Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text
Přidat komentář


Hana je sice kniha plná bolesti, ale taky naděje, kterou autorka vložila do jejího závěru. Pro mě to vždy bude kniha o naději.


Pro mě jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Nádherným slohem popsané utrpení z období nedávné historie a úžasně vykreslené charaktery hlavních hrdinů.


Kniha je důkazem, že se i věci bolestné dají popsat krásně, čtivě a tím zaujmout čtenáře. Vždy je dobré, když se dovídáme o historii a to i o té nedávné, přinejmenším je to poučné, snažit se chovat tak, abychom už neopakovali fatální chyby.
Přes všechny útrapy Mirky a především Hany je na konci naděje a to se mi líbí.


Čtěme a nezapomínejme... Jak už to ale býva: kdo toto čte, nepotřebuje to připomínat. Kdo by to potřeboval, na čtení knih nemá. Silné. Doporučuji.

Dlouho jsem si myslela, že kniha Johny si vzal pušku, je nejstrašnější a přito nejlepší protiválečný text. Mýlila jsem se....Teď je to pro mě Hana...

Smutný příběh. Co vše může zažít jeden člověk a i jak jedná událost změní životy dalších lidí.
Bylo zajímavé rozplétat, co za čím stojí.


Moc smutný příběh. Až si jeden říká - je toto vůbec možné? Ale ono je a věřím, že někteří prožili i větší hrůzy. Gratuluji autorce k uvěřitelnosti příběhu. Knize není absolutně co vytknout. Jedná se o opravdu výjimečné dílo.


Autorce patří velký dík, za to že svou knihou dokázala zaujmout desetitisíce čtenářů a tím jim téma holokaustu přiblížila.
Já jsem knihu přečetla za dva dny. Přesto začátek knihy považuju za rozvláčný. Vyprávění děje ve dvou (spíš třech) časových obdobích mi připadá zbytečné. Také doslovnost celého příběhu mě obírá o možnost ho hlouběji prožít. Po všeobecných nadšených ohlasech to je pro mě mírné zklamání. Nicméně ještě jednou vyzdvihuji potřebnost této knihy pro českého čtenáře.


Už jsem si zvykla, že Alena Mornštajnová píše knihy na velmi ponurém pozadí s tragickými příběhy postav. Kniha je nesmírně čtivá a těžká. V komentářích níže jsem četla, že ji někdo četl jako povinnou četbu, což mě potěšilo. Hrůzy popsané v románové podobě české spisovatelky tak mohou přispět k vědomí a snaze, aby se toto již nikdy neopakovalo. Doporučuji.


Hanu jsem četla jako povinnou četbu do školy. Četla se rychle, postavy byly fajn. Ale zklamalo mě, že se o Terezíně a Osvětimi skoro nepsalo. Kniha se hlavně zaměřuje na vztahy a na to, co bylo předtím. Někdy jsem se ztrácela v čase, kdy se to odehrálo, jelikož příběh často skáče z minulosti do přítomnosti a zase takhle dokola.


Hana patří mezi knihy, které si prostě přečíst musíte. Lituji jediného, že jsem si ji nepřečetla dřív.


Kdo to neprožil (zaplaťpánbůh) nepochopí, jak může tato doba a hlavně místo, kde se ocitla Hana poznamenat člověka.


,,O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu."
*****
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, jinak bych si knihu asi nepřečetla, protože jsem měla v plánu si knihu přečíst už hodně dlouhou dobu, ale vždy se našly jiné knihy, které jsem si musela přečíst. Udělala jsem chybu, že jsem četbu této knihy odkládala. Kniha byla skvěle napsána. Sedl mi autorčin styl psaní. Kniha je super čtivá. Měla jsem ji přečtení za den.
Kniha je psaná z různých období a z pohledu Miry a Hany. Oba jejich příběhy mě chytly za srdce a na konci mi i slzička ukápla.


Hana od Aleny Mornštajnové je knihou, která vás zasáhne přímo do srdce. Příběh rodiny, kterou rozdrtila druhá světová válka, je vyprávěn s takovou hloubkou a citem, že vás nepustí od první stránky až po tu poslední. Každá postava v sobě nese bolest, kterou s nimi budete cítit. Hana, tajemná a zlomená žena, i Mira, nevinné děvče, vás provedou tragickými událostmi, které ukazují, jak minulost může ovlivnit celé generace. Kniha je plná emocí, lásky, viny a odpuštění – a na dlouho ve vás zůstane. Nádherný příběh, který nelze odložit.


Hana...přečetla jsem hodně knih na toto téma, byly velmi dobré, dobré, průměrné či horší. Hanu stále hodnotím jako nejlepší ze všech, byla to první kniha, kterou jsem z tohoto období četla, vyrazila mi dech, nešlo se odtrhnout, mrazilo z ní, byl tam cit, empatie, silné okamžiky...to vše bylo i v ostatních, též velmi dobrých...ale Hana prostě nastavila laťku nejvýše a je nepřekonatelná.

Kniha která mi naprosto vyrazila dech, velmi silný, skvěle napsaný příběh. Mohu všem doporučit


nejakou dobu budu muj život dělit před Hanou a po ni.. jelikož tohle byla moje první knížka s touto tematikou, dost hluboce me zasáhla. autorka vsechno vylicila tak skvele, bylo to silene osobní a chvílemi jsem mela pocit, ze stojim vedle Hany. na začátku jsem si moc oblíbila Miru, rada bych si s ni hrála, objala ji, ale pak mi přirostla k srdci i Hana, kterou bych ráda co nejvic objala a pokusila se sešít tu její rozdrcenou duši. nebo ji dat pomoci hackovani dohromady.
vsem moc doporucuju, na hnusy od nacistu se nesmí zapomínat, i když, jak už tady nekdo psal, bych o nich vůbec nevěděla. boli to a Haninu bolest si asi ještě nejakou chvíli ponesu.


Poslechla jsem si jako audioknihu během víkendového odpoledne. Nejdřív jsem myslela, že budu mít jen jako kulisu, ale příběh mě tak vtáhl, že jsem zůstala prostě jen poslouchat.
Myslím, že si knihu časem i přečtu, protože to mám přeci jen raději, ale i audio verzi doporučuji.
Příběh je čtivý a zajímavý, i když popisuje opravdu nehezké události.


Úžasná kniha. Vrátila jsem se k ní po čtyřech letech poslechem na Českém rozhlase. Za všechny Vaše knihy Vám, paní Morštajnová, patří velké poděkování.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | ![]() |
2019 | ![]() |
2021 | ![]() |
2023 | ![]() |
2017 | ![]() |
A já si říkala, proč zvolili na obálku zrovna žloutkový věneček, když je to kniha o holokaustu. No už to bohužel vím. A i když je na toto téma poslední dobou spousta knih, tak autorka příběh zpracovala originálně, provedla nás osudy několika generací a na konec vložila alespoň špetku naděje. Určitě stojí za přečtení.