Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403210/bmid_gottland-V2e-403210.jpg
4
1012
1012
Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2019
,
Dokořán
, Jaroslava Jiskrová - Máj
Originální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Ta kniha mě dostala! Tolik faktů jsem absolutně nečekal. V několika kapitolách autor dokázal vypátrat neskutečné množství informací, už nyní vím , že se o některá témata budu chtít zajímat více do hloubky. Myslím, že knize velmi prospělo , že ji napsal někdo jiný než Čech. Tohle bych dal do škol jako povinnou četbu. Doporučuji.
Úžasná knížka psaná velice čtivým způsobem. Má to dobrý „drive”, osudy jednotlivých účastníků do sebe někdy i překvapivě zapadají. Dost pomáhá, že kniha je psána autorem z venku, který není ovlivněn tím, jak si různé části našich dějin mnohdy vykládáme trochu jinak a nebo si je různé přibarvujeme. Určitě doporučuji přečíst pokud vás alespoň trochu zajímají české dějiny 20. století.
Komentářů je to hodně, tak si jen spíš pro sebe znamenám - líbilo se mi to dost a dost jsem se i dozvěděl. Já Čech se zájmem o historii (pravda starší) od polského novináře.
Baťa, Baarová, Stalinův pomník, Moserová, kafkárna, Golden Kids, národ bez Boha, který si bohem učinil Gotta a postavil mu muzeum. Tyhle příběhy si (doufám) budu pamatovat.
Jeden Čapkův fejeton se jmenuje "O povaze kosů", tohle je tak trochu o povaze Čechů. Líbí se mi, když se cizinec zajímá takto hluboce o nějaký jiný národ.
3tí vydání má dobrý doslov i ke kapitole Kafkovy neteře.
Tahle kniha je pecka a já se k ní opakovaně vracím. Je fajn, že ji napsal člověk zvenku. Navíc hodně čtivě, nezaujatě. Ano, Češi jsou historicky závistiví a nepřejícní. A konkrétní osudy konkrétních lidí je třeba lidem představit.
Na tohle jsem se těšila, viděla jsem zpracované nejprve jako Listování. Ale kniha mě zklamala. Dozvěděla jsem se sice spoustu novych věci, zajímavostí, ale všechno na mě působilo tísnivě. Cožpak se nedalo najít na Češích i něco pozitivního? Já jsem si toho tedy v této knížce nevšimla...
Čím jsem starší a čím větší časový odstup je od vydání této knihy, tím víc mě zasahuje. Dílo výborně napsané, čtivé a zajímavé. Jako bych četla časopis. Obdiv polskému autorovi za schopnost dát dohromady tak obrovské množství informací a zasadit je do kontextu, nic podobného jsem od českého autora dosud nečetla. Kniha je jak jsem již uvedla parádní a popisované věci jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ! A jak jsme se s tím jako Češi vypořádali? Nijak...
Tak opět jedna kniha z mého nekonečného seznamu knih, které bych si někdy v budoucnu chtěla přečíst. Čekala na mě snad pět let a jen díky Klubu milovníků knih a tématu věnujícímu se polské literatuře na ni přišla řada právě teď.
Samotnou mě překvapilo, jak velmi mě kniha zaujala a jak skvělý pohled na některé věci z naší historie mi dokázal Mariuusz Szcygielský zprostředkovat. Opravdu výborná kniha!
Každý z příběhů mě něčím šokoval a zároveň obohatil o spoustu nových informací. Snad nejvíce mě zasáhl osud pana Procházky, Marty Kubišové a stavitelů Stalinova pomníku.
Není třeba přijímat pohled polského autora na nás jako objektivní nebo lživý nebo mu dávat jakékoliv jiné absolutní přívlastky. Je legitimní, je citlivý, je kritický, to ano. V mnohých kapitolách kupříkladu mě, nedouka, vlastně vzdělává v mých vlastních dějinách (no přiznejte se, kdo jste znal před přečtením knihy osudy bezesporu významných postav našich dějin tak dobře a v souvislostech, jak nám je předkládá Szczygiel). Má to být portrét nás samých a já s vyzněním tak docela nesouhlasím (byť není jednoznačné), ale pokládám ho za nesmírně obohacující (narozdíl třeba od knihy Mary Heimannové).
P.S. Všechny kapitoly jsou skvělé, ale vypíchl bych příběh Stalinova pomníku, to je naprosto fenomenální černočerná groteska.
Výborná historická beletrie. Pohled na české dějiny okem polského spisovatele, který se snaží o objektivitu a docela se mu to povedlo. Zabývá se také osudy jednotlivých postav, snaží se je chápat a nesoudit. Nejvíc mě zaujala rodina Bati a pak samozřejmě osudy Golden Kids a Marty Kubišové. A Stalinův pomník, to bylo také zajímavé a pro mě nové. Určitě stojí za to si knihu přečíst a připomenout si časy minulé.
Tuto knihu jsem poprvé četl v patnácti, krátce po prvním českém vydání. Do paměti se mi zapsala jako takové odlehčené eseje o našich nedávných dějinách optikou Poláka, který akcentuje některé aspekty, které nám Čechům unikají. Do upraveného vydání jsem se znovu začetl poté, co jsem nadšeně odložil autorovu poslední knihu Není (2018) a potvrdilo se mi, že některé knihy se vyplatí číst znovu. Zjistil jsem, že Gottland je mnohem temnější, než jak jsem si jej pamatoval. Szczygieł si všímá někdy až bizarní krutosti, kterou byli českoslovenští komunisté schopni vynalézt k eliminaci a ponížení svých oponentů. „Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší,“ poznamenal si Jan Procházka na svůj scénář k výbornému trezorovému filmu Ucho z roku 1970. Brzy dal těmto slovům za pravdu jeho vlastní osud. Režim jej zdiskreditoval, když v televizi odvysílal zfalšovaný rozhovor „od Seiny“ a když rok na to Procházka zemřel, vší silou se snažil zabránit jeho blízkým, aby jej pochovali. Podobně se komunisté nestyděli dehonestovat Martu Kubišovou prostřednictvím fotomontáží pornografických snímků, načež v osmém měsíci potratila, prožila klinickou smrt a další dvě desítky let jí režim všemožně bránil, aby se alespoň nějak živila. Zcela bizarním střípkem pak je, že režim likvidoval i některé budovy, ve kterých vystoupili zakázaní umělci (hlavně Plastici). Kontrastem vůči tomu je pak blahosklonně apologetický přístup lidí typu Karla Gotta, který v rozhovorech zdůrazňoval, že republice přece vozil valuty ze Západu; knize pak dalo název jeho někdejší muzeum v Jevanech: „Ocitnout se v Gottlandu je něco jako získat imprimatur, že minulost je v pořádku.“ Gott je určitým ztělesněním normalizačního Československa, kde „se určité otázky nedávaly“ a kde „se o určitých věcech nemluvilo“, popř. „nevědělo“. Velice silný je také příběh Otakara Švece, jenž se „tak bál svého pomníku“ J. V. Stalina na Letné, že si krátce před jeho odhalením pustil plyn. (A samotný pomník byl sedm let poté „diskrétně“ odstraněn.) Kniha ale obsahuje i pozitivnější postřehy, např. že v rámci neuvěřitelné baťovské expanze ve 30. letech zasedl v porotě architektonické soutěže na urbanistický rozvoj Zlína věhlasný Le Corbusier, nebo že v Praze plné kafkovského „fejku“ ještě docela nedávno žila zcela reálná Kafkova neteř, překladatelka z němčiny Věra Saudková. Naopak poněkud zamrazí při čtení podivného příběhu devatenáctiletého Zdeňka Adamce z Humpolce, který v roce 2003 zemřel jako „hořící pochodeň“ na stejném místě jako Jan Palach… Nové vydání (s metronomem na obálce) obsahuje kromě řady komentovaných fotografií k jednotlivým kapitolám také zajímavý dovětek „Život Gottlandu“. Není náhodou, že se tato kniha stala bestsellerem v řadě zemí (jen u nás měla desítky dotisků), protože je skutečně výjimečným svědectvím o českém národu. Můžeme mít velmi rádi, že máme „svého“ Mariusze Szczygieła. (10/10)
Velice čtivá historická beletrie, poutavý vhled polského novináře do moderních českých dějin. Od Bati až po Helenu Vondráčkovou (fakt!) a "pokračovatele" Jana Palacha.
Skvělé! dokumentární faktografický styl knihy nadhazuje čtenáři spoustu známých i neznámých informací o takových fenoménech jako Kafka, Baťa, Gott, Palach, Stalinův pomník na Letné, Charta 77 a spoustu dalších, autor nehodnotí, nevysvětluje, pouze předkládá fakta tak, jak je po důkladném pátrání a hovorech se zasvěcenými lidmi zjistil, to samo o sobě stačí k vykreslení atmosféry doby, typické české povahy a různých tehdejších politických tlaků ... ač jsem skoro všechny informace z knihy více méně znala, takhle pohromadě to byl dost masakr, hodně zajímavé, místy velmi smutné čtení...nejvíc mě zaujala dost podrobná historie stavby Stalinova pomníku (fronta na maso :-) a pak zase jeho likvidace .. děs!!!
Některé příběhy jsem znala jen zběžně a při čtení této knížky jsem se snažila vyhledat si i další informace, ale i tato knížka poskytne spoustu informací a zamyšlení.
Tohle by si měl přečíst každý, kdo si stále ještě myslí, že socialismus je dobré zřízení a za komunistů že bylo líp. Nezaujaté popisy osob a událostí od polského autora vystihuje českou povahu asi nejlíp, co jsem kdy četla. A je to smutný čtení...
Knihu jsem četla už před lety a musím říct, že tehdy pro mě byl Mariusz Szczygieł zjevením. Od té doby čtu jeho knihy pravidelně a až na drobnosti v nich pro mě nebylo zklamání.
Gottland ale stále zůstává na prvním místě!
Kniha se mi líbila, i když tento typ literatury příliš nevyhledávám. Příběhy skutečných lidí, pátrání novináře po skutečnostech české minulosti. Objevují se tu známé osobnosti uměleckého světa, politiky atd. Těším se na jeho knihu Není, na kterou jsem byl , díky rozhovoru autora v rádiu , nalákán:)
Hodně zajímavá knížka, pohled na známé, mnohdy populární osobnosti a známé události u nás zvenčí, pohled nezaujatý, jakého podle mě žádný Čech či Moravan nemůže být schopen. A místy člověka až trochu zamrazí, nakolik lidé ochotně nahradí skutečnost mýtem a slepě jdou za ním jak ti přísloveční lumíci. (Dějiny jsou toho plné.) Pro mě nejzajímavější je čtení o rodině Baťově, protože názory na tehdejší život a práci ve Zlíně byly mezi generací mých rodičů a prarodičů naprosto protichůdné. Jedni byli nadšeni možnostmi, jaké Baťa mladým poskytoval, pro druhé to tam byl pracovní teror bez nároku na soukromý život. Nicméně kladné názory převažovaly. Tak si přečtěte, pokud vás to zajímá, jak to vidí z nadhledu tento autor. Doporučuju.
Potešilo ma to nesmierne. A to som vychovávala deti medzi gottwaldovými bagandžatami. Myslím, že podobný model topánok má Štefánik. Neviem aké mal poltopánky stalin, ale Baťa do toho asi veľmi hovoriť nesmel.
Knížka mě celkem překvapila množstvím informací, mnohdy pro mě neznámých o spoustě slavných lidí a jejich životech.