Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14222
14222
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Knihu mi doporučila kolegyně. Běžně usínám únavou u třetí stránky knihy, tuto jsem četla během svátků, takže odpočatá a dobře jsem udělala. Zhruba ve třetině jsem se začala lehce ztrácet ve jménech než mi došlo, že styl knihy se změnil a jsem vlastně v jiné době. Doporučuji!
Dvakrát se mi v průběhu čtení stalo, že jsem knihu musela odložit a vybrečet se. Tak perfektně je příběh napsaný, že nejde se do něj nevcítit
Uf. Asi nejrychleji mnou přečtená kniha. Při čtení poslední třetiny jsem ji nemohla ani na chvíli odložit - měla jsem pocit, že nemohu Hanu nechat v příběhu samotnou. Kniha je poučná ze dvou směrů. Prvním je příběhové seznámení s hrůznou dobou před, během i po válce. Druhým je velké varování před lidmi i vlastní neuvážeností. V závěru knihy Hana říká větu, že určití lidé sice nezavili válku, ale kvůli jejich lžím dopadla tak, jak dopadla. Ta věta pro mě byla dost zásadní k zamyšlení. Lži ostatních jsou totiž jedna věc, ale ohrožení sebe i druhých kvůli vlastní sobeckosti a naivitě je věc druhá. Zvlášť pokud za ně někdo zaplatí tak moc.
Krásná knížka. Určitě přečtu i další knížky od této autorky. Člověk se z knihy poučí, že pokud nám někdo přijde divný, že bychom ho hned neměli odsuzovat.
Naprosto úžasná kniha. Většinou mi trvá přečíst knihu kolem 2 měsíců, ale tato byla otázkou chvilky. Celý příběh je vyprávěn velmi svižně, napínavě, kniha mne naprosto nadchla.
Tohle mě totálně rozsekalo. Snad si na ten příběh vzpomenu, až se zase jednou budu mít chuť litovat.
Tak já se nezařadím do davu nadšených fanoušků. Knihu jsem četla tři měsíce. Tak nějak jsem ji pořád odkládala. S postavou Hany jsem nedokázala sympatizovat, k srdci mi nepřirostla. Ba naopak. U třetí části, věnované Haně, mě rušilo přeskakování z období války a koncentračního tábora s dobou po návratu. Knihu posílám dál.
Hana mě rozebrala, a když se mi podařilo trochu se vzpamatovat a poskládat, nějak to už nešlo, aby to bylo jako předtím. Před Hanou. Propracovaný, krásně propojený, syrový a smutný příběh o tom, co máme, co jsme měli a co jsme mohli mít, kdyby válka a pár špatných rozhodnutí nevzaly všechno a nepřetavily ho na nic, okořeněný pocitem viny, že za všechno může jen jeden nejnešťastnější tvor na Zemi - Hana. Bolelo to a doznívá to dlouho po přečtení. Jak mohlo bejt všechno jinak, kdyby tehdy dopis odešel včas, kdyby zůstalo u zvyku na narozeniny nic nedávat - uf, ještě dlouho mi poběží hlavou tvůj příběh Hano, i tvůj, Miro a ještě chvíli se nebudu stydět za to, že i chlap si občas prostě pobrečet musí! Smekám, paní Mornštajnová!
Knihu jsem přečetla opět po roce, hltala jsem ji znovu jako Karáskovi a Hana sváteční žloutkové věnečky.. A zas se mi spustily slzy, nikdy nepochopím tu lidskou zlobu a malost a nepoberu nepopsatelnou hrůzu a utrpení za válečných let, a nepřestane mě přepadat soucit a svíravý pocit při pomyšlení na přeživší všech těch hrůz. Nedivím se Haně, že si přála zemřít jako její blízcí; svou smrt přežila za ohromnou cenu každodenního fyzického a zejména duševního utrpení a výčitek svědomí. Shody náhod, osud, neštěstí v neštěstí Mornštajnová mistrně poskládala do šedočerné vanilkové mozaiky, ze které vám bude nevolno.
Další kniha, která mě po jejím přečtení bude ještě hodně dlouho nutit k zamyšlení, stejně jako tomu bylo v případě Žižkovských bohyní Kateřiny Tučkové. V tomto případě tím více, jelikož děj provází mé osobě blízké téma. Přitom stačilo tak málo a já knihu s díky vrátila kolegyni bez povšimnutí. Po přečtení anotace mi totiž vůbec nedošlo, jaký neskutečný příběh se v těch pár řádcích skrývá.
Hanu jsem nejdříve neměla v úmyslu číst, nějak mě to vůbec nelákalo, neb jí bylo všude plno. Ale slyšela jsem ji v rozhlasové zkrácené úpravě a opravdu mě to vtáhlo do děje a jelikož mi tam chybělo mnoho věcí, okamžitě jsem sáhla po knize. Přečetla jsem ji jedním dechem a taky propadla kouzlu Hany. V Brně v Janáčkově divadle, bude Hana zdramatizována a těším se až poznám i tuto podobu Hany.
Knizka je velmi ctiva. Je vic nez dobra ale:
- Ze by mela byt 1. na seznamu jako nejlepsi, to urcite ne.
- Ze by prinasela pridanou hodnotu ohledne holocaustu, to urcite ne.
- Ze by mela byt zahrnuta do ctenarske vyzvy jako kniha o jidle, nezlobte se na me, ale to je smesne.
Knizka se mi libila, ocenila bych ji 3,5* - 3 davam z duvodu, abych snizila celkove hodnoceni (aspon minimalne).
Co se mi na ni libilo nejvic bylo to, ze je to knizka o cele rodine, o nekolika generacich. Ale zaroven mi prijde skoda, ze to bylo takove rychle, skoro povrchni. Ale mozna to je ten duvod, proc je tak popularni - ze je rychla, ze to lidi chteji.
Knihu jsem četla po Vypravěčce a tak asi na mne neměla ten správný dopad. Nicméně kniha se výborně čte, člověk je napnutý, co se tedy stalo, proč to tak je. Rozuzlení je dost šokojící. Možná přečtu někdy znovu, ale už ne po jiné válečné knize. Pak to ztrací své “kouzlo”.
Dielo sľubuje hneď od úvodu zaujímavé čítanie. Na pozadí tragédie v malom meste kdesi na Morave rozohráva autorka formou návratov a spomienok oveľa temnejšiu minulosť našich dejín. Prostredníctvom malej Miry vracia dej zo súčasnosti (rok 1954) až do vojnových rokov 1938-45 a odkrýva osud druhej protagonistky Hany.
Mornštajnová netlačí na pílu a citovo nevydiera. Silné scény dávkuje jednoduchými strohými vetami. Členenie do krátkych kapitol zas zvyšuje čitateľnosť a deju dáva presnejšiu štruktúru. Naozaj je to radosť čítať a sám som okamžite podľahol sugestívnemu začiatku. Už samotné intro bolo skvostné, rozprávačka v 1.osobe je zvolená citlivo a presne ako sa na tému holokaustu sluší a patrí. Jednoznačne to zvyšuje autenticitu.
Ale v druhej časti už autorka nie je taká suveréna. Rovnaká štylistika už viac kontrastuje s atmosférou doby a vyznieva zjednodušujúco až baladický. Naplno sa tu prejavujú čiernobiele charaktery a ani dej na pozadí vojnových udalosti nie je veľmi vierohodný.
Postavy sa nevyvíjajú, niektoré majú zas mluvu príliš knižnú: prirovnania šustia čítankou o metaforách z čias romantizmu ani nevraviac. Nemôžem si pomôcť, celé toto dielo ako keby bolo mierené na dnešnú skratkovitú mainstreamovú generáciu, využívajúc pritom popularitu podobných diel.
Viac v recke tu na DK:
https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hana-pre-masy-10962
ODPORÚČAM:
Žiakom ako vstupnú literatúru z daného obdobia - dielo je jednoduché, prudko čitateľné a prehľadné napriek trom časovým rovinám. Naopak, tým ktorí už majú čosi na tému arizácie a vojnových zverstiev prečítané, by mohla kniha pripadať zjednodušujúco až naivne. Pravda je taká, že dielo vlastne o holocauste nie je, je to len kulisa na zobrazenie príbehu o láske a odpúšťaní. A kedže je tak silne hodnotovo prepálene, ja dávam pre zmenu zas hodnotenie úmyselne trochu nižšie: 60%
O knize jsem v podstatě nic nevěděla, a tak jsem byla zvědavá, o čem budu číst. A byla jsem zaskočena a naprosto vtáhnuta do děje. Alena píše poutavě, zajímavě a svižně. Po jejích dalších knihách se určitě podívám :)
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Myslím, že nebylo možné, aby jakýkoliv uživatel DK, neslyšel o této knize. Ona totiž tady vyskakovala doslova všude a navíc je zde považována za nejlepší knihu všech dob. A sice je to dle mého názoru trochu přehnané tvrzení, avšak i přes to je Hana naprostý skvost české literatury (a jenom pro varování: následující části mohou obsahovat náznaky spoilerů).
1. část vypráví o strašné události, která se stane mladé Miře, jež je nucena strávit pár let se svou podivínskou tetou Hanou. Dle mého názoru se jedná také o nejlepší část a velmi jsem si čtení užíval. Tady tedy 10/10.
V 2. části se vrátíme zpět v čase a pozorujeme osud Miřiny matky, Hany a jejich matky, které jsou ohroženy kvůli Druhé světové válce. Zde byli některé části absolutně výborné, ale našly se i scény, v nichž se moc nedělo. Proto je toto pro mne nejhorší část i přes to však dám 9/10.
Poslední část je to, co se odehrálo po tom, co byli Hana, její matka a její prarodiče, odvezeny do Terezína. Tato část byla ze všech nejtemnějších a občas mi dělalo vážně těžko to číst. Ale stejně to je skvělé zakončení a dávám 9,5/10.
HODNOCENÍ: 9,5/10
P. S.-A tety Hany mi bylo strašně líto a velmi jsem si jí (i přes její zoufalost) oblíbil.