Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551714/bmid_hajovna-pribeh-o-ztrate-svobody-a-materske-lasce.jpg
4
1065
1065
Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce. Píše se rok 1985. Linda žije na hájovně, která je součástí vojenského prostoru, v němž jsou umístěni ruští vojáci. Jedné noci změní hloupá legrace nezvaných hostů její osud v tragédii a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je mimo manžela i kamarádka Hanka. Po propuštění z vězení se vrací na hájovnu…... celý text
Přidat komentář
Paní Kubíkovou jsem objevila teprve nedávno...ale naprosto si mě svými knihami získala.Příběhy jsou tak skutečné,postavy nepřikrášlené..tak často mi ukáply slzy...Čestné místo v mé knihovničce.
Příběh mladé Lindy a Vojtěcha začal jako tisíce jiných. Vesnická zábava, těhotenství,svatba, dítě.
Tchánovci zařídí bydlení v hájence nedaleko ruského městečka. Až sem idylka....
Přitom stačila vteřina a život mladé rodiny se hroutí jak domeček z karet.
Knihu jsem přečetla z během dvou odpoledne. Není bohužel vypsaná nijak do hloubky, klidně bych uvítala i pohled Vojtěcha a Hanky, a i babičky.
Určitě se ke knize vrátím.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Linda mi nebyla sympatická, její nenávist vůči Rusákům byla až přehnaná. Ani ve vězení jsem u ní nezaregistrovala nějakou seberefllexi a hlubokou lítost nad svým činem. Prostě za to mohli Rusáci. Příběh zajímavý, ale bez hloubky. Chyběl mi pohled Hanky. Rok 89 a následná revoluce a Vojtěchovo angažmá v politice, to už bylo snad jen prvoplánové. Za mne nedotažené, nevzbuzující emoce.
Docela zajímavý příběh odehrávající se v druhé polovině 80. let. Holka z města se dostane s kamarádkou na vesnickou tancovačku. Tam se do ní zakouká místní mládenec a už to jede, jak si to my starší dobře pamatujeme. Párkrát rande, těhotenství, svatba ... No a když tchán dohodí bydlení v hájence, byť ve vojenském prostoru, je mladá paní na vrcholu blaha.... A pak se stane, že se jako matka několikaměsíčního mimina ocitá na 5 let ve vězení. A pak se vrací do hájenky, kde na ni ani nikdo zrovna nečeká, ale jaksi ji přijímají. Manžel, jeho družka - někdejší kamarádka, pětiletá dcera a tchyně..... Psáno takovým popisným odtažitým stylem, který mě z počátku dost dráždil. No ale přečetla jsem to na jeden zátah.
Za mě teda docela zklamání. Po tom humbuku, který se kolem knížky odehrál, jsem čekala trochu víc. Příběh byl takový nijaký, nijak zvlášť propracovaný, a přitom by se s ním dalo tak krásně jít do hloubky. V porovnání s knížkou Rafanda Hájovna na plné čáře prohrává.
Moc pekna kniha, ktera se me dotkla, mozna i proto, ze sama mam male dite a bolest hrdinky z dlouheho odlouceni si ani neumim predstavit.
Az na par popisu k politickemu vyvoji, ktery je cloveku duverne znam, a tudiz se tyto pasaze trochu tahnou a pusobi jako vycet udalosti z ucebnice dejepisu, me dej, hlavne v druhe pulce, chytnul a nemohla jsem se odtrhnout.
Kvituji, ze dej i postavy jsou uveritelne, nic nepusobi prehnane nebo cernobile. Linde jsem, i pres fakt, ze mi pred vezenim obcas prisla trosku hystericka, moc drzela palce a jeji vnitrni vyrovnanost, i kdyz ne dokonalost, mi imponovala.
Zajimavy namet, ktery cloveka nuti premyslet, co by delal na miste Lindy.
Kniha čtivá, přečtená jedním dechem. Co bych vytkla je nedostatečné vykreslení pocitů se kterými se Linda potýká. Z psychologického hlediska by se dalo jít daleko více do hloubky.
Příběh o Lindě, která se roku 1985 nastěhuje do hájovny. Ta se nachází ve vojenském prostoru, v němž jsou ruští vojáci. Zvláštní život na samotě poklidně plyne, dokud se jeden hloupý žert nepromění v tragédii. Linda se tak ocitá ve vězení a ztratí nejen svobodu, ale i manžela a malou dcerku.
Silný příběh, který je inspirován skutečnou událostí, autorka skvěle vykreslila a přiblížila nám život v Československu v té době. Je to příběh o lidském osudu na pozadí našich dějin, a to ne zrovna lehkého období.
Je to smutné a těžké čtení, které však autorka zpracovala svižně a čtivě. Nejsou tu žádná hluchá místa, příběh vcelku rychle ubíhá. Moc se mi líbil popis samotné hájovny, měla jsem pocit, že bych se tam hned rozjela a strávila tam alespoň pár dní.
Pro mě zajímavá kniha o nelehkém osudu jedné ženy. Jediné, na co bych upozornila, nečtěte si celou anotaci, na můj vkus je v ní prozrazeno až příliš.
4,5*/5*
Moje první kniha autorky,taková utlá a tolik bolesti,neporozumnění,lásky se v ní skrývá..Kniha je čtivě napsaná,zajímavé téma,slza ukápla,pro matky smutné čtení,,,určitě zkusím i další knihy autorky a taky moc pěkná obálka...
Je to jaksi jednoduché, kostrbaté, ploché. Chybělo mi určité uhlazení, větší citlivost k postavám - opakovaně jen to samé, od nadávání či kritiky, žádné hlubší pojetí charakterů, i když ne že by byly extra zajímavé a vylepšilo je to. Jmenuji recenzi Lenka4, jež mi přijde odpovídající:o) Dojem jakoby to autorka psala narychlo nebo na termín (že by vydání kvůli Ukrajině?), prostě si s příběhem „nevyhrála“.
Co mi přijde možná až bezohledné ke čtenářům – ruské texty bez překladu (i z kontextu nejasné) a nejen pro ty, kdo tento jazyk neznají. Nevím, zda chtěla, aby knihu četli jen ti, co pamatují dobu ruské okupace a socialismu a tak ho měli povinný ve škole. Kdo užívá cizojazyčný (jakýkoliv) text v knize by má být opatrný!
Na prvních stránkách jsem ze stylu psaní byla velmi rozpačitá, autorka má zvláštní styl psaní, ale jak jsem si na něj zvykla, už jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Děj je napsaný hezky, hlavní hrdince fandíte a přejete ji šťastný konec. Zápletka je vymyšlená hezky, sedí do příběhu. Knihu doporučuji!
Na knížku jsem se moc těšila, ale byla zklamáním. Prvních téměř sto stran se neděje vůbec nic pak malá zápletka a pak se dej vleče a vleče. Nakonec hlavní hrdinka konstatuje, že za vše můžou komunisti....
Nečekejte žádnou literární událost roku, autorčin styl je spíše strohý, věcný, úsečný, což nebude každému po chuti. Příběh jako takový je zajímavý, dle slov autorky napsán podle skutečné události, svou přímočarostí a rychlým tempem mě chytil a zaměstnal na pouhé tři hodiny.
Přeskakovala jsem stránky, měla problém dočíst. Námět má sílu i potenciál, způsob psaní mě nebavil. 7 let v málo stránkách, ač se hlavní vypravěčce stane dost nemilá událost s vězením, malou dcerkou, tedy emotivně silný příběh, vůbec se mě to nedotklo. Nebylo tam psychologické dotažení pro čtenáře. Věty typu "moje maminka byla hodná", to není popis postavy, byť to říká vypravěčka v první osobě. Čekala jsem od knihy o hodně víc. Na druhou stranu chápu, že je to "takové normální čtení" a někomu se to líbí:-)
Příběh mě bavil moc. Jednohubka na půl dne. Styl psaní mi svou syrovostí bez zbytečné omáčky a zabíhání do detailů připomínal A. Mornštajnovou. Hezký příběh k zamyšlení.
Je pro mě těžké knihu hodnotit. Příběh je pětihvězdičkový, zpracování a styl už bohužel nikoli. Nevadí mi strohost, ale jednoduchost a zkratkovitost. Příběh měl velký potenciál,je škoda, že ho nezpracoval někdo literárně zdatnější. Nicméně většině čtenářů to zřejmě nevadí a kniha si získala své místo na výsluní. Velikou výhradu mám však k anotaci, která prozrazuje událost z pozdější etapy knihy (týkající se Hany). Snad to DK po mém poslaném upozornění opraví, jak je vidět z komentářů, nebyla jsem jediná, koho to zaskočilo..
Na knihu jsem se velmi těšila a vlastně ani nevím proč ji hodnotím jen čtyřmi hvězdičkami. Četla se výborně, ale něco tomu chybělo. Vadily mi občasné chyby, možná se děj trochu táhl ve vězení, nebo bych uvítala pohled i ze strany Hanky a Vojtěcha, aby se mi děj dostal víc pod kůži? Nevím. Já sice knihu asi pošlu dál, ale k přečtení bych ji komukoli doporučila ráda. Rozhodně neurazí, ale bohužel ani vyloženě nenadchne...
Štítky knihy
vězení, věznice 80. léta 20. století rodinné vztahy socialismus ze života mateřství české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 | Dům na konci ulice |
(SPOILER) Zajímavý námět, ale dotažení už pokulhává. Povrchní bez hlubšího pohledu na věc. Konec byl, jako z rychlíku a zcela postrádal logiku. Odchod od dcery, po tak dlouhém odloučení....