Gottland
Mariusz Szczygieł
Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí. Vydáno ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2019 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Některé příběhy (motivy) výborné, některé divné a pro mě nezajímavé. Přesto stojí přečíst, i kdyby jen pro pochopení toho, jak se na Česko dívá nezaujatý pozorovatel.
Knížku mi před pár lety doporučil jedné můj pacient, který toho moc nepřečetl a pěl chválu na toto dílo. Tak jsem se po letech začetla a oproti tomu, jak to vychvaloval to bylo celkem zklamání. Nejvíc se mi líbily části o Baťovi (ta byla vůbec nejlepší), o Lídě (byla hloupá? Nejspíš jo, hloupoučká zamilovanost) a o stavbě pomníku. A pak už mě každá další část bavila méně a méně, až vůbec. Takže sečteno podtrženo - hvězda za každou jednu zmíněnou a zbytek nic.
Po přečtení autorovi knihy Udělej si ráj s kterou jsem byl velmi spokojen jsem se dal to čtení Gottlandu. První kapitola se zabývá vybudováním Baťova imperia, docela mě zaujalo heslo, které T. Baťa napsal na zeď filcárny - Nečtěte ruské romány na zdi gumárny byla odpověď - Zabijejí radost ze života. Budování pomníku Stalinovi, který měl svými rozměry rozdrtit minulost považuji za nejlepší reportáž z knihy. Celá kniha je sonda do české duše a smyšlení českého člověka v různých politických obdobích našeho státu, plný počet hvězd.
Dobre sa to čítalo! Ci pána- 300 strán som dala za dva večery a šlo mi to ako nič. Čakala som viac kritiku/názory na mentalitu čechov ako takých. Ale bola to kniha skôr o známych osobnostiach a ich životných osudoch. Napriek tomu som si čítanie užila a už som sa vrhla na voľné pokračovanie Urob si raj.
Reportáž, nebo spíš koláž, psaná asi U piva...Na pivu...S pivem...hezké a čtivé vycévkování duše národa tam někde za Sněžkou.
Kniha o disidentech, jak to tenkrát bylo? Viděno očima polskeho reportéra. Nejkrásnější kapitola o stavbě pomníku Stalinovi , to si musí přečíst každý, náramně jsem se bavila.
Četla jsem to dávno, hned, když kniha vyšla, takže vzpomínky mám lehce zastřené. To ale může být i plus, protože čas prověřil, že na tuto knihu jsem nezapomněla. Zvlášť historie Stalinova pomníku na mne zanechala tak hluboký dojem, že si detaily, které Szczygieł pečlivě dohledal, dodnes živě vybavuji. Je potřeba si uvědomit, že knihu píše Polák..on nás přirozeně bude vidět jako švejky (a upřímně nás za to zbožňuje - to dokládají četné rozhovory v polských pořadech), ač my sami si to tolik uvědomovat nemusíme. Mám zkušenost, že polský smysl pro humor, ale i mentalita, se od té naší liší, a to někdy víc, než si připouštíme. Oni prostě milují náš humor, nadhled a schopnost smát se sami sobě (Polákům se toho zoufale nedostává). Připadáme jim legrační: čestina jim připomíná dětskou konverzaci na pískovišti), ale právě i zmíněný humor, nebo to, co Szczygieł kdesi vysvětloval: ta naše "pohodička", totiž, že lidé v kanceláři si přezouvají boty a pracují v pantoflích... Naši severní sousedé nám říkají "Pepíčci" a vesměs nás mají opravdu rádi. Autor Gottlandu je skutečný čechofil, což perfektně přenesl do knihy, která je čtivá, vtipná, poučná a zajímavá. Rozhodně doporučuji.
Různé české osobnosti novodobých dějin viděné z trochu jiného malinko odlišného úhlu. Pohled na tyto věci očima známého polského novináře jako nezaujatého pozorovatele přináší některé překvapivé objevy. Podáno čtivou zábavnou formou. Mohu doporučit.
Posloucháno jako audiokniha, která je o nějaké kapitoly zkrácena. Přiznám se, že jsem čekal něco trochu jiného, ale nebylo to špatné. Více než narážek na českou povahu jsem se dočkal docela zábavnou formou zpracovanou historii několika českých osobností. A to jak se Češi po svém dokázali popasovat s komunistickou diktaturou.
Dobu jsem nezažila, kniha mi dala několik velmi zajímavých podnětů k dalšímu vyhledávání informací a k diskusi s těmi, co dobu zažili. Dost často jsem pak slyšela opakující se mantru z 27 smrtí Tobyho Obeda - Taková byla prostě doba. Každý národ má "takovou" dobu. Nemyslím si, že je tak moc namířená proti povaze Čechů, jsou zde ukázány jen tragické osudy lidí, kteří se snažili žít v takové době. Autor trošku akcentuje onu pověstnou českou švejkovitost, se kterou se já osobně tedy nesetkávám, a za jednoznačný rys Čechů bych ji neoznačila. Knihu rozhodně doporučuji, minimálně pro zpestření rodinných sešlostí.
Já o tom nic nevím.
Já si nic nepamatuji.
Já o tom nechci mluvit.
Správný Čech ze sebe dělá mrtvého brouka.
Kafkovského brouka.
Autor nám připomíná nedávnou dobu, kterou si mnozí pamatujeme. Doporučuji mladším čtenářům knihu k přečtení.
Dozvěděla jsem se hodně z naší ne tak dávné historie. A tím že to bylo okem a písmem člověka z venku - Poláka, dalo to knize nezaujatý rozměr. Autor to vzal široce :
od Stalinova pomníku přes Martu Kubišovou až k upálenému Zdeňku Adamcovi a mezi tím mnohem víc. Nebylo by na škodu přidat k učebnicím na školách.
Po dočítaní knihy mi mimovoľne napadol postreh Umberta Eca, že štyri správy vytvárajú piatu. Zdá sa, že aj "štyri" reportáže tu vytvorili "piatu"; a byť Čechom, asi by som z nej nebola veľmi nadšená... České dejiny posledného storočia od Baťu po Adamca ma však ako čitateľku bavili; autor každému príbehu našiel vlastnú, priliehavú formu, medzi príbehy notoricky známych primixoval príbehy zabudnuté, oficiálne dejiny rozšíril o epizódy, ktoré sa do nich nevošli. Úspech aj literárnu cenu chápem, myslím si však, že Česko a Česi boli v tomto diele oselektovaní na čo najabsurdnejšiu (čitateľsky najatraktívnejšiu) možnú podobu, a že to voči nim (a ich dejinám či skutočným hrdinom) nie je veľmi fér.
Tohle byl vynikající čtenářský zážitek!
Píšu to hned na úvod, protože třeba zaznamenáte jen tu první větu (a bude to dostačující). :-)
Někde na pozadí jsem sice měla uloženo, že polský reportér Mariusz Szczygieł napsal významnou knihu o Česku, ale cíleně jsem ji nevyhledávala. Pak jsme se nedávno s Petrem Šestákem dostali před divadlo Na Zábradlí k Peterovi Handkemu a od něj ke klukovi z Humpolce, který se v roce 2003 upálil u Muzea, aby vyjádřil vzdor kapitalismu a upozornil taky na neřešící se ekologické problémy…
V první chvíli jsem myslela, že Petr mluví o nějaké Handkeho fabulaci - a ono ne! Jen českým prostředím tahle kauza profrčela celkem bez povšimnutí a mnohem víc rezonuje (prý) v zahraničí. Ptala jsem na případ Zdeňka Adamce (z Humpolce) pár lidí okolo sebe a nikdo nic…
A takových témat je v knize víc. (Všechna…?!)
Jak se říká - četla jsem to jedním dechem.
Velmi často mi bylo úzko. Byla jsem ohromená, frustrovaná, dojatá…
Všechny kapitoly jsou napsané nezaujatě a s odstupem, bez patosu, kterého se často dopouštíme (nejen) my Češi, když mluvíme o vlastní historii.
Přijde mi, že novodobé dějiny končí ve školách 2. světovou válkou, na další události nezbývá ve výuce prostor.
Pro doplnění by na středních nebylo od věci číst právě Gottland - minimálně pro vykreslení atmosféry československého prostředí a milníků našeho 20. století. Ta kniha je totiž na dílčích osudech zmapuje celé.
Rozhodně užitečný počin. Čtení o Češích z pohledu Poláka nastavuje zrcadlo, které není vždy lichotivé. Vlastně je hodně nelichotivé... Něco jsem znala, ale dost toho pro mě bylo nového (např. historie Stalinova pomníku). A mnohé vede k zamyšlení (třeba proč si ateističtí Češi udělali boha z Gotta).
Rekapitulace některých okamžiků českých dějin a připomenutí osudů některých našich význačných spoluobčanů z celého dvacátého století - sestavená polským autorem. Většinu toho moje generace zná, nebo si přímo pamatuje a doporučuji mladším k přečtení jako malou encyklopedii toho, co jsme jako národ prožívali.
Kniha tematicky úplně mimo můj záběr. Nebýt bývalé přítelkyně, Polky, ke Szczygielovi bych se téměř jistě nikdy nedostal. Píše skvěle, poskytuje užitečné zrcadlo naší národní povaze. Strhující.