Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139589/gottland-139589.jpg
4
1022
1022
V knihe ocenenej ako Európska kniha roka autor z nezvyčajného uhla nazerá na zdanlivo známe udalosti a ľudí, ako je príbeh Baťovej firmy či Marty Kubišovej, ale predstavuje aj málo známe či úplne zabudnuté príbehy z obdobia Československa, kde sa horor strieda so smútkom a groteskou. Hoci bola pôvodne určená iba poľskému publiku, ale spôsob, akým zobrazil premeny minulého storočia, z nej spravili univerzálnu knihu. Investigatívne reportáže a eseje (alebo „halucinačné príbehy plné úzkosti,“ ako napísal Liberation) sú vyrozprávané veľmi pútavým spôsobom, neraz pripomínajú detektívny žáner. S ním majú spoločné aj množstvo obetí a prekvapivé zápletky. Autor nepracuje s veľkými číslami, ale s osudmi známych aj menej známych osobností.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2012 , PremediaOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Není to špatná kniha, hlavně díky svěžímu jazyku, kterým je napsána a velkému nadání ze zdánlivých protikladů vytvářet analogie. Ale po přečtení mi tak nějak přišlo, že pí ár o tom, že očima našeho severního souseda se dozvíme něco víc o sobě, je až moc přehnané. Nepřišlo mi, že by Szczygiel našinci předkládal cokoliv, co by tuzemský národozpytec netušil nebo sám nevymyslel. V tom je kniha naopak až dost klišovitá. Že bolševici byli hovada není nic moc objevného, že mlčící většina vždy raději ohne hřbet než by riskovala, že úspěch se na jedné straně neodpouští a na druhé vyžaduje jistou dávku necitelnosti a nesmlouvavosti, není nic, co by bylo nějak extra nové. A rovněž nic, co by nějak významně bylo spojené pouze s českým národním naturelem. Řekl bych, že tak to funguje všude na světě. Zůstává tak jen důraz na známou českou přizpůsobivost a švejkovitost. Ale toho jsme si vědomi a řečeno citátem z Hášovy televizní inscenace Noc rozhodnutí o hodinách předcházejícím okupaci a prezidentu Háchovi: "Co je údělem malého národa na křižovatce velmocenských zájmů? Nemůže-li zpívati s anděly, musí výti s vlky." Ale znovu opakuji, není to špatná kniha a je opravdu dobře napsaná...
Moderní dějiny československé a české republiky očima Poláka. Známé kauzy, o kterých všichni něco víme, ovšem napsané tak, jak by to asi nikdo z Čechů nedokázal. Přitom nejde o žádnou kritiku, naopak, je z textu cítit, že autor má naši zem rád. Aspoň doufám :)
Nevím, jaký mám mít názor na tuto knihu. Některé části (životopisy) se mi líbily (např. Baťa, Moserová), ovšem popis mi připadal povrchní. Asi autor toho chtěl říci mnoho, ovšem na málo stránkách. Že by v ní bylo něco kontroverzního, tak to mi opravdu nepřijde.
Zásadní momenty v historii českého národa posledních sto let prostřednictvím osudů vybraných představitelů národa. Pokud chtěl autor vystihnout zejména českou národní povahu, klíčová jsou zřejmě slova o filozofii přežití, o tom, že v životě není velký prostor pro hrdinství, protože nikdo nežije ve vzduchoprázdnu, o Švejkovi a jeho mazané podřízenosti. Takhle nějak nás vidí český příznivec, v Čechách žijící Polák.
Čtivě napsaná kniha, která je sice docela zajímavá, ale že by to byl nějaký zázrak, to teda není. Jestli snad měl někdo pocit, že až Polák dokázal říct, jací my Češi jsme, tak je teda vedle jak ta jedle. Nic takového, nic nového pod sluncem.
Pohled zvenčí na české kauzy.Kniha mi vůbec výbušná nepřipadá. Naopak. Dobře napsaná. Zajímavá. Četlo se to samo. A průřez novodobou historií optikou "nečecha" mi vrátil chuť být alespoň trochu vlastencem. Byť události zde popisované kolikrát vůbec nepatří k těm, na které bychom měli být hrdí. Vlastně právě proto chci vést svoje děti k rovným zádům a slušnosti a doufám, že se český národ pozvedne
zajímavě a přitom poučně psaná kniha. Občas jsem byla překvapena informacemi, jež autor zmiňuje a co všechno je v knize polského autora o české kulturně-politické scéně uvedeno.
Super kniha. Přiznám se, že jsem kolem ní několik let chodila, než jsem se rozhodla jí dát šanci. Odrazoval mě název, myslela jsem, že kniha bude o něčem úplně jiném. Ovšem jaké překvapení, přečetla jsem ji za jeden večer. Kniha je psaná vtipným reportážním stylem, několikrát mě rozesmála a dost jsem se u čtení knihy bavila.
I když je většinou o neveselých věcech, způsob, jakým je to podáno je prostě fascinující. Dozvěděla jsem se informace, o kterých jsem neměla tušení-například o stavbě Stalinova pomníku. Zajímavá byla i reportáž o Batovi a likvidační komisi brakové literatury. Komu se stýská po komunismu, měl by si ji povinně přečíst. Souhlasím s tím, že obsahuje spoustu historických informací, o kterých se všeobecně neví a člověk může objevovat a pátrat dál.
Kniha je psána živým jazykem a čtivě. Krátké postřehy se střídají s několikastránkovými reportážemi. Szczygiel často píše kontrastním způsobem, srovnává různé postavy, různé pohledy a dobu.
Podle recenzí jsem si představovala, že to bude pohled polského novináře na slavné Čechy, plný obdivu. Zarazila mne proto první reportáž o Baťovi. Dokonce mne pobouřila, někdo nám sahá na velikána! Svým způsobem pro mě byla objevná. Baťova posedlost v reportáži připomíná svou snahou vychovat „svého“ člověka totalitní režimy.
Szczygielovým pohledem zvenčí, ze zahraničí, je to kniha osvěžující. Dívá se trochu jinak, snad objektivněji. Českého čtenáře na některých místech potěší polské vnímání Čechů. Jinde se mu připomene česká neutralita a tendence přežít.
V mnohém je to kniha ubíjející. Většina příběhů popisuje období komunismu a jeho hrůzné praktiky, které přetrvávají dosud v lidech okolo nás. Tím je kniha dosti depresívní. Osobnosti, o kterých se píše, jsou ale z celého 20. století. Příkladem může být zavírání očí Lídy Baarové před válečnými událostmi okolo ní, její zaměřenost na svou osobu a trpké stáří.
Vedle osobností všeobecně známých představuje polský novinář osudy některých méně známých, alespoň pro mě, např. spisovatele Kirchbergera nebo autora pomníku Stalina na Letné Otakara Švece.
Nejvíce mne dojal odstavec z reportáže o Jaroslavě Moserové, kdy Moserovi navštěvují svou bývalou služebnou Hildu, sudetskou Němku, v západním Německu. Ona je vítá v luxusním bytě a všichni pláčou. Jedni vyjadřují lítost nad vyhnáním Němců, druzí nad válkou.
Na téhle knížce je samozřejmě nejzajímavější, že Polák píše o Češích. Píše zábavně, takovým tím novinářským, časopiseckým stylem. Vybral si různá zajímavá témata jako je Baťa, Kafka, Stalinův pomník, Lída Baarová, Gott, Kubišová, Palach, Jan Procházka, Jaroslava Moserová. Nemyslím si, že se jedná o nějakou zajímavou studii češství, jak je všude prezentováno. Někde možná zbytečně tlačí na pilu, a snaží se z příběhu vyvozovat nějaké závěry, i když to nepíše přímo. Lépe to podle mě o Slovácích zpracoval třeba Lubomír Smatana http://www.databazeknih.cz/knihy/janosici-s-tezkou-hlavou-33196 . Ale Szczygieł píše prostě zábavně, čtivě a sem tam mají jeho texty i přesah k nějakému zamyšlení, nebo k odhalení skutečnosti, kterou si někdo jiný dosud neuvědomil. Protože většina příběhů se odehrává v létech komunismu, tak kniha taky umí navodit takovou zvláštní atmosféru normalizační doby. Takže pokud jste fanoušek Retra (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/), tak vás kniha určitě bude bavit.
Kniha, která vážně je můj šálek čaje, ať už se jedná o téma, kterým se zaobírá nebo o styl, jakým je napsána. Perfektní. A jedno velikánské plus: schopnost autora neodsuzovat jedinou postavu našich dějin, včetně Hitlera, kterého si bere do huby úplně každý, i když pomalu neví co napáchal. Mariusz Szczygieł vám nechává volné pole utvořit si o celém příběhu svůj vlastní názor, což je pro mě - člověka, který se poddá skoro všem cizím názorům - velmi příjemná změna.
Knihy o historii vlastně moc nečtu. Tahle se ale ani jako pravá historická knížka netváří. Dějiny jsou v ní popisovány jako události z každodenního života a proto je asi čtenář vstřebává tak nějak mimochodem. Je dobře, že alespoň polský autor dokáže napsat něco kloudného o Češích. Moc se mi to líbilo. :)
Perfektní vnější-polský pohled na různé epizody z našich dějin. Osvěžující, čtivé, vtipné. Občas sice trochu náročné na vstřebání všech faktů, takže mi chvíli trvalo, než jsem to přelouskala, ale o víc nadšená jsem pak byla.
Skvělá kniha, která mě mile překvapila. Autor píše velice příjemně a místy vtipně. Měl by si jí přečíst každý, kdo zapomněl jaké to bylo před r. 1989.
vždy mě fascinuje, když se cizinci zajímají o naši historii, osobně si myslím, že oproti Polákům nemáme být na co hrdi
velice zajímavá kniha, obsahuje spoustu odkazů na další zajímavé prameny k období české historie, o kterém se příliš detailů neví, i když bylo teprve nedávno
Tak jsem konečně knihkupectví sáhnul po 14. dotisku veleúspěšné knihy, o níž jsem slyšel chválu ze všech stran. Drahnou chvíli jsem si tak v hlavě přemítal, co je účelem této knihy, proč je napsána a co má sdělit. Až později a po přečtení nějakých recenzí a informací o autorovi jsem pochopil, že je to projev lásky, obdivu a náklonnosti České republice a jejím dějinám 20. století. Vzhledem k tomu, že mám velmi kladný vztah k Polsku, tak mě takový literární počin těší a hřeje u srdce o to víc. Současně mi je však trochu smutno z toho, že nejspíš žádný Čech nenapíše něco podobného o Polsku...