celkem nevolno, chvilku jsem to vydýchávala a se zatnutými zuby dočetla zbytek....brrrrr. Duchařinky od mistra Kinga jsou mi bližší. Každopádně opět ukázal, že je schopen napsat dílko na téměř jakékoliv téma, které vás minimálně něčím zaujme....
Měla jsem z knihy zprvu obavy, jak se Kingovi podaří zápletku rozvést a rozplést. Nakonec to nebylo zas až tak špatné. Ale moc mi neseděly ty pasáže, kdy Jessie vzpomínala na zatmění. To se mi ani moc číst nechtělo.
Potřebovala jsem vyplnit mezeru mezi časem, kdy čekám na knížku z knihovny a nechci se moc začítat do tlustější knihy. V mé knihovně mi padl zrak na Kinga. Tak jsem zvolila tu nejtenší, co mám. Jenže chyba, chyba. Protože jsem už knížku jednou četla, věděla jsem, do čeho jdu. Tudíž asi v polovině knihy jsem vzdala čtení vzpomínek na zatmění a taky ty její hlasy v hlavě, které mě spíš otravovaly a nedaly se číst. Nakonec jsem doskákala ke konci, jen abych měla pocit, že jsem knihu opět dočetla. A výsledek? Z původních čtyř hvězd dávám pouhé dvě a to jen za originální nápad.
Další reálně hrůzná kniha od mistra napětí.
Někdy byla příliš zdlouhavá, ale znova mě rychle vtáhla do děje.
Přečetla jsem mnoho knih ve kterých se to hemžilo násilím, všemožnými i všenemožnými formami hanobení vlastního těla či těl druhých, ať už živých nebo mrtvých. Bylo toho dost na to, abych si před otevřením tohoto díla myslela, že už mě jen tak něco na stránkách knihy nezaskočí, natož aby to vyvolalo fyzickou nevolnost. Nerada bych spoilovala, ale musím říct, že u nekonečně dlouhé scény, počínající rozbitím sklenice, jsem měla co dělat, abych knihu neodložila.
King dokáže popsat x stránek vyprávěním o tom, jak někdo leží připoutanej k posteli a přitom čtenář ani nedutá a málem se bojí ohlédnout. Mistrovská práce.
Zatím snad jediná kniha od mistra Kinga, která mě nezaujala a nebavila... Bohužel.
Nejprve jsem váhala mezi čtyřmi a pěti; šokující zpověď ženy upoutané k posteli je velmi sugestivní, nicméně co, nebo spíš… kdo mě přinutil se rozhodnout, je Jessiin zneklidňující návštěvník… Raymond Andrew Joubert.
Nejdříve mě hrdinka této knihy strašně štvala, stejně jako autor. Já sám jsem věděl, že bych s poutama a postelí prostě odešel. železo bych ohnul a dřevo roštípl či na zádech s postelí kráčel pro záchranu. No avšak pomalu jsem musel přijmout tu jemnost žen a méně svalové hmoty u těchto dívek. Asi bych znal dost žen co by jen fňukali a nedokázali si poradit ani takto, jak se píše zde.
Tak jsem nakonec přijmul celou tuto situaci a u znávám. Čím déle čtete, tím je kniha lepší. Skvělá kniha. Jako dělaná pro děvčata.
další Kingovka a opět nezklamala... podle mne výborně promyšlené a propletené a realistické.. opět jsem ani nedýchala a nemohla se od knihy odtrhnout.. a pár dní po přečtení jsem měla v noci vážně nahnáno, pořád jsem měla pocit, že mě někdo sleduje.. opravdu skvělé dílo..
Geraldova hra v sobě ukrývá nádech hrůzy. King si hraje s jedním z největších strachů lidstva - s pocitem bezmoci. Proč by měla být dějová linka bohatá na události, když nám naše věčně nahlodávající psychika dokáže nahnat mnohokrát větší strach a hrůzu než nepředvídatelné události a „lekačky“ z béčkových hororů? Ten syrový boj proti bezmoci, ten děs nahlodávající mysl připoutané ženy. Z toho čiší jen obavy, děs a hrůza. Jen panika a strach s bezmocné smrti na lůžku dokázaly v ženě prolomit ledy a donutit ji k tak bláznivému kroku, který jen stěží mohl vyjít. K vysvobození za velkou cenu. Za cenu kterou byla ochotna dát aby jí opustil ten šílený a dusivý pocit bezmoci. Dílo hodné mistra psychologických hororů!
Za 38 let jsem přečetla řady knih, a ne všechny dějě jsem už schopna popsat, i Kingovy knihy mi učarovaly, ale Geraldova hra, je něco úplně jiného, první a jediná kniha, která mne donutila čist určitou pasáž s přestávkami, byla tak sugestivní, že jsem cítila sklo na svém zápěstí, a poprvé jsem koukala do černé tmy před sebou a čekala cizí dech. je to už sedm let a stále si pamatuji tu sílu psaného slova...
Děj se místy sice táhl, ale smekám před Kingem, že dokázal napsat celou knihu jen o ženě přivázané k posteli. Co prostě dodat...King je Král.
Tak jsem přečetl další knihu od Kinga... a to hlavně kvůli tomu, že mi to tu dlouho leželo. No a pro mě to byla opět další ztráta času. Tenhle román mě nijak nezaujal a vlastně se mi to moc nelíbilo. Já si myslím, že King má na mnohem víc, než jen na tuhle patlaninu (tak to na mě skutečně působí). No ale což, nebylo to nejhorší. Ale bylo to zbytečně zdlouhavé a kdyby tohle vzniklo pouze jako povídka do nějaké sbírky (a pochopitelně tak dlouhé jak je pro povídku vhodné) bylo by to mnohem lepší, než to vydávat samostatně.
Tuhle knihu mám rozečtenou už asi měsíc, a já nevím, prostě se nudím a nedokážu jí dotáhnout do konce. Bude to asi velké přemáhání. Vůbec poprvé, co se mi tohle u Kinga stalo. Nějak mi to neleze přes bulvy...