Gottland
Mariusz Szczygieł
Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2019 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Asi největší devizou celé knihy je fakt, že se čtenář může zamyslet – jaký jsme národ? Lze náš naturel vyjádřit pomocí několika příběhů z našich novodobých dějin? Každému bude Gottland pravděpodobně připadat jiný – podle jeho přesvědčení, názorů, životního stylu… Mně například přišlo, že Gottland Čechy do moc lichotivého světla nestaví.
Některé pasáže jsou nicméně opravdu zajímavé, zejména, pokud jste o nich měli dosud jen povrchní znalosti. K těm lepším zajisté patří osud Stalinova památníku, ale i předposlední kapitola s názvem Film se musí točit. V některých příbězích ale dle mého názoru autor text lehce bulvarizuje (ve smyslu nadbytečných informací, které by pro investigativní text nebyly rozhodně potřeba) - což je škoda, neboť evidentně strávil studováním zdrojových materiálů nemalý čas, který pak následně částečně shodí buď o senzaci volajícím dovětkem nebo svou nepodloženou domněnkou.
2,5/5*
Po Opuštěné společnosti od Taberyho další kniha ,kterou stojí za to si přečíst,abych si mohla říct,že mi fakt není lhostejné kam naše společnost směřuje.
Kouzelné čtivo pro každého vlastence! Jen Kája Gottů z knížky údajně radost neměl... No, dějiny nezměníš!
První co mě napadá napsat je, že se mi knížka výborně četla. Zároveň jsem si trochu rozšířila vědomosti, ale nezařadila bych ji do žánru literatury faktu. Autor píše s nadhledem a odstupem a nechává na čtenáři, ať si názor udělá sám. Co se týče těch pár nedostatků, které podle mě kniha má, naprosto souhlasím s komentářem Rade níže.
Prostřednictvím osudů lidí významných i méně známých hodně působivý pohled na nedávné české dějiny, tak trochu z polského odstupu, což je fajn, autor není zatížen domácím pohledem. Kupodivu mi seděl i zkratkovitý, poněkud reportážní styl. I díky němu bylo hodně silné.
K některým komentářům: Knihu nepovažuji za literaturu faktu, proto mi lehká literární licence, včetně použití přímé řeči nevadila.
Jen dvě poznámky:
- Nevěřím na nějaký seznam, nevěřím na nějakou organizaci, nevěřím na losy. Palach jednal podle mého názoru sám za sebe a označení pochodeň č.1 bylo symbolické.
- Podle autora v jevištním provedení Kafkovy Proměny v divadle Komedie nebyl problém hlavního hrdiny, že se proměnil v brouka, ale to, jak v tomto stavu dojede do práce. Ale to není věc jevištní úpravy, tak to prostě v Kafkově Proměně je, v tom je síla její absurdity.
Knížečka k přečtení za jedno odpoledne. Protože se od ní nemůžete odtrhnout. Působivé, nepříjemné, obohacující.
Zajímavé! Obohacující. Občas depresivní, ale jako vždy "život jde dál" aneb "show must go on".
Zajímavé nahlédnutí do naších nedávných dějin z pohledu polského občana. Je zajímavé si přečíst něco o Češích z jiného pohledu. Někdy až překvapivé informace o kterých jsem neměl ani páru. Kniha trochu rozšířila mé obzory a splnila mé očekávání.
Skvělá a zároveň vtipná sonda do české společnosti a historie pohledem člověka, který naší zemi adoruje právě pro její chyby. Ironie této knihy je jedinečná.
Někdy mírně mrazivé, někdy trochu nechtěně komické, někdy velmi absurdní, ale dokonale pravdivé postřehy viděné z jiného úhlu, s jinou dikcí... takže jaké jsou tedy opravdové Čechy a opravdoví Češi...? Jinak mým favoritem je Kafkárna...
Kniha o Češích ve 20. a 21. století. Jedná se především o literaturu faktu. Fakta se tu řadí vedle sebe a schopnost vyvolat ve čtenáři nějaký hlubší zážitek je sama o sobě obdivuhodná. Kniha nepřináší jenom portréty osobností minulého století, její protagonisté reflektují Česko v určité době.
Vynikající! Mariuszi Szczygielovi se podařilo ze střípků poskládat mozaiku, která rozhodně není kompletní, a ani nemá tu ambici, ale i tak podává neskutečně zajímavý, mnohdy ironický, úsměvný ale i nepříjemně upřímný pohled na zemi českou během 20. a 21. století prostřednictvím osudů více či méně známých postav. Při procházení antikvariátů musel mít Mariusz bezpochyby šťastnou ruku, když narazil na tak zajímavé informační prameny jako je např. vánoční přání v Dikobrazu z roku 1968.
Výborné, trefné, ryzí, laskavě ironické, s nadhledem i vlídností a touhou nás pochopit, vcítit se do nás, vnímat jako Češi (nás jako "český film") ... přesto, že to není možné zcela, s jakousi nadnesenou a přehnanou adorací naší malosti i našeho velikášství a vznešenosti, kterou mnohdy komicky předstíráme - i s pokorou k naší dobrosrdečnosti a smyslu pro humor od toho hospodského až po ten brilantní, inteligentní a laskavý ... Ráda bych napsala, že nás Mariusz Szczygieł vnímá jako já vnímám polský film - a to znamená jako špičku ledovce (nejen jako vysokou filmařinu, jako brilantně odvedené řemeslo, těžká témata popsaná obrazy, ale i obsahově ku plesání všech smyslů ...)
Osvěžující, zábavný a místy mrazivý pohled na české národní "hrdiny", povahu a specifika. Ze všeho nejvíc mě zaujalo, a dá se říct, nepříjemně překvapilo, co jsem se dověděla o Baťovi, konkrétně jak nechával "špiclovat" své zaměstnance. O tomhle naše zdroje, v rámci oslav kapitalisty-lidumila, diskrétně mlčí...
Je vidět, že pan Mariusz má Čechy rád a poctivě se snaží dostat se nám nejen na kůži, ale i pod ni. Přece jen, jsme sousedé Slované :-)
Bylo by velice zajímavé počíst si takovouto "cestu do hlubin české duše" z pera nějakého Angloameričana, coby představitele poněkud vzdálenější kultury. A kdy napíše někdo z českých reportérů podobnou knížku postřehů o Polácích???
Doporučuji! Občas jsem se až "styděla", co všechno o našich dějinách nevím. Hlavně, že jsme se ve školách tak zdlouhavě učili starověk, středově... ale 20. st. kromě světových válek téměř vůbec. Seděl mi i styl vyprávění, autor nesoudí, dává impuls k přemýšlení i vlastnímu sběru informací. Jediné, co mě mrzelo, že knížka je celkem útlá a nezabývá se více osobnostmi (např. bych uvítala kapitolu o Miladě Horákové).
Zřejmě nejrozporuplnější komentáře, jaké jsem četla... Za sebe: čekala jsem humor (na základě několika ústních doporučení) - a přišel zásah; uf. Velká část mého života, jak si ho opravdu pamatuji, je zde zhuštěná na malé ploše. To, co bylo před mým narozením, jsem četla se zájmem, co bylo za mého života, to se do mě zabodlo. Působivé. Někde je i humor, ale ruku v ruce s tragikou (pro mě příběh Otakara Švece). Doporučuji ke čtení - a připojujte své různé komentáře, tak to má být a je to v pořádku. Toto je kniha, která k tomu vybízí.
V situaci, kdy by měl někdo říct: "O tom jsem se bál mluvit", "Na to jsem neměl odvahu se zeptat", O tom jsem neměl tušení", říká: "O tom se nemluvilo". "To se nevědělo". " Takové otázky se nedávaly".
Zatím jsem poslouchala pouze audio a nemá chybu. Na knihu se chystám.
Nejvíc jsem ocenila Baťu, takhle nás to ve škole neučili :)) a ani mimo školu:((
Kniha je velmi čtivá, avšak její obsah nelze brát úplně vážně (nelze věřit všemu, co autor uvádí). Rozhodně není správné, když si někdo udělá úsudek o Češích (ve 20. století) jen na základě této knihy. Jako nejzajímavější hodnotím kapitoly o spisovateli Kirchbergovi alias Fabiánovi a sochaři Švecovi.