Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14161
14161
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Nikdy jsem při čtení knihy nezažila takovou úzkost... V minulosti jsem byla z některých knih smutná, cítila jsem lítost..., ale takovou úzkost a svíravý pocit nikdy... Nemám ráda knihy, ani filmy, s touto tématikou, děsí mě, že se takové věci skutečně děly... HANU jsem si koupila ze zvědavosti, přesvědčily mě rezence.
A za mě jen takto: SKVĚLE napsaná kniha!
Kniha, které právem náleží 5 hvězdiček. Smutný příběh odehrávající se v krutých časech mě doslova pohltil a od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Moje počáteční nesympatie k Haně - tím, jak příběh plynul - postupně opadaly a začala jsem její povahu lépe chápat. Určitě se ke knize ještě v budoucnu vrátím a budu ji doporučovat dále!
Hana.. Hana u me nevyvolala pocity nize uvedenych komentaru. Precetla jsem ji za jeden den, ale moc toho ve me z ni nezustalo. Nelibil se mi styl psani a ani celkove ten dej. Asi jsem nejaka divna, ale kniha roku 2017 mi tak uplne nesedla :/ ale za precteni urcite stoji!
Výborná kniha, která by měla být povinnou četbou, aby hlavně ti šťastní, kteří válku nezažili, měli informace "jak to vlastně bylo".
Děsuplné vyprávění, kniha ve mě zůstala zaseknutá a nemohu ji dostat z hlavy.
Co k Haně ještě dodat?! Neskutečně silný příběh, osudy lidí během války. Ve mě Hana zanechala velmi silné pocity. Autorce velká poklona za skvěle napsanou knihu!!
Hana, co k ní říct? Tohle byl vážně knižní skvost. Asi na ní nebudu moct přestat dlouho myslet, vážně mě chytila za srdce. Hany mi bylo vážně líto, je smutné vidět, co s člověkem udělá válka.
Je to smutná knížka, a velice silné příběhy, jak si s náma může zahrát osud. Převrátím nám život úplně jinak. Kniha se mi i přesto moc líbila a zanechala u mě silné pocity. Jsem ráda, že jsem v té době žít nemusela. A jak už jsem tu četla názor o tom, že by měla být zařazena do povinné četby i já se k tomuto názoru přikláním. Za mě doporučuji !!!!! A to jsem přitom nikdy knihy s takovouto tématikou nechtěla číst. Je to smutná doba.
Vůbec jsem nevěděla, o co jde, podle věnečku jsem čekala příběh cukrářky. Po 10 stranách jsem chtěla odložit, překonala jsem a dočetla na jeden zátah. Moc doporučuji, snad by to měla být i povinná četba...
Dva večery a je konec....Smutné období naší historie nenásilně připraveno ke čtení... Je mi smutno z Hany i když je to fikce..., ale věřím, že takové osudy mělo spousta židů.... Až zamrazí co vše je schopen dělat člověk člověku. Uf...dočteno a ještě ve mě doznívá...Jsem ráda, že jsem ji mohla přečíst. Doporučila bych ji všem. Styl psaní je velmi čtivý. Má první kniha od autorky
Psát o druhé světové válce a šoa je neobyčejně jednoduché a neobyčejně obtížné zároveň. Neobyčejně jednoduché - protože síla toho tématu je tak velká, že posvětí téměř jakýkoliv text a s trochou štěstí se najde dostatek čtenářů, pro které budou ty informace novými a šokujícími; a vynesou vás svou chválou až mezi nebešťany. Neobyčejně složité - protože zároveň vstoupíte do ringu s tisíci či desetitisíci jiných románů, z nichž desítky či možná stovky jsou tak silné, skvělé a opravdové, že je potřeba skutečného spisovatelského génia, aby se mezi ně dokázal vklínit. Hana je typickým příkladem obojího: téma dokázala zužitkovat k ohromnému úspěchu, ale k vrcholu Olympu se ani nepřiblížila.
Čímž samozřejmě nechci říci, že je to vysloveně špatná knížka! Napsaná je přinejmenším průměrně zručně a kopřivka z ní nikomu nenaskočí - a množství nadšených reakcí dokazuje, že si dokázala najít početný zástup obdivovatelů. Což je důležitější, než by se na první pohled zdálo, protože povědomí o krutosti fanatismu a totalit je třeba neustále připomínat. Obzvláště v současném klimatu, kdy se osočování, urážky a mnohdy i fyzické napadání menšin znovu stalo veřejně akceptovanou a schvalovanou normou.
Přesto nedokážu hodnotit Hanu lépe, než jak jak ji hodnotím. Bolestivým trnem v boku mi při čtení byla všechna ta banální moudra o utrpení, bolesti, lásce a lidskosti, která pro mě paradoxně sílu všech těch popisovaných událostí značně drobila a umenšovala. Tím spíše, že mě to neustále přivádělo ke kritičtějšímu pohledu na postavy a zvraty a ironie jejich osudů; a obojí se mi najednou zdálo kartonovější a vykonstruovanější. Těžko překousnutelnou potíží pro mě byl i příjemný, snadno čtivý a téměř bezpříznakový styl, který umožňuje román zhltnout na posezení. Žloutkový věneček na přebalu je nejen významným hybatelem děje, ale jako by ilustroval i knihu samotnou - snadno zkonzumovatelnou a přeslazenou. Jenže - civilní styl se hodí spíše do detektivek nebo thrillerů, kdy je cílem otáčet stranu za stranu, honit se na stránkách za pachatelem a lámat rekordy v četbě. Ale opravdu se něco takového hodí do i do knihy, která chce vyprávět tragický příběh, pohnout a přimět k zamyšlení? Nevím, ale přijde mi, že tahle kombinace tragiky a příjemného čtení se už dá označit téměř za "pornografii utrpení"...
Hodně silný příběh. Četla jsem knihu hlavně do "Čtenářské výzvy", ale jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Postavy uvěřitelné, děj - nenásilně popsaná nejsmutnější historie 20. století. Stále se mi vybavují některé situace z knihy. Prostě, určitě stojí za to si ji přečíst!!!
Životom zbitá Hana si k sebe nevedomky pripútala malú Miru. Veľké rany osudu, malé náhody, stretnutia....ale až na konci knihy príde rozuzlenie a všetko dáva zmysel.
Páči sa mi na nej, že je rozdelená na viac častí a každá z nich rozpráva iný príbeh. Kniha je svojim spôsobom napínavá, miestami som nevedela prestať čítať, no tiež boli časti kedy som nevedela zastaviť slzy.
Odhovárali ma, že ju nemám čítať, vraj je príliš smutná.... Áno, je!! Toľko bolesti a smútku v jednej knihe? A predsa jej patrí prvenstvo v mojej knižnici.
Ta kniha se nedá popsat....Ta kniha se musí přečíst. Skvostný příběh. Paní Mornštajnové děkuji za tak pěkné dílo. Knihu jsem dala dárkem mamince a ta mi ji následně půjčila k přečtení. Nyní už mám v knihovně svoji vlastní knihu.
Jsem vděčná kamarádce, že mi knihu půjčila a přemluvila mě k přečtení.Nemohla jsem se odtrhnout a knihu jsem přečetla za 2 večery.
Opravdu super kniha
Nádherně a s velikým citem napsaná kniha. Nesnaží se nuceně čtenáře dojímat a přesto se tak stane, protože k hlavním postavám nelze nepřilnout a budete na ně i po dočtení dlouho vzpomínat.
Příběh je naprosto přirozený a odvíjí se nečekaně pozpátku. Líbilo se mi postupně poznávat postavy v jiné časové lince. Co se mi líbilo ještě víc je, že se autorka drží dobových faktů a dala si s jejich vyhledáváním záležet. Na knize je to znát a prospívá jí to. Stejně tak skvělě odvedená samotná řemeslná práce knihy - bylo znát, že spisovatelka je velice vyzrálá. Své dělá asi i její zkušenost s překlady knih.
Přestože se jedná o fikci, jmého Mira a jména několika dalších postav jsou vypůjčena od skutečných osob, které v Meziříčí žily a jednotlivé střípky příběhů (jak říká sama autorka), se tenkrát opravdu někomu staly.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tenhle styl psaní mi naprosto sedí. Je pravda, že kniha je většinou depresivní a smutná, ale to byla ta doba ( a já věřím, že i když se historie opakuje, že už se v jakékoliv formě nevrátí). Příběh mě skutečně dostal. Kolik osudů lze změnit jedním hloupým rozhodnutím.. I když v životě to tak asi je, kdyby někdo zhora psal ten náš příběh, možná bychom se taky divili, co všechno, o čem jsme se nikdy nedozvěděli, stálo v pozadí..Nicméně, jak již jsem řekla, ta strašná doba války, bídy a pronásledování, se na tom podepsala nejvíce. Příběh, ač smutný, přece jen nakonec zajiskří zářivým světýlkem naděje a víry v lepší budoucnost, probleskne tam i odpuštění a smíření. Tleskám, paní Aleno, a děkuji .